Struktura disertační práce

individuální potřeby a očekávání. Pro naplnění vývojového úkolu nabízí konkrétní společnost
určité osvědčené vzorce chování. Pokud je člověk nerespektuje a volí sám odlišnou cestu,
bývá sankcionován. Pro splnění úkolu existuje tzv. senzitivní okamžik pro zahájení učení. Jeli
toto krátké období optimálního startu promeškáno, je mnohem obtížnější úkol následně
zvládnout. Také předběhnutí vývojového úkolu je spojeno s řadou obtíží.
Vývojové sekvence či vzorce se skládají z předvídatelných kroků na vývojové cestě, kterými
shodně prochází většina dětí. Podstatné je přitom pořadí, v jakém si tyto děti schopnosti
osvojují, nikoli věk dítěte. Náležité sekvence ve všech oblastech vývoje jsou důležitým
znamením, že vývoj dítěte postupuje správně a kontinuálně. 93 Vývojové mezníky označují
předěly ve vývoji dítěte. Objevují se většinou v určitém pořadí a předvídatelném věkovém
rozmezí. Mezníky v chování dítěte se odvíjejí od toho, jak se vyvíjí valná většina dětí
v určitém věku. 94 Vývojové mezníky Vágnerová 95 člení na biologické, které jsou dány zráním
dítěte, psychické, které jsou dány interakcí vnitřních dispozic a učení (např. nástup logických
operací kolem 7. roku věku), a nakonec sociální, dané působením společnosti na jedince
(např. nástup do školy). Průměrný věk, v němž si valná většina dětí určité kultury osvojí
specifické dovednosti, je nazýván vývojovou normou. Normy vždy přestavují určité časové
rozmezí. 96
Všechny děti ve všech kulturách prochází stejným vzorcem změn. Malé děti jsou schopné
zvednout hlavu před tím, než sedí, ale dokud jejich zádové svaly nejsou dostatečně silné, děti
si nemohou sednout. Instrukce pro tyto sekvence nejsou naučené. Dokonce i úzkostliví rodiče
nemohou naučit své děti chodit. Děti nebudou chodit, dokud nejsou „připravené“, dokud
nemají dostatek síly, příslušnou úroveň rovnováhy a koordinace. Je to tedy vyzrálost, která
jim tento nový pohyb dovolí. Skutečnost, že většina dětí chodí mezi 11. a 18. měsícem je jen
jeden prvek v souboru věkových norem, které bývají použity jako hodnotící kritérium
k měření pokroku. Musí být ale pamatováno na skutečnost, že rozpětí „normálního“ vývoje je
široké. 97
93 ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 2002. s. 19
94 ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 2002. s. 18
95 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1996. s. 9
96 ALLEN, K. E., MAROTZ, L. R. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 2002. s. 20
97 MACINTYRE, CH. Dyspraxia 5–11. 2001. p. 32
46