Střípky vzpomínek ze staveb a údržby železnic Libereckého kraje

053
Dále bychom neměli zapomenout na jeden z fenoménů, který dráha měla, a tím bylo Železniční vojsko. ŽV existovalo už od roku 1918 do
listopadu 1993, samozřejmě mimo válečné období. Činnost vyplývala z dané doby a již zmíněné vojensko-strategické pozice železnice;
pluky se běžně v rámci cvičení podílely na stavbách či obnovách kolejí, ale i mostů, zejména těch provizorních. V 70. letech bylo ŽV
dokonce jedním z největších zhotovitelů zdejších pokládek na hlavních tratích směr Hrádek nad Nisou a Turnov. Jejich montážní základna
se nacházela v Dobrovicích, odkud se dovážely předmontované páry. Šlo výlučně o výměnu svršku bez dalších úprav, proto po nich bylo
mnoho, co musely zdejší správy dokončit. To se ne vždy dařilo a tak vlastní těleso dráhy dále chátralo. Přesto by bez této kampaně původní
tratě nevydržely nárůst nákladní mezinárodní dopravy zejména z polských i německých přístavů.
V systému byly „vojensky“ sledovány nedotknutelné zásoby kolejiva, pražců a zejména mostních provizorií dislokovaných v rajonu. Dnes
jsou tato podobná zařízení sklady Státní správy hmotných rezerv (SSHR).
V roce 1952 vznikla na dráze další složka – protipožární ochrana. Nejdříve z řad dobrovolných pracovníků ČSD, v dalším roce zřízením
profesionálních sborů, jednotek požární ochrany železnic. Jedna z nich je dodnes i v Liberci, v objektu s pamětní lípou (dnes trochu
opomíjenou a necitlivě obezděnou) napojeném přímo na Žitavskou ulici, a postupem času došlo k výraznému rozšíření činnosti i na
železniční nehodové události a součinnosti se složkami ZHS kraje. Krom specifického zaměření na požáry, kterých ubývalo s koncem
parního provozu, se jednotky zaměřovaly na záchranářské práce, ekologické, kalamitní a hlavně na nehodové události, jako jsou vykolejení,
srážky apod., u kterých je mnohdy přímá návaznost na stavební práce při následné obnově trati.
Jediné zhodnocení sítě na území Libereckého kraje proběhlo později v souvislosti s uranovou těžbou. Konkrétně postavení tzv. žizníkovské
spojky, která zajistila přímé propojení s bakovskou tratí směrem od Liberce a odstranila úvrať v České Lípě směrem na Děčín, jak jsme již
dříve uvedli.
A tak ani jedna z výhledových akcí na zlepšení nebyla sledována. Byla to přeložka na
českolipské trati z Bílého Kostela nad Nisou do Rynoltic, která významně zkracovala
a zrychlovala spojení na Ústí nad Labem. Bohužel se nesledovalo ani vážně
nepřipravovalo zlepšení spojení na Prahu. U nás to byly studie kolem přeložky a úvratě
Turnova, včetně tunelové trasy Hodkovice nad Mohelkou – Pilínkov, na
Mladoboleslavsku pak všejanská spojka, která umožňovala trasu mimo Všetaty.