č.5 - Maskil

Od hava nagilak hip-hopuIzraelský soundtrackNa otázky redaktora časopisu Reform Judaism odpovídala Naomi Cohn-Zentner, která vyučuje hudbu naHebrew Union College – Jewish Institute of Religion v Jeruzalémě. Jak izraelská hudba v průběhu časuodrážela měnící se realitu a sny národa? Na internetové adrese www.reformjudaismmag.org/fall_2008si můžete poslechnout dvanáct ukázek, na něž v textu odkazujeme.Jaké jsou kořeny izraelské hudby?Izraelská hudba pramení ze dvou odlišnýchhudebních tradic. První představovalpokus vytvořit zcela novou izraelskou identitua kulturu a s ní i kolektivistické písně,s nimiž by se mohli ztotožnit všichni Izraelci,bez ohledu na prostředí, z nějž pocházeli.Širej erec jisrael („písně země izraelské“),jak jsou tyto písně nazývány, vyjadřují láskuk zemi, její krajině a pionýrského ducha spojenéhos osidlováním země. Písně vytvořenév tomto „novém izraelském stylu“ v soběkombinovaly vlivy hudby Blízkého východu,která byla nahlížena jako blízká biblickéa místní arabské hudbě, a tudíž byla považovánaza autentickou vzhledem k Erec Jisrael,a východoevropské hudební vlivy, kteréodrážely původ mnoha tvůrců těchto písní.Druhá kategorie písní z rané historiemoderního Izraele vychází z rozdílnýchhudebních tradic nových imigrantů. Ruskéči jemenské písně, lidové písně v jidiš,sefardské písně v jazyce ladino, řecké čiarabské písně byly překládány do hebrejštinya staly se „izraelskými písněmi“.Dokonce i tradiční chasidské písně bylytakto transformovány. Tak například nejznámějšípíseň, kterou si lidé obecně s Izraelemspojují, Hava nagila, vychází z nigunu,melodie beze slov, kterou zpívali chasidéz ukrajinské Sadigury; v Palestině bylapoprvé představena v roce 1918, kdy si tutomelodii vybral Abraham Z. Idelsohn, průkopníkve výzkumu židovské hudby, prosvůj sbor při příležitosti oslavy vítězstvíVelké Británie nad Turky v Palestině.Je nějaký rozdíl mezi písněmi, kterévznikly před a po založení Izraelev roce 1948?Z hudebního hlediska se jedná pouzeo umělou hranici. Izraelské písně přímoArmádní estrádní soubory bavily vojáky po celé zemi téměř tři desetiletínavazují na hudbu, která vznikala odpočátků sionistického hnutí v 80. letech19. století. Čím jsou ale roky 1948 a 1949pro historii izraelské hudby významné, je to,že se objevila celá řada písní o válce za nezávislost– o bitvách, armádních jednotkách,ztrátě kamarádů a naději na mír. V jednéz nejznámějších písní, „Bab El Wad“[ukázka číslo 1] připomínají Chaim Guri(autor textu) a Šmuel Farško (skladatel) ty,kteří položili svůj život při zajišťování konvojů,které se snažily dopravit jídlo, vodua léky obyvatelům obleženého Jeruzaléma.Nejnebezpečnějším místem na cestě do Jeruzalémabylo hluboké údolí, arabsky zvanéBab El Wad, obklopené kopci, z nichž mohliarabští odstřelovači konvoje dobře zaměřit.„Přijde jarní den / bramboříky vykvetou /červené sasanky na horách a na svazích. /Ten, kdo půjde po cestě, po níž jsme šli my /ten nezapomene na nás a Bab El Wad.“V jiné velmi populární písni, „Ha’aminijom javo“ („Věř mi, přijde den“) [ukázkačíslo 2] vyprávějí Rafael Klatškin (slova)a Menaše Baharav (hudba) příběh vojáka,který píše své milé, že „ačkoliv cena je velmivysoká“, válka jednou skončí a „my tubudeme moct dýchat a žít!“➤10Únor 2009