Olomoucký kraj podle autorů - Vědecká knihovna v Olomouci

:CIK: narodil se v Praze 22. dubna 1715, 29. října 1732 vstoupil do premonstrátského řádu, přijal
řeholní roucho 21. listopadu, slib složil 2. února 1734, primici měl 31. května 1739. Působil
v Hradisku u Olomouce r. 1742 jako circator a r. 1744 jako německý kazatel na Svatém Kopečku.
Zemřel dne 16. února 1758 snad v Hrochově Týnci u Chrudimi, kde byl na sklonku života asi
farářem a vikářským tajemníkem apoštolského protonotáře.
:KNI: Knihopis č. 15.029.
:LIT: Knihopis II/7, 477.
Scypio, Šebestián Vojtěch (1565 nebo 1567-po r. 1638), též původním jménem Berlička z Chmelče,
též Berliczka z Chmelcze, S.W.S.P. /=Sebastian Vojtěch Scipio Plzeňský/
:CIK: narodil se r. 1565 (podle jiných 1567) v Plzni, odtud Plzeňský. Dne 8. června 1583 vstoupil do
jezuitského řádu a připravoval se v koleji olomoucké. Zdržoval se i v Krakově u Petra Pawęzského-
Skargy. R. 1611 se stal správcem konviktu u sv. Bartoloměje v Praze a učil tam matematice, filozofii
a bohosloví. Okolo r. 1618 se zdržoval na Moravě pod ochranou katolických pánů a prelátů. R. 1620
opustil podle Pelcla jezuitský řád a zemřel po roce 1638 neznámo kde.
:KNI: Knihopis č. 15.251-15.255.
:LIT: Knihopis II/8, 19; Jungmann IV, 1432 b); Jireček, J.: Rukověť II, 210; OSN XXII, 723 (Scipio,
Vojtěch Šebestián).
Semelius, Matouš (asi 1549-1622), též Prywižský, Přiwiszký, Prywizký, Prividiensis
:CIK: pocházel z Prievidze na Slovensku, odtud Prywižský, Přiwizský, Prywizký, Prividensis,
narodil se asi r. 1549, vychodil školu ve svém rodišti a stal se tam učitelským pomocníkem. Od sv.
Jiří r. 1587 se stal luteránským knězem v Lošticích na Moravě. R. 1619 byl svého úřadu zbaven a
působil potom až do své smrti dne 11. října 1622 jako učitel na škole v Lošticích.
:KNI: Knihopis č. 15.289.
:LIT: Knihopis II/8, 28; Jungmann Příd. 138a) = Příd. 138 b).
Schaller, Josef Franz Jaroslav (1738-1809), a Sancto Josepho
:CIK: narodil se dne 6. března 1738 na Konopišti jako syn důchodního. V letech 1751-53 studoval
na piaristickém gymnáziu v Benešově, naučil se tam česky a r. 1753 vstoupil do řádu piaristů
s řeholním jménem Jaroslav. Psal se také a Sancto Josepho. V letech 1753-1761 studoval filozofii a
bohosloví a mezitím vyučoval v Mikulově, v letech 1762-1763 učil v Praze, v letech 1764-1765 na
gymnáziu v Kosmonosích. Na podzim r. 1765 odešel do Prahy jako preceptor dětí hraběte Františka
Antonína Nostice. Po neshodě s hraběcí rodinou se vrátil na Moravu, vyučoval opět na gymnáziu
v Mikulově a od r. 1774 byl ředitelem piaristického semináře v Bílé Vodě ve Slezsku. R. 1775 se
znovu vrátil do Prahy a převzal vyučování nejmladšího syna hr. Nostice. U Nosticů se seznámil
s Pelclem, s nímž pořádal Nosticovskou knihovnu a s Dobrovským. Kromě toho se stýkal
v piaristické koleji s Dobnerem a Voigtem. Ve službách Nosticů zůstal až do své smrti v Praze dne 9.
ledna 1809. Byl veřejným arcibiskupským notářem, členem učených společností v Berlíně, Halle
n.S. a v Jeně.
:KNI: Knihopis č. 15.335-15.341.
:LIT: Knihopis II/8, 39; Doucha s. 222; OSN XXII, 950; Zíbrt I, 18, 272.
Schamsky, Alexander Antonius (1687-1714), též Šámský, Schamschicki
:CIK: narodil se dne 4. února 1687 v Miloticích na Moravě, od pěti let se vzdělával v Olomouci, kde
absolvoval také gymnázium a poslouchal práva. R. 1707 odešel na univerzitu do Prahy, kde se stal
mistrem svobodných umění a studoval lékařství. Získal si přízeň profesora Löwa z Erlsfeldu, užíval
jeho knihovny a záhy vynikl. Po absolvování čtvrtého roku byl dne 15. prosince 1710 promován na
doktora lékařství a stal se členem doktorského kolegia lékařské fakulty. Již ve třetím roce studií byl
jmenován stavovským lékařem na Moravě, od 18. srpna 1710 působil jako zemský fyzik v Olomouci
31