Je možné domluvit se s cizinci, řemeslníky, mimozemšťany,44UKÁZKAženami, dětmi nebo s Davidem Copperfieldem? Co víceničí naše životy – alkohol, nebo lidé, kteří to s námi myslídobře? Jak by se měly ženy chovat v extrémních situacích,například když jim do domu vnikne vraždící maniak nebokdyž plánují svatbu? Jak vznikl vesmír? Jak z ničeho vzniklovšechno a proč to některým ženám pořád není dost?Nechte se ukázkou nalákat na druhé vydání sbírky fejetonůtext: redakcePavla Tomeše.Tohle lidihodně berouPavel Tomeš (1977)Stand-up komik (Na stojáka,Comedy club) a autor sbírek fejetonůZápisky malého tyranosaura(2012), Facky z Marsu (2010), audioknihyTohle si poslechni (2016) a takéhumorného románu o smrti Až naten konec dobrý (vychází v říjnu2021). Na obálce druhého vydánísbírky fejetonů Tohle lidi hodněberou se píše: „Ve svých fejetonechstejně jako ve svých stand-upechpřináší nečekané odpovědi nanejrůznější otázky. Ovšem to, zdatyto odpovědi nepřinášejí víc otázeknež odpovědí, zůstává samozřejměotázkou.“OTOČ, 299 KčVychází 6. září
Ilustrace Darja ČančíkováMůj soused CopperfieldMédia přinesla zprávu, že slavnému kouzelníku a iluzionistoviDavidu Copperfieldovi se podařil v jeho bytě naManhattanu opravdu parádní kousek. Nechal zmizet všechnuvodu ze svého bazénu. A vytopil třicet pater pod sebou. Prý tobyla závada na čerpadle, ale tomu v domě, kde bydlí DAVIDCOPPERFIELD, věří asi jen málokdo.Myslím, že není úplně jednoduché mít takového souseda.Jistě, je to muž, který nechal zmizet sochu Svobody, prošelČínskou zdí, unikl z cely v Alcatrazu, ze svěrací kazajky, nechalmizet věci, které se pak objevovaly na nečekaných místech,nechal poletovat mezi užaslými diváky kapesník nebo nadjejich hlavami poletoval sám. Takhle ho zná celý svět. Dosudnezveřejněná výpověď jeho domovnice ale ukazuje tuhlesuperstar magie v poněkud jiném světle.„Jaký je to bydlet s Copperfieldem v jednom baráku?Jedním slovem strašný, to vám řeknu rovnou, ztratila jsemo tomhle člověku veškerý iluze. Podívejte, já mám taky smyslpro legrácky, takže když jsem poprvé našla ve svým domácímtrezoru jeho špinavý ponožky, taky jsem se zasmála a říkala si,hergot, jak to ten holomek udělal, ale víte, prostě po jistý doběto fakt přestane být vtipný. Taky si věčně zapomíná klíče a paknám tady prochází zdima. Podívejte se, jak je tady všudeomlácená omítka, a tady dokonce, jen se na to podívejte,vyrvaná elektrika ze zdi. Já mu říkám, Davide, tohle nejsoužádný laciný čínský zdi, to jsou nosný zdi, to není sranda!Ale on se jen usměje a začne si vytahovat bankovky z ucha,jakože mi zaplatí měsíční zálohu na nájem a energie. Myslísi, bůhvíjak není kouzelnej, ale mně to teda připadne faktnechutný, já už jsem mu říkala několikrát, ať mi to platí radšipřevodem na účet. No ale to víte, to by nebyla taková švanda,kdyby se mi ty peníze, až je večer budu počítat, zase nevznítilya nepřipálily mi trvalou, že jo. Pak mě potká na schodech a dámi puget růží na usmířenou, ze kterýho vyletí hejno holubic.Lítá to tady pak dva dny po baráku, všechno pokaděný, a kdoto asi uklízí? No kdo? No pan velkej kouzelník asi ne, že jo?Jako by nestačilo, že tady po baráku furt poletujou nějakýkapesníky, většinou posmrkaný. Mimochodem minule sevšechny ty holubice postupně umlátily vo ty skleněný dveředole, poslední jsem našla zapíchnutou ve schránce na dopisy.Když to nejsou holubice, tak si aspoň přímo před váma zničehonicz nosu vytáhne holuba, to je taky moc pěknej pohled.No jo, mikromagie, to je jeho, pořád s tím někoho otravuje,potkat Copperfielda na chodbě, to je vážně za trest. Nechátřeba něco zmizet a pak se to jako objeví na nějakým nečekanýmmístě. Takhle nechal třeba zmizet rolexky mladýho Smithez dvaatřicátýho patra, který se nakonec objevily… No schválně, tobyste neuhádli. Ve frcu tady za rohem!Nejhorší ze všeho je ale asi jet s Copperfieldem ve výtahu.Vždycky se připlácne zádama na strop, vykulí ty svoje kukadlaa začne řvát, že se výtah utrhl a padáme. Fakt strašná sranda.Bydlím ve 34. patře, ale než jet s Copperfieldem ve výtahu, to jduradši pěšky po schodech, to vám řeknu. Tady už výtahem kvůliCopperfieldovi vlastně nejezdí nikdo. Jenže ani na schodech sinemůže být člověk úplně jistej. Jednou jsem šla domů, normálněpo schodech nahoru. Jdu, jdu, a najednou jsem došla dosklepa. Už tam stepovala půlka baráku. Nevím, jak to udělal, asinějaký zrcadla nebo optickej klam, to je jedno, ale tohle je tadyfurt. Pozvali jsme ho po tomhle na schůzi domovního výborua tam jsme ho pěkně klepli přes prsty, řekli jsme mu, že takhle todál nejde. Ale pán byl nad věcí, celou dobu tam levitoval a usmívalse. To už mi trochu povolily nervy a řekla jsem mu, že by se užkonečně měl vrátit nohama na zem, jestli jako nechápe, že už homá celej barák plný zuby. A von se na nás podíval tím svým psímpohledem a řekl, že prej mu křivdíme, že by se pro tenhle baráktřeba rozpůlil. No a taky že jo! Stará Johnsonová z toho mělamálem smrt.To už mě tak dožralo, že jsem jedný tý jeho půlce řekla, žeby místo těch kravin se zrcadlama na schodech mohl ty schodyjednou třeba taky umýt, že jsou to společný prostory. A že už měopravdu nebaví, jak pokaždé, když mu na domovní nástěnkuvypíšu službu, tak se z toho rozpisu začne kouřit a okamžitěse to přepíše na někoho jinýho z baráku. ‚Umýt schody?‘ ptalse mě tehdy jak zhypnotizovanej. Copak jsem mohla vědět, žeto vezme doslova? No a druhej den se to stalo. Prej závada načerpadle, pche, to určitě! Podívejte, já si zkrátka myslím, že je tomagor. Měli by mu dát svěrací kazajku a někam ho zavřít. Nojo, ale k čemu by to bylo? Za dvě hodiny bysme ho tady mělizase zpátky!“(Z knihy Tohle lidi hodně berou)45Biblická edice nakladatelství MeanderMANAMANAtElaa21MEANDERVZKŘÍŠENÍMEANDERILUSTROVALAALICE BROTÁNKOVÁBiblická edice manamana pokračuje s dalšími osmi příběhy Nového zákona,které dětem převyprávěla Ivana Pecháčková a ilustrovali je talentovaní češtívýtvarníci nejmladší generace. Jaký zázrak vykonal Ježíš na svatběv Káně galilejské? Co to vůbec jsou podobenství a kam se po Ježíšovězmrtvýchvstání začala šířit nová víra? S těmito a dalšími otázkami dětempomůžou přiložené metodické listy, které obsahují soubor úkolů procvičujícíchnejen porozumění a pozornost dětí, ale i jejich kreativní schopnosti.Právě vycházídalších 8novozákonníchpříběhůDarja ČančíkováNarozená jako Bogdanova v zemi, kde je křesťanstvínaplněné pravoslavnou mystikou a příběhy v šeru kostelůvyprávějí očouzené fresky a zlacené ikonostasy. Ještědříve, než se na UMPRUM v Praze stala vysokoškolskystvrzenou ilustrátorkou, grafičkou a malířkou, kterádává výtvarnou podobu knihám, učila se ve své původnídomovině také „psaní“ ikon. Dnes bydlí s manželema čtyřmi syny ve středočeské vesnici tak malé, že v nínení ani kostel, a s přibývajícími léty čím dál tím lépechápe, že nejlepší víno se nedává hned.Ivana PecháčkováNakladatelka, autorka několika knížek pro děti a několikadesítek překladů knih pro děti i dospělé. Bývalá skautkaa vodačka. Několikrát se vypravila na Camino a samav říjnu ušla do Santiaga de Compostela 800 km. Má rádaumění, hory a odmala tenis. Myšlenka převyprávět dětempoutavým způsobem Bibli ji drží už řadu let a podařilo sejí nadchnout pro ni i tu nejmladší generaci výtvarníků.Knižní stezka k dětem, z. s.www.meander.czPavlína Jana LörinczováNezávislá umělkyně a malířka, maminka tří dětí. Studovala Francouzskégymnázium v Písku, knižní grafiku a malbu na UMPRUM v Praze. Má rádavolnost, běhání v přírodě, hudbu a výtvarné umění. O své víře v Boha neradamluví, protože ji považuje za něco velmi intimního a křehkého. Možnáprávě proto si vybrala podobenství.Ivana PecháčkováNakladatelka, autorka několika knížek pro děti a několika desítek překladůknih pro děti i dospělé. Bývalá skautka a vodačka. Několikrát se vypravilana Camino a sama v říjnu ušla do Santiaga de Compostela 800 km.Má ráda umění, hory a odmala tenis. Myšlenka převyprávět dětempoutavým způsobem Bibli ji drží už řadu let a podařilo se jí nadchnoutpro ni i tu nejmladší generaci výtvarníků.Knižní stezka k dětem, z. s.www.meander.czMeanderIlustrovala Pavlína Jana LörinczováMeanderVšechny knihy z nakladatelství Meander najdete nawww.meander.cz a u všech dobrých knihkupců.
Change language