Olomoucký kraj podle autorů - Vědecká knihovna v Olomouci

:KNI: Knihopis č. 6631-6632.
:LIT: Knihopis II/5, 356.
Optát, Beneš (-1559), též Optatus
:CIK: pocházel z Telče, kněz svěcení biskupského, radikální novoutrakvista, do konce r. 1527 děkan
ve Velkém Meziříčí, přítel Pavla Sperata, r. 1524 účastník sjezdu podobojích o hromnicích v Praze.
R. 1528 v Jihlavě, kde žil v přátelském poměru k tamější městské radě, r. 1530 učitel v Náměšti, r.
1551 bydlel v Prostějově nebo jeho okolí. Zemřel r. 1559 v Mostkovicích u Prostějova, kde byl
farářem.
:KNI: Knihopis č. 6637-6641.
:LIT: Knihopis II/5, 358; Jungmann IV, 5.
Pačuda, Matauš (16/17. stol.), též nesprávně Podcendal
:CIK: patrně podle rodiště Dobromilický, Dobromilicenus, podle rodiště patrně Dobromilický,
Dobromilicenus, r. 1616 farář u sv. Havla v Praze, chtěl se státi administrátorem husitů, ale před
smrtí se od této akce odvrátil.
:KNI: Knihopis č. 6690-6691.
:LIT: Knihopis II/6, 1; Jungmann IV, 1481; ČČM 102, 1928, 311 (Volf, J.).
Pahnost, Josef Karel (1735 - 1808)
:CIK: čestný kanovník při katedrále v Brně, arcikněz, děkan a farář, narodil se v Hodoníně 4. února
1735. Studoval v Brně a Olomouci. Po vysvěcení na kněze byl ustanoven pro duchovní správu
v Holešově a zároveň byl určen za německého kazatele pro panství hr. Rotala. R. 1766 byl kaplanem
v Chropyni, pak se stal farářem ve Vlkoši u Přerova. Dne 15. října 1772 obdržel beneficium
velkomeziříčské.
:KNI: Knihopis č. 6694.
:LIT: Knihopis II/6, 2; Jireček, J.: Rukověť II, 72.
Paprocký z Hlohol a z Paprocké Vůle, Bartoloměj (1540 až 1543-1614), též Paprocki, Paprocius,
z Paprocké voly, Paprotzkius, Bart. Pap. Slach. Pol., PPB., Paprotsky
:CIK: narodil se mezi léty 1540 až 1543 v rodové vsi Paprocké Vůli v zemi dobřínské, zemřel dne
27. prosince roku 1614 ve Lvově. Strávil několik let na dvorech magnátských a brzy po svatbě
odešel za vojenským dobrodružstvím na východní pohraničí, ohrožené tatarskými vpády. Po smrti
své ženy r. 1572 se vrátil, věnoval se hospodářství, politice a literární činnosti v polském jazyce.
Těšil se přízni krále Stefana Báthoryho a byl dvorským spisovatelem. R. 1588 po bitvě u Byčiny
odešel jako příbuzný a přívrženec Zborovských a habsburské strany do vyhnanství na Moravu. Po
pobytu u drobnějších šlechticů stal se hostem olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského
z Pavlovic a cestoval po moravských a českých zámcích a tvrzích. Když Pavlovský dne 2. června
1598 zemřel, odešel Paprocký natrvalo do Čech. Byl tu podporován alchymisty Michalem
Sendživojem a Ludvíkem Korálkem z Těšína v Praze, Janem Zbyňkem Zajícem z Hazmburka
v Budyni a Alešem Berkou z Dubé v Bělé. Dostával i penzi od Rudolfa II. V Čechách psal již česky.
Byl katolík a přál si, aby se všichni křesťané spojili za vedení Rudolfa II. k boji proti Turkům;
zároveň byl vášnivým odpůrcem protestantismu. R. 1604, když jeho přátelé v Čechách ho již
nemohli podporovat, odcestoval do Slezska, v letech 1606 až 1609 se opět zdržoval na Moravě,
jednak v Brně, jednak na Rajhradě. R. 1610 se vrátil do Polska a tam zemřel.
:KNI: Knihopis č. 6843-6862.
:LIT: Knihopis II/6, 38; Jungmann IV, 438 b); Krejčí, K.: B. Paprocký ... Praha 1946; OSN XIX,
189.
Pernsteiner, František (-1799), též Pernšteiner
27