Struktura disertační práce

je dobře mu v tom nenápadně pomoci. Nejde však jen o tělesnou výšku, nýbrž také o tělesnou
přitažlivost, krásu. V dětském kolektivu hrají v tomto věku roli patrně jen závažnější estetické
vady jako rozštěp patra nebo tělesné vady, a ovšem vážnější smyslové vady, jež dítě
handicapují po mnoha stránkách. Pohyblivost se v tomto věku zlepšuje jen zvolna a ne příliš
nápadně. Spíš než nové výkony pozorujeme větší rychlost, pohotovost a obratnost pohybů,
které už dítě dovedlo provádět dříve, a také jejich větší eleganci. I zde mají individuální
rozdíly pro život dětí značný význam: obratnější a rychlejší dítě mívá lepší pozici v kolektivu.
Pozorované změny v rozdílech mezi pohlavími naznačují, že chlapci dosahují zdatnosti
v běhání, skákání, házení, kopání, trefování se do předmětu v dřívějším věku než děvčata.
Rozdíly v běhání a skákání jsou minimální (6–8 měsíců), zatímco rozdíly v kopání a trefování
se do předmětu jsou 12 až 16 měsíců. Je zajímavé, že v případě házení jsou rozdíly ještě více
viditelné. Chlapci dosahují zdatnosti v této disciplíně kolem 69. měsíce, zatímco dívky až
kolem 102. měsíce, což znamená o 33 měsíců později. Naproti tomu dívky jsou zvýhodněné
v hopsání, přeskakování a chytání a to až o 6–10 měsíců (Seefeldt & Haubenstricker, 1982).
Garcia (1994), Greendorfer and Ewing (1981) také dokumentují rozdíly mezi pohlavími ve
vývoji základních motorických dovedností. Je důležité si uvědomit, že kromě rozdílů mezi
pohlavími, je zde také značná proměnlivost v načasování změn, které se vyskytují
v rozvoji motoriky pro všechny děti. Přestože někteří odborníci připisují rozdíly mezi chlapci
a dívkami k fyzickým rozdílům, je však obecně známo, že až do puberty se neobjevují přílišné
rozdíly ve velikosti či fyzické síle mezi pohlavími. Proto kulturní rozdíly spojené
s příležitostmi ke cvičení a povzbuzování mohou hrát větší roli ve vývoji dovedností, než by
se myslelo (Thomas & French, 1985). 109
KRESBA
S rozvojem jemné motoriky souvisí rozvoj kresby. Postupuje od spontánního čárání, kdy
jsou čára či kolečko mnohoznačné a často dítětem popisované pokaždé jinak, až ke schopnosti
dobře napodobit základní tvary a spontánně malovat postavu člověka zprvu formou tzv.
hlavonožce. V současnosti se objevují spekulace, že ztvárnění postavy člověka jako
hlavonožce (hlavy a nohou) odpovídá úhlu vidění světa malým tříletým dítětem, které z osob
ho obklopujících skutečně vnímá detailně nohy, které jsou ve výšce jeho očí a obličeje,
109 BRACKEN, B. A., NAGLE, R. J. Psychoeducational Assessment of Preschool Children. 2007. p. 409
50