Struktura disertační práce

pocit všestranné „tělesné“, „duševní“ i „sociální“ pohody. Vznikající tělesná cvičení tohoto
charakteru byla pochopitelně nesoutěžního charakteru.
Pud zachování živočišného druhu
Jeho podstatou je úspěšná reprodukce, která je podmíněna výběrem nejlepšího jedince.
„Důkaz“ výjimečnosti, nadvlády, mající v počátcích charakter především lovecké či branné
úspěšnosti, postupně přecházel v činnosti odvozené, mající charakter tělesných cvičení.
K prvním kulturním projevům pudové podstaty zachování druhu patří iniciační slavnosti,
v nichž jedinci dokazovali svoji dospělost a tedy i schopnost udržovat rod. Všechny tyto
činnosti mají od počátku soutěžní charakter. Vyplývá to z jejich smyslu – bez soutěže
s ostatními nemůže jedinec dokázat svoji vlastní nadřazenost, převahu. A právě zde, v této
oblasti, je třeba vidět zdroje i vlastní počátky sportu.
Pud herní
Výše zmiňovaná zábava pohybem je úzce spojena s přirozeným živočišným puzením ke hře.
Hra je svázána se životem živočichů obecně, je svázána i s různými úrovněmi života člověka.
Člověk je k ní biologicky determinován, celý jeho život je hrou prostoupen. I když existuje
množství různých teorií hry, je v podstatě neuchopitelná.
Hra „na něco“ se váže k existujícím i smyšleným sociálním rolím. Má především charakter
činností kopírujících normální život a tím také na život připravujících, charakter poznání,
získání zkušenosti, sociálního kontaktu apod. Může mít ale také charakter vytváření jiného,
smyšleného, virtuálního světa a sociálního pohybu v něm. V obou případech tak působí na
intelektuální, resp. duchovní rozvoj, aniž by ovšem ztratila svůj zábavný charakter. V takové
hře není žádný soutěžní prvek, převládají v ní prvky kooperativní. Stává se tedy součástí
výchovného procesu. Jiného charakteru je hra „s něčím“, ale i „o něco“. Tyto hry mají totiž
vysloveně soutěživý charakter, interindividuální či meziskupinový, a váží se na (nejen)
pohybovou zábavu soutěžního charakteru. Jejich výsledkem je vítězství, výhra nad druhým.
Tyto hry mají tedy charakter „zábavy pohybovou soutěží“ a patří tak k podstatě sportu.
Nebezpečí hry je ovšem v tom, že díky své emocionálnosti „vtahuje“ do svého středu nejen
aktivní účastníky, ale i diváky, kteří se tak stávají její součástí, takže, jak nám historie
i současnost ukazuje, může být i zneužívána k účelovému ovládání mas.
30