Struktura disertační práce

Hogenová 12 uvádí, že životním pohybem vcházejí do světliny bytí naše skutky. K tomu je
zapotřebí času, tento „kráječ“ životního pohybu zakládá toto vyvstávání do skutků, které
mají tu zvláštnost, že životní pohyb člověka konzervují v tvaru tohoto skutku. Náš život se
ustaluje, krystalizuje v tom, co jsme uvedli do tvaru. Životní pohyb je směřování k nějakému
intetu, stejně jako strom roste směrem k nějakému svému „intetu“, směřování člověka
i stromu je také znakem toho, že člověk i strom si nevystačí, jsou vystaveni něčemu, co
potřebují, k čemu svým fysis (pohybem) se přibližují. Pokud je tento pohyb na cestě
znemožněn, přichází ne-moc. Je to prosté, nemoc znamená „ne-moci“ se pohybovat, znamená
„ne-moci“ žít, je to zastavení pohybu. Podstatou života je pohyb a podstatou nemoci je
zastavení a znemožnění tohoto pohybu. Nemocný člověk dělá něco, co od něj situace
nepožaduje, tzn. člověk se nenaladil na svou životní situaci, na svůj svět 13 .
Usiá života musí být dána předem v tom, čemu říkáme arché – počátek. Tento počátek jsme
sami nevypracovali, ani nezvolili, ten je nám dán předem. Co je to? Heidegger tvrdí, že arché
je dispozice k pohybovosti, dispozice k životnímu pohybu. Ale jako dispozice se nám
představuje i to, co nejsme my sami, tj. situace, do níž jsme vnořeni. Jedinec uskutečňuje svůj
vnitřní účel tak, že volí možnosti svého životního pohybu a pak je realizuje. Možnost se
proměňuje ve skutek, jenž má tvar. 14
Pešková 15 definuje duši – psyche – jako „životní pohyb, pohyb živého, dech. Je principem
celistvosti života, vztahem k celku, ke „smyslu“, k uchopitelnosti toho, co něco jest“. Pohyb
uskutečňující se v duši je právě duší, pohyb v tomto případě není něco přidaného navíc, jak
je pohybu rozuměno fyzikálně. To, co vede k sebesjednocování, to co vytváří soulad
ve vlastních názorech, to vše je sebeutváření duše, ale i pohyb vedoucí od jednoty
k rozdílnosti, od rovnosti k nerovnosti, od bytí k nebytí je také pohybem duše, tj. patří do
životního pohybu. Chaos v sobě, nesoulad se sebou samotným, zmatek, rozdílnost, nerovnost,
bezmezno – je také životní náplní, je také pohybem, je také životním pohybem. Probuzením,
obratem se duše obrací směrem vzhůru, k nepodmíněnému. Tento pohyb vzhůru je pohyb,
jenž pozvedá lidskou duši nad (řečeno Patočkou) „veškeren čas, činí ji obrněnou proti
malicherným strachům a žádostem“. Duše se zjevuje svému nositeli jen ve výkonech. Život se
12 HOGENOVÁ, A. K filosofii výkonu. 2005. s. 193–194
13 HOGENOVÁ, A. Hygiensis a iatreusus a „ne-moci“ se pohybovat na životní cestě. 2006.
14 HOGENOVÁ, A. K filosofii výkonu. 2005. s. 195–197
15 PEŠKOVÁ, J. Filosofie výchovy. 2004.
14