Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

a k a d e m i c k ýs n ě mKDO SE OŽENÍ S DUProjev předsedy AkadVŠECHNA FOTA: STANISLAVA KYSELOVÁ, AKADEMICKÝ BULLETINVážené členky a členové Akademického sněmu,vážení hosté, dámy a pánové,rád bych se konečně věnoval jen vědě, našim úspěchůma vědeckým problémům. Situace v oblasti vědya výzkumu v České republice mi to ale bohužel nedovoluje.Proto se musím znovu věnovat negativním dopadůmstávající metodiky hodnocení výsledků výzkumu, vývojea inovací na spolupráci a vztahy mezi klíčovými aktéryv oblasti vědy a výzkumu v České republice. Dále se zaměřímna zprávu o činnosti Akademické rady od posledníhosněmovního jednání a na informaci o některých významnýchvýsledcích naší výzkumné práce. Závěrečnékrátké zamyšlení věnuji důležitým otázkám budoucíhosměřování Akademie věd ČR, a to v návaznosti na výsledkyhodnocení výzkumné činnosti našich pracovišť zaobdobí let 2005–2009.ab4Již delší dobu se v této zemi vedou kritické diskusea spory o metodiku hodnocení a její použití na rozděleníinstitucionální podpory, tzv. kafemlejnek. Jehoodpůrci vždy poukazovali na principiální vady a nejnovějinacházejí autoritativní potvrzení a oporu ve zprávěMezinárodního auditu výzkumu, vývoje a inovací v Českérepublice. Zpráva kritizuje zejména skutečnost, žestávající hodnocení výzkumu se omezuje na kvantitativníměření vědeckých výstupů bez jejich kvalitativníhovyhodnocování, a zdůrazňuje, že podobný systém neexistujev žádné vědecky vyspělé zemi. Upozorňuje navážná nebezpečí, která současná metodika hodnocenípro český systém výzkumu znamená, a rozhodně doporučuje,aby se přestala používat a aby byla nahrazenainformovaným peer-review bez mechanických vazebna rozdělování peněz. V protikladu s tím však v poslednídobě opět sílí hlasy, že kafemlejnek je třeba zachovat,protože to vyžaduje zákon, protože nic lepšího nemámea špatný systém je lepší než žádný. Upřímně řečeno,slyším-li takovéto argumenty některých zastáncůkafemlejnku, mám pocit, že jsem konfrontován s dalšíverzí aristotelského horror vacui, tedy jakéhosi děsuz prázdnoty – v tomto případě až panické obavy o existencivědy v ČR bez kafemlejnku. Již delší dobu si protokladu otázku, co vlastně čeští vědci v některých institucíchdělali a produkovali před zavedením tohoto„spásonosného“ instrumentu? A co dělali odpovědní činitelétěchto institucí, že bez bodů kafemlejnku nedokázalistimulovat své podřízené k větší vědecké aktivitě?Patřím k zásadním odpůrcům kafemlejnku a toto méstanovisko je založeno na mnoha argumentech, kteréjsem opakovaně a na různých fórech předkládal a ježnikdy nebyly relevantním způsobem zpochybněny. Navíc– pro ty, kteří snad nevědí, nebo spíše vědět nechtějí– bych rád velmi jasně a nahlas zopakoval, že se kafemlejnekstal nástrojem, který posloužil na jaře 2009 k legitimizacisvévolného, nezdůvodněného a společenskynaprosto nezodpovědného pokusu o faktickou likvidaciznačné části pracovišť Akademie věd. Také proto měvelmi překvapuje vehemence, s jakou někteří funkcionářivysokých škol ještě dnes tento nástroj obhajují. V podtextuvystoupení zaměřených na podporu kafemlejnku,např. nedávného stanoviska děkanů přírodovědných fakultvýznačných českých univerzit, zaznívá opakovaněnázor o rostoucím vědeckém výkonu těch vysokých škol,které bodový systém metodiky berou vážně, oproti údajněnevýkonné Akademii věd, která nad kafemlejnkemohrnuje nos. Uvedený názor však neobstojí při podrobnějšímpohledu na data, ze kterých se nakonec vytvářejívýstupy kafemlejnku. Pokud bychom totiž připustili, že