KNIHKUPEC 03

Mrtvá a živá // Daphne du Maurier
17 hodin 12 minut / 449 Kč
Klasické romantické psychodrama
s gotickými prvky napsala Daphne du
Maurier pod názvem Rebecca v roce
1938, v češtině vyšlo už o rok později pod
titulem Mrtvá a živá. Příběh se rozjíždí
poměrně pomalu – první část je zdánlivě
vysloveně červená knihovna – průměrně
hezká chudobná sirota s nejistým
vystupováním se zamiluje do vdovce,
dvakrát tak staršího vznešeného hraběte
de Winter, který si ji posléze bere za
ženu a odváží do Cornwallu na proslulý
zámek Manderley.
Ve druhé části se hrdinka potýká se
svým novým postavením zámecké paní.
Všude ji dohání stíny minulosti, zejména
ji „straší duch“ dokonalé první de
Winterovy ženy Rebeccy, nejkrásnějšího
stvoření, jaké kdy chodilo po této planetě.
Kolem její smrti je spousta napětí
a nevyjasněných okolností, o nichž
většina obyvatel domu evidentně moc
nechce mluvit.
Hrdinové ze dvou stran
Kdo je v této knize hrdinou? Hrabě
de Winter může být na jedné straně
vznešený aristokrat, zrazený svou
ženou a utápějící se v beznaději a zklamání,
přesto si zachovávající noblesu.
Z druhého pohledu je to zkostnatělý
sebestředný zbabělec, který se zmůže
akorát na to, aby obloudil nezkušenou
dívku a zacházel s ní jako s onucí.
Bezejmenná hrdinka, vyprávějící celý
příběh, je na jedné straně onou nezkušenou
dívkou, hledající a posléze nacházející
své místo v životě, z druhého pohledu
je to ustrašené stvoření s odlišným
sociálním postavením, které vznešené
prostředí šlechty paralyzuje natolik, že
není schopné se samostatně rozhodnout
o sebemenší maličkosti jakou je
třeba vhodná omáčka k jehněčí kýtě.
První paní de Winterová je téměř mytickým
stvořením – ve vzpomínkách ostatních
vždy krásná, okouzlující, inteligentní
a nebojácná. Zda byla skutečně taková,
nebo jestli šlo jen o šalebnou masku či
ženu, která v emancipaci předběhla svou
dobu, to zůstalo zahaleno závojem smrti.
Ale možná ne napořád…
Stručně řečeno, autorka toho mezi řádky
nabízí k přemýšlení víc než dost. Daphne
du Maurier brilantně zvládá stupňování
napětí a tajemna, i dějové zvraty, a není
divu, že příběh byl několikrát zfilmován
(nejlépe Hitchcockem v roce 1940, naposledy
vloni v produkci Netflixu).
Kouzlení hlasem
V audioverzi čte román Lucie Pernetová,
která propůjčila mladé ženě, vyprávějící
příběh v ich formě, nejprve naivní
ustrašený hlásek. Postupně jak hrdinka
psychicky i společensky dospívá, mění
Lucie Pernetová pozvolna témbr svého
přednesu a jsme tak doslova „v přímém
přenosu“ svědky dozrávání jedné osobnosti,
která se v životě už neztratí.
39
Karin Stružková
Pravomil // Petr Stančík
Ve své nejnovější knize Pravomil aneb
Ohlušující promlčení se spisovatel
Petr Stančík inspiroval životními osudy
Pravomila Raichla, hrdiny protifašistického
a protikomunistického odboje.
Historický román autor vystavěl jako fiktivní
deník, do kterého Raichl od svých 14
let zaznamenává důležité události svého
života. Od idylického dětství a dospívání
na vesnici a prvních lásek ve třicátých
letech nás tak provede celým převratným
20. stoletím – a to až do své smrti v roce
2002 – v den, kdy měl v úmyslu konečně
potrestat promlčené zločiny nechvalně
proslulého prokurátora politických procesů
a soudce Karla Vaše.
Petr Stančík dovedně splétá skutečnost
s fikcí, stejně jako reálná jména míchá
s těmi libozvučně smyšlenými. Prožité
události či vyslechnuté příběhy v jeho
pojetí bobtnají do pábitelských historek
hrabalovského ražení. Pravomil Raichl
se ve Stančíkově knize přichomýtne ve
stylu Forresta Gumpa k důležitým mezníkům
naší historie a potká se s význačnými
osobnostmi.
Audioknižně Stančíkův román zpracovalo
vydavatelství OneHotBook
a nelehký hlavní part byl v režii Michala
Bureše svěřen Pavlu Baťkovi. Jeho
podání je nejdříve dětsky naivní, místy
dychtivě snaživé, a postupně těžkne
s tím, jak se z obyčejného kluka stává
nejprve odbojář, poté uprchlík a posléze
mukl v ruském gulagu, voják československé
armády, hrdina od Dukly,
komunistický vězeň a nakonec emigrant
vracející se do Česka s jediným cílem.
Baťkův projev zůstává civilní, interpret
se nenechává strhnout událostmi, které
popisuje, nepoddává se přívalu fantaskních
obrazů ani nepropadá patosu. Jeho
hlas se prohlubuje, jakoby temní, vážní
a zatvrzuje se.
V závěrečných stále řidších záznamech,
kdy je Pravomilovi Raichlovi kolem
šedesáti let a Baťkův hlas zní ještě přece
jenom mladě, ho plynule vystřídá Jan
Vlasák. Z jeho projevu zaznívá potřebný
věk i větší unavenost, zároveň ale
slyšíme odhodlání učinit spravedlnosti
zadost. Posledním interpretem, resp.
interpretkou, je Jitka Ježková. Právě ona
– jakožto dcera Karola Veše, tedy Karla
Vaše – deník vypátrá a začne si v něm
číst. Její charismatický hlas – na dospělou
ženu žijící ve společné domácnosti
s otcem zní možná až příliš atraktivně –
tak vyprávění otevírá i uzavírá.
Tereza Filinová
Celou recenzi si můžete přečíst na
12 hodin 8 minut / 369 Kč