Náhled ročenky v .pdf je ke stažení zde - Jizersko-ještědský horský ...

Jako kdyby bylo právě šedivé 14. století. Kraj zpustnul. Sníh okolo kopce s hradema klášterem na Oybině zasypal všechny vymoženosti moderních dob, zmizelyv divoké chumelenici. Pomalu a namáhavě jsem si vykračoval Hausgrundem,osamoceným údolím elfů; v zákulisí čněly zříceniny; pozoroval jsem gotické zdipaláce a chrámu vysoko nade mnou. Zborcené stěny, středověká okna, k nebi čnícíkamení. Okolo v lesích bylo strašidelně, pusto, prázdno. Bořil jsem se po kolena,a místy až do poloviny stehen. Každý krok bolel. Absolutní opuštěnost, na sněhunebyly patrné žádné stopy, i ptáci zmizeli a zdálo se – a bylo to velmi neúprosnéa chvílemi až děsivé –, že jsem na světě zůstal úplně sám. V divokém údolí podruinami oybinského kláštera. Zcela náhle zde v lese pramení strašlivě silný potok. Řítíse z hromady sněhu a plní blízký rybník. Hučení vody, jinak nikde nikdo.Podivnou zprávu o konci světa vyvrátily až dvě dobrotivé a bodré pokladní zaoybinskou hradní branou. Koupil jsem si u nich vstupenku, knížky o hradu a klášteřei flaštičku pravé oybinské kořalky a vyběhl vzhůru do chumelení. Oybinské ruinybyly tou dobou úplně opuštěné. Vločky se proháněly mezi gotickými okénky se zbytkypískovcového zdobení. Po dlouhém brodění sněžnými spoustami na hradě a klášteřejsem jako středověký unavený poutník tiše seděl v podzemí zříceného kostela, v přítmíprosvíceném jen pár světly. Děsil jsem se pomyslet, že bych někdy mohl zůstatna dobro sám mezi oybinskými zdmi. Bez naděje na setkání s lidmi. Nebylo toho dnena světě snad pustějšího místa, než bylo podzemí parléřovského kostela na hraděa klášteře oybinském!Tajuplné zříceniny oybinského kláštera z Hausgrundu10