Náhled ročenky v .pdf je ke stažení zde - Jizersko-ještědský horský ...

avantgardy. Není jednoduché si v této pokřivené době zachovat tvář, zvlášť když oficiálníza kázky jsou hlavním a často jediným zdrojem příjmů. Alex Beran nevolí cestu klauzury,ale ani se nezprone věřuje svým ideálům. Je to období hle dání a tříbení vlastního výtvarnéhonázoru v krajně nepříznivých společenských podmínkách. Zakládá rodinu a v roce1954 se mu narodí dcera Kateřina.Během šedesátých let nachází Alex Beran svůj nezaměnitelný malířský výraz a jehopozornost se soustřeďuje stále víc na krajinu. Pádné zjednodušené tvary se silnoukon turou a tlumená barevnost dodávají zejména figurálním obrazům jizerskohorskýchdřevařů expresívnost výrazu, která nemá daleko k tvorbě světově uznávaných autorů,jako jsou např. Constant Permeke, Käthe Kollwitz a další. Přestože zůstává bytostnýmrealistou, jeho kompozice se oprošťují od vnějších viděných tvarů a zaměřují se stále vícena podstatu zobrazovaného. Do popředí se dostává motiv lesa, který ho pak provází celoudalší tvorbou. Nejsou to konkrétní místa, ale zabstrahovaná struktura, rytmus stromů,řazení větví a tlejících kmenů, proplétání kořenů, tíha kamenů, dramatická náladahorských roklí s bystřinami propadajícími se do labyrintu balvanů. Téma je natolik silné,že se jím Beran zaobírá ze všech stran v různých obměnách jak v obrazech, tak v kresběa grafice. Mimořádně pozoruhodné jsou jeho asambláže z různých kusů dřeva, kterépřebírají funkci malby a přímo materiálově ztělesňují strukturu lesa. Malíř tehdy nemůžetušit, že kousky podobných dřevíček se později stanou mocným impulzem k další etapětvorby. Jiným stálým motivem se stávají balvany. Malíře fascinuje jejich tisícileté tkvění najednom místě, tektonika skal, úzké průrvy, přírodou vybalancovaná dokonalost těžišťna sebe navrstvených žulových bloků i skladba kamenných sutí. Náměty si vyžadují formátna výšku, někdy i výrazně protáhlý. Není snad třeba zdůrazňovat, že se jedná o motivyz Jizerských hor. Inspiraci čerpá především na Černé Nise a strmých severních údolíchnad Bílým Potokem. Vzniká tak ucelený cyklus obrazů jizerskohorských lesů, skal a vods typickou zádumčivou jizerskohorskou náladou, kterou dokázal vystihnout jako málokdojiný.Se ženou Blaženou a dcerou Katkou vyrážel každou neděli do přírody. Chodili tábořitna Pláně pod Ještědem a pozorovali západy slunce. Smrčky byly tenkrát malinké a nebránilyvýhledu do Podještědí a dál do kraje. Později se však nejčastějším cílem staly Jizerskéhory. Založili rodinnou trampskou osadu White Bat (Bílý netopýr, společně 1967–1973).Její zkratku TOWB znalo mnoho toulavých kamarádů, členy legendárního Rykatadapočínaje a kapitánem Kidem konče. Často tábořili na Islandu pod Olivetskou horou. Jakokaždý tramp měl Alex Beran přezdívku: říkali mu Dick. Jeho maminka Marie, která s nimina kratší výlety také někdy jezdila, byla – jak jinak – Babička Mary. V létě tábořili častodelší čas na Fort Adamsonu, což je překrásný poloostrov a dodnes známá čundráckázákladna mezi dvěma hlavními přítoky přehrady Černá Nisa.Šedesátá léta představují pro Alexe Berana mohutné tvůrčí vzepětí. Postupné společenskéuvolňování umožňuje návštěvu západní Afriky, Bretaně a hlavně Paříže, kam seještě jednou vrátí, aby spatřil velkou Picassovu výstavu, která se pro něj stane zážitkem nacelý život.K lepšímu se mění i materiální podmínky. Po pětiletém bydlení v jednopokojovémbytě na Husově ulici se rodina v roce 1961 konečně stěhuje do prostornějšího bytuve Slavíčkově ulici 69/8, který zůstal pro Alexe domovem dodnes. V roce 1967 získává84