KNIHKUPEC 05
Listopadové vydání magazínu Knihkupec tradičně přináší nejdůležitější informace z knižního světa. Rozhovor s bestselleristou Robertem Bryndzou, s generálním ředitelem Albatros Media Václavem Kadlecem a s dalšími osobnostmi. Vedle řady recenzí a knižních tipů na vás čeká pravidelný přehled knižních novinek předposledního měsíce roku.
Listopadové vydání magazínu Knihkupec tradičně přináší nejdůležitější informace z knižního světa. Rozhovor s bestselleristou Robertem Bryndzou, s generálním ředitelem Albatros Media Václavem Kadlecem a s dalšími osobnostmi. Vedle řady recenzí a knižních tipů na vás čeká pravidelný přehled knižních novinek předposledního měsíce roku.
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
20<br />
Jak vzpomínáš na své cestovatelské<br />
začátky?<br />
Obdivuju hlavně, jak jsme jezdili divoce.<br />
A obdivuju moc moji mamku, že na to<br />
kývala a že to zvládala. Vlastně oceňuju,<br />
že mi pak v mých 17 letech dovolila jet<br />
samotného do Číny nebo do Brazílie.<br />
Tátovi jsem zase vděčný za to, že do své<br />
práce zahrnující cestování často zapojil<br />
místo spolupracovníků svoji rodinu.<br />
Když to šlo, tak nás vzal na konferenci<br />
nebo sběr vzorků s sebou a mohli jsme<br />
s ním zažívat dobrodružství. Díky tomu si<br />
dodnes skvěle rozumíme, a to nejen na<br />
cestách.<br />
Co jste tam dělali? Když jsme<br />
domlouvali rozhovor, byl jsi na<br />
Krétě, pak najednou přišla odpověď<br />
z Albánie, teď zmiňuješ<br />
Chorvatsko…<br />
Byl jsem se ženou a malým synem<br />
pár měsíců na Krétě. Pak odletěli<br />
letadlem, přiletěl za mnou táta<br />
a vydali jsme se zpátky přes Balkán<br />
autem plným věcí. Měl jsem narozeniny<br />
a moc jsme si to užili. Jsem tady<br />
chvíli, ještě se po té době aklimatizuju<br />
a vracím do reality.<br />
Co třeba bylo zábavné?<br />
Již na pevnině, v řeckém městě<br />
Nafpaktos, jsme se trochu opili<br />
a dováděli. Pak mě hecoval, že<br />
musíme vylézt na hradby, že není<br />
starý a že to zvládne. Museli jsme<br />
prolézt kolem nějakého hlídače, jenže<br />
jak jsme byli v podnapilém stavu,<br />
tak jsme tam usnuli a probudili nás<br />
až přivolaní policajti. Bylo to takové<br />
neplánované dobrodružství. Doufám,<br />
že přesně to je cítit i z knížky – že<br />
nejde o žádnou honbu za senzacemi.<br />
Ano, někdy možná trochu riskujeme,<br />
ale s cílem užít si dobrodružství.<br />
S tátou, který je známý parazitolog,<br />
se jmenujete úplně stejně. Jak se ti<br />
s takovým jménem žije? Sám vím<br />
o případu, kdy se kamarád novinář<br />
chystal na rozhovor se specialistou<br />
na prvoky, ale přišel jsi ty.<br />
Kvůli jménu si mě lidé pletou s tátou<br />
nejen na internetu, ale i ve vědě. On je<br />
samozřejmě na vědeckém poli mnohem<br />
známější, takže když jsem jel<br />
někam na zahraniční stáž a dopředu<br />
si mě vygooglovali, tak si mysleli,<br />
bůhví kolik už jsem toho nepublikoval.<br />
No, a pak jsem tam přijel já<br />
(smích). Se jménem už jsme se oba<br />
naučili žít s tím, že to má spíše vtipné<br />
výhody, jako například poloilegální<br />
směny letenek a podobně.<br />
Julius Lukeš se jmenuje i tvůj roční<br />
syn. Je prý už pátý v řadě?<br />
Přesně tak, ten se bude muset<br />
tuplem snažit, aby si ho nepletli. Já<br />
si dnes za jméno píšu „junior“, ale<br />
jestli bude také vědec, tak už si tam<br />
asi bude muset psát tu pětku. Nebo<br />
„junior junior“. (smích)<br />
Už je také pěkně rozcestovaný…<br />
Nicméně tys měl za sebou první<br />
padesátku zemí už v osmnácti<br />
letech! Jak jsi to stihnul, při studiu?<br />
Cestuju celý život díky rodičům.<br />
Třeba i během gymnázia jsem dostal<br />
každoročně měsíc volna, kdy jsem<br />
s nimi vyrazil na cesty. Vždy jsem se<br />
také snažil využívat každého většího<br />
životního kroku, jako před nástupem<br />
na vysokou školu nebo pak po<br />
výšce, teď zase po Ph.D. Vždycky<br />
se snažím dát si i půlroční pauzu<br />
a cestovat. Knížka tak popisuje různá<br />
období mého života, možná i různé<br />
pohledy dospívajícího kluka, pak<br />
puberťáka, který dělá blbosti, pak<br />
možná někoho trochu opatrnějšího<br />
a teď možná ještě opatrnějšího, když<br />
mám prcka.<br />
Sběr jakých vzorků?<br />
Táta je parazitolog, takže jsme sbírali<br />
různá zvířata hostící v sobě parazity,<br />
které studoval. Ať už to byly chobotnice<br />
v Chorvatsku, nebo ploštice v různých<br />
částech světa, třeba na Kubě.<br />
Čerpal jsi při psaní jen ze vzpomínek<br />
nebo sis psal deník?<br />
Naštěstí jsem si odmala psal deníky. Od<br />
třinácti let mám z každé cesty nějaké<br />
poznámky, případně jsem se snažil<br />
doptat. Nic jsem ale nepřibarvoval. Co<br />
jsem nevěděl, to jsem nenapsal.<br />
A opravdu si pamatuješ ze svých čtyř<br />
let vrtulník přistávající na pláži, ze kterého<br />
vyskakují vojáci v plné polní?<br />
To si zrovna pamatuju živě. Třeba ten<br />
popisovaný Maslenický most ne, ale<br />
vojáky si pamatuju úplně jasně. Byl jsem<br />
kluk a byl to zážitek!<br />
Proč jste tehdy jeli do zóny, kde se<br />
bojovalo?<br />
Protože táta přesvědčil mamku, že je to<br />
ideální místo, kde nikdo nebude. Což měl<br />
pravdu (smích). Kromě dvou důchodců<br />
z Holandska jsme tam byli jediní turisti.<br />
I když pro to byl samozřejmě důvod, na<br />
který jsme brzy přišli, tak jsme se přesunuli<br />
jinam. Nicméně ti vojáci nezalezli do<br />
zákopu a nezačali hned střílet. Možná se<br />
přiletěli vykoupat.<br />
Říkal jsi, že možná budeš muset<br />
vzít telefonát kvůli pohovoru, což se<br />
nestalo. Co tě pracovně čeká?<br />
Rád bych se věnoval oftalmologii, tedy<br />
očnímu lékařství. Těším se na to, protože<br />
jsem dělal výzkum v genetice dětských<br />
leukemií, a právě díky genetice vidím<br />
v tomto oboru nové možnosti.
Change language