Olomoucký kraj podle autorů - Vědecká knihovna v Olomouci

Klatovský z Dalmanhorstu, Ondřej (kolem 1504-asi 1551), též Šimkovic (= vl. jméno),
Glatoviensis, Glatovinus, Andreas von Glataw
:CIK: 17. září 1545 byl připuštěn k erbu Klatovských z Dalmanhorstu; latinská škola v Klatovech,
univerzita v Praze; bakalář in artibus r. 1524 na univerzitě v Praze; byl prostřednictvím M. Matouše
Collina ve stycích s Janem starším z Hodějova, do jehož básnického kruhu náležel. 13. března 1533
se stal měštěnínem Starého Města Pražského. Za války šmalkaldské byl staroměstským
purkmistrem. Když nespokojený lid útočil na radnici, žádal po stavech válečnou pomoc Pražanům.
Byl proto vypovězen z Čech. Byl mu dne 24. září 1547 povolen pobyt v Olomouci. Živil se tam
vyučováním a vychováváním šlechtické mládeže a zemřel tam patrně r. 1551. Jireček, J.: Rukověť I,
346 bez důvodů pokládá Klatovského i za autora spisku: „Naučení krátké obojí řeči“ (v.t.) Jungmann
IV, 22 uvádí vydání „Knížky v českém a německém jazyku složené...“ v Kutné Hoře 1642. Toho
roku žádná tiskárna v Kutné Hoře nebyla; básník, purkmistr, vychovatel šlechtické mládeže, r. 1547
vypovězen z Prahy do Olomouce.
:KNI: Knihopis č. 3938–3951.
:LIT: Knihopis II/4, 67; Jungmann IV, 22 a další.
Komenský, Jan Amos (1592-1670), též Komnianský (po otci), Komenius, Komenyus, Comenius,
Komenios, Komeniusz.
:CIK: I. Léta učení (1592-1614). Narodil se dne 28. března 1592 v oblasti Uherského Brodu,
nejspíše v Nivnici, odtud Nivnizensis, Niuanus. Teprv více než patnáctiletý se dostal na latinskou
školu v Přerově. Určen byv ke stavu duchovnímu, byl poslán do Němec na akademie, přidržujíc se
reformovanému vyznání. 30. srpna 1611 byl zapsán do matriky herbornské. Tamní studium zakončil
na jaře 1613 cestou k moři, navštívil Nizozemí, zejména Amsterdam. V červnu 1613 jej vidíme na
univerzitě v Heidelberku, odkud odešel po necelém roce, vraceje se na jaře 1614 pěšky přes Prahu na
Moravu.
II. Práce ve vlasti (1614-1628). Jako čekatel kněžství byl ustanoven učitelem na bratrské škole
v Přerově; začal provádět své plány na sestavení českého slovníku a českého díla encyklopedického.
R. 1616 byl ordinován na kněze na synodě žeravické, a snad pokračoval v práci školské. R. 1618 byl
povolán za kazatele do Fulneku; ještě téhož roku se oženil s Magdalenou Vizovskou. Po pádu
českého povstání a staroměstských popravách opustil Fulnek roku 1621; uchýlil se asi do Nisy
k markraběti krnovskému. Někdy v říjnu 1622 změnil místo pobytu, snad odešel už přímo do Čech,
kde se skrýval v Brandýse n.O. pod ochranou Žerotínovou. Léta skrývání jsou dobou úspěšných
spisů. Ztrativ morem manželku i synáčka, oženil se v září 1624 s Dorotou, dcerou seniora Cyrilla. Ve
schůzi zástupců Jednoty v Dobrovici v březnu 1625 byl jmenován do poselství, které se mělo
ohlédnout v Polsku po novém útočišti. Ve Zhořelci se dověděl o proroku Krištofu Kotterovi a ve
Sprotavě dospěl k přesvědčení o božském původu jeho revelací, které přeložil do češtiny. Roku 1626
byl několik měsíců v Berlíně; odtud vypraven do Haagu odevzdat opis proroctví vypuzenému králi
Fridrichovi. Po návratu se uchýlil před rostoucím pronásledováním na Podkrkonoší, do Bílé
Třemešné. Tam se naskytla v létě 1627 příležitost, začít český didaktický spis, určený očekávané
obnově škol ve vlasti; přepracováním vznikla z něho Velká didaktika. V listopadu roku 1627 poznal
na zámku Branné vizionářku Kristinu Poniatovskou a stal se jejím tlumočníkem. Když dostala ve
vidění rozkaz odejít do Lešna, odešel také Komenský a 8. února 1628 je v polském Lešně.
III. První pobyt v Lešně (1628-1641). Poněvadž byl v Lešně nadbytek kněží, vrátil se Komenský
k práci školské. Tím bylo zahájeno nejúspěšnější období jeho pedagogické práce, kdy vzniká Velká
didaktika, Informatorium a Brána jazyků. Brána, vytištěná r. 1631, zjednala Komenskému rychle
světové jméno (zatímco Didaktika zůstávala v rukopise). Funkce kněžské byly Komenskému brzo
vráceny, neboť roku 1631 ho vidíme již mezi konseniory, spolubiskupy. V té funkci vyvíjí bohatou
literární činnost pro potřeby Jednoty. Po úspěchu Brány jazyků připadl na myšlenku reformovat i
učení věcné na základě reformy vědní, která měla záležet ve sloučení věd v jedinou vševědu, kde by
byla v dokonalé shodě pravda trojí knihy boží, přírody, lidské mysli a Písem. Snahy vševědné
21