Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

v ě d a a v ý z k u mCírkevněslovanská legendao sv. ANASTÁZIIV rámci rozšířeného zasedání Českého národníhobyzantologického komitétu se 3. února 2012ve Slovanském ústavu AV ČR uskutečnilapřednáška a prezentace knihy Františka ČajkyCírkevněslovanská legenda o sv. Anastázii.Výzkumu této církevněslovanské legendy autorvěnoval téměř deset let; výsledkem jeho snahyse v roce 2011 stala stejnojmenná monografie,která je prozatím posledním příspěvkem k problematicečeskocírkevněslovanského písemnictví.Autor publikaceFrantišek Čajkapůsobí v oddělenípaleoslovenistikya byzantologieSLÚ AV ČRa zabývá sestaroslověnštinoua staroslověnskouliteraturou.První listruskocírkevněslovanskéhozápisu legendyo sv. AnastáziiUvedená tematika vzbuzuje vášnivé debaty badatelůjiž mnoho let, protože je těsně spjata s otázkoukontinuity slovanské bohoslužby a písemnictví v přemyslovskýchČechách před založením Sázavskéhokláštera v první polovině 11. století. Ačkoli filologovépředložili pádné argumenty pro potvrzení této hypotézy,stále není přijímána bezvýhradně. František Čajka celývývoj bádání přehledně shrnul v první části knihy, kterouopatřil i zhodnocením církevněslovanských památek,jejichž vznik bývá kladen do českého prostředí.Přednáška byla rozdělena do dvou částí, které reflektovalyzákladní strukturu publikace. Nejprve se autor knihyvěnoval kulturně-historickému kontextu legendyo sv. Anastázii a uvedl základní informace o komplikovanékřesťanské legendární tradici této světice, jež bývá častovyobrazována se svým duchovním rádcem, sv. Chrysogonem.Jedna z těchto obšírných latinských legend bylav průběhu let zkrácena a dostala se na slovanské území,kde byl pořízen její církevněslovanskýpřeklad; veřejnosti jej v roce 1903 představilruský badatel Alexej I. Sobolevský(1857–1929), jenž vydal první kritickouedici textu a jako místo jeho sepsání určilzápadoslovanské území. Někteří badatelévšak jmenovaný předpoklad odmítajía vznik překladu kladou do Bulharskanebo obecně na slovanský jih.Ve druhé části přednášky se FrantišekČajka zaměřil na jazykový a lexikálnírozbor legendy. Poukázal načetné západoslovanské prvky a nashodné paralely s dalšími církevněslovanskýmipamátkami české provenience.Při rozboru se opíralo vlastní edici legendy, jež představujezákladní stavební kámenpublikace a v níž zohlednil nejenab20znění čtyř dostupných rukopisů s textem legendy, alevčlenil do ní i varianty ze čtyř dosud neznámých rukopisů,které během výzkumu sám objevil.Po důkladném filologickém rozboru legendy a jejímzasazení do kulturně-historického rámce se FrantišekČajka přiklonil k jejímu západoslovanskému původu.Pro jeho teorii by mohly svědčit i doložené české kontaktys bavorským klášterním prostředím, kam bylyv polovině 11. století přeneseny ostatky sv. Anastáziea sv. Chrysogona. Během sílícího kultu obou světců takmohla být latinská předloha na českém území dobřepřístupná. František Čajka ovšem zdůraznil, že uvedenézávěry nejsou vyčerpávající ani definitivní.Na přednášku navázala diskuse, do níž se zapojilinejen význační odborníci na paleoslovenistickou tematiku,ale i laičtí posluchači. Závěrem dodejme, že publikaceCírkevněslovanská legenda o sv. Anastázii představujepříspěvek s rozsáhlým medievalistickým záběrema vzhledem ke své přehledné struktuře si bezpochybynajde své čtenáře.Příspěvek vychází s podporou grantového projektuGA ČR P406/12/1790 Staroslověnská lexikologie – novépříspěvky ke staroslověnské lexikografii.■MARTINA CHROMÁ,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.OBĚ FOTA: ARCHIV SLÚ AV ČR