KNIHKUPEC 03

(americký romanopisec a básník, psal
i sci-fi literaturu - pozn. red.).
sochu svaté Margarety. A ptal se: „Jardo
nezkusil bys to?“
Takže děláte i s kamenem?
J: No, proč ne? (smích)
20
J: To jsem myslel, že řekneš. Když je mi
smutno, některou z nich si přečtu.
Kolik místa u vás zabírají Čtyřlístky?
J: Archiv máme ve sklepě a je plný.
Mám pocit, že jich je tolik, že kdybych je
měl nahoře v ateliéru, tak to snad barák
ani nevydrží.
Jak jste se dostal k tomu, že
jste vytvořil kašnu a sochu pro
město Retz?
L: Díky úžasné spolupráci s Art centrem
jsme měli v Německu svého galeristu
a on často přicházel s nějakým nápadem.
Tehdy spolupracoval s architektem,
který chtěl v Retzu na náměstí
J: Za čtrnáct dní si odvezl můj návrh
sochy do soutěže a za týden zavolal, že
jsem vyhrál. Modelem mi stála má žena
a na náměstí v Retzu stojí dodnes.
Čím si vás přitáhla keramika?
J: Svojí plasticitou. Je to krása, když
vytáhnete věci z pece ven. Ale obojí
jsem vždy dělal velmi rád. První výstavu
keramiky jsem měl v muzeu v České
Lípě, dokonce jsem vytvořil velkou
keramickou plastiku na stěnu mateřské
školy v Dubé.
L: A dodneška tam to krásné slunce je.
V Dubé na náměstí má manžel ještě
vytesané pískovcové sloupy.
Kdy jste se dostal k práci
s keramikou?
J: Inspiroval mě pan Kutálek, se kterým
jsme se seznámili. (Jan Kutálek
byl český výtvarník, sochař-keramik,
známý pro svou originální keramickou
figurální i reliéfní tvorbu inspirovanou
především českým bájeslovím
a pohádkami. - pozn. red.)
L: Když jsme koupili chalupu u Doks
na Kokořínsku, manžel si tam postavil
keramickou pec. Tehdy ale ještě nevěděl,
že musí být elektrická, takže se do
ní přikládalo dřevo.
J: Jednou jsem ji nechal hlídat syna
Vítka, tehdy byl ještě malý. Říkal jsem
mu, že musí pomaličku přikládat. Jenže
on tam pořádně naložil.
L: Přiložil i koště.
J: Dosáhl teploty snad přes tisíc stupňů,
takže se všechny figury zohýbaly.
Některé mám ale do dneška schované
jako vzpomínku na své začátky.
L: Bylo to tehdy náročné, protože ještě
nešlo nastavit teplotu a automatické
vypnutí. Takže manžel dokreslil v noci
Čtyřlístek, ve dvě ráno sedl do auta a jel
z Prahy na chalupu, aby se o pec postaral.
Bylo to složité, protože neexistovaly
mobilní telefony. Do rána jsem nespala,
jestli se mu něco nestalo.
J: Ale vždycky jsem se vrátil, Lucinko.
Čtyřlístek z louky nosí štěstí, říká
se. Jaké štěstí přinesl komiksový
Čtyřlístek vám?
J: Štěstí má hlavně Čtyřlístek, že se
dočkal už více než 700 pokračování.
Navíc vycházejí čtyřikrát ročně speciály,
šestkrát do roka Čtyřlístek Mini pro
předškoláky, a k tomu vždy pár knih.
Není to jenom moje zásluha. Čtyřlístek
dnes má zázemí v mnoha spolupracovnících
včetně syna Vítka a jeho paní
Pavly. Nejvíc bych chtěl ale poděkovat
své Lucince, že mě více než padesát
let podporovala, i když moje ruka
s tužkou umdlévala. To zní dobře, ne?
(šibalsky se usměje) Teď už věřím, že se
dočkáme čísla 1000. Máme jich sedm
set, tak to musíme dát! To je za chvíli.