Náhled ročenky v .pdf je ke stažení zde - Jizersko-ještědský horský ...

Naopak zcela zachovalou zajímavostí klášterního kostela na Oybině je průchod na jižnístraně chrámové lodi. Tři metry úzká, místy až dvanáct metrů vysoká a léty silně zčernalásekaná průrva vede od západní zdi s věží až k svatováclavské kapli a je zhruba o 150 letmladší než sám chrám. Na počátku 16. století, poněkud překvapivě jen pár desetiletípředtím, než definitivně upadla sláva zdejšího celestýnského kláštera, ji v pískovci vysekalineznámí lidé. Na rozdíl od jiných částí kostela se zde čas opravdu zastavil – každý úderjejich sekáčů z let 1512–1515 je ve skalní stěně dodnes patrný, dokončení úporné dřinydokládá letopočet 1515 vysoko pod okny kostela. Vysekaného kamení bylo tehdy tolik,že muselo být vyváženo na prostranství za kaplí svatého Václava, kde tak vznikla plošinavyužitá jako místo posledního odpočinku mnichů a později i oybinských obyvatela umělců, kteří si zříceniny hradu a kláštera zamilovali. Proč byla vynakládána takovánámaha pro vysekání hlubokého průchodu, který neměl v době svého vzniku jasný smysl?Lze jen odhadovat. Nemusel mít žádný praktický význam, zřízen byl možná pouze prooddělení křesťanského chrámu od pradávné pohanské skály slovanského boha Mojby,možná měl důležitý význam při procesích, která na vrch s kostelem chodívala, podletradice mohl dokonce sloužit ke zlepšení akustiky uvnitř chrámu. Nejpravděpodobnějšívšak asi bude ten nejprozaičtější důvod – rostlý pískovec jistě nasával z okolí kostela vodua pronikající vlhkost poté mohla narušovat celou jižní stěnu kostela.Klášterní kostel jako úžasné gotické dílo nesloužil nakonec svému účelu ani plná dvěstoletí; jeho střecha, výplně oken, klenby i bohatá vnitřní výzdoba a vybavení, to vše bylozničeno krátce po zániku kláštera v 16. století. Vysoké žebrové klenby se z větší části popožáru zřítily se střechou dovnitř lodi a vše pohřbily pod sutinami. To měl být konecfenoménu kláštera na Oybině, gotickou krásu začala pohlcovat příroda. Zborcený kostelale měl dojít ještě svého nového obdivu. Na začátku 19. století se zarostlá stavba zalíbilaromantikům, libujícím si v atmosféře rozvalin a divoké přírody.Oybin lákal ovšem i historiky, kteří zatoužili po zachování tohoto úžasného stavebníhodíla. V roce 1829 bylo proto započato s vyvážením suti z chrámové lodi; kopáči přitomnalezli řadu pozůstatků starobylého klášterního vybavení. Světlo světa znovu spatřilypískovcové ozdoby vlysů a svorníků kleneb, vytaženy byly i břidlicové tašky s kovanýmihřebíky ze střechy, okenní sklo, dřevěné hlavičky andělů a rozšmelcovaná zvonovina. V tédobě byly v ruinách také vykáceny stromy a keře, k lítosti milovníků tehdejší romantickézarostlosti zřícenin padl velký jilm v chrámové lodi a mohutný buk v sakristii. Lidé sezačali s přírodou tahat o své dílo, které jí předtím ponechali. Jako ztracený chrám v pralesíchbyl oybinský kostel zbaven vegetace a zakonzervován. Bez střechy a s okny, kterýmifouká horský vítr. Pomník lidského tvoření i maření; nejsilnější místo Žitavskýcha Pískovcových hor.22