Náhled ročenky v .pdf je ke stažení zde - Jizersko-ještědský horský ...

Bukovec patří k nejznámějším, nejpopulárnějším a z přírodovědného hlediska i nejvýznamnějšímvrcholům Jizerských hor, a to přesto, že zaostává o více než stovku metrů zanejvyššími vrcholy celého pohoří. Vděčí za to svému ve zdejších poměrech zcela neobvykleostrému, špičatému tvaru, a tudíž i výrazně dominantní pozici nad okolním zaobleným,vývojově starým reliéfem zarovnaných povrchů, i odlišnému sopečnému původu.Tvoří ho podstatně mladší (třetihorní) výlevná hornina čedič, zatímco okolní žuly patřído skupiny prvohorních hlubinných vyvřelin. Ty vznikly a utuhly ve velkých hloubkácha na povrch se dostaly až mnohem později, po odnesení nadložních vrstev. Důležitý rozdíl jei v tom, že čedič patří mezi „výživné“ horniny bazické, zatímco žuly mezi horniny kyselé,velmi chudé na živiny. To platí i pro zvětralinový plášť a půdní pokryvy vzniklé na podložíobou hornin, a je proto logické, že na to „zareagovala“ odpovídajícím způsobem i vegetace.Proto je v botanicky chudých Jizerských horách Bukovec úplnou oázou co do rozmanitostiflóry, kde se vyskytují jak rostlinná společenstva, tak i řada konkrétních druhů, kteréjinde v Jizerských horách nenajdete vůbec, nebo jen výjimečně. Ostatně i jeho pojmeno váníje odvozené právě od toho, že již v začátcích osídlení představoval ostrov buků uprostředlesů s vyšším podílem jehličnanů na okolních zarovnaných površích. Na odlišnost a bohatstvívegetačního krytu navazuje i mimořádné zastoupení fauny.Bukovec byl v dosavadních geologických publikacích jednoznačně popisovaný jakointruze, tj. sopečné těleso, nebo přesněji přívodní kanál, v němž se magma zastaviloa utuhlo původně hlouběji pod povrchem, na který se dostal teprve během geologickýchvěků odnesením okolní žuly. Celkem známé je i to, že to není kužel, jak se zdá při pohleduod osady Jizerka, ale vlastně krátký hřebínek, vzniklý na nedlouhé, ale zato poměrněmohutné (široké) žíle, která sleduje tektonickou poruchu sudetského směru (tj. SZ–JV).Na té je založené i celé úvalovité údolí Jizerky přecházející dále po toku (směrem k Bukovci)až do mělké vnitrohorské údolní sníženiny Malé jizerské louky, která je strukturně-tektonickéhopůvodu. Vše je tedy zdánlivě celkem jasné – a tak vyvstává otázka, zda je ještěo čem psát.Důvody to však má, a to hned dva. První je jeho původ: dosavadní geologické klišé, žemnohá sopečná tělesa v Českém masivu jsou intruzívního původu dostalo velkou trhlinu,protože nové výzkumy ukázaly, že jimi nejsou např. ani dávná sopečná tělesa na Jičínsku,u kterých se o takovém původu v minulosti vůbec nepochybovalo a které k tomu mělyještě větší předpoklady než Bukovec. Misky vah se tak naklánějí ve prospěch geomorfologů,kteří již dříve převážně považovali Bukovec za výlevné, neboli efusivní těleso, tzn., žemagma zde vystoupilo skutečně až na zemský povrch. Jeho původní podobu neznáme,rozhodně však neměl tvar „klasické“ sopky, jak si ji většina lidí představuje – tj. kužels dýmajícím kráterem na vrcholu. Ale o tom si můžete podrobněji přečíst ve velké monografiio Jizerských horách.Druhý důvod je jeho výška, přesněji řečeno jeho postavení mezi ostatními vulkanic kýmitělesy České vysočiny (součást rozsáhlejšího geologického celku označovaného jako Českýmasiv a přesahujícího i do sousedních zemí), obecněji tedy můžeme říci střední Evropy.Poměrně často se můžeme setkat s názorem, že Bukovec (1 005 m; v původním jaderskémvýškovém systému jen 999 m, nad tisíc metrů se dostal až po přechodu na baltský systéma také na základě novějších a přesnějších měření) je nejvyšší sopečné těleso celého tohotorozsáhlého území.136