tutaj - Starostwo Powiatowe w Nysie

Sakrální památky 

nysko-jesenického pohranièi 

Sakrale Baudenkmäler 

des Grenzgebietes Neisse - Jesenik 

Starostwo Powiatowe w Nysie 

Nysa 2009

Niniejsza publikacja wydana została w ramach projektu „Zabytki sakralne pogranicza nysko - jesenickiego”. 

Projekt zrealizowany przez Wydział Promocji, Sportu i Turystyki Starostwa Powiatowego w Nysie pod kierownictwem Anatola Bukały. 

Powiat Nyski 

Starostwo Powiatowe w Nysie 

ul. Moniuszki 9-10 

48-300 Nysa 

tel. 77 408 50 00 

fax 77 408 50 70 

e-mail: starostwo@powiat.nysa.pl 

www.powiat.nysa.pl 

PARTNER PROJEKTU 

Jesenická rozvojová o.p.s. 

Palackého 2/1341 

790 01 Jeseník 

info@jesenicko.eu 

tel.: +420-584 459 531 

www.jesenicko.eu 

ISBN 978-83-919876-5-0 

TEKSTY: 

Kazimierz Staszków, Grażyna Grabowska, Izabela Kicak, Anatol Bukała 

ZDJĘCIA: 

PROJEKT JEST WSPÓŁFINANSOWANY ZE ŚRODKÓW EUROPEJSKIEGO FUNDUSZU 

ROZWOJU REGIONALNEGO ORAZ ZE ŚRODKÓW BUDŻETU PAŃSTWA 

PRZEKRACZAMY GRANICE 

TŁUMACZENIA: 

Biuro Tłumaczeń BEST 

WYDAWCA: 

Drukarnia SADY na zlecenie Starostwa Powiatowego w Nysie 

Copyright by Starostwo Powiatowe w Nysie

Historii kultury nowożytnej 

naszego regionu nie można 

oddzielić do historii Kościoła 

i związanej z nią budowli sakralnych 

– kościołów. Od połowy XIII w. datujemy 

na Śląsku intensywny i dynamiczny 

rozwój kultury, który w owym 

czasie inspirowany był kultem religijnym. 

Można to zauważyć w rozwijającym 

się budownictwie kościelnym, 

w którym dotychczasowe budowle 

drewniane zostały zastąpione materiałami 

trwalszymi jak cegła i kamień. 

Wznoszono je w stylu romańskim, 

którego najwspanialszym przykładem 

jest zachowana do naszych czasów bazylika 

w Trzebnicy, jeden z nielicznych 

kościołów tej rangi i stylu w Europie 

Środkowej. Intensywny rozwój budownictwa 

sakralnego na ziemi nyskiej 

rozpoczął się na początku XIV w., kiedy 

to powstało suwerenne Księstwo 

Nyskie biskupów wrocławskich. 

Żeby poznać historię księstwa, musimy 

cofnąć się w czasy średniowiecza, 

do początków nowożytnego osadnictwa 

w naszym regionie. Pierwsze zapiski historyczne 

o ziemi otmuchowskiej (nyskiej), 

pojawiają się w bulli protekcyjnej 

papieża Hadriana IV z 1155 r. W bulli 

czytamy, że papież nadał kasztelanię 

otmuchowską jako uposażenie biskupstwa 

wrocławskiego. To nadanie wyjednał 

u niego bp. Walter z Malonne, 

wielki dyplomata i reformator kościoła, 

który przybył do Płocka- w tym czasie 

przodującego ośrodka władzy i kultury, 

z bratem Aleksandrem powołanym 

na tron biskupi. Tam nauczył się języka 

polskiego i w 1149 r. został biskupem 

wrocławskim. 

Historii novodobé kultury našeho 

regionu nelze oddělit 

od historie Církve a s ní spojených 

sakrálních objektů – kostelů. 

Od poloviny XIII. století zaznamenáváme 

ve Slezsku intenzívní a dynamický 

rozvoj kultury, který byl v této 

době inspirován náboženským kultem. 

Lze si toho všimnout na rozvíjející se 

kostelní architektuře, v níž dosavadní 

dřevěné materiály byly nahrazovány 

trvalejšími, jako cihla a kámen. Kostely 

byly stavěny v románském slohu, 

jehož nejkrásnějším příkladem je bazilika 

v Trzebnicy dochovaná do dnešních 

dnů, jeden z mála kostelů tohoto 

významu a slohu ve Střední Evropě. 

Intenzívní rozvoj kostelní architektury 

v nyské zemi začal na počátku XIV. 

století, kdy vzniklo svrchované Nyské 

knížectví wroclawských biskupů. 

Aby bylo možné poznat dějiny knížectví, 

musíme se vrátit do temného 

středověku, do počátků novodobé kolonizace 

v našem regionu. První historické 

zmínky o zemi otmuchowské 

(nyské) se objevují v ochranné bule 

papeže Hadriana IV. z roku 1155. 

V bule čteme, že papež založil otmuchowskou 

kastelánii jako služné 

wroclawského biskupství. Toto založení 

u něho vyjednal biskup Walter 

z Malonne, velký diplomat a reformátor 

církve, který přijel do Płocka 

- v této době vedoucího centra moci a 

kultury, s bratrem Alexandrem, který 

byl povolán na biskupský stolec. Tam 

se naučil polskému jazyku a v roce 

1149 se stal wroclawským biskupem. 

Od začátku biskupové v nyské zemi 

prováděli intenzívní kolonizační a hos- 

Die Geschichte der gegenwärtigen 

Kultur unseres Gebiets 

kann man nicht von der Geschichte 

der Kirche und des mit ihr 

verbundenen Baus der sakralen Gebäude 

(den Kirchen), trennen. Nach 

der Hälfte des XIII. Jahrhunderts fand 

in Schlesien eine dynamische und intensive 

Kulturentwicklung, die damals 

durch einen religiösen Kult begünstigt 

wurde, statt. Man konnte das in dem 

sich kirchlich entwickelnden Bauwesen 

feststellen. Damals waren die bisherigen 

Holzbauten durch beständige 

Werkstoff e wie z.B. Ziegel und Steine 

ersetzt worden. Die Kirchen wurden 

im romanischen Baustil erbaut. Ein 

wunderbares Beispiel dieses Baustils 

ist die, bis heute erhaltene Basilika in 

Trzebnica (Trebnitz), eine der wenigen 

Kirchen dieser Baukultur und des Stils 

in Mitteleuropa. Eine intensive Entwicklung 

des sakralen Bauwesens im 

Neißeland begann Anfang des XIV. 

Jahrhunderts, als das souveräne Neiße 

Fürstentum der Breslauer Bischöfe 

entstand. 

Um die Geschichte des Fürstentums 

kennen zu lernen, müssen wir 

in das düstere Mittelalter zurückkehren, 

bis zum Beginn der neuzeitlichen 

Besiedlung auf unserem Gebiet. Die 

ersten historischen Aufzeichnungen 

über das Ottmachauer Land (Neiße 

Land) kommen in der Schutzbulle des 

Papstes Hadrian der IV. aus dem Jahr 

1155 vor. In dieser Bulle lesen wir, dass 

der Papst den Breslauer Bischöfen die 

Ottmachauer Kastellanwürde übergab. 

Diese Übergabe erwirkte der Bischof 

Walter aus Malonne, der große Diplo-

Od początku biskupi prowadzili 

na ziemi nyskiej intensywną działalność 

osadniczą i gospodarczą, która 

częstokroć doprowadzała do ostrych 

sporów z władającymi Śląskiem 

książętami wrocławskimi. Kres tym 

sporom położył przywilej wydany 

23 czerwca 1290 r. przez Henryka 

IV Probusa. Henryk – ostatni wielki 

władca dzielnicy śląskiej, leżąc 

na łożu śmierci zrzekł się wszelkich 

praw do ziemi otmuchowsko-nyskiej 

na rzecz biskupów wrocławskich. Dało 

to początek suwerennemu księstwu 

kościelnemu biskupów wrocławskich. 

W tym samym roku stolica księstwa 

została przeniesiona do dynamicznie 

rozwijającej się Nysy. Dzielnica śląska 

jako dziedziczna, zaczęła po śmierci 

Henryka IV podlegać dynastycznym 

podziałom, co spowodowało jej rozdrobnienie 

na wiele coraz słabszych 

księstw. Sytuacja księstwa biskupiego 

była zupełnie odwrotna, gdyż nie podlegało 

ono żadnym podziałom i przez 

to zyskiwało coraz bardziej na znaczeniu. 

Pierwszym biskupem, który 

tytułował się księciem nysko-otmuchowskim 

był Henryk I z Wierzbna 

(1302-19). Testament księcia Henryka 

IV Probusa dał początek ponad pięćsetletniej 

historii kościelnego księstwa 

biskupów wrocławskich, wyjątkowego 

w tej części Europy. W połowie XIV 

w. Śląsk, a wraz z nim księstwo nyskie 

przeszły pod panowanie czeskie, 

co zostało potwierdzone hołdami lennymi 

książąt śląskich. W 1342 (1351?) 

r. hołd Janowi Luksemburskiemu złożył 

biskup Przecław z Pogorzeli. Tym 

samym Śląsk a wraz z nim księstwo 

nyskie utraciło związek z Polską. 

W 1526 r. w bitwie pod Mohaczem 

zginął bezpotomnie dwudziestoletni 

Ludwik, zasiadający na tronie czeskim 

syn Władysława Jagiellończyka. 

Wraz z jego śmiercią wygasła czesko 

- węgierska linia Jagiellonów. Drogą 

układów dynastycznych oba królestwa, 

zatem i księstwo nyskie, przeszły 

pod panowanie Habsburgów. 

Biskupem wrocławskim i księciem 

nyskim był wówczas Jakub Salza 

4 

Rys Historyczny 

podářskou činnost, která častokrát vedla 

k ostrým sporům s wroclawskými 

knížaty vládnoucími ve Slezsku. Tyto 

spory ukončilo privilegium vydané 23. 

června 1290 Henrykem IV. Probusem. 

Henryk – poslední velký slezský panovník, 

upoután na smrtelném loži, se 

zřekl veškerých práv k otmuchowskonyské 

zemi ve prospěch wroclawských 

biskupů. To umožnilo vznik svrchovaného 

církevního knížectví wroclawských 

biskupů. V témže roce bylo 

hlavní město knížectví přeneseno do 

dynamicky se rozvíjející Nysy. Slezsko 

jako dědičné se po smrti Henryka IV. 

začalo dynasticky dělit, což způsobilo 

jeho rozdrobení na mnoho čím dál 

slabších knížectví. Situace biskupského 

knížectví byla úplně opačná, protože 

knížectví nepodléhalo žádnému dělení 

a tímto získávalo čím dál větší vliv. Prvním 

biskupem, který se nechal oslovovat 

jako kníže nysko-otmuchowský, byl 

Henryk I. z Wierzbna (1302-19). Testament 

knížete Henryka IV. Probusa 

dal začátek více než pětisetleté historii 


biskupů, v této části Evropy výjimečného. 

V polovině XIV. století se Slezsko 

a společně s ním nyské knížectví stalo 

součástí českého státu, čehož důkazem 

bylo složení lenního slibu slezskými 

knížaty. V roce 1342 (1351?) lenní 

slib králi Janu Lucemburskému složil 

biskup Przecław z Pogorzeli. Tímto 

Slezsko a spolu s ním nyské knížectví 

ztratilo spojitost s Polskem. 

V roce 1526 v bitvě u Mohuče zahynul 

bezdětný dvacetiletý Ludvík, 

syn Vladislava Jagellonského, který byl 

v té době na českém trůně. S jeho smrtí 

zároveň vymřela česko- maďarská 

linie Jagellonů. Na základě dynastických 

dohod se obě království, a také 

knížectví nyské, dostala pod nadvládu 

Habsburků. Wroclawským biskupem a 

nyským knížetem byl tehdy Jakub Salza 

(1520-38). V polovině XVIII. století 

se Slezsko stalo dějištěm rakousko 

– pruských válek. Úspěšný vpád pruského 

krále Fryderyka II. způsobil, že v 

důsledku míru uzavřeného 22. června 

1742 ve Wrocławi se Slezsko a společ- 

mat und Kirchenreformer. Der Bischof 

kam nach Płock – damals das führende 

Regierungs- und Kulturzentrum, mit 

dem Bruder Aleksander, der auf den 

Bischofsthron berufen wurde. Dort 

lernte er Polnisch, im Jahr 1149 wurde 

er Breslauer Bischof. 

Von Anfang an führten die Bischöfe 

auf dem Neiße Land eine intensive 

Besiedlungs- und Wirtschaftstätigkeit. 

Diese Tätigkeit führte sehr oft zu 

heftigen Streitigkeiten mit den, über 

Schlesien regierenden Breslauer Fürsten. 

Das Privileg, der am 23. Juni 1290 

vom Henryk dem IV. Probus ausgegeben 

wurde, führte zum Ende dieser 

Streitigkeiten. Als Henryk – der letzte 

große Herrscher des schlesischen Gebiets 

auf dem Sterbebett lag, verzichtete 

er auf alle Rechte auf das Gebiet 

Ottmachau-Neisse zu Gunsten der 

Breslauer Bischöfe. Das war der Anfang 

des Kirchenfürstentums der Breslauer 

Bischöfe. Im selben Jahr wurde 

die Hauptstadt nach der sich dynamisch 

entwickelnde Neiße übertragen. 

Das schlesische, erbliche Gebiet unterlag 

nach dem Tod Henryk des IV. den 

dynastischen Teilungen. Hierdurch 

wurde verursacht, dass das Gebiet in 

viele kleine Fürstentürme zerfi el. Die 

Situation des bischöfl ichen Fürstentums 

war ganz anders geartet, es wurde 

nicht geteilt und gewann immer mehr 

an Bedeutung. Der erste Bischof, der 

sich als Fürst des Neisse-Otttmachau 

Gebiets nannte, war Henryk der I. aus 

Wierzbno (auf deutsch Heinrich von 

Würben) (1302-19). Das Testament 

des Fürsten Henryk der IV. Probus 

fuerhte zum Anfang der fast fünfhundert 

Jahre langen Geschichte des, 

seltenen in diesem Teil des Europas, 

kirchlichen Fürstentums der Breslauer 

Bischöfe. Um die Hälfte des XIV. 

Jahrhunderts ging Schlesien zusammen 

mit dem Neiße Fürstentum an 

die tschechische Regierung ueber. Dies 

wurde mit den Lehnseiden der schlesischen 

Fürsten bestätigt. Im Jahr 1342 

(1351?) legte der Bischof Przecław aus 

Pogorzela den Hüldigungseid dem Jan 

Luksemburski ab. In diesem Moment

Fot. 1 

(1520-38). W połowie XVIII w. przez 

Śląsk przetoczyły się wojny austriacko 

– pruskie. Skuteczny najazd króla 

pruskiego Fryderyka II spowodował, 

że w wyniku pokoju zawartego 

22 czerwca 1742 r. we Wrocławiu, Śląsk 

a wraz z nim księstwo nyskie przeszły 

pod panowanie pruskie. W księstwie 

nyskim władał wówczas biskup Filip 

Ludwik Sinzendorf (1732-47). 

Księstwo nyskie zostało podzielone 

na dwie części, linię podziału stanowił 

odcinek łączący Biskupią Kopę i Bilą 

Vodę, leżącą u podnóża Gór Złotych. 

Ustalona wówczas granica jest – z małymi 

odstępstwami – dzisiejszą granicą 

między Polską a Czechami. Wojny 

napoleońskie, które przetoczyły się 

przez księstwo w 1807 r. oraz wysoka 

kontrybucja nałożona na Nysę przez 

gen. Vandamme’a , stały się zapewne 

pretekstem do sekularyzacji księstwa 

nyskiego przez króla Fryderyka Wilhelma 

III, co nastąpiło w 1810 r. Tym 

ně s ním nyské knížectví dostalo pod 

vládu Pruska. V nyském knížectví tehdy 

vládl biskup Filip Ludvík Sinzendorf 

(1732-47). Nyské knížectví bylo 

rozděleno na dvě části, demarkační 

linii tvořil úsek spojující Biskupskou 

Kopu a Bílou Vodu, ležící na úpatí 

Zlatých Hor. Tehdy stanovená hranice 

– až na malé výjimky – je dnešní hranicí 

mezi Polskem a Českem. Napoleonské 

války, které zasáhly knížectví v 

roce 1807 a vysoká kontribuce uložená 

Nyse generálem Vandammem, se zajisté 

staly záminkou sekularizace nyského 

knížectví, kterou provedl císař Fridrich 

Wilhelm III. v roce 1810. Tímto, po 

období trvajícím více než 500 let, nyské 

knížectví přestalo existovat. 

Dne 24. března 1945 byla Nysa obsazena 

Rudou armádou. Výsledkem jaltské 

a postupimské konference se nyská 

země po 573 letech ocitla na území polského 

státu. Rudá armáda předala správu 

polským úřadům 9. května 1945. 

verlor Schlesien und auch das Neiße 

Fürstentum die Verbindung mit Polen. 

Im Jahr 1526 kam in der Schlacht 

von Mohacz der zwanzig jährige Ludwik, 

der tschechische König, Sohn vom 

Władysław Jagiellończyk kinderlos 

ums Leben. Mit seinem Tod erlosch 

die tschechisch-ungarische Linie von 

Jagiellony. Die beiden Fürstentümer, 

also auch das Neiße Fürstentum kamen 

unter die Herrschaft der Habsburger. 

Damals war Jakub Salza (1520- 

38) gleichzeitig Breslauer Bischof und 

Neißer Fürst. In der Hälfte des XVIII 

Jahrhunderts wurden durch Schlesien 

die österreichisch-preußische Kriege 

geführt. Der erfolgreiche Überfall des 

preußischen Fürsten Fryderyk des II. 

verursachte, dass in Folge des, am 22. 

Juni 1742 im Breslau abgeschlossenen 

Friedensvertrags, Schlesien und das 

Neiße Fürstentum unter preußische 

Herrschaft kamen. Über das Neiße 

Fürstentum regierte damals der Bischof 

Filip Ludwik Sinzendorf (1732-47). 

Das Neiße Fürstentum wurde in zwei 

Teilen aufgeteilt, die Grenze verlief 

zwischen der Bischofskoppe (Biskupia 

Kopa) und Bila Voda, die am Reichersteine 

Gebirge (Góry Złote) lag. Der 

damals festgelegte Grenzverlauf ist 

bis zum heutigen Tag – mit kleinen 

Änderungen – die Grenze zwischen 

Polen und Tschechien. Die Napoleonischen 

Kriege, die durch das Gebiet des 

Fürstentums im Jahr 1807 führten und 

die hohe Kontribution, die der General 

Vandamme’a auf die Neiße gelegt hat, 

wurden zum Vorwand für die Säkularisierung 

des Neiße Fürstentums durch 

den König Fryderyk Wilhelm des III. 

Die Säkularisierung fand im Jahr 1810 

statt. In diesem Moment, nach fast 

500 Jahre langen Geschichte hörte das 

Neiße Fürstentum auf zu existieren. 

Am 24. März 1945 wurde die Stadt 

Neiße durch die sowjetische Armee 

besetzt. Infolge des Abkommens von 

Jalta-Potsdam wurde nach 573 Jahren 

das Neiße Land zurück in die Grenzen 

von Polen geführt. Die rote Armee 

übergab am 9. Mai 1945 die Regierung 

der polnischen Verwaltung. 

Historický nástin, Historische Zusammenfassung 

5

Fot. 2 

samym, po trwającej ponad 500 lat 

historii, księstwo nyskie przestało istnieć. 

24 marca 1945 r. Nysę zajęły wojska 

sowieckie. W wyniku układów jałtańskich 

i poczdamskich po 573 latach 

ziemia nyska znalazła się na powrót 

w granicach państwa polskiego. Armia 

Czerwona przekazała władzę administracji 

polskiej 9 maja 1945 r. 

Przedstawiona wyżej historia 

księstwa, miała decydujący wpływ 

na rozwój kultury, sztuki i budownictwa. 

Na wrocławskim stolcu biskupim 

zasiadali synowie wielkich rodów 

europejskich. Ich rządy w księstwie 

nyskim oraz mecenat, miały decydujący 

wpływ na wysoki poziom kultury, 

sztuki, a przede wszystkim – budownictwo 

sakralne. Szczególnie wpływy 

te zobaczyć możemy w Nysie, stolicy 

księstwa, w której częstokroć zapadały 

ważne decyzje polityczne, dotyczące 

losów tej części Europy. Hojny mecenat 

biskupów i próbujących dorównać 

im zamożnym mieszczanom spowodował, 

że Nysa w okresie baroku i panowania 

biskupa Franciszka Ludwika 

v. Neuburga (fot.1) zyskała piękne 

miano – Śląski Rzym. 

Pierwsze informacje o kościele 

z Nysy pochodzą nie z dokumentów, 

lecz tradycji przekazywanej z pokolenia 

na pokolenie. Jeden z takich przekazów 

mówi, że w miejscu, w którym 

6 


Výše představené dějiny knížectví 

měly rozhodující vliv na rozvoj kultury, 

umění a architektury. Na wroclawské 

biskupské stolici zasedali synové velkých 

evropských rodů. Jejich vládnutí 

a mecenášství v nyském knížectví měly 

rozhodující vliv na vysokou úroveň kultury, 

umění, a především – sakrální architektury. 

Tyto vlivy zejména můžeme 

vidět v Nyse, hlavním městě knížectví, 

ve kterém byla častokrát přijímána důležitá 

politická rozhodnutí, týkající se 

osudů této části Evropy. Štědré mecenášství 

biskupů a zámožných měšťanů 

pokoušejících se jim vyrovnat způsobilo, 

že Nysa v období baroka a vládnutí 

biskupa Františka Ludvíka von 

Neuburga (fot.1) získala krásný název 

– Slezský Řím. 

První informace o kostele z Nysy 

nepocházejí z dokumentů, ale z ústní 

tradice předávané z pokolení na pokolení. 

Jeden z těchto odkazů říká, že na 

místě, na kterém dnes stojí bazilika sv. 

Jakuba – současnými Nysany nazývána 

katedrou, se nacházela dřevěná kaple sv. 

Jakuba, kterou na počátku XII. století 

měli postavit benediktýni z Olomouce, 

kteří pečovali o poutníky směřující do 

Santiago de Compostela. 

V této dominantní budově, jako 

v knize, můžeme číst bouřlivou historii 

města a regionu. Její impozantní, červená 

střecha je viditelná již z daleka, 

z každé cesty, (fot.2) kterou vjíždíme 

Die oben dargestellte Geschichte 

des Fürstentums hatte einen entscheidenden 

Einfl uss auf die Entwicklung 

der Kultur, Kunst und Bauwesen. Auf 

dem Breslauer Bischofsthron saßen die 

Söhne der großen, europäischen Geschlechter. 

Ihre Regierung im Neiße 

Fürstentum und das Mäzenatentum 

hatten den entscheidenden Einfl uss auf 

das hohe Niveau der Kultur, Kunst und 

vor allem für das sakrale Bauwesen. Vor 

allem kann man diese Einfl üsse in Neiße, 

der Hauptstadt des Fürstentums, 

feststellen. In Neiße fallen sehr oft 

wichtige, politische Entscheidungen 

bezüglich des Schicksals dieses Teils 

von Europa. Das großzügige Mäzenatentum 

der Bischöfe und den Bürgern, 

die den Bischöfen gleichkommen wollten, 

verursachte, dass Neiße im Barock 

und unter der Regierung des Bischofs 

Franciszek Ludwig v. Neuburg (Bild 1) 

einen schönen Namen erhielt, nämlich 

– schlesisches Rom. 

Die ersten Informationen über die 

Kirche in Neiße kommen nicht aus 

den Dokumenten, sondern aus der 

Tradition, die von Generation zur Generation 

übergeben wurde. Eine dieser 

Überlieferungen erzählt, dass an der 

Stelle, an der heute die Basilika des Hl. 

Jakobus steht (die Neissern bezeichnen 

die Basilika als der Dom), befand 

sich eine Holzkapelle des Hl. Jakobus. 

Diese Kapelle wurde anfang des XII. 

Jahrhunderts vermutlich von den Benediktiner 

aus Ołomuniec, die sich um 

die Pilger, die nach Santiago de Compostela 

gingen, kümmerten, erbaut. 

In diesem imposanten Bauwerk 

kann man, wie in einem Buch, eine 

turbulente Geschichte unserer Stadt 

und Region lesen. Das imposante, rote 

Dach der Basilika sieht man schon von 

weitem, von jeder Strasse, (Bild 2) auf 

der wir nach Neiße kommen. Diese 

größte Kirche in Schlesien wurde 

in den Jahren 1423-30 erbaut. Nach 

den Überlieferungen konsekrierte 

der Fürst von Oppeln, Sohn vom 

Bolesław Wysoki, Bischof Jarosław 

im Jahr 1198 an dieser Stelle eine aus 

Stein gemauerte Kirche, die an der

dziś stoi Bazylika św. Jakuba – przez 

współczesnych nysan zwana katedrą, 

znajdowała się drewniana kaplica 

św. Jakuba, którą na początku XII w. 

mieli postawić Benedyktyni z Ołomuńca, 

którzy opiekowali się pielgrzymami 

zdążającymi do Santiago de 

Compostela. 

W tej dominującej budowli, jak 

w księdze, możemy czytać burzliwą 

historię naszego miasta i regionu. 

Jej imponujący, czerwony dach widać 

już z daleka, z każdej drogi, (fot.2) 

którą wjeżdżamy do Nysy. Ten jeden 

z największych kościołów na Śląsku, 

został wzniesiony w latach 1423-30. 

Według przekazów, książę opolski, syn 

Bolesława Wysokiego, biskup Jarosław 

konsekrował w 1198 r. w tym miejscu 

kościół murowany, który postawiono 

w miejsce drewnianej kaplicy (tej daty 

nie potwierdzają dotychczas przeprowadzone 

badania archeologiczne). 

Taką informację znajdujemy w kronice 

z XVI w., spisanej przez proboszcza 

Mikołaja Tintzmanna. Najazd mongolski 

na Śląsk w 1241 r. nie oszczędził 

również kościoła. Kolejne poważne 

uszkodzenia powstały wskutek 

wielkiego pożaru, jaki miał miejsce 

w 1401 r. Skala zniszczeń przerosła 

ówczesne możliwości fi nansowe 

mieszczan i kościół pozostawał 

w ruinie blisko ćwierć wieku. Wsparcie 

fi nansowe bpa Wacława (ustanowił 

na ten cel specjalny podatek), pozwoliło 

na rozpoczęcie odbudowy, którą rajcowie 

powierzyli Piotrowi z Ząbkowic. 

Powstała wówczas gotycka, trójnawowa 

budowla halowa, która przetrwała 

do naszych czasów. W 1542 r. wielki 

pożar strawił niemal całe miasto, 

nie oszczędzając również świątyni. 

Dzięki fi nansowemu wsparciu bpa 

Baltazara Promnitza kościół został 

odbudowany. Szczodrość biskupa upamiętnia 

herb wmurowany w szczytowej 

części fasady głównej. W XVII w. 

bp Fryderyk v. Hessen przeprowadził 

generalną przebudowę wnętrza w duchu 

rozwijającego się wówczas stylu 

barokowego. Z tego okresu zachował 

się obraz, znajdujący się wówczas 

do Nysy. Tento jeden z největších kostelů 

ve Slezsku byl vybudován v letech 

1423-30. Dle ústního podání opolský 

kníže, syn Bolesława Wysokého, biskup 

Jarosław v roce 1198 na tomto 

místě vysvětil zděný kostel, který byl 

postaven na místě dřevěné kaple (toto 

datum do této doby nepotvrzují provedené 

archeologické výzkumy). Takovou 

informaci nacházíme v kronice 

ze XVI. století, kterou sepsal farář Mikołaj 

Tintzmann. Mongolský vpád do 

Slezska v roce 1241 neušetřil rovněž 

kostel. Další vážná poškození vznikla 

v důsledku velkého požáru, který 

propukl v roce 1401. Míra poškození 

přerostla tehdejší fi nanční možnosti 

měšťan a kostel zůstal v ruině skoro 

čtvrt století. Finanční podpora biskupa 

Wacława (za tímto účelem zavedl 

zvláštní daň) umožnila zahájit rekonstrukci, 

kterou radní svěřili Piotrowi z 

Ząbkowic. Tehdy vznikla gotická, třílodní 

halová stavba, která přetrvala do 

dnešní doby. V roce 1542 velký požár 

sežehl skoro celé město a rovněž se nevyhnul 

chrámu. Díky fi nanční podpoře 

biskupa Baltazara Promnitza byl kostel 

zrekonstruován. Štědrost biskupa zvěčňuje 

erb zazděný do štítové části hlavní 

fasády. V XVII. století biskup Fridrich 

von Hessen provedl generální přestavbu 

vnitřku v duchu tehdy se rozvíjejícího 

barokního slohu. Z této doby se 

dochoval obraz nacházející se tehdy na 

hlavním oltáři – „Svatá trojice a sv. Jakub 

zachraňující Nysu před požárem”, 

představující zázračné spasení města 

před požárem, který způsobili stahující 

se Švédové. Obraz se nyní nachází 

v kapli Nanebevzetí Nejsvatější Panny 

Marie. Z tohoto období pocházejí 

rovněž dvě barokní kaple: Svaté trojice, 

Nejsvatější Svátosti Oltářní a Baptisterium, 

které založila Anna Gritzner. 

Barokní prvky výzdoby kostela doplňuje 

opěrný pilíř se Skupinou Ukřižování, 

postaven v roce 1727. Slezské 

a napoleonské války způsobily značné 

poškození kostela a v XVIII. a XIX. 

století se chrám nacházel v katastrofálním 

stavu. Teprve v letech 1889-95 

byly provedeny zásadní rekonstrukční 

Stelle der Holzkapelle erbaut wurde. 

Die bis heute durchgeführten archäologischen 

Untersuchungen bestätigen 

dieses Datum nicht. Die Information 

darüber fi nden wir in einer Chronik 

aus dem XVI. Jahrhundert, verfasst 

vom Pfarrer Mikołaj Tintzmann. Der 

mongolische Überfall auf Schlesien 

im Jahr 1241 verschonte auch die Kirche 

nicht. Die nächsten, ernsthaften 

Beschädigungen entstanden infolge 

eines Großbrandes, der im Jahr 1401 

die Stadt verwüstete. Das Ausmaß der 

Zerstörungen überstieg die damaligen 

fi nanziellen Möglichkeiten der Buerger 

und die Kirche blieb fast ein Vierteljahrhundert 

als Ruine stehen. Die 

fi nanzielle Unterstützung des Bischofs 

Wacław (er ordnete für diesen Zweck 

eine spezielle Steuer an) ermöglichte 

es, mit dem Wiederaufbau zu beginnen. 

Die Ratsherren übergaben diesen 

Auftrag dem Piotr aus Ząbkowice. Es 

entstand damals ein dreischiffi ger gotischer 

Hallenbau, der bis zu heutigen 

Zeit erhalten geblieben ist. Im Jahr 

1542 zerstörte eine Brandkatastrophe 

fast die ganze Stadt, auch die Kirche 

wurde nicht verschont. Dank der fi - 

nanziellen Unterstützung des Bischofs 

Baltazar Promnitz wurde die Kirche 

wieder aufgebaut. Die Freigebigkeit 

des Bischofs wurde mit einem Wappen 

geehrt, das in dem oberen Teil der 

Hauptfassade eingemauert wurde. Im 

XVII. Jahrhundert führte der Bischof 

Fryderyk v. Hessen den kompletten 

Umbau des Innenraums im Sinne des 

sich damals entwickelnden Barockstils 

durch. Aus dieser Zeit blieb das 

Bild erhalten, das sich damals auf dem 

Hauptaltar befand – „Heilige Dreifaltigkeit 

und Hl. Jakob retten die Stadt 

Neiße vor dem Brand“. Das Bild zeigt 

die wunderbare Rettung der Stadt vor 

der Brandkatastrophe, die durch die 

sich zurückziehenden Schweden verursacht 

wurde. Dieses Bild befi ndet 

sich zurzeit in der Maria Himmelfahrt 

Kapelle. Aus dieser Zeit stammen auch 

zwei Barockkapellen: Heiliger Dreifaltigkeit 

und Allerheiligsten Sakrament 

und auch das Baptisterium, das 


7

w ołtarzu głównym – „Trójca Święta 

i św. Jakub ratujący Nysę przed pożarem”, 

przedstawiający cudowne 

ocalenie miasta przed pożarem, który 

spowodowali wycofujący się Szwedzi. 

Znajduje się on obecnie w kaplicy 

Wniebowzięcia NMP. Z tego czasu 

pochodzą również dwie barokowe kaplice: 

Trójcy Świętej i Najświętszego 

Sakramentu oraz ufundowane przez 

Annę Gritzner Baptysterium. Barokowe 

fragmenty wystroju kościoła 

dopełnia przypora z grupą Ukrzyżowania, 

wzniesiona w 1727 r.. Wojny 

śląskie i napoleońskie spowodowały 

znaczne zniszczenia kościoła i przez 

XVIII i XIX w. świątynia znajdowała 

się w katastrofalnym stanie. Dopiero 

w latach 1889-95 przeprowadzono 

gruntowne prace renowacyjne. 

Wymieniono wówczas sklepienie, 

zastępując oryginalne, gwiaździsto 

- sieciowe, krzyżowo - żebrowym. 

Wnętrze zostało pokryte neogotyckimi 

polichromiami, gruntownie przebudowano 

wystrój. Z tego czasu pochodzi 

również neogotycka kruchta 

(wejście główne). Kolejne, tragiczne 

w skutkach zniszczenia, spowodowała 

powódź, która nawiedziła miasto 

we wrześniu 1938 r. W ich wyniku 

przeprowadzono wówczas gruntowne 

zmiany w wystroju wnętrza, Usunięto 

kamienny baldachim, zdobiący ołtarz. 

Zamalowane zostały również na biało 

neogotyckie polichromie. 

Skutki powodzi dały początek 

pierwszym, przeprowadzonym na szeroką 

skalę, badaniom archeologicznym. 

Odkryto fragmenty romańskiej 

świątyni, być może tej, którą konsekrował 

biskup Jarosław oraz wiele grobów 

znajdujących się pod posadzką. 

Wszystkie szczątki zostały zebrane 

i umieszczone w krypcie pod kaplicą 

Świętej Trójcy. Atak Armii Czerwonej 

w marcu 1945 r. zadaje miastu potężny 

cios. 21 marca zapala się dach kościoła. 

Rozgorzał potężny pożar, który 

doszczętnie strawił jego drewnianą 

konstrukcję. Całkowitemu zniszczeniu 

uległy niektóre kaplice oraz spłonęło 

drewniane wyposażenie wielu innych. 

8 


práce. Tehdy byla vyměněna klenba, 

originální hvězdicová a síťová byla nahrazena 

křížovou a žebrovanou. Vnitřek 

pokryly neogotické polychromie, 

od základu byla vyměněna výzdoba. 

Z této doby pochází také neogotická 

kruchta (hlavní vchod). Další škody 

s tragickými následky způsobila 

povodeň, kterou bylo město dotčeno 

v září roku 1938. V důsledku toho 

byly tehdy provedeny zásadní změny 

ve výzdobě vnitřku. Byl odstraněn kamenný 

baldachýn, který zdobil oltář. 

Byly také bíle zamalovány neogotické 

polychromie. Důsledky povodně 

umožnily provést první archeologické 

výzkumy v širokém měřítku. Byly odkryty 

fragmenty románského chrámu, 

možná toho, který vysvětil biskup Jarosław, 

a mnoho hrobů nacházejících 

se pod podlahou. Všechny pozůstatky 

byly posbírány a umístěny v hrobce 

pod kaplí Svaté trojice. Útok Rudé 

Armády v březnu 1945 zasazuje městu 

mohutnou ránu. Dne 21. března byla 

zapálena střecha kostela. Rozhořel se 

mohutný požár, který zcela sežehl její 

dřevěnou konstrukci. Byly úplně zničeny 

některé kaple a shořela dřevěná 

výzdoba mnoha jiných. 

Po ukončení vojenských operací byla 

položena provizorní krytina, která zabezpečovala 

zruinovaný kostel před 

dalším poškozením. Z iniciativy kněze 

preláta Józefa Kądziołki byla v roce 

1956 zahájena důkladná rekonstrukce, 

která trvala do roku 1961. Během 

těchto prací byly odstraněny vnitřní 

omítky. V roce 1960 byly do oken na 

průčelí zasazeny vitráže, zhotovené dle 

projektu prof. Adama Stalony-Dobrzańskiego. 

Opětovné vysvěcení chrámu provedl 

15. srpna 1959 polský primas kardinál 

Stefan Wyszyński. Restaurátorské práce 

probíhají nepřetržitě do dnešního 

dne. Za tímto účelem byl zřízen v roce 

1998 Záchranný Fond památek Nyské 

katedry. Během reformátorského hnutí 

ve Slezsku, které se událo v XVI. a 

XVII. století, se Nysa stala rezidencí 

wroclawských biskupů a kostel druhou 

nekropolí (pohřebním místem) po wro- 

die Anna Gritzner gestiftet hat. Die 

barocken Fragmente der Kirchenausstattung 

ergänzt der Strebepfeiler mit 

der Kreuzigung Jesus Christus, der im 

Jahr 1727 erbaut wurde. Die schlesischen 

und napoleonischen Kriege verursachten 

die wesentlichen Beschädigungen 

der Kirche und in dem XVIII. 

und XIX. Jahrhundert befand sich 

die Kapelle in einem katastrophalen 

Zustand. Erst in den Jahren 1889-95 

wurden gründlichen Renovierungen 

durchgeführt. Damals wurde das Gewölbe 

ausgetauscht und an der Stelle 

des originalen Stern-Netzgewölbes 

wurde ein Kreuzrippengewölbe erbaut. 

Der Kircheninnenraum wurde 

mit den neogotischen Polychromyen 

bemalt, die Innenausstattung wurde 

komplett umgebaut. Aus dieser Zeit 

stammt auch die neugotische Vorhalle 

(Haupteingang). Die große Flut im 

September 1938 brachte die nächsten, 

tragischen Zerstörungen mit sich. Infolge 

dieser Zerstörungen wurde die 

Innenausstattung der Kirche komplett 

geändert. Der Baldachin aus Stein 

über dem Altar wurde entfernt. Die 

neugotischen Polychromyen wurden 

mit weißer Farbe gestrichen. 

Die Folgen der Flut waren Anlass 

zu den ersten archäologischen 

Forschungen. Es wurden die Fragmente 

der romanischen Kapelle entdeckt, 

vielleicht dieser, die der Bischof 

Jarosław konsekrierte und viele Gräber, 

die sich unter dem Kirchenboden befanden. 

Alle menschlichen Überreste 

wurden damals aufgesammelt und in 

der Krypta unter der Kapelle der heiligen 

Dreifaltigkeit bestattet. Der Angriff 

der Roten Armee im März 1945 

versetzte die Kirche in einen dramatischen 

Zustand. Am 21. März brannte 

das Kirchendach aus. Infolge dessen 

verbrannte die komplette Holzkonstruktion. 

Manche Kapellen wurden 

komplett zerstört. Auch die hölzerne 

Innenausstattung in anderen Kirchen 

fi el dem Flammenmeer zum Opfer. 

Nach dem Krieg wurde die Kirche 

mit einem provisorischen Dach abgedeckt. 

Das Dach schützte die zerstörte

Po zakończeniu działań wojennych 

położono prowizoryczny dach, który 

zabezpieczał zrujnowany kościół 

przed dalszymi zniszczeniami. Staraniem 

księdza prałata Józefa Kądziołki 

w 1956 r. rozpoczęto pieczołowitą odbudowę, 

która trwała do 1961 r. Podczas 

tych prac zostały usunięte wewnętrzne 

tynki. W 1960 r. w okna 

elewacji głównej wstawiono witraże, 

wykonane wg projektu prof. Adama 

Stalony-Dobrzańskiego. 

Ponownego poświęcenia świątyni 

dokonał 15 sierpnia 1959 r. Prymas 

Polski kardynał Stefan Wyszyński. 

Prace konserwatorskie są prowadzone 

nieprzerwanie do dnia dzisiejszego. 

W tym celu została powołana do życia 

w 1998 r. Fundacja Ratowania Zabytków 

Katedry Nyskiej. 

Podczas ruchów reformatorskich 

na Śląsku, które miały miejsce w XVI 

i XVII w., Nysa stała się stałą rezydencją 

biskupów wrocławskich, a kościół 

drugą po katedrze wrocławskiej, 

nekropolią (miejscem pochówku). 

Pochowani zostali tutaj: 

1 Bp Jan Sitsch, zmarły w 1608 r. 

Pochowany został w kaplicy Brackiej, 

w ufundowanym przez siebie 

grobowcu. Ten wyjątkowo 

piękny, manierystyczny nagrobek, 

jest obecnie celem wielu wycieczek 

studentów z Akademii Sztuk Pięknych 

Krakowa, Poznania i Wrocławia, 

którzy w tej kaplicy poznają 

tajniki sztuki manierystycznej. 

2 Bp Marcin Gerstmann, zmarły 

w 1585 r. Ten urodzony w rodzinie 

protestanckiej biskup, przeszedł 

na katolicyzm podczas studiów 

na uniwersytecie w Padwie. Wielki 

orędownik i obrońca katolicyzmu. 

Pochowany w kaplicy św. Jana 

Chrzciciela, w której ufundował 

wspaniały renesansowy ołtarz, dłuta 

protestanckiego rzeźbiarza Michała 

Kramera. 

3 Bł. Maria Luiza Merkert, zmarła 

w 1872 r. Założycielka Zgromadzenia 

Sióstr św. Elżbiety w Nysie, 

zwana przez potomnych Śląską Samarytanką. 

30 września 2007 r. zo- 

Fot. 3 

clawské katedrále. Byli zde pohřbeni: 

1 Biskup Jan Sitsch, zemřelý v roce 

1608. Byl pohřben v Bratrské kapli, 

hrobce, kterou si nechal postavit. 

Tato výjimečně krásná, manýristická 

hrobka je nyní cílem mnoha výprav 

studentů z Akademií výtvarných 

umění z Krakowa, Poznaně a 

Wrocławi, kteří v této kapli poznávají 

taje manýristického umění. 

2 Biskup Martin Gerstmann, zemřelý 

v roce 1585. Tento biskup, 

narozen v protestantské rodině, přestoupil 

na katolickou víru během 

studií na univerzitě v Padově. Velký 

zastánce a ochránce katolicismu. 

Pohřben v kapli sv. Jana Křtitele, ve 

které nechal zhotovit nádherný renesanční 

oltář, vyrobený protestantským 

řezbářem Michałem Kramerem. 

3 Blahořečená Maria Luisa Merkert, 

zemřelá v roce 1872. Zakladatelka 

Kongregace sester sv. Alžběty 

v Nyse, potomky nazývána Slezskou 

Samaritánkou. Dne 30. září roku 

2007 byla vynesena na oltář (beatifi - 

kována) Benediktem XVI. 

4 Biskup Wacław, (fot.3) legnický 

kníže. Zemřel v Otmuchowie v 

roce 1419 a byl pohřben v kolegiátním 

kostele sv. Mikuláše, jehož 

byl fundátorem. V roce 1477 kolegiát 

společně s ostatky biskupa byly 

přeneseny do Nysy, do dnes již ne- 

Kirche vor weiteren Beschädigungen. 

Dank der Bemühungen des Prälat Józef 

Kądziołka begann man im Jahr 

1956 mit dem sorgfältigen Wiederaufbau 

der Kirche. Die Arbeiten dauerten 

bis 1961. Im Verlaufe dieser Arbeiten 

wurde der Innenputz entfernt. Im Jahr 

1960 wurden Mosaikfenster, gefertigt 

laut Entwurf vom Professor Adam Stalony-Dobrzański, 

in die Hauptfassade 

montiert. 

Die wiederholte Konsekration der 

Kirche wurde am 15.August 1959 

des Primas von Polen Kardinal Stefan 

Wyszyński vollbracht. Die Renovierungsarbeiten 

werden bis zum heutigen 

Tag ununterbrochen durchgeführt. 

Für diese Zwecken beruf man im Jahr 

1998 die Stiftung für die Rettung der 

Baudenkmäler des Doms in Neiße. 

Während der Reformationsbewegungen 

in Schlesien, die im XVI. und 

XVII. Jahrhundert stattfanden, wurde 

Neiße zur Residenz der Breslauer Bischöfe 

und die Kirche wurde zur zweiten 

Nekropole (Begräbnisstätte) nach 

dem Breslauern Dom. Hier wurden 

bestattet: 

1 Bischof Jan Sitsch, gestorben im 

Jahr 1608. Er wurde in der Bracka 

Kapelle, in dem von sich selbst gestifteten 

Grabmal beigesetzt. Dieses 

schöne, manieristische Grabmal ist 

nun Ziel zahlreicher Ausfl üge von 

Studenten der Kunstakademie aus 

Kraków (Krakau), Poznań (Posen) 

und Wrocław (Breslau). Die Studenten 

lernen in dieser Kapelle die 

Geheimnisse des Manierismus kennen. 

2 Bischof Marcin Gerstmann, gestorben 

im Jahr 1585. Dieser, in 

einer protestantichen Familie geborener 

Bischof ist zum katholischen 

Glauben während des Studiums in 

Padwa übergetreten. Großer Fürbitter 

und Verteidiger des katholischen 

Glaubens. Er wurde in der Kapelle 

des Hl. Johannes des Täufers, wo er 

einen prachtvollen Renaissancealtar, 

der vom protestantischen Bildhauer 

Michał Kramer gefertigt wurde, gestiftet 

hat. 


9

stała wyniesiona na ołtarze (beatyfi - 

kowana) przez Benedykta XVI. 

4 Bp Wacław, (fot.3) książę legnicki. 

Zmarł w Otmuchowie 

w 1419 r. i został pochowany 

w ufundowanym przez siebie kościele 

kolegiackim św. Mikołaja. 

W 1477 r. kolegiata a wraz z nią 

szczątki biskupa, zostały przeniesione 

do Nysy, do nieistniejącego dziś 

kościoła św. Jana Chrzciciela na Starym 

Mieście. W 1663 r. nagrobek 

i szczątki biskupa trafi ły do również 

nieistniejącego dziś kościoła św. Mikołaja. 

Do kościoła św. Jakuba przeniesiono 

je w 1682 r. W 1894 r. epitafi 

um wmurowano w ścianę boczną, 

tuż obok wejścia do zakrystii. 

5 Bp Jakub Salza, zmarły 

w 1538 r. Pochowany w renesansowym 

grobowcu w kształcie tumby 

rzymskiej, wykonanym z czerwonego 

salsburskiego marmuru. Wielki 

humanista, utrzymywał kontakty 

z Erazmem z Rotterdamu. 

6 Bp Baltazar z Promnicy, zmarły 

w1562 r. Pochowany w kaplicy 

M.B. Szkaplerznej, w renesansowym 

grobowcu, nakrytym baldachimem, 

wykonanym z czerwonego 

marmuru salsburskiego (podobne, 

królewskie grobowce, zobaczyć 

możemy w katedrze wawelskiej). 

W 1555 r. założył w Nysie drukarnię, 

jedną z pierwszych na Śląsku. 

7 Bp Kasper z Łagowa, zmarły 

w1574 r. Pochowany w kaplicy 

św. Piotra i Pawła. Wspaniały renesansowy 

nagrobek, wykonany z piaskowca, 

wznieśli mu rodzeni bracia. 

Było to zapewne podziękowanie 

za wielkie dotacje, jakie biskup przekazywał 

na rzecz przebudowy w stylu 

renesansowym rodowej siedziby 

- zamku Grodno koło Zagórza 

Śląskiego. W jego sarkofagu pochowano 

zmarłego w 1600 r. bpa Pawła 

Alberta Habsburga, któremu nie wystawiono 

oddzielnego nagrobka. 

W prezbiterium (po prawej stronie) 

złożone zostało serce kardynała Fryderyka 

Hessen-Darmstadt, arcybiskupa 

wrocławskiego, zmarłego w1682 r. Upa- 

10 


existujícího kostela sv. Jana Křtitele 

na Starém Městě. V roce 1663 se 

náhrobek a ostatky biskupa dostaly 

do dnes již také neexistujícího 

kostela sv. Mikuláše. Do kostela sv. 

Jakuba byly přeneseny v roce 1682. 

V roce 1894 byl epitaf zazděn do 

boční stěny, ihned vedle vchodu do 

sakristie. 

5 Biskup Jakub Salza, zemřelý v roce 

1538. Pohřben v renesanční hrobce 

ve tvaru římské tumby, zhotovené 

z červeného salcburského mramoru. 

Velký humanista, udržoval kontakty 

s Erasmem z Rotterdamu. 

6 Biskup Baltazar z Promnice, zemřelý 

v roce 1562. Pohřben v kapli 

Matky Boží Szkaplerzné, v renesanční 

hrobce zakryté baldachýnem, 

zhotovené z červeného salcburského 

mramoru (obdobné, královské hrobky 

lze vidět ve Wawelské katedrále). 

V roce 1555 založil v Nyse tiskárnu, 

jednu z prvních ve Slezsku. 

7 Biskup Kasper z Łagowa, zemřelý 

roku 1574. Pohřben v kapli sv. Petra 

a Pavla. Nádherný renesanční 

náhrobek, zhotovený z pískovce, mu 

postavili vlastní bratři. Bylo to zajisté 

poděkování za velké dary, které 

biskup poskytoval na přestavbu rodového 

sídla v renesančním slohu 

- zámku Grodna u Zagórza Śląskiego. 

V jeho sarkofágu byl pohřben 

biskup Paweł Albert Habsburg, 

zemřelý v roce 1600, jemuž nebyl 

postaven samostatný náhrobek. 

V presbytáři (na pravé straně) bylo 

uloženo srdce kardinála Fryderyka 

Hessen-Darmstadt, wroclawského 

arcibiskupa, zemřelého v roce 1682. 

Zvěčňuje to deska zhotovená ze světlého 

mramoru. Byl to právě on, kdo 

přestavěl kostel v barokním slohu. 

Při prohlídce kostela stojí za pozornost: 

a obraz “Matka Boží a Čtrnáct Pomocníků“, 

nacházející se v kapli sv. 

Josefa, který namaloval Hans Dürer, 

bratr proslulého Albrechta. 

b pozdně gotický triptych, nyní splňující 

funkci hlavního oltáře, pocházející 

z roku 1506, na němž jsou před- 

3 Selig gesprochene Maria Luiza 

Merkert, gestorben im Jahr 1872. 

Sie gründete die Ordensgemeinschaft 

der Schwester der Hl. Elisabeth 

in Neiße. Die Nachwelt nannte 

sie schlesische Samarietanerin. 

Am 30. September 2007 wurde sie 

vom Papst Benedikt der XVI. selig 

gesprochen. 

4 Bischof Wacław, (Bild 3) Fürst von 

Liegnitz. Er starb 1419 in Ottmachau 

und wurde in der, von ihm sich 

selbst gestifteten Kollegiatskirche 

des Hl. Nikolaus bestattet. Im Jahr 

1477 werden die Kollegiate und die 

Bischofsleiche nach Neiße in die 

nicht mehr existierende Kirche des 

Hl. Johannes des Täufers in der Altstadt 

übertragen. Das Grabmal und 

die Leiche des Bischofs wurden im 

Jahr 1663 in die auch nicht mehr 

existierende Kirche des Hl. Nikolaus 

übertragen. In der Kirche des 

Hl. Jakobusses wurde die Leiche 

des Bischofs im Jahr 1682 bestattet. 

Im Jahr 1894 mauerte man ein 

Epitaphium in die seitliche Wand, 

in der Nähe des Einganges in die 

Sakristei ein. 

5 Bischof Jakob Salza, gestorben im 

Jahr 1538, bestattet im Renaissancegrabmal 

in Form des römischen 

Sarkophags aus rotem Salzburger 

Marmor. Der große Humanist unterhielt 

die Kontakte mit dem Erasmus 

aus Rotterdam. 

6 Bischof Baltazar aus Promnica, 

gestorben im Jahr 1562, bestattet in 

der Kapelle zur Maria Szkaplerzna, 

im Renaissancegrabmal mit einem 

Baldachin, der aus rotem Salzburger 

Marmor gefertigt ist (ähnliche, 

königliche Grabmale können wir in 

der Wawel-Katedrale sehen). Der 

Bischof gründete im Jahr 1555 in 

Neiße die erste Druckerei in Schlesien. 

7 Bischof Kasper aus Łagów, gestorben 

im Jahr 1574, bestattet in der 

Kapelle der Hl. Peter und Paul. Ein 

prächtiges Renaissancegrabmal, 

gefertigt aus dem Sandstein. Das 

Grabmal haben ihm die leiblichen

miętnia to płyta wykonana z jasnego 

marmuru. To właśnie on przebudował 

kościół w stylu barokowym. 

Przy zwiedzaniu kościoła warto 

zwrócić uwagę na: 

a znajdujący się w kaplicy św. Józefa 

obraz “Matka Boska i Czternastu 

Wspomożycieli “, pędzla Hansa 

Dürera, brata słynnego Albrechta. 

b późnogotycki tryptyk, pełniący 

obecnie funkcję ołtarza głównego, 

pochodzący z 1506 r., na którym 

przedstawione są sceny Męki 

Chrystusa. 

c barokowe Baptysterium (kaplicę 

zmarłych) z lat 1648-51, z arcyciekawym 

wystrojem, późnogotycką 

chrzcielnicą otoczoną renesansową 

kratą. Sceny biblijne zdobiące boazerię 

wykonał znakomity malarz 

Karol Dankwart. 

d późnobarokowy, wykonany ze srebra, 

ołtarz z pocz. XVIII w., w którym 

umieszczona jest późnogotycka 

fi gura św. Anny Samotrzeć, pochodząca 

z pocz.1500 r. 

e znajdujący się w kaplicy św. Jakuba 

obraz “Męczeństwo św. Bartłomieja”, 

pędzla Michała Willmana. 

Wybudowana na wzór włoskiej 

“campanili”, wolnostojąca gotycka 

dzwonnica, powstała w latach 1473- 

1516, zaliczana jest do unikatowych 

zabytków tego typu na ziemiach 

polskich. Według ambitnych planów 

miała być najwyższą budowlą 

w mieście (100-130 m). Jej budowa 

nigdy nie została ukończona, toteż 

czasami określana jest mianem “nigdy 

niedokończonej”. Pożar w marcu 

1945 r. również jej nie oszczędził, 

wnętrze uległo całkowitemu zniszczeniu. 

Stopił się wówczas jedyny, pozostawiony 

przez nazistów, ważący 8,2 t 

dzwon - św. Jakub, jeden z największych 

na Śląsku. 2 kwietnia 2003 r., 

podczas wyjątkowo skromnych uroczystości 

(śmierć Jana Pawła II), został 

otwarty, wbudowany we wnętrze 

dzwonnicy, Skarbiec św. Jakuba, 

w którym eksponowane są wyroby 

nyskich złotników. Rozwiązania, jakie 

zastosował projektant, budzą podziw 

Fot. 4 

staveny scény Kristových utrpení. 

c barokní Baptisterium (kaple zemřelých) 

z let 1648-51, s neobyčejně zajímavou 

výzdobou, pozdně gotickou 

křtitelnicí obklopenou renesanční 

mříží. Biblické scény zdobící dřevěné 

obložení provedl vynikající malíř 

Karol Dankwart. 

d pozdně barokní oltář z počátku 

XVIII. století, proveden ze stříbra, 

na němž je umístěna pozdně gotická 

socha sv. Anny Samotrzeć, pocházející 

z počátku roku 1500. 

e obraz “Utrpení sv. Bartoloměje”, nacházející 

se v kapli sv. Jakuba, který 

namaloval Michał Willman. 

Volně stojící gotická zvonice, vybudovaná 

podle vzoru italské “kampanili”, 

vznikla v letech 1473-1516, se řadí 

k unikátním památkám tohoto typu 

na polském území. Podle ambiciózních 

plánů měla být nejvyšší budovou 

ve městě (100-130 m). Její výstavba 

nebyla nikdy dokončena, a proto někdy 

bývá označována pojmem “nikdy 

nedokončená”. Požár v březnu 1945 

ji také neušetřil, vnitřek byl úplně 

zničen. Tehdy se roztavil jediný zvon 

- sv. Jakub, ponechán nacisty, vážící 

8,2 t, jeden z největších ve Slezsku. 

Dne 2. dubna 2003 v průběhu výjimečně 

skromné slavnosti (smrt Jana 

Pawła II.) byla otevřena Klenotnice 

sv. Jakuba, zabudovaná uvnitř zvonice, 

ve které jsou vystavovány výrobky 

nyských zlatníků. Řešení, která použil 

projektant, vzbuzují obdiv a nadšení 

všech návštěvníků z Evropy a dalších 

koutů světa. 

Brüder gebaut. Sicherlich war das 

ein Dank für die großen Subventionen, 

die der Bischof für den Umbau 

des Familiensitzes – Schloss Grodno 

an Zagórze Śląskie im Renaissancestil, 

bereitstellte. Im Sarg wurde 

auch der, im Jahr 1600 gestorbene 

Bischof Paweł Albert Habsburg 

bestattet, für den man kein separates 

Grabmal gefertigt hat. 

Im Presbyterium (auf der rechten 

Seite) bestattete man das Herz vom 

Kardinal Fryderyk Hessen-Darmstadt, 

des Breslauer Erzbischofs, der im Jahr 

1682 gestorben ist. Die Platte aus hellem 

Marmor erinnert an dieses Ereignis. 

Dieser Erzbischof baute die Kirche 

in den Barockstil um. 

Beim Besichtigen der Kirche sollte 

man die Aufmerksamkeit folgenden 

Sehenswürdigkeiten widmen: 

a dem Bild in der Kapelle des Hl. Josef 

“Muter Gottes und Vierzehn Hilfeleistenden 

“, vom Hans Dürer, Bruder 

des bekannten Albrecht Dürers. 

b spätgotischem Triptychon, das heute 

als Hauptaltar dient. Es kommt aus 

dem Jahr 1506 und es sind die Szenen 

des Leidens Christi aufgeführt. 

c Barockes Baptisterium (Friedhofskapelle) 

aus den Jahren 1648-51, 

mit der sehr interessanten Ausstattung, 

spätgotischen Taufstein, das 

mit Renaissancegittern umrahmt 

ist. Szenen aus der Bibel, die die Tafel 

schmücken, fertigte der hervorragende 

Maler Karol Dankwart. 

d spätbarocken, aus Silber gefertigten 

Altar aus dem Anfang des XVIII. Jh, 

in dem sich die spätgotische Figur 

der Hl. Anna Samotrzeć aus dem 

Anfang des Jahres 1500, befi ndet. 

e dem Bild in der Kapelle des Hl. Jakobus 

“ Martyrium des Hl. Bartolomeus” 

gemalt vom Michał Willman. 

Der freistehende gotische Glockenturm, 

der nach dem Muster der italienischen 

“campanila” gebaut wurde, 

entstand in den Jahren 1473-1516 und 

gehört zu den seltenen Baudenkmälern 

dieser Art in Polen. Gemäß den ehrgeizigen 

Plänen, sollte der Glockenturm 

das höchste Gebäude der Stadt 


11

i zachwyt wszystkich odwiedzających 

z Europy i świata. 

Następny wyjątkowy kościół to barokowy 

kościół Wniebowzięcia Najświętszej 

Panny Marii wzniesiony 

z fundacji bpa Karola Ferdynanda 

Wazy (fot.4) w latach 1688-82. 

Jest pierwszą jezuicką budowlą sakralną 

na Śląsku. Prawdopodobnie kościół 

zaprojektował włoski architekt Quadri 

z Pragi, a budową kierowali Mateusz 

Kirchberg i Michał Klein. Wedle kanonów 

sztuki architektonicznej Jezuitów, 

pierwowzorem wszystkich 

wznoszonych przez nich kościołów 

był rzymski kościół macierzysty Il 

Gesú, zaprojektowany przez Vigniolę. 

We wnękach fasady umieszczone 

są drewniane posągi Karola Boromeusza, 

Franciszka Ksawerego, Ignacego 

Loyoli i Ferdynanda Kastylijskiego. 

Pierwszy wystrój kościoła uległ niemal 

całkowitemu zniszczeniu. Z ołtarza 

głównego, zachowała się do naszych 

czasów tylko część górna. Dziś możemy 

się jedynie domyślać, jak wspaniałe 

musiało być pierwsze założenie 

ołtarza. Polichromię w kościele wykonał 

Karol Dankwart, noszący tytuł 

nadwornego malarza króla polskiego 

a od 1689 r. malarza bpa Franciszka 

Ludwika. Jego dzieła możemy zobaczyć 

w kościołach Otmuchowa, Kłodzka, 

Wrocławia, Krakowa, Poznania oraz 

w jasnogórskiej bazylice w Częstochowie, 

w której warto podnieść wzrok 

w kierunku stropu i podziwiać wspaniałe 

dzieło malarza z Nysy. Kościół 

poważnie ucierpiał podczas oblężenia 

napoleońskiego w 1807 r. Zamieniono 

go na magazyn. Funkcje sakralne 

przywrócone zostały w 1820 r. 

Trzeci, wyjątkowej wartości, to barokowy 

kościół św. Apostołów Piotra 

i Pawła, został wzniesiony w latach 

w 1720-27 r Wcześniej, w latach 

1708-13 został wybudowany gmach 

klasztorny. W latach 1730-31 na zlecenie 

prepozyta Eliasza Klose, przy 

znacznym wsparciu fi nansowym bpa 

Franciszka Ludwika, wielkiego mecenasa 

sztuki, powstało arcydzieło 

iluzjonistycznego malarstwa baroko- 

12 


Dalším výjimečným kostelem je 

barokní kostel Nanebevzetí Nejsvatější 

Panny Marie postavený z nadace 

biskupa Karola Ferdynanda Wazy 

(fot.4) v letech 1688-82. Je první 

jezuitskou sakrální budovou ve Slezsku. 

Kostel pravděpodobně navrhoval 

italský architekt Quadri z Prahy 

a výstavbu řídili Mateusz Kirchberg 

a Michał Klein. V souladu se zásadami 

jezuitské architektury pravzorem 

všech jimi stavěných kostelů byl 

římský matečný kostel Il Gesú, který 

navrhoval Vigniola. Ve výklencích 

fasády jsou umístěny dřevěné sochy 

Karola Boromeusza, Franciszka 

Ksawerego, Ignáce Loyoli a Ferdinanda 

Kastilského. Prvotní výzdoba 

kostela byla téměř úplně zničena. 

Z hlavního oltáře se do našich časů 

dochovala pouze horní část. Dnes se 

můžeme pouze domnívat, jak nádherné 

muselo být první řešení oltáře. 

Polychromii v kostele provedl 

Karol Dankwart, pyšnící se titulem 

dvorního malíře polského krále a od 

roku 1689 malíře biskupa Franciszka 

Ludwika. Jeho díla můžeme vidět 

v kostelech v Otmuchowie, Kłodzku, 

Wrocławi, Krakowie, Poznani a v 

Jasnohorské bazilice v Częstochowie, 

ve které stojí za to upřít zrak ke stropu 

a obdivovat nádherné dílo malíře 

z Nysy. Kostel velmi utrpěl během 

napoleonského obležení v roce 1807. 

Byl změněn na sklad. Sakrální funkce 

byla obnovena v roce 1820. 

Třetí je barokní kostel sv. Apoštolů 

Petra a Pavla výjimečné hodnoty, 

vybudován v letech 1720-27. Dříve, 

v letech 1708-13 byla vybudována 

klášterní budova. V letech 1730-31 

na příkaz preposita Eliasza Klose, 

se značnou fi nanční podporou biskupa 

Franciszka Ludwika, velkého 

mecenáše umění, vzniklo arcidílo 

ilusionistického barokního malířství, 

polychromie, zdobící vnitřek kostela. 

Zhotovili je dva bratři Feliks Antoni 

a Tomasz Krzysztof Scheffl erovi, 

významní malíři epochy baroka, kteří 

přišli do Nysy z Mnichova. Je také 

nazýván kostelem bożogrobców ( Jo- 

werden (100-130 m). Sein Bau wurde 

nie beendet, deshalb bezeichnet man 

dieses Bauwerk als “den nie beendeten 

Turm”. Der Brand im März 1945 

wurde dem Glockenturm auch nicht 

erspart, der Innenraum wurde total 

zerstört. Damals schmolz die einzige, 

von den Nazis nicht geraubte Glocke 

mit einem Gewicht von 8,2 t – der Hl. 

Jakobus. Diese Glocke war eine von 

den größten in Schlesien. Am 2. April 

2005 während einer sehr bescheidenen 

Feier (der Tod von Jan Paweł der II) 

wurde die Schatzkammer des Hl. Jakobus 

geöff net und in den Innenraum 

des Glockenturmes eingebaut. In der 

Schatzkammer sind die Produkte der 

Goldschmiede aus Neiße ausgestellt. 

Die Lösungen, die der Architekt angewendet 

hat, erwecken die Bewunderung 

und Begeisterung der Touristen 

aus Europa und der gesamten Welt. 

Die nächste, außergewöhnliche Kirche 

ist die Barockkirche Maria Himmelfahrt, 

erbaut in den Jahren 1688-82 

dank der Stiftung des Bischofs Karol 

Ferdynand Waza (Bild 4). Sie ist das erste, 

sakrale Jesuitenbauwerk in Schlesien. 

Die Kirche wurde wahrscheinlich 

vom italienischen Architekten Quadri 

aus Prag entworfen. Den Bau leiteten 

Mateusz Kirchberg und Michał Klein. 

Die Kirche wurde nach den Regeln 

der Architektur der Jesuiten nach dem 

Urmuster der römischen, heimischen 

Kirche Il Gesú, die vom Vigniola entworfen 

wurde, erbaut. In den Wandnischen 

befi nden sich Holzstatuen vom 

Karol Boromeusz, Franciszek Ksawery, 

Ignacy Loyola und Ferdynand Kastylijski. 

Die erste Kirchenausstattung 

wurde komplett zerstört. Vom Hauptaltar 

ist bis zur heutigen Zeit nur der 

obere Teil des Altars erhalten geblieben. 

Wir können heute nur vermuten, 

wie prachtvoll der erste Altar gewesen 

sein musste. Die Polychromie in der 

Kirche wurde vom Karol Dankwart, 

dem Hofmaler des polnischen Königs, 

und seit dem Jahr 1689 Maler des Bischofs 

Franciszek Ludwik, ausgeführt. 

Seine Kunstwerke kann man in den 

Kirchen in Ottmachau, Glatz, Breslau,

wego, polichromie, zdobiące wnętrze 

kościoła. Wykonali je dwaj bracia Feliks 

Antoni i Tomasz Krzysztof Scheffl 

erowie, wybitni malarze epoki baroku, 

którzy przybyli do Nysy z Monachium. 

Zwany również kościołem 

bożogrobców. Przed wojną zwano 

go Kreuzkirche (kościół św. Krzyża). 

Wzięło się to zapewne ze szczególnego 

kultu Krzyża Świętego Bożogrobców, 

których do Nysy sprowadził bp 

Tomasz I w 1239 roku. W 1810 r. nastąpiła 

kasata zakonu. W latach 1848- 

71 w pomieszczeniach klasztoru mieścił 

się szpital, prowadzony przez 

siostry boromeuszki. Skutki II wojny 

były dla miasta katastrofalne, więc 

do cudów należy zaliczyć fakt, że kościół 

przetrwał bez żadnego uszczerbku. 

Od 1947 r. w klasztorze mieściło 

się Wyższe Seminarium Duchowne 

Śląska Opolskiego, przeniesione 

do Opola w 1997 r. 

Pozostałe kościoły to: 

Gotycki kościół Ewangelicki - 

dawniej św. Barbary, jeden z najstarszych 

w naszym mieście, wybudowany 

został na przełomie XIV i XV w., jako 

kaplica największego w ówczesnym 

grodzie - szpitala św. Barbary. Liczne 

przebudowy (renesansowo-barokowe) 

zatarły jego cechy stylowe. 

Z pierwotnego okresu zachowała się 

późnogotycka elewacja szczytowa. 

Do 1810 r. tj. do czasów sekularyzacji 

księstwa, stanowił własność zakonu 

franciszkanów. W 1812 r. został przekazany 

gminie protestanckiej. Prace 

adaptacyjne trwały do 1818 r. Ponieważ 

protestanci nie uznają kultu świętych, 

zmienione zostało wezwanie 

na - kościół Chrystusa. Obecnie ma 

w nim siedzibę gmina ewangelicka 

i zielonoświątkowa. 

Po przejściu Nysy pod panowanie 

pruskie, wzrosła liczba protestantów, 

głównie żołnierzy i ich rodzin. Kościół 

św. Barbary okazał się niewystarczający 

i 1855 roku rozpoczęto budowę nowego 

neogotyckiego kościoła protestanckiego, 

którą ukończono w 1888 r. Kościół 

przetrwał szczęśliwie czas wojny. 

Na polecenie władz miasta w latach 

hanitů). Před válkou mu říkali Kreuzkirche 

(kostel sv. Kříže). Vzniklo to 

zajisté z neobvyklého kultu Svatého 

Kříže Bożogrobców ( Johanitů), které 

do Nysy přivedl biskup Tomasz 

I. roku 1239. V roce 1810 byl řád 

zlikvidován. V letech 1848-71 byla 

v klášterních místnostech nemocnice, 

kterou spravovaly sestry Boromejky. 

Následky II. světové války byly pro 

město katastrofální, a proto skutečnost, 

že kostel neutrpěl žádné škody, 

lze přirovnat k zázraku. Od roku 1947 

byl v klášteře umístěn Vyšší duchovní 

seminář Opolského Slezska, přenesený 

do Opole v roce 1997. 

Ostatními kostely jsou: 

Gotický evangelický kostel - dříve 

sv. Barbary, jeden z nejstarších v našem 

městě, byl vybudován na přelomu 

XIV. a XV. století jako největší 

kaple v tehdejší tvrzi - nemocnice 

sv. Barbary. Mnohé přestavby (renesančně-barokní) 

setřely jeho slohovou 

charakteristiku. Z prvotního období 

se dochovala pozdně gotická štítová 

fasáda. Do roku 1810, tj. do doby sekularizace 

knížectví, byl ve vlastnictví 

Řádu františkánů. V roce 1812 byl 

předán protestantské obci. Adaptační 

práce trvaly do roku 1818. Protože 

protestanti neuznávají kult svatých, 

bylo zasvěcení změněno na - kostel 

Krista. Nyní v něm má sídlo evangelická 

a letniční obec. 

Když se Nysa dostala pod pruskou 

nadvládu, vzrostl počet protestantů, 

hlavně vojáků a jejich rodin. Kostel sv. 

Barbary se ukázal jako nedostačující a v 

roce 1855 byla zahájena výstavba nového 

neogotického protestantského kostela, 

která byla ukončena v roce 1888. 

Kostel šťastně přečkal válečná období. 

Rozhodnutím městských orgánů byl 

v letech 1953-4 rozebrán a cihla byla 

předána pro obnovu Warszawy. 

Gotický kostel Zvěstování Nejsvatější 

Panny Marie, tak odlišný a 

skromný vzhledem k jiným monumentálním 

nyským chrámům. Kostel 

nechala postavit v roce 1372 Anna, 

vdova po zámožném nyském měšťanovi 

Hanco Isenecherovi. Ze začátku 

Krakau und Posen bewundern, auch in 

der Basilika Jasna Góra in Tschenstochau, 

wo man, nach oben in Richtung 

der Decke schauen sollte und dann das 

prachtvolle Werk des Kunstmalers aus 

Neiße bewundern kann. Die Kirche 

erlitt ernsthaften Schaden während der 

Napoleonbelagerungen im Jahr 1807. 

Sie wurde als Lagerstätte verwendet. 

Ihre sakrale Herkunft wurde im Jahr 

1820 wieder eingeführt. 

Zur dritten, sehr wertvollen Kirche 

gehört die Barockkirche des Hl. Peter 

und Pauls, erbaut in den Jahren 1720- 

27. Vorher, in den Jahren 1708-13 

ist wurde das Kloster erbaut. In den 

Jahren 1730-31 entstanden auf Auftrag 

des Propst Eliasz Klose, bei einer 

bedeutenden Finanzunterstützung 

des Bischofs Franciszek Ludwik, des 

großen Kunstmäzen ein Meisterwerk 

der illusionistischen Barockmalerei, 

die, den Innenraum der Kirche verzierenden 

Polychromyen. Sie wurden von 

zwei Brüdern Feliks Antoni und Tomasz 

Krzysztof Scheffl er, die hervorragenden 

Kunstmaler des Barocks, die 

nach Neiße aus München gekommen 

sind, ausgeführt. Diese Kirche nennt 

man auch die Kirche der Ritter des 

Heiligen Grabes. Vor dem Krieg nannte 

man auch diese Kirche Kreuzkirche 

(kościół św. Krzyża), wahrscheinlich 

wegen des besonderen Kults des heiligen 

Kreuzes der Ritter des Heiligen 

Grabes. Der Bischof Tomasz der I. 

holte 1239 die Ritter nach Neiße. Im 

Jahr 1810 wurde der Orden aufgelöst. 

In den Jahren 1848-71 befand sich ein 

Krankenhaus in den Klosterräumen. 

Das Krankenhaus wurde von den 

Schwestern der Borromäerinnen geführt. 

Die Folgen des II. Weltkrieges 

waren für die Stadt katastrophal, es 

gleicht einem Wunder, dass die Kirche 

nicht beschädigt wurde. Seit 1947 war 

im Kloster das Priesterseminar Oppelner 

Schlesien. Im Jahr 1997 ist das 

Seminar nach Oppeln umgezogen. 

Die weiteren Kirchen: 

Evangelische Gotikkirche – früher 

der Hl. Barbara gewidmet, ist eine der 

ältesten in unserer Stadt. Sie wurde 


13

Fot. 5 

1953-4 r. został rozebrany a cegłę 

przekazano na odbudowę stolicy. 

Gotycki kościół Zwiastowania 

NMP, jakże odmienny i skromny 

w odniesieniu do innych monumentalnych 

nyskich świątyń. Ufundowała 

go w 1372 r. Anna, wdowa 

po zamożnym nyskim mieszczaninie 

Hanco Isenecherze. Początkowo nosił 

wezwanie Bożego Ciała (Corporis 

Christi). W 1624 r. biskup Karol arcyksiążę 

Habsburg przekazał go Jezuitom. 

Być może to oni zmienili jego 

wezwanie na Zwiastowania NMP. 

W 1881 r. została przeprowadzona 

jego gruntowna przebudowa w stylu 

neogotyckim. Rozebrano wówczas 

kościół do fundamentów. Po przeprowadzonym 

w 1995 r., generalnym remoncie, 

kościół Zwiastowania NMP 

- stał się kościołem Wieczystej Adoracji 

Najświętszego Sakramentu. 

Barokowy kościół św. Dominika 

wybudowany w latach 1776-78 przez 

Dominikanów, których do Nysy spro- 

14 


byl zasvěcen Božímu Tělu (Corporis 

Christi). V roce 1624 biskup Karol arcikníže 

Habsburg jej předal Jezuitům. 

Možná to byli oni, kdo změnili zasvěcení 

na Zvěstování Nejsvatější Panny 

Marie. V roce 1881 byla od základu 

provedena přestavba v neogotickém 

slohu. Tehdy byl kostel rozebrán do 

základů. Po provedené generální opravě 

v roce 1995 kostel Zvěstování NPM 

- se stal kostelem Věčné Adorace Nejsvatější 

Svátosti Oltářní. 

Barokní kostel sv. Dominika, postaven 

v letech 1776-78 dominikány, 

které do Nysy přivedl v roce 1748 biskup 

Filip Schaff gotsch. Mimořádnou 

pozornost upoutávají fresky na klenbě, 

které představují scény ze života sv. Dominika. 

Pozdně renesanční kostel sv. Kříže, 

nazýván Jeruzalémským, byl postaven 

v roce 1633 na místě dřevěné kaple 

(poustevny), která stála na tomto místě 

od středověku. Kostel je spojen s kultem 

Utrpení Páně, který v našem městě 

um die Wende des XIV und XV Jh. als 

Kapelle des damals größten Krankenhauses 

der Hl. Barbara erbaut. Infolge 

der zahlreichen Umgestaltungen (Renaissance-Barocke) 

gingen die charakteristischen 

Styleigenschaften verloren. 

Aus dem Ursprung ist nur die spätgotische 

Hausfront erhalten geblieben. Bis 

zum Jahr 1810, das bedeutet bis zur 

Säkularisierung des Fürstentums war 

die Kirche das Eigentum des Franziskanerordens. 

Im Jahr 1812 wurde die 

Kirche einer der protestantischen Gemeinde 

übergeben. Der Kirchenausbau 

dauerte bis 1818. Weil die Protestanten 

den Kult der Heiligen nicht anerkennen, 

änderte man den Namen in 

Christus-König-Kirche. Jetzt befi ndet 

sich in dieser Kirche die evangelische 

und Pfi ngstgemeinde. 

Nachdem sich Neiße unter der preußischen 

Regierung befand, wuchs auch 

die Zahl der Protestanten, hauptsächlich 

der Soldaten und ihrer Familien. 

Es zeigte sich, dass die Kirche der Hl. 

Barbara zu klein wurde. Im Jahr 1855 

begann man mit dem Bau der neugotischen 

protestantischen Kirche. Der 

Bau wurde im Jahr 1888 beendet. Die 

Kirche wurde glücklicher Weise während 

des Krieges nicht zerstört. Jedoch 

in den Jahren 1953-4 wurde auf Befehl 

der Stadtregierung die Kirche abgerissen. 

Die Ziegelsteine wurden für den 

Wiederaufbau der Hauptstadt gestiftet. 

Gotische Kirche Mariä Verkündigung 

ist sehr bescheiden im Vergleich 

zu den anderen monumentalen 

Kirchen in Neiße. Sie wurde im Jahr 

1372 von Anna, Witwe des reichen 

Bürgers Hanco Isenecherze, gestiftet. 

Am Anfang hieß sie Kirche Bożego 

Ciała (Corporis Christi). Im Jahr 1624 

übergab der Bischof Karol Erzfürst 

von Habsburg die Kirche den Jesuiten. 

Man vermutet, dass die Jesuiten den 

Namen der Kirche auf Kirche Mariä 

Verkündigung änderten. Im Jahr 1881 

wurde die Kirche komplett im neugotischen 

Stil umgebaut. Die Kirche wurde 

damals bis zu den Fundamenten abgerissen. 

Nach einer Generalreparatur

Fot. 6 

wadził w 1748 r. biskup Filip Schaffgotsch. 

Na szczególną uwagę zasługują 

freski sklepienia, które przedstawiają 

sceny z życia św. Dominika. 

Późnorenesansowy kościół 

św. Krzyża zwany Jerozolimskim 

wybudowany w 1633 r. w miejsce 

drewnianej kaplicy (pustelni), która 

stała w tym miejscu od średniowiecza. 

Kościół związany jest z kultem Męki 

Pańskiej , który w naszym mieście 

wprowadzili Bożogrobcy. W każdy 

Wielki Piątek nysanie pielgrzymowali 

do tego miejsca. Stoi on w odległości 

tzw. mili jerozolimskiej od ratusza 

i odpowiada drodze, którą pokonał 

Chrystus, dźwigając krzyż od domu 

Piłata na Golgotę. 

Barokowy kościół i klasztor 

św. Franciszka z Asyżu wybudowany 

w 1659 r. dla zakonu OO. Kapucynów, 

z fundacji biskupa Leopolda Wilhelma 

arcyksięcia Habsburga. Reguła kapucyńska 

należy do bardzo surowych 

i nakazuje życie w ubóstwie. Stąd zapewne 

surowy i skromny wystrój kościoła, 

który został wzniesiony w dobie 

barokowego przepychu epoki. Klasztor 

od 1812 roku pełni funkcje domu księży 

emerytów. 

Historia barokowego kościoła 

św. Jana Chrzciciela wybudowanego 

zavedli Bożogrobcy ( Johanité). Každý 

Velký Pátek Nysané putovali na toto 

místo. Kostel stojí ve vzdálenosti tzv. 

jeruzalémské míle od radnice, která odpovídá 

cestě, kterou ušel Kristus, když 

nesl kříž od domu Piláta na Golgotu. 

Barokní kostel a klášter sv. Františka 

z Assisi, vybudován v roce 1659 

pro Řád kapucínů z nadace biskupa 

Leopolda Wilhelma, arciknížete 

Habsburga. Kapucínská řehole patří 

k velmi přísným a přikazuje život v 

bídě. Odtud zajisté přísná a skromná 

výzdoba kostela, který byl postaven 

v době barokního přepychu. Klášter od 

roku 1812 plní funkci domu pro penzionované 

kněze. 

Historie barokního kostela sv. Jana 

Křtitele vybudovaného roku 1770 je 

značně starší a sahá do počátků XIV. 

století. Zprvu kostel s tímto zasvěcením 

stál na předměstí zvaném Staré Město. 

(fot.5) Jak vypadal, můžeme uvidět na 

plánu Nysy autorství Georga Hayera 

z roku 1596. Určitě byl významným 

kostelem, když právě do něho byla přenesena 

v roce 1477 kapitula z kostela sv. 

Mikuláše v Otmuchowie, která byla zde 

umístěna do roku 1650. V souvislosti 

s tzv. „tureckým ohrožením” a s ním 

spojenou modernizací opevnění byl rozebrán 

v roce 1663. 

im Jahr 1995 wurde die Kirche Mariä 

Verkündigung zur Kirche Wieczysta 

Adoracja Najświętszego Sakramentu 

umgetauft. 

Barockkirche des Hl. Dominikus 

wurde in den Jahren 1776-78 durch 

die Dominikaner erbaut. Der Bischof 

Filip Schaff gotsch holte im Jahr 1748 

die Dominikanern nach Neiße. Bemerkenswert 

sind die Fresken auf der 

Decke, die die Szenen aus dem Leben 

des heiligen Dominikus präsentieren. 

An der Stelle, an der früher die 

Holzkapelle (Einsiedelei) seit dem 

Mittelalter stand, wurde im Jahr 1633 

die Spätrenaissancekirche des Hl. 

Kreuzes (auch Jerozolimski genannt) 

erbaut. Die Kirche ist mit dem Kult 

des Leidens unseres Herrn verbunden. 

Die Ritter des Heiligen Grabes begannen 

diesen Kult in unserer Stadt. Jeden 

Karfreitag pilgerten die Einwohner der 

Stadt Neiße zu dieser Stelle. Die Entfernung 

von diesem Platz zum Rathaus 

hat die Länge der sog. Jerusalem-Meile 

und entspricht der Wegstrecke, die 

Jesus Christus mit dem Kreuz vom Pilatushaus 

nach Golgota gehen musste. 

Barockkirche und Kloster des Hl. 

Franciszek aus Asyż wurde im Jahr 

1659 für den Kapuzinerorden erbaut. 

Sie wurde vom Bischof Leopold Wilhelm 

Erzfürst von Habsburg gestiftet. 

Die Kapuzinerregeln sind sehr streng 

und gebieten das Leben in Armut. 

Darum wurde die Innenausstattung 

der Kirche sehr streng und bescheiden 

gehalten, obwohl die Kirche in Barock 

gebaut wurde. Das Kloster dient ab 

1812 als Haus für pensionierte Priester. 

Die Geschichte der Barockkirche 

des Hl. Johannes des Täufers, die im 

Jahr 1770 erbaut wurde, ist sehr viel 

älter und ihr Ursprung reicht bis zum 

Anfang des XIV. Jh. Ursprünglich 

stand die Kirche des Hl. Johannes des 

Täufers am Stadtrand der sog. Altstadt. 

(Bild 5) Auf dem Stadtplan von Neiße 

(von Georg Hayer) aus dem Jahr 1596 

kann man sehen, wie diese Kirche 

ausgesehen hatte. Diese Kirche hatte 

wahrscheinlich große Bedeutung, weil 

im Jahr 1477 hier der Sitz der Bischö- 


15

Fot. 6 Fot. 6 

w 1770 r. jest znacznie starsza i sięga 

początków XIV w. Pierwotnie kościół 

pod tym wezwaniem stał na przedmieściu 

zwanym Stare Miasto. (fot.5) Jak 

wyglądał, możemy zobaczyć na planie 

Nysy Georga Hayera z 1596 r. Zapewne 

był kościołem o dużym znaczeniu, 

skoro to do niego przeniesiono 

w 1477 r. kapitułę z kościoła św. Mikołaja 

w Otmuchowie, która mieściła 

się tu do 1650 r. W związku z tzw „zagrożeniem 

tureckim” i związaną z nim 

modernizacją fortyfi kacji, został rozebrany 

w 1663r. 

Neogotycki kościół pw. Matki Boskiej 

Bolesnej i klasztor księży Werbistów 

wzniesiony w latach 1892-1907. 

W klasztorze działała szkoła „Święty 

Krzyż” - wielki ośrodek wychowawczy, 

prywatne gimnazjum, ośrodek kształcący 

misjonarzy dla misji krajowych 

i zagranicznych. 

Neoromański kościół pw. św. Elżbiety 

i klasztor OO. Franciszkanów 

wzniesiony w 1902-11. Zakon Franciszkanów 

związany jest z Nysą od średniowiecza, 

początkowo jego siedzibą 

był nieistniejący dziś klasztor położony 

za murami miasta nieopodal bramy 

brackiej. W 1810 r. nastąpiła kasata 

zakonu. Do Nysy Franciszkanie powrócili 

na początku XX w. 

Neogotycki kościół pątniczy MB 

Wspomożenia Wiernych wybudo- 

16 


Neogotický kostel zasvěcený Boží 

Matce Bolestné a klášter kněží verbistů, 

postaven v letech 1892-1907. 

V klášteře funguje škola „Svatý Kříž” - 

velký výchovný ústav, soukromé gymnázium, 

středisko vzdělávání misionářů 

pro mise doma i v zahraničí. 

Neorománský kostel zasvěcený sv. 

Alžbětě a Františkánský klášter, postaven 

v letech 1902-11. Řád františkánů 

je spojen s Nysou od středověku, 

ze začátku byl jeho sídlem již neexistující 

klášter ležící za hradbami města 

poblíž bratrské brány. V roce 1810 byl 

zákon zrušen. Do Nysy se Františkáni 

vrátili na začátku XX. století. 

Neogotický poutní kostel Matky 

Boží Pomoci Věřícím, vybudován v 

roce 1887 na místě dřevěné kaple, kde 

byl v roce 1745 nalezen na lípě obraz 

proslavený laskavostí. 

Dnes zavřený pozdně renesanční 

hřbitovní kostel sv. Rocha, postaven v 

roce 1637. V XVII. století byla Nysa 

dvanáctkrát postižená epidemiemi, 

které zahubily skoro dvě třetiny jejích 

obyvatel. Kostel byl postaven na místě, 

na kterém dříve stály stany s nemocnými 

z města, a hřbitov, na kterém byli 

pohřbíváni zemřelí. 

Závěrem několik vět o kostelech, 

které byly rozebrány. Kromě dříve 

vzpomínaného kostela sv. Jana Křtitele 

stály na „Starém Městě” ještě dva kos- 

fen aus der Kirche des Hl. Nikolaus 

in Ottmachau übertragen wurde. Der 

Bischofssitz war hier bis 1650. Im Zusammenhang 

mit der sog. „türkischen 

Gefahr” wurde die Befestigung modernisiert. 

Deswegen wurde die Kirche im 

Jahr 1663 abgerissen. 

Die neugotische Kirche zur schmerzhaften 

Muttergottes und Kloster der 

Priester Werbiści, erbaut in den Jahren 

1892-1907. Im Kloster befi ndet sich die 

Schule „Święty Krzyż”, das große Erziehungszentrum, 

das private Gymnasium 

und das Bildungszentrum für die Missionare 

für in- und ausländische Missionen. 

Die neuromanische Kirche der Hl. 

Elizabeth und Franziskanerkloster 

wurden in den Jahren 1902-11 erbaut. 

Der Franziskanerorden ist mit Neiße 

seit dem Mittelalter verbunden. Am 

Anfang war sein Sitz im heute nicht 

mehr existierenden Kloster, das außerhalb 

der Stadt, nicht weit vom Bracka 

Tor gelegen hatte. Im Jahr 1810 wurde 

das Kloster aufgelöst. Die Franziskaner 

kamen Anfang des XX. Jh. nach Neiße 

zurück. 

Die neugotische Pilgerkirche MB 

Wspomożenia Wiernych (Unterstützung 

der Gläubigen) wurde im Jahr 

1887 an Stelle der Holzkapelle erbaut, 

wo man im Jahr 1745 ein Bild gefunden 

hatte, das Wunder brachte.

Fot. 7 

wany w 1887 r. w miejscu drewnianej 

kaplicy, gdzie w 1745 r. znaleziono 

na lipie łaskami słynący obraz. 

Nieczynny dziś późnorenesansowy 

cmentarny kościół św. Rocha 

wybudowany w 1637 r. W XVII w. 

Nysę dwunastokrotnie nawiedziły 

ciężkie zarazy, które zabiły blisko 

dwie trzecie jej mieszkańców. Kościół 

postawiono w miejscu, w którym 

wcześniej stały namioty z chorymi 

z miasta i cmentarz, na którym 

chowano zmarłych. 

Na zakończenie kilka zdań o kościołach, 

które zostały rozebrane. Poza 

wspomnianym wcześniej kościołem 

św. Jana Chrzciciela, na „Starym 

Mieście” stały jeszcze dwa kościoły 

– św. Mikołaja wzmiankowany 

w 1381 r. oraz MB Różańcowej 

wzmiankowany w 1420 r. Obydwa 

zostały rozebrane w 1741 r. (fot.6) 

w związku z rozbudową fortyfi kacji. 

Pamiątką po nich są dwie majolikowe 

płaskorzeźby, umieszczone na frontonie 

kamienicy przy zbiegu ul. Mariackiej 

i Toruńskiej. Jak wyglądały, możemy 

zobaczyć na planie G. Hayera. Ponadto 

na przedmieściu wrocławskim 

stał gotycki kościół św. Krzyża(fot.7) 

wzmiankowany w 1414 r. a na przedmieściu 

ziębickim gotycki kościół 

św. Katarzyny(fot.8) wzmiankowany 

w 1434 r., które zostały rozebrane 

w 1643 r. 

Wymieniona liczba kościołów podkreśla 

kościelny charakter Nysy – metropolii 

kościelnego księstwa biskupów 

wrocławskich. 

tely – sv. Mikuláše, poprvé zmiňován 

v roce 1381 a Matky Boží Růžencové, 

poprvé zmiňován v roce 1420. Oba 

byly rozebrány v roce 1741 (fot.6) 

v souvislosti s rozšířením opevnění. 

Památkou po nich jsou dva majolikové 

reliéfy, umístěny na tympanonu kamenice 

u souběhu ulic Mariacké a Toruńské. 

Jak kostely vypadaly, můžeme 

uvidět na plánku G. Hayera. Kromě 

toho na wroclawském předměstí stál 

gotický kostel sv. Kříže, (fot.7) poprvé 

zmiňován v roce 1414 a na ziębickém 

předměstí gotický kostel sv. Kateřiny, 

(fot.8) poprvé zmiňován v roce 1434, 

které byly rozebrány v roce 1643. 

Vyjmenované kostely zdůrazňují 

církevní charakter Nysy – metropole 


biskupů. 

Velice zajímavou historii má kostel 

sv. Mikuláše a sv. Franciszka Ksawerego 

v Otmuchowie. První zmínky 

o něm pocházejí z roku 1235. Byla 

to určitě románská budova sv. Jana 

Křtitele. V roce 1386 biskup Wacław, 

legnický kníže, založil při kostele kolegiát. 

Tehdy bylo změněno zasvěcení 

na sv. Mikuláše a Hedviky. Špatný 

technický stav a škody způsobené 

husitským vpádem byly důvodem pro 

přenesení kolegiátu v roce 1477 do 

kostela sv. Jana Křtitele v Nyse. V roce 

1690 byl rozebrán gotický kostel a na 

jeho místě byla zahájena výstavba barokního 

kostela, který fi nancoval biskup 

František Ludvík von Neuburg a 

byla ukončena v roce 1701. Stavební 

práce řídil nyský architekt Jan Piotr 

Die heute geschlossene Friedhofskirche 

des Hl. Rochus wurde im Jahr 

1637 erbaut. Im XVII. Jh. wurde Neiße 

zwölf Mal von schweren Krankheiten 

heimgesucht. Damals sind beinahe 

zweidrittel der Einwohner ums Leben 

gekommen. Die Kirche wurde dort erbaut, 

wo sich früher die Zelte mit den 

Kranken aus der Stadt und der Friedhof 

befanden. 

Zum Schluss noch ein paar Sätze 

über die Kirchen, die abgerissen wurden. 

Außer der schon erwähnten Kirche 

des Hl. Johannes des Täufers standen 

in der Altstadt noch zwei weiteren 

Kirchen, der Hl. Nikolaus, erwähnt im 

Jahr 1381 und Maria Rosenkranz, erwähnt 

im Jahr 1420. Die beiden Kirchen 

wurden im Jahr 1741 (Bild 6) 

im Zusammenhang mit dem Aufbau 

der Befestigungsanlage abgerissen. 

Zwei Majolikafl achreliefs, die sich 

im Frontbereich des Mietshauses an 

der Mariacka- und Toruńskastr. Befi 

nden, sind als Erinnerungsstück von 

diesen beiden Kirchen erhalten geblieben. 

Auf dem Stadtplan von G. Hayer 

kann man sehen, wie diese Kirchen 

ausgesehen haben. Außerdem stand 

am Stadtrand von Breslau die gotische 

Kirche des Hl. Kreuzes (Bild 7) 

erwähnt im Jahr 1414. Am Stadtrand 

von Ziębice stand die gotische Kirche 

der Hl. Katarina (Bild 8) erwähnt im 

Jahr 1434. Diese beiden Kirchen wurden 

im Jahr 1643 abgerissen. 

Die hier genannte Zahl der Kirchen 

betont den religiösen Charakter von 

der Neißen Metropole des kirchlichen 

Fürstentums der Breslauer Bischöfe. 

Die Geschichte der Kirche des Hl. 

Nikolaus und Hl. Franciszek Ksawery 

in Ottmachau ist sehr interessant. 

Die ersten Erwähnungen über diese 

Kirche sind aus dem Jahr 1235. Das 

war wahrscheinlich ein romanisches 

Bauwerk des Hl. Johannes des Täufers. 

Im Jahr 1386 gründete hier der Bischof 

Wacław Fürst von Liegnitz die erste 

Kollegiatakirche. Damals änderte man 

den Namen der Kirche auf Kirche des 

Hl. Nikolaus und der Hl. Hedwig. Der 

schlechte technische Zustand und die 


17

Bardzo ciekawie przedstawia 

się historia kościoła św. Mikołaja 

i św. Franciszka Ksawerego w Otmuchowie. 

Pierwsze wzmianki o nim pochodzą 

z 1235 r. Zapewne była to budowla 

romańska pw. św. Jana Chrzciciela. 

W 1386 r. biskup Wacław książę 

legnicki utworzył przy nim kolegiatę. 

Wtedy zostało zmienione wezwanie 

na św. Mikołaja i Jadwigi. Zły stan 

techniczny oraz zniszczenia spowodowane 

najazdem husyckim, były powodem 

przeniesienia w 1477 r. kolegiaty 

do kościoła św. Jana Chrzciciela w Nysie. 

W 1690 r. rozebrano gotycki kościół 

i w jego miejsce rozpoczęto budowę 

barokowego kościoła, który ufundował 

biskup Franciszek Ludwik v. Neuburg, 

a zakończono w 1701 r. Pracami budowlanymi 

kierował nyski architekt 

Jan Piotr Dobler. Powstało dzieło wyjątkowej 

wartości otoczone wieńcem 

kaplic z barokowymi ołtarzami. Polichromie 

wymalował w latach 1693- 

1704 nyski malarz Karol Dankwart. 

Większość znajdujących się w kościele 

obrazów wyszła spod pędzla Michała 

Willmanna. 

Jakże odmienna jest historia kościoła 

św. Jana Ewangelisty w Paczkowie. 

Pierwszy romański kościół 

wzmiankowany w 1285 r. nosił wezwanie 

św. Jana Ewangelisty i stał 

w miejscu, w którym dziś stoi zrujnowany 

kościół cmentarny. Po otoczeniu 

miasta murami kościół znalazł się 

poza nimi i dlatego w 1361 r. rozpoczęto 

budowę nowego (dzisiejszego) 

kościoła, który nosił wezwanie Św. 

Trójcy, NMP i św. Mikołaja, zmienione 

później na św. Jana Ewangelisty. 

W 1529 r. w związku z tzw. „zagrożeniem 

tureckim” kościół przekształcono 

w warowny przez dodanie murów 

tarczowych zwieńczonych attyką. Zapewne 

z tego czasu pochodzi studnia 

zwana „Tatarską”. Neogotycki wystrój 

wnętrza pochodzi z XVIII i XIX w. 

Ołtarz główny wykonał czeski rzeźbiarz 

Seweryn Kutzer. Przykładem 

śląskiej rzeźby późnorenesansowej 

jest znajdujący się w kaplicy mariackiej 

ołtarz ufundowany przez braci Jana 

18 


Fot. 8 

Dobler. Vzniklo dílo výjimečné hodnoty 

obklopené věncem kaplí s barokními 

oltáři. Polychromie namaloval v 

letech 1693-1704 nyský malíř Karol 

Dankwart. Většina obrazů nacházejících 

se v kostele je autorství Michała 

Willmanna. 

Naprosto odlišná je historie kostela 

sv. Jana Evangelisty v Paczkowie. 

První románský kostel, poprvé zmiňován 

v roce 1285, byl zasvěcen sv. Janu 

Evangelistovi a stál na místě, na němž 

dnes stojí zruinovaný hřbitovní kostel. 

Po obehnání města hradbami se kostel 

nalezl za nimi, a proto v roce 1361 byla 

zahájena výstavba nového (nynějšího) 

kostela, který byl zasvěcen sv. Trojici, 

Nejsvatější Panně Marii a sv. Mikuláši, 

později zasvěcení změněno na sv. Jana 

Evangelisty. V roce 1529 v souvislosti 

s tzv. „tureckým ohrožením” byl kostel 

opevněn dostavbou kruhových zdí 

zakončených atikou. Dozajista z této 

doby pochází studna nazývána „Tatarská”. 

Neogotická výzdoba vnitřku 

pochází z XVIII. a XIX. století. Hlavní 

oltář zhotovil český řezbář Severin 

Kutzer. Příkladem slezské pozdně 

renesanční řezby je oltář nacházející 

se v mariánské kapli darovaný bratry 

Janem a Albertem Maltitzovými 

v roce 1588. Reliéfní řezba z pískovce 

působí dojmem zavěšeného v prostoru. 

Donedávna se v kostele nacházely 

dvě gotické sochy – Madona s děťátkem 

a sv. Vavřinec z roku 1496, které 

Zerstörungen wegen des Hussiten Angriff 

s waren der Grund dafür, dass die 

Kollegiatakirche im Jahr 1477 in die 

Kirche des Hl. Johannes des Täufers in 

Neiße übertragen wurde. Im Jahr 1690 

wurde die gotische Kirche abgerissen 

und man begann mit dem Bau der 

Barockkirche, die vom Bischof Franciszek 

Ludwik v. Neuburg gestiftet 

wurde. Den Bau beendete man im Jahr 

1701. Die Bauarbeiten wurden vom 

Architekt aus Neiße Jan Piotr Dubler 

geleitet. Es entstand ein wunderschönes 

Bauwerk, umgeben von Kapellen 

mit Barockaltaren. Die Polychromyen 

wurden in den Jahren 1693-1704 vom 

Neisser Maler Karol Dankwart gemalt. 

Der Maler Michał Willmann malte 

den größten Teil der Bilder. 

Ganz anders ist die Geschichte der 

Kirche des Hl. Johannes Evangelist in 

Patschkau. Die erste romanische Kirche 

wurde im Jahr 1285 erwähnt. Die 

Kirche stand dort, wo sich heute die 

Ruinen der Friedhofskirche befi nden. 

Nach dem die Stadt mit den Wehrmauern 

umgeben wurde, befand sich 

die Kirche außerhalb der Wehrmauern. 

Deswegen begann man im Jahr 

1361 mit dem Bau einer neuen (heutigen) 

Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit, 

Mutter Gottes und Hl. Nikolaus, 

später auf Hl. Johannes der Täufer umgetauft. 

Im Jahr 1529 wurde wegen der 

sog. „türkischen Gefahr” die Kirche in 

eine befestigte Kirche umgebaut. Zur 

Kirche wurden Wehrmauern mit Attika 

angebaut. Wahrscheinlich stammt 

aus dieser Zeit der Brunnen, den man 

auch „Tatarischer Brunnen“ nennt. Die 

neugotische Innenausstattung stammt 

aus dem XVIII. und XIX. Jh. Der 

Hauptaltar wurde vom tschechischen 

Bildhauer Seweryn Kutzer gefertigt. 

Als Beispiel der schlesischen Skulptur 

aus der Spätrenaissance dient hier 

der Altar, der sich in der Mariakapelle 

befi ndet und von den Brüdern 

Jan und Albert Maltitz im Jahr 1588 

gestiftet wurde. Das Flachrelief aus 

Sandstein macht den Eindruck, als 

hänge es in der Luft. Noch vor kurzer 

Zeit befanden sich in der Kirche zwei

i Alberta Maltitzów w 1588 r. Płaskorzeźbiony 

z piaskowca sprawia 

wrażenie zawieszonego w przestrzeni. 

Do niedawna w kościele znajdowały 

się dwie gotyckie fi gury – Madonna 

z Dzieciątkiem i św. Wawrzyniec 

z 1496 r., które zostały zabrane 

do muzeum diecezjalnego w Opolu. 

Ich autorstwo przypisywane jest Witowi 

Stwoszowi, który w tym czasie 

przebywał w Paczkowie. Całość uzupełniają 

wspaniałe sklepienia – sieciowe 

w prezbiterium i gwiaździste 

w nawie głównej oraz gotycki portal 

główny z herbami biskupa Przecława 

z Pogorzeli i Księstwa Nyskiego. 

Ślady romańskiego kościoła 

św. Wawrzyńca w Głuchołazach 

zachowały się w pięknym, późnoromańskim 

portalu głównym. Pierwsze 

wzmianki o kościele pochodzą 

z 1285 r. z czasów, kiedy miasto założone 

przez biskupa Wawrzyńca, było 

grodem granicznym. W 1428 r. został 

spalony przez Husytów. Odbudowano 

go dopiero w 1460 r. W latach 1729- 

31 zbudowano nowy kościół w stylu 

barokowym, przy znacznym wsparciu 

biskupa Franciszka Ludwika v Neuburga. 

Z tego okresu pochodzi barokowe 

i regencyjne wyposażenie kościoła. 

Do godnych uwagi kościołów zaliczyć 

należy romańsko-gotycki kościół 

pw. Narodzenia NMP w Kałkowie, 

wzmiankowany w 1295 r. Wcześniej 

nosił wezwanie św. Jerzego. Jak podaje 

tradycja, kościół mieli wybudować 

Templariusze. W latach 1930-31 kościół 

znacznie powiększono poprzez 

dobudowanie korpusu i nawy. Nie spowodowało 

to zatarcia interesujących 

cech stylowych. Podczas prac budowlanych 

odkryte zostały wspaniałe gotyckie 

polichromie, które pieczołowicie 

odsłonił Lukas Mrzeglod. Całość 

uzupełnia piękny wczesnogotycki portal 

z poł. XIII w. 

Podobnych zmian dokonano w kościołach 

w Nowym Świętowie, Prusinowicach, 

Starym Paczkowie. Taki sam los 

spotkał wiele kościołów z terenu całego 

Śląska. W latach 20-tych i 30-tych ubiegłego 

wieku zostały przeprowadzone 

byly odvezeny do diecézního muzea 

do Opole. Jejich autorství je přisuzováno 

Witowi Stwoszowi, který se 

v této době zdržoval v Paczkowie. 

Celek doplňují nádherné klenby – síťové 

v presbytáři a hvězdicové v hlavní 

lodi a také gotický hlavní portál s 

erby biskupa Przecława z Pogorzeli a 

Nyského knížectví. 

Stopy románského kostela sv. 

Vavřince v Głuchołazech se dochovaly 

v nádherném pozdně románském 

hlavním portálu. První zmínky o kostele 

pocházejí z roku 1285, z dob, kdy 

město založené biskupem Vavřincem 

bylo pohraniční tvrzí. V roce 1428 bylo 

spáleno husity. Město bylo obnoveno 

teprve v roce 1460. V letech 1729-31 

byl postaven nový kostel v barokním 

slohu, za značné fi nanční podpory biskupa 

Františka Ludvíka von Neuburga. 

Z tohoto období pochází barokní a regencijní 

výzdoba kostela. 

Ke kostelům, které stojí za pozornost, 

je třeba zařadit románsko-gotický kostel 

Narození Nejsvatější Panny Marie v 

Kałkowie, poprvé zmiňován v roce 1295. 

Dříve byl zasvěcen sv. Jiří. Jak se traduje, 

kostel měli postavit Templáři. V letech 

1930-31 byl kostel značně rozšířen dostavbou 

korpusu a lodi. Nezpůsobilo to 

setření zajímavé slohové charakteristiky. 

Během stavebních prací byly objeveny 

nádherné gotické polychromie, které 

s pečlivostí odkryl Lukas Mrzeglod. 

Celek doplňuje nádherný raně gotický 

portál z poloviny XIII. století. 

Obdobné změny byly provedeny 

v kostelech v Nowym Świętowie, 

Prusinowicach, Starym Paczkowie. 

Stejný osud potkal mnoho kostelů na 

území celého Slezska. Ve 20-tých a 

30-tých letech minulého století byly 

provedeny rozsáhlé stavební úpravy, 

které způsobily v mnoha případech 

setření slohových charakteristik. 

Zbytek dokonaly válečné škody II. 

světové války. Většina kostelů byla 

spálena nebo zbořena. Provedené 

rekonstrukce, které nebyly správně 

dokončeny, způsobily u mnoha z nich 

skoro úplné setření architektonického 

charakteru. 

gotische Figuren - Madonna mit dem 

Kind und der Hl. Wawrzyniec aus 

dem Jahr 1496, die heute in das diözesische 

Museum in Oppeln gebracht 

wurden. Man vermutet, dass diese Figuren 

von Wit Stwosz, der sich damals 

in Patschkau aufhielt gefertigt 

wurden. Das Gesamtbild wird durch 

die wunderschönen Gewölbe ergänzt. 

Ein Netzgewölbe in Presbyterium 

und ein Sterngewölbe im Mittelschiff 

, das gotische Hauptportal mit 

den Wappen vom Bischof Przecław 

aus Pogorzela und Neiße Fürstentum 

sind hier eindrucksvoll dargestellt. 

Die Spuren der romanischen 

Kirche des Hl. Wawrzyniec in Bad 

Ziegenhals sind im schönen, spätromanischen 

Hauptportal erhalten 

geblieben. Die ersten Erwähnungen 

über die Kirche stammen aus dem 

Jahr 1285, als die vom Bischof Wawrzyniec 

gegründete Stadt eine Grenzburg 

war. Im Jahr 1428 wurde die 

Stadt von Hussiten angezündet. Die 

Stadt wurde erst wieder im Jahr 1460 

aufgebaut. In den folgenden Jahren 

1729-31 wurde die neue Kirche im 

Barockstil erbaut. Der Bischof Franciszek 

Ludwik aus Neuburg hatte 

sehr großen Anteil am Aufbau dieser 

Kirche. Aus dieser Zeit stammt auch 

die Innenausstattung der Kirche im 

Barock und Regencestil. 

Sehenswert ist auch die romanischgotische 

Maria Geburt Kirche in 

Kalkow, erwähnt im Jahr 1295. Früher 

hatte die Kirche den Namen des 

Hl. Georg. Traditionsgemäß sollte die 

Kirche von den Tempelherren erbaut 

werden. In den Jahren 1930-31 wurde 

die Kirche erheblich vergrößert. 

An die Kirche wurden der Rumpf und 

das Schiff angebaut. Die interessanten 

Styleigenschaften gingen dabei nicht 

verloren. Während der Bauarbeiten 

entdeckte man die schönen gotischen 

Polychromyen, die Lukas Mrzeglod 

sorgfältig enthüllte. Das Ganze wurde 

mit einem schönen frühgotischen Portal 

aus der Hälfte des XIII. Jh. ergänzt. 

Ähnliche Veränderungen wurden 

auch in den Kirchen in Deutsch Wet- 


19

Fot. 10 Fot. 9 

na szeroką skalę prace budowlane, które 

spowodowały w wielu przypadkach zatarcie 

cech stylowych. Reszty dokonały 

zniszczenia ostatniej wojny. Większość 

kościołów uległa spaleniu lub zburzeniu. 

Przeprowadzone odbudowy 

nie do końca prawidłowe, spowodowały 

prawie całkowite zatarcie charakteru architektonicznego 

wielu z nich. 

Ostatnie zmiany administracyjne 

spowodowały, że do naszego powiatu 

zostały włączone miejscowości, które 

z historią księstwa nie miały nic 

wspólnego. Mam tu na myśli tereny 

Korfantowa i Łambinowic. Niemniej 

spotykane tam zabytki nie odbiegają 

poziomem artystycznym od zabytków 

księstwa nyskiego. 

Na szczególną uwagę zasługuje kościół 

pw. Świętej Trójcy w Korfantowie. 

W 1335 r. wzmiankowany jest mały 

kościółek, który szczęśliwie przetrwał 

wszystkie pożary nawiedzające miasto. 

Obecny neobarokowy został zbudowany 

w latach 1903-09 przez ówczesnego 

proboszcza ks. Walentego Wojciecha. 

Z poprzedniej barokowej budowli 

zachowała się wieża zbudowana 

w 1751 r. W latach 1564-1629 kościół 

należał do gminy luterańskiej, których 

do miasta sprowadził ówczesny właściciel 

Korfantowa Adam Gotsch. Neobarokowe 

wyposażenie kościoła podkreśla 

w sposób bardzo subtelny jego 

wystrój i sprawia, że wchodząc do ko- 

20 


Poslední změny územně správního 

uspořádání způsobily, že k našemu 

okresu byly připojeny obce, které nemají 

nic společného s historií knížectví. 

Tímto mám na mysli katastry obcí 

Korfantowa a Łambinowic. Nicméně 

tam potkávané památky se uměleckou 

úrovní příliš neliší od památek nyského 

knížectví. 

Zvláštní pozornosti se těší kostel 

Svaté Trojice v Korfantowie. V roce 

1335 byl zmiňován malý kostelík, 

který šťastně přetrval všechny požáry 

postihující město. Nynější neobarokní 

postavil v letech 1903-09 tehdejší farář 

Walenty Wojciech. Z dřívější barokní 

budovy se dochovala věž postavená 

v roce 1751. V letech 1564-1629 kostel 

patřil luteránské obci, jejíž věřící do 

města přivedl tehdejší majitel Korfantowa 

Adam Gotsch. Neobarokní vybavení 

kostela podtrhuje vytříbeným 

způsobem jeho výzdobu a způsobuje, 

že při vcházení do kostela se cítíme 

být uklidnění a připraveni na kontakt 

s Bohem. 

*** 

Kaple u cest sdílely osudy kostelů. 

Do dnešní doby se dochovaly 

pouze renesanční a barokní korpusy, 

které byly zbaveny prvotních prvků 

vybavení. Dnes jsou na jejich místo 

umísťovány masově vyráběné fi gurky 

te, Prusinowice, Alt Patschkau durchgeführt. 

Das gleiche Schicksal traf 

viele Kirchen aus ganz Schlesien. In 

den 20er und 30er Jahren des letzten 

Jahrhunderts wurden im großen Maßstab 

Bauarbeiten durchgeführt, infolge 

dessen die Styleigenschaften verändert 

wurden. Die restlichen Zerstörungen 

brachte der letzte Krieg. Viele Kirchen 

brannten ab oder wurden abgerissen. 

Die nicht korrekt ausgeführten Ausbauarbeiten 

führten zum Verlust des 

architektonischen Charakters. 

Die letzten Verwaltungsänderungen 

hatten zur Folge, dass an unseren Kreis 

viele Ortschaften angebunden wurden, 

die keine Gemeinsamkeit mit unserem 

Fürstentum hatten. Ich denke hier an 

die Gebiete von Friedland und Lamsdorf. 

Trotzdem unterscheiden sich die 

Sehenswürdigkeiten, die wir dort anschauen 

können, nicht erheblich von 

den Sehenswürdigkeiten des Neiße 

Fürstentums. 

Hervorzuheben ist hier die Kirche 

der heiligen Dreifaltigkeit in Friedland. 

Im Jahr 1335 wurde eine kleine Kirche 

erwähnt, die glücklicherweise alle 

Brände in der Stadt überstanden hatte. 

Die neubarocke Kirche ist in den 

Jahren 1903-09 vom damaligen Pfarrer 

Walenty Wojciech erbaut worden. Aus 

dem früheren Barockgebäude ist nur 

der Turm aus dem Jahr 1751 erhalten 

geblieben. In den Jahren 1564-1629 

gehörte die Kirche der lutherischen 

Gemeinde an. Die Lutheraner wurden 

von dem damaligen Besitzer von Friedland 

Adam Gotsch in die Stadt geholt. 

Die neubarocke Innenausstattung der 

Kirche betont auf eine subtile Art und 

Weise ihre Einrichtung und hat zur 

Folge, dass wir in der Kirche ein sehr 

beruhigendes Gefühl haben. Dadurch 

sind für ein Treff en mit Gott bereit. 

*** 

Die am Wege stehenden Kapellen 

teilten das gleiche Schicksal der Kirchen. 

Bis zu unserer Zeiten sind nur die Renaissance- 

und Barockgehäuse erhalten 

geblieben, ohne die ursprüngliche Aus-

ścioła czujemy się uspokojeni i gotowi 

na kontakt z Bogiem. 

*** 

Przydrożne kaplice podzieliły los 

kościołów. Do naszych czasów zachowały 

się jedynie renesansowe i barokowe 

korpusy, które zostały pozbawione 

pierwotnych elementów wyposażenia. 

Dziś w ich miejsce wstawiane są masowo 

produkowane fi gurki, lub wycięte 

z gazet obrazki. Te, które przetrwały 

do naszych czasów nietknięte, prezentowane 

są w albumie. Jest jeszcze 

jeden fenomen naszego regionu i Śląska 

- kult św. Jana Nepomucena. Jego 

postać należy do najczęściej przedstawianych 

w kapliczkach, kościołach i fi - 

gurach przydrożnych. W wielu miejscowościach 

możemy spotkać po kilka 

przedstawień świętego. 

Na szczególną uwagę zasługują 

średniowieczne ślady zbrodni - krzyże 

pokutne. Były one wykonywane 

i stawiane przez zabójcę na miejscu 

zbrodni ku pamięci, uwadze i przestrodze 

potomnym. Zwyczaj ten pojawił 

się na Śląsku w XIII w. i przetrwał 

do połowy XIX w. Ostatni z nich datowany 

jest na 1868 r. Mówiąc wprost 

– morderca, po udowodnieniu mu 

winy, zobowiązany był do pokrycia 

kosztów procesu, pogrzebu zamordowanego 

oraz łożyć na utrzymanie 

i wychowanie dzieci ofi ary. Rodzinie 

zamordowanego musiał zapłacić 

tzw. kwotę pokutną, inaczej mówiąc 

– ekwiwalent za głowę zabitego, 

oraz pokryć wszystkie straty wynikłe 

z jego śmierci. Pociągało to za sobą 

również szczodre darowizny na rzecz 

kościoła. Na ziemiach polskich tak 

licznie występują one jedynie na Śląsku, 

w innych regionach spotykane 

są sporadycznie. Po raz pierwszy zostały 

zinwentaryzowane na początku 

XX w. Wtedy też zostały przeniesione 

z miejsc zbrodni w pobliże kościołów 

i ustawione pod lub wbudowane 

w mury cmentarne. Tylko nieliczne 

możemy dzisiaj spotkać w pierwotnych 

miejscach zbrodni. Na tere- 

Fot. 11 

nebo obrázky vystřižené z novin. Ty, 

které přetrvaly do našich časů netknuty, 

jsou prezentovány v albu. Je 

ještě jeden fenomén našeho regionu a 

Slezska - kult sv. Jana Nepomuckého. 

Jeho postava patří k nejčastěji představovaným 

v kapličkách, kostelech 

a sochách u cesty. V mnoha obcích 

můžeme potkat několik vyobrazení 

svatého. 

Zvláštní pozornost zasluhují středověké 

stopy zločinu - kajícné kříže. 

Byly zhotovovány a stavěny vrahem 

na místě zločinu na památku, pro pozornost 

a výstrahu potomkům. Tento 

zvyk se objevil ve Slezsku ve XIII. 

století a přetrval do poloviny XIX. 

století. Poslední kříž pochází z roku 

1868. Řečeno přímo – vrah po dokázání 

viny byl povinen uhradit náklady 

procesu, pohřbu oběti a platit náklady 

na výchovu dětí. Rodině zavražděného 

musel zaplatit tzv.kajícnou částku, 

jinak řečeno – ekvivalent za hlavu zavražděného 

a uhradit všechny ztráty 

vzniklé jeho smrtí. Následkem byly 

rovněž štědré dary ve prospěch kostela. 

Kajícné kříže na polském území 

se v tak hojném počtu vyskytují pouze 

ve Slezsku, v jiných regionech jsou 

potkávány sporadicky. Poprvé byly 

inventarizovány na počátku XX. století. 

Tehdy také byly přeneseny z míst 

zločinu do blízkosti kostelů a postaveny 

vedle nebo zabudovány do hřbi- 

stattung. Heute an ihrer Stelle sind die 

serienmäßig produzierte Figuren oder 

Bilder aus den Zeitungen ausgestellt. 

Diese Kapellen, die bis zur heutigen Zeit 

erhalten blieben, kann man in diesem 

Album sehen. Es gibt noch eine ganz 

interessante Sache auf unserem Gebiet 

und in Schlesien, der Kult des heiligen 

Jan Nepomucen. Seine Gestalt gehört 

zu den am meisten aufgestellten Figuren 

in den Kapellen und Kirchen. In vielen 

Ortschaften kann man den Heiligen in 

verschiedenen Posen anschauen. 

Bemerkenswert sind die mittelalterlichen 

Spuren des Verbrechens 

Bußkreuze. Sie wurden von Mördern 

gefertigt und an dem Ort des Verbrechens 

zur Erinnerung, Achtung und 

Warnung für die Nachwelt aufgestellt. 

Diese Sitte erschien in Schlesien im 

XIII. Jh. und dauerte bis Mitte des 

XIX. Jh. Das letzte Bußkreuz wurde 

im Jahr 1868 aufgestellt. Off en gesagt, 

musste der Mörder, nachdem ihm die 

Schuld bewiesen wurde, die Kosten des 

Prozesses, Beerdigung des Ermordeten 

tragen und für die Unterhaltung 

und Erziehung der Kinder des Opfers 

zahlen. Er musste der Familie des Ermordeten 

einen sog. Bußbetrag zahlen, 

anders gesagt – er musste Äquivalent 

für den Ermordeten bezahlen und alle 

Verluste, die mit dem Tod des Opfers 

verbunden sind tragen. Dazu kamen 

noch freigebige Schenkungen für die 

Kirche. In so großen Mengen, kommen 

die Bußkreuze nur in Schlesien 

vor. In anderen Gebieten Polens sieht 

man sie eher selten. Zum ersten Mal 

zählte man die Bußkreuze am Anfang 

des XX. Jh. Damals wurden die Kreuze 

vom Ort des Verbrechens auch in die 

Nähe der Kirchen gebracht, oder sie 

wurden auf die Friedhöfen gestellt. Nur 

noch wenige Kreuze kann man an den 

Orten des Verbrechens sehen. Auf dem 

Gebiet unseres Kreises sind bis heute 

24 Bußkreuze erhalten geblieben. 

Zum Schluss möchte ich noch ein 

paar Wörter über die mittelalterlichen 

Grenzpfosten des Neiße Fürstentums 

verlieren. Die Grenzpfosten gehören 

zu den seltenen Baudenkmälern 


21

nie naszego powiatu zachowało się 

do dzisiejszego dnia 24 krzyże. 

Na zakończenie kilka słów o średniowiecznych 

słupach granicznych 

księstwa nyskiego, które należą 

do unikatowych zabytków znakowania 

granic w średniowieczu. Do naszych 

czasów zachowało się sześć słupów 

wyznaczających północno-zachodnią 

granicę księstwa. Siódmy zobaczyć 

możemy na szczycie Pradziada, najwyższej 

góry Jesionków, go właśnie 

tam sięgały południowe krańce księstwa. 

Zapewne zostały ustawione pod 

koniec XIII w. tj. w okresie ostrego 

sporu o władzę w księstwie pomiędzy 

biskupem Tomaszem II i księciem 

wrocławskim Henrykiem IV Probusem. 

Według zapisków historycznych, 

zostały ustawione na polecenie legata 

papieskiego Filipa, którego zadaniem 

było rozstrzygnięcie sporu. Należą one 

do unikatowych zabytków tego typu 

w Europie. (fot 9, 10, 11) 

Pracując nad albumem, starałem się 

wybrać najciekawsze miejsca i zabytki, 

które możemy zobaczyć w naszym 

regionie. Jeżeli o czymś zapomniałem 

lub pominąłem, to z góry serdecznie 

przepraszam. 

22 

Kazimierz Staszków 


tovních zdí. Pouze některé z nich můžeme 

dnes vidět na prvotních místech 

zločinu. Na území našeho okresu se 

k dnešnímu dni dochovalo 24 křížů. 

Závěrem několik slov o středověkých 

hraničních sloupech nyského 

knížectví, které jsou unikátní památkou 

označování hranic ve středověku. 

Do dnešní doby se dochovalo šest 

sloupů vytyčujících severně-západní 

hranici knížectví. Sedmý sloup lze 

uvidět na vrcholu Pradědu, nejvyšší 

hory Jeseníků, protože právě tam 

sahaly jižní končiny knížectví. Určitě 

byly postaveny koncem XIII. století tj. 

v období ostrého sporu o moc v knížectví 

mezi biskupem Tomaszem II. 

a wroclawským knížetem Henrykiem 

IV. Probusem. Podle historických 

zápisků byly postaveny na příkaz papežského 

legáta Filipa, jehož úkolem 

bylo rozřešení sporu. Sloupy patří 

k unikátním památkám tohoto typu v 

Evropě. (fot 9, 10, 11) 

Při práci na albu jsem se snažil vybrat 

nejzajímavější místa a památky, 

které můžeme uvidět v našem regionu. 

Pokud jsem na něco zapomněl 

nebo opomenul, předem se srdečně 

omlouvám. 


der Grenzkennzeichnungen im Mittelalter. 

Bis zum heutigen Tag sind 

sechs Pfosten an der nord-westlichen 

Grenze des Fürstentums erhalten 

geblieben. Den siebten Pfosten können 

wir auf dem Gipfel des Altvaters, 

dem höchsten Berge von Jesionków 

sehen. Genau dort verliefen die nördlichen 

Grenzen des Fürstentums. Sie 

wurden sicherlich Ende des XIII. Jh., 

dh. in der Zeit der Streitigkeiten um 

die Macht im Fürstentum zwischen 

dem Bischof Tomasz der II und 

dem Breslauern Fürst Henryk der IV 

Probus, aufgestellt. Laut historischer 

Aufzeichnungen waren sie auf den 

Befehl des päpstlichen Legaten Filip, 

dessen Aufgabe es war, den Streit 

zu beenden aufgestellt worden. Diese 

Pfosten gehören zu den seltenen 

Baudenkmälern dieses Typs in Europa. 

(Bild 9, 10, 11) 

Beim Schreiben dieses Albums bemühte 

ich mich sehr, nur die interessantesten 

Orte und Baudenkmäler 

auszuwählen, die man in unserer Region 

besichtigen kann. Sollte ich etwas 

vergessen oder übergangen haben, 

dann möchte ich mich bei Ihnen dafür 

entschuldigen. 


1. Dzieje Kościoła na Śląsku – ks. Kazimierz Dola, Wydz. Teolog. Uniwersytetu Opolskiego, Opole 1996 

2. Rocznik Diecezji Opolskiej – 1998 

3. Poczet Biskupów Wrocławskich – ks. Józef Pater, Wydawnictwo DTSK Silesia Wrocław 2000 

4. Katalog Zabytków Sztuki w Polsce – Powiat Nyski 

5. Katalog Zabytków Sztuki w Polsce – Powiat Grodkowski 

6. Katalog Zabytków Sztuki w Polsce – Powiat Niemodliński


23

Powiat Nyski 

OKRES NYSA 

KREIS NEISSE

Gmina Nysa 

26 

powiat nyski

Fot. 1 

Bazylika Mniejsza św. Jakuba i św. Agnieszki zwana przez współczesnych nyską Katedrą 

Pierwszy romański kościół wzniesiony w latach 1195-98 konsekrował bp Jarosław w 1198 

r. Obecny kościół powstał pod koniec XIV w. następnie rozbudowany w latach 1424-30. 

Fundatorem był bp Wacław książę legnicki a budowniczym Piotr z Ząbkowic. Wolnostojąca 

dzwonnica została wybudowana w latach 1474-1516. W latach 1650-1810 przy 

kościele istniała kapituła przeniesiona z kościoła św. Mikołaja w Otmuchowie. 

W latach 1889 -95 zostały przeprowadzone generalne prace renowacyjne w duchu neogotyckim. 

W wyniku działań ostatniej wojny 21 marca 1945 r. doszczętnie spłonął dach 

kościoła i zniszczeniu uległo wiele kaplic. Po ustaniu działań wojennych świątynia została 

nakryta prowizorycznym dachem. Staraniem ks. Prałata Józefa Kądziołki od 1956 r. rozpoczęto 

odbudowę i konserwację kościoła, która trwa do dnia dzisiejszego. 23 sierpnia 

2009 r. papież Benedykt XVI podniósł kościół do rangi bazyliki mniejszej. 

Kościół nakryty jest jednym z największych i najbardziej stromych dachów w Europie. 

Jego powierzchnia liczy 4000 m² i nakryty jest 100 tys. dachówek. Fot. 2 

Bazilika Minor sv. Jakuba a sv. Anežky, současnými Nysany nazývána Katedrou 

První románský kostel byl postaven v letech 1195-98, vysvětil jej biskup Jaroslav v r. 1198. 

Nynější kostel vznikl koncem XIV. stol., později rozšířen v letech 1424-30. Fundátorem 

byl biskup Václav, kníže legnický a stavitelem Piotr z Ząbkowic. Volně stojící zvonice byla 

postavena v letech 1474-1516. V období 1650-1810 při kostele existovala kapitula přenesená 

z kostela sv. Mikuláše v Otmuchowie. 

V letech 1889 - 95 byly provedeny generální renovační práce v neogotickém duchu. 

Následkem válečných událostí II. svět. války dne 21. března 1945 celkově shořela střecha 

kostela a byly zničeny mnohé kaple. Po ukončení vojenských operací byl chrám zakryt provizorní 

střechou. S přičiněním kněze preláta Józefa Kądziołki byla od roku 1956 zahájena 

rekonstrukce a konzervace kostela, která trvá do dnešního dne. Dne 23. srpna 2009 papež 

Benedykt XVI. povýšil kostel do hodnosti baziliky minor. 

Kostel je přikryt jednou z největších a nejvíce strmých střech v Evropě. Její plocha má 

4000 m² a přikrývá ji 100 tisíc tašek. 

Basilika des Hl. Jakobus und der Hl. Agnes, auch Dom genannt 

Die erste romanische Kirche, die in den Jahren 1195-98 erbaut wurde, ist vom Bischof 

Jarosław im Jahr 1198 konsekriert worden. Diese Kirche wurde Ende des XIV. Jh. erbaut. 

In den Jahren 1424-30 wurde sie ausgebaut. Bischof Wacław Fürst von Leignitz war 

der Stifter und Piotr aus Ząbkowice war der Baumeister. Der freistehende Glockenturm 

wurde in den Jahren 1474-1516 erbaut. In den Jahren 1650-1810 wurde die Kirche als 

Bischofssitz ernannt. Der Bischofssitz wurde von der Kirche des Hl. Nikolaus in Ottmachau 

verlegt. In den Jahren 1889 -95 fand die komplette Renovierung im neogotischen 

Baustil statt. Während des letzten Krieges am 21. März 1945 verbrannte das komplette 

Kirchendach, außerdem wurden auch viele Kapellen zerstört. Nach dem Krieg wurde ein 

provisorisches Dach über die Kirche gelegt. Dank der Bemühungen des Priesters Prälat 

Józef Kądziołka begann man 1956 mit dem Wideraufbau und der Pfl ege der Kirche. Die 

Arbeiten dauern bis zum heutigen Tage an. Am 23. August 2009 ernannte der Papst 

Benedikt XVI. die Kirche zur Basilika. Die Kirche wurde mit einem der größten und steilsten 

Dächer Europas gedeckt. Die Dachfl äche beträgt 4000 m² und ist mit 100 Tausend 

Dachziegeln eingedeckt. 

Renesansowe epitafi um bpa Marcina Gerstmanna 

zm. w 1585 r. 

Renesanční epitaf biskupa Marcina Gerstmanna, 

zemřelého r. 1585 

Renaissanceepitaphium des Bischofs Marcin 

Gerstmann, gestorben im Jahre 1585. 

Fot. 3 

Renesansowy grobowiec bpa Jakuba Salzy 

zm. w 1538 r. 

Renesanční hrobka biskupa Jakuba Salzy, 


Renaissancegrabmal des Bischofs Jakub 

Salza, gestorben im Jahre 1538. 

Fot. 4 

Renesansowy grobowiec bpa Baltazara 

Promnitza zm. w 1562 r. 

Renesanční hrobka biskupa Baltazara 

Promnitza, zemřelého r. 1562 

Renaissancegrabmal des Bischofs Baltazar 

Promnitz, gestorben im Jahre 1562. 

OKRES NYSA, KREIS NEISSE 

27

Fot. 5 

Renesansowy grobowiec bpa Kaspra z Łagowa zm. w 1574 r. 

Renesanční hrobka biskupa Kaspra z Łagowa, zemřelého r. 1574 

Renaissancegrabmal des Bischofs Kasper aus Łagów, gestorben im Jahre 1574. 

28 

powiat nyski 

Fot. 6 

Manierystyczny grobowiec 

bpa Jana Sitscha zm. 

w 1608 r. 

Manýristická hrobka 

biskupa Jana Sitscha, 


Das Grabmal im Manierismus-Stil 

des Bischofs 

Jan Sitach, gestorben im 

Jahre 1608.

Fot. 7 


29

Fot. 8 Fot. 9 Fot. 10 

Skarbiec św. Jakuba 

2 kwietnia 2003 r., podczas wyjątkowo skromnych uroczystości (śmierć Jana Pawła II), został otwarty, wbudowany we wnętrze dzwonnicy, 

Skarbiec. W strukturę gotyckiego, surowego kamienia, została wbudowana wspaniała, wykonana ze szkła i stali, swoim kształtem 

nawiązująca do „struktury kryształu”. Ekspozycja nyskiego złotnictwa, która jest tu prezentowana, zyskuje wyjątkowo na swoich walorach. 

Takiego rozwiązania mogą nam pozazdrościć wielkie metropolie z całego świata. 

Klenotnice sv. Jakuba 

Dne 2. dubna 2003 v průběhu výjimečně skromné slavnosti (smrt Jana Pawła II.) byla ve vnitřních prostorech zvonice otevřena Klenotnice. 

Nádherná, provedená ze skla a oceli, byla zabudována do struktury gotického, surového kamene a svým vzhledem navazuje na 

„strukturu krystalu”. Expozice nyského zlatnictví, která je zde prezentována, takto získává výjimečně na své hodnotě. Takovéto řešení nám 

mohou závidět velké světové metropole. 

Die Schatzkammer des Hl. Jakobus 

Am 2. April 2003 wurde während einer sehr bescheidenen Feier (der Tod des Papstes Johann Paul des II.) die Schatzkammer geöff net. 

Diese Schatzkammer ist in den Glockenturm eingemauert. Es wurde eine prachtvolle, aus Glas und Stahl gefertigte Kammer, die der 

Form einer „Kristal-Struktur” ähnelt in einen gotischen Rohstein eingemauert. Die Ausstellung der Neisse Goldschmiedekunst gewinnt 

hier an Bedeutung. Große Weltmetropolen sollten aufgrund dieser architektonischen Lösung ihre Wertschätzung fi nden. 

Fot. 11 Fot. 12 

30 

powiat nyski

Fot. 13 


31

Fot. 14 

32 

powiat nyski

Fot. 15 

Dom Macierzysty Zgromadzenia Sióstr św. Elżbiety. 

Klasycystyczna budowla wzniesiona w latach 1863 - 65 staraniem założycielki Zgromadzenia bł. Marii Merkert. Głównym celem działalności 

szarych sióstr jest opieka nad chorymi, bezdomnymi, osobami samotnymi i opuszczonymi przez bliskich. Zgromadzenie prowadzi 

działalność w Polsce, Niemczech, Czechach, Italii, Danii, Szwecji, Norwegii, Izraelu, Rosji, Litwie, Ukrainie, Gruzji oraz Boliwii. 

W rozsianych po całym świecie 232 domach zakonnych pracuje 1754 sióstr. 

Mateřský dům Kongregace Sester sv. Alžběty. 

Klasicistická budova postavená v letech 1863 - 65 z iniciativy zakladatelky Kongregace 

blahořečené Marie Merkert. Hlavním cílem činnosti šedých sester je péče o osoby nemocné, 

bez domova, samotné a opuštěné blízkými. Kongregace vyvíjí činnost v Polsku, 

Německu, Česku, Itálii, Dánsku, Švédsku, Norsku, Izraeli, Rusku, Litvě, Ukrajině, Gruzii 

a Bolívii. Ve 232 kongregačních domech rozsetých po celém světě pracuje 1754 sester. 

Mutterhaus des Ordens der Schwestern der Hl. Elisabeth. 

Klassizistisches Bauwerk erbaut in den Jahren 1863 - 65 dank der Bemühungen der Gründerin 

des Ordens – der selig gesprochenen Maria Merkert. Das Hauptziel der Schwestern 

ist die Pfl ege der kranken, obdachlosen, einsamen und verlassenen Menschen. Die Ordensgemeinschaft 

ist in Polen, Deutschland, Tschechien, Italien, Dänemark, Schweden, 

Norwegen, Israel, Russland, Litauen, Ukraine, Georgien und Bolivien tätig. In den, in der 

Ganzen Welt zerstreuten 232 Ordenshäuser arbeiten 1754 Schwestern. 

Fot. 16 


33

34 

powiat nyski 

Fot. 17 

Bł. Maria Luiza Merkert 

(21.09.1817 Nysa - 14.11.1872 Nysa) 

Założycielka Zgromadzenia Sióstr św. 

Elżbiety w Nysie, zwana Śląską Samarytanką. 

Urodziła się w rodzinie Karola 

Antoniego Merkert i Barbary z domu 

Pfi tzner. Po śmierci matki w 1842 r. wraz 

z siostrą Matyldą, Franciszką Werner oraz 

Klarą Wolff postanowiły poświęcić swoje 

życie opiece nad chorymi i bezdomnymi 

bez względu na ich wyznanie, narodowość 

i płeć. W 1859 r. założyła w Nysie Stowarzyszenie 

św. Elżbiety, którego została 

pierwszą przełożoną generalną. Zmarła 

w opinii świętości, została pochowana na 

cmentarzu Jerozolimskim. W chwili jej 

śmierci zgromadzenie liczyło 465 sióstr 

działających w 87 domach. W 1964 r. jej 

szczątki przeniesiono do krypty pod kaplicą 

Trójcy Świętej w kościele św. Jakuba. 

Po kanonicznym rozpoznaniu w 1998 r., 

przeniesiono je (wraz ze szczątkami Franciszki 

Werner) do marmurowych sarkofagów 

w kaplicy Trójcy Świętej. 30 września 

2007 r. odbyła się w Nysie uroczystość beatyfi 

kacyjna, której w imieniu Benedykta 

XVI przewodniczył prefekt kongregacji 

ds. kanonizacyjnych, kard. Jose Saraiva 

Martins. Dzień 14 listopada ustanowiono 

świętem bł. Marii Merkert 

Blahořečená Maria Luisa Merkert (21.09.1817 Nysa - 14.11.1872 Nysa) 

Zakladatelka Kongregace Sester sv. Alžběty v Nyse, nazývána Slezskou Samaritánkou. Narodila se v rodině Karla Antonína Merkert 

a Barbary, za svobodna Pfi tzner. Po smrti matky v roce 1842 se společně se sestrou Matyldou, Františkou Werner a Klárou Wolff rozhodly 

věnovat svůj život péči o osoby nemocné a bez domova bez ohledu na jejich vyznání, národnost nebo pohlaví. Roku 1859 založila v Nyse 

Kongregaci sv. Alžběty a stala se její první generální představenou. Zemřela v mínění svatosti, byla pohřbena na Jeruzalémském hřbitově. 

V době úmrtí měla Kongregace 465 sester činných v 87 kongregačních domech. V roce 1964 byly její ostatky přeneseny do hrobky pod 

kaplí Svaté Trojice v kostele sv. Jakuba. Po kanonickém projednání v roce 1998 byly přeneseny (společně s ostatky Františky Werner) 

do mramorových sarkofágů v kapli Svaté Trojice. Dne 30. září 2007 se konala v Nyse beatifi kační slavnost, jíž předsedal jménem papeže 

Benedikta XVI. prefekt Kongregace ve věcech kanonizačních kardinál Jose Saraiva Martins. Den 14. listopad byl ustanoven svátkem 

blahořečené Marie Merkert. 

Selig gesprochene Maria Luiza Merkert (21.09.1817 Neiße - 14.11.1872 Neiße) 

Gründerin des Ordens der Schwestern der Hl. Elisabeth in Neiße, auch schlesische Samariterin genannt. Sie wurde in der Familie 

von Karol Antoni Merkert und Barbara, geb. Pfi tzner geboren. Nach dem Tod der Mutter, im Jahr 1842 zusammen mit der Schwester 

Matylda, Franciszka Werner und Klara Wolff entschloss sie sich das Leben den Kranken und Obdachlosen, egal welcher Religion, Nationalität 

und Geschlecht sie angehören zu widmen. Im Jahr 1859 gründete sie in Neiße den Orden der Hl. Elisabeth. Sie wurde auch 

die erste Oberin des Ordens. Sie ist in Heiligkeit gestorben und wurde auf dem Jerusalem-Friedhof bestattet. Als sie gestorben war, 

zählte der Orden 465 Schwestern, die in 87 Häusern tätig waren. Im Jahr 1964 wurde Ihre Leiche in die Krypta unter der Kapelle der 

Heiligen Dreifaltigkeit in der Kirche des Hl. Jakobus übertragen. Nach der kanonischen Erkennung im Jahr 1998 wurde ihre Leiche 

(zusammen mit der Leiche von Franciszka Werner) in Marmorsarkophage, in die Kapelle der Heiligen Dreifaltigkeit überführt. Am 30. 

September 2007 fand in Neiße die Seligsprechung statt. Im Namen des Papstes Benedikt der XVI. führte der Präfekt der Kongregation 

für die Selig- und Heiligsprechungsprozesse, Kard. Jose Saraiva Martins die Seligsprechung durch. Am 14. November ist der Festtag der 

gesegneten Maria Merkert

Fot. 18 


35

36 

powiat nyski

Fot. 20 

Klasztor Świętego Krzyża OO. Werbistów założony w 1892 r. 

W klasztorze funkcjonował wielki ośrodek wychowawczy, prywatne 

gimnazjum „Święty Krzyż”, w którym kształcili się misjonarze 

dla misji krajowych i zagranicznych. 

Klášter Svatého Kříže řádu Verbistů založen v r. 1892. V klášteře 

fungovalo velké výchovné středisko, soukromé gymnázium „Svatý 

kříž”, v němž se vzdělávali misionáři na své poslání v tuzemsku 

a zahraničí. 

Werbisten-Kloster des Heiligen Kreuzes gegründet im Jahr 

1892. Im Kloster waren das große Erziehungszentrum, privates 

Gymnasium „Święty Krzyż” (Heiliges Kreuz), wo sich die Missionäre 

für In- und Ausländische Missionen ausgebildet haben. 

« Fot. 19 

Neogotycki kościół Matki Boskiej Bolesnej wybudowany 

w 1907 r. 

Neogotický kostel Matky Boží Bolestné vybudován v r. 1907 

Neugotische Kirche zur schmerzhaften Muttergottes erbaut 

im Jahr 1907. 

Fot. 21 


37

Fot. 22 

Barokowy kościół św. Franciszka z Asyżu wybudowany w 1659 r. z fundacji bpa Leopolda 

Wilhelma Habsburga. 

Barokní kostel sv. Františka z Assisi postaven v r. 1659 z nadace biskupa Leopolda Wilhelma 

Habsburga. 

Barockkirche des Hl. Franciszek aus Asyż, erbaut im Jahr 1659 dank der Stiftung des 

Bischofs Leopold Wilhelm Habsburg. 

38 

powiat nyski 

« Fot. 26 

Kartusz herbowy fundatora kościoła bpa 

Leopolda Wilhelma Habsburga. 

Erbovní kartuš zakladatele kostela biskupa 

Leopolda Wilhelma Habsburga. 

Wappenkartusche des Stifters der Kirche 

Bischof Leopold Wilhelm Habsburg. 

Fot. 23 

Fot. 24 

Fot. 25

Fot. 27 

Fot. 28 

Fot. 29 

Późnobarokowy kościół św. Jana Chrzciciela zbudowany w 1770 r. Pierwotny kościół 

św. Jana Chrzciciela znajdował się na Starym Mieście (nieopodal Placu Staromiejskiego) 

i była to najstarsza parafi a Nysy, jedna z najstarszych na Śląsku. Kolegiacki w latach 1477 

– 1650. W związku z budową fortyfi kacji został rozebrany w 1663 r. 

Pozdně barokní kostel sv. Jana Křtitele postaven v r. 1770. Prvotní kostel sv. Jana Křtitele 

se nacházel na Starém Městě (poblíž Staroměstského náměstí) a byla to nejstarší fara 

v Nyse, jedna z nejstarších ve Slezsku. Kolegiátní v letech 1477 – 1650. V souvislosti 

s výstavbou opevnění byl rozebrán v r. 1663. 

Spätbarocke Kirche des Hl. Johannes der Täufer, erbaut im Jahr 1770. Die ursprüngliche 

Kirche des Hl. Johannes der Täufer befand sich in der Altstadt (nicht weit vom Platz 

Staromiejski) und das war die älteste Kirchengemeinde von Neiße, eine von den ältesten 

in Schlesien. Kollegiatkirche in den Jahren 1477 – 1650. Wegen des Baus der Befestigungsmauern 

wurde die Kirche im Jahr 1663 abgerissen. 


39

Fot. 30 

W tym miejscu rosła lipa, na której znaleziono 

cudowny obraz. 

Na tomto místě rostla lípa, na níž byl nalezen 

zázračný obraz. 

Hier wuchs die Linde, an der man das Bild 

gefunden war. 

40 

powiat nyski 

Fot. 31 

Cudowny obraz Matki Bożej Wspomożenia 

Wiernych. 

Zázračný obraz Matky Boží Pomoci 

Věřícím. 

Das Bild der Mutter Gottes Unterstützung 

der Gläubigen. 

Fot. 32 

Kościół pątniczy MB Wspomożenia 

Wiernych został wybudowany w 1887 r. 

w miejscu drewnianej kaplicy z 1806 r. 

stojącej w miejscu, w którym w 1745 r. 

znaleziono na rosnącej tu lipie łaskami słynący 

obraz MB Wspomożenia Wiernych. 

W większe święta maryjne do kościoła 

przybywają liczne pielgrzymki. 

Poutní kostel Matky Boží Pomoci 

Věřícím byl vybudován v r. 1887 na místě 

dřevěné kaple z r. 1806 stojící na místě, na 

kterém byl r. 1745 nalezen na zde rostoucí 

lípě laskavostí proslavený obraz Matky 

Boží Pomoci Věřícím. U příležitosti větších 

mariánských svátků přicházejí do kostela 

početné poutní výpravy. 

Pilgerkirche der Mutter Gottes Unterstützung 

der Gläubigen wurde im Jahr 1887 

erbaut, dort wo früher im Jahr 1806 eine 

Holzkapelle gestanden hat. Im Jahr 1745 ist 

dort an der Linde ein Bild der Mutter Gottes 

Unterstützung der Gläubigen gefunden 

worden. Das Bild konnte Wunder vollbringen. 

Bei den großen Maria Festen kommen 

zahlreiche Pilger in die Kirche.

Fot. 33 

Barokowy kościół św. Dominika zbudowany w latach 1784 – 88. 

Barokní kostel sv. Dominika postaven v letech 1784 – 88. 

Barockkirche des Hl. Dominik erbaut in den Jahren 1784 – 88. 

Fot. 36 

Późnobarokowa polichromia przedstawiająca sceny z życia św. 

Dominika - Rozprzestrzenianie się Zakonu 

Pozdně barokní polychromie představující scény ze života sv. 

Dominika – Rozšiřování Řádu 

Polychromie aus dem späteren Barock mit den Szenen aus dem 

Leben des Hl. Dominik – Erweiterung des Ordens 

Fot. 34 

Anioł trzymający kartusz, na którym sceny 

przedstawiające tajemnice różańcowe. 

Anděl držící kartuš, na němž jsou scény 

představující růžencová tajemství. 

Engel mit einer Kartusche, auf der sich 

die Szenen der Rosenkranzgeheimnissen 

befi nden. 

Fot. 35 


41

Fot. 38 

42 

powiat nyski 

Fot. 37 

Neoromański kościół św. Elżbiety Węgierskiej 

wraz z kompleksem klasztornym 

OO. Franciszkanów został wybudowany 

w latach 1902-12. Na uwagę zasługuje kult 

św. Rocha wywodzący się do stojącej przed 

kościołem kaplicy wotywnej wybudowanej 

w 1633 r., roku wielkiej zarazy. Modlitwy 

do św. Rocha miały położyć jej kres. 

Neorománský kostel sv. Alžběty Uherské 

společně s klášterním komplexem 

Otců Františkánů byl postaven v letech 

1902-12. Za pozornost stojí kult sv. Rocha 

odvozen od votivní kaple stojící před kostelem, 

vystavěné v r. 1633, v roce velkého 

moru. Modlitby ke sv. Rochovi tomu měly 

zabránit. 

Neoromanische Kirche der Hl. Elżbieta 

Węgierska zusammen mit dem Franziskaner 

Kloster wurde in den Jahren 1902-12 

erbaut. Bemerkenswert ist die Kult des Hl. 

Rochus. Es kommt von der vor der Kirche 

stehenden Votivkapelle, die im Jahr 1633 

erbaut wurde, nach der großen Seuche. 

Man sagt, dass die Gebete an Hl. Rocha 

der Seuche das Ende gebracht haben.

Fot. 39 

Późnorenesansowy kościół św. Rocha (nieczynny) - 1637 r. 

Pozdě renesanční kostel sv. Rocha (není v provozu) – r. 1637. 

Die Kirche des Hl. Roch aus dem Spätrenaissance (geschlossen) - 1637 r. 

Fot. 41 

Klasycystyczna kaplica Ewangelicka (cmentarna) - 1825 r. 

Klasicistická evangelická kaple (hřbitovní) – r. 1825 

Klassizistische evangelische Kapelle (Friedhofkapelle) - 1825 r. 

Fot. 40 

Fot. 42 


43

Fot. 43 

Późnorenesansowy kościół św. Krzyża 

zwany jerozolimskim zbudowany w 1639 

r. w miejscu drewnianej kaplicy (pustelni), 

wzmiankowanej w 1341 r. 

Pozdě renesanční kostel svatého Kříže 

nazýván jeruzalémským, postaven v r. 

1639 na místě dřevěné kaple (poustevny), 

zmiňované v r. 1341. 

Kirche des Hl. Kreuzes aus der Spätrenaissance 

auch Jerusalem Kirche genannt, 

erbaut im Jahr 1639, dort wo früher die 

Holzkapelle gestanden hat (Einsiedelei), 

erwähnt im Jahr 1341. 

Fot. 44 

Chrystus niosący krzyż - barokowa fi gura 

z XVIII w. na cmentarzu jerozolimskim. 

Kristus nesoucí kříž - barokní socha 

z XVIII. stol. na jeruzalémském hřbitově. 

Christus, der das Kreuz trägt – Barockfi - 

gur aus dem XVIII. Jh. auf dem Jerusalem- 

Friedhof. 

44 

powiat nyski 

Fot. 45 

Barokowa Pieta w ołtarzu głównym z poł. 

XVII w. 

Barokní Pieta na hlavním oltáři z poloviny 

XVII. stol. 

Barockpieta im Hauptaltar aus der Hälfte 

des XVII. Jh.

Fot. 46 


45

Fot. 47 Fot. 48 

Fot. 49 

46 

powiat nyski

Fot. 50 Fot. 51 

Barokowy kościół św.św. Apostołów 

Piotra i Pawła zwany Bożogrobców wybudowany 

w latach1720 – 30. Wcześniej, 

w latach 1708-13 został wybudowany 

gmach klasztorny. W latach 1730-31 powstało 

arcydzieło iluzjonistycznego malarstwa 

barokowego, polichromie, zdobiące 

wnętrze kościoła. Wykonali je dwaj bracia 

Feliks Antoni i Tomasz Krzysztof Scheffl 

erowie, wybitni malarze epoki baroku. 

Barokní kostel sv. Apoštolů Petra a Pavla 

nazýván Bożogrobców ( Johanité) 

vystavěn v letech 1720 – 30. Dříve, v letech 

1708-13 byla vybudována klášterní 

budova. V letech 1730-31 vzniklo arcidílo 

iluzionistického barokního malířství, polychromie, 

zdobící vnitřek kostela. Zhotovili 

je dva bratři Feliks Antoni a Tomasz 

Krzysztof Scheffl erovi, významní malíři 

epochy baroka. 

Barockkirche der Hl. Apostel Peter und 

Paulus, auch die Kirche der Rittern des 

Grabmals genannt, wurde in den Jahren 

1720 – 30 erbaut. In den früheren Jahren 

1708-13 wurde das Kloster erbaut. In den 

Jahren 1730-31 entstand das Kunstwerk 

illusionistischen Barockmalerei, die Polychromyen 

im Innenraum der Kirche. Sie 

wurden von zwei Brüdern Feliks Antoni 

und Tomasz Krzysztof Scheffl er, bekannten 

Maler der Barockepoche gefertigt. 

Fot. 52 Fot. 53 


47

Fot. 54 

48 

powiat nyski

Fot. 55 Fot. 56 

Barokowy Kościół Wniebowzięcia NPM zwany jezuickim. 

Wzniesiony z fundacji bpa Karola Ferdynanda Wazy w latach 1688-82. Jest pierwszą jezuicką 

budowlą sakralną na Śląsku. We wnękach fasady głównej umieszczone są drewniane 

posągi Karola Boromeusza, Franciszka Ksawerego, Ignacego Loyoli i Ferdynanda 

Kastylijskiego.. Z ołtarza głównego, zachowała się do naszych czasów tylko część górna.. 

Polichromię w kościele wykonał nyski malarz Karol Dankwart - autor polichromii w bazylice 

jasnogórskiej. 

Barokní kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie nazýván jezuitským. 

Postaven z nadace biskupa Karola Ferdynanda Wazy v letech 1688-82. Je první jezuitskou 

sakrální budovou ve Slezsku. Ve výklencích hlavní fasády jsou umístěny dřevěné sochy 

Karola Boromeusza, Franciszka Ksawerego, Ignáce Loyoli a Ferdinanda Kastilského. 

Z hlavního oltáře se do současnosti dochovala pouze horní část. Polychromie v kostele 

zhotovil nyský malíř Karol Dankwart - autor polychromií v Jasnohorské bazilice. 

Barockkirche der Maria Himmelfahrt, auch Jesuitenkirche genannt. 

Erbaut dank der Stiftung des Bischofs Karol Ferdynand Waza in den Jahren 1688-82. Das 

ist das erste sakrale Jesuitenbauwerk in Schlesien. In den Nischen der Fassade befi nden 

sich die Holzfi guren vom Karol Boromeusz, Franciszek Ksawery, Ignacy Loyola und Ferdynand 

Kastylijski. Vom Hauptaltar ist bis zum heutigen Tag nur der obere Teil erhalten 

geblieben. Die Polychromie in der Kirche fertigte der Maler aus Neiße Karol Dankwart, 

der auch die Polychromie in der Basilika Jasna Góra (in Tschenstochau) gemalt hat. 

Fot. 59 

Fot. 57 

Fot. 58 


49

Fot. 60 

Neogotycki kościół Zwiastowania NMP zbudowany w 1372 r. gruntownie przebudowany w 1885 r. Początkowo nosił wezwanie 

Bożego Ciała. 

Neogotický kostel Zvěstování Nejsvatější Panny Marie postaven v r. 1372, od základu přestavěn r. 1885. Zprvu byl na počest Božího Těla. 

Neogotische Kirche Maria Verkündigung wurde im Jahre 1372 erbaut und im Jahr 1885 komplett umgebaut. Anfangs als Kirche Boże 

Ciało bezeichnet. 

50 

powiat nyski 

Fot. 61

Fot. 62 

Kościół Ewangelicki - dawniej św. Barbary wybudowany na przełomie XIV i XV w. 

Evangelický kostel - dříve sv. Barbary, postaven na přelomu XIV. a XV. stol. 

Evangelische Kirche - früher die Kirche der Hl. Barbara, erbaut um die Wende des XIV. und XV. Jh. 


51

Fot. 63 

BIAŁA NYSKA. Neogotycki kościół św. Jana Ewangelisty zbudowany w 1892 r. w miejscu poprzedniego z XVI w. Jeden z najstarszych 

na Śląsku, wzmiankowany w 1284 r. Całkowicie zniszczony w 1945 r. odbudowany w latach 1947 – 50. 

Neogotický kostel sv. Jana Evangelisty vybudován v r. 1892 na místě dřívějšího ze XVI. stol. Jeden z nejstarších ve Slezsku, zmiňován v 

r. 1284. Úplně zničen v r. 1945, rekonstruován v letech 1947 – 50. 

Die neugotische Kirche des Hl. Johannes der Evangelist erbaut im Jahr 1892 auf der Stelle der vorherigen Kirche aus dem XVI Jh.. 

Eine der ältesten Kirchen in Schlesien, die bereits im Jahr 1284 erwähnt wurde. Die Kirche wurde im Jahr 1945 komplett zerstört. Der 

Wiederaufbau fand in den Jahren 1947 – 50 statt. 

52 

powiat nyski

Fot. 64 

DOMASZKOWICE 

Wczesnogotycki kościół św. Jerzego zbudowany w poł. XIII w. przebudowany w 1694 r. 

O Odnowiony w 1950 r. po uszkodzeniach ostatniej wojny. W latach 1806 -07 proboszczem 

był marszałek Francji Mark Maria hrabia de Bombelles, który w 1790 r. odmówił 

przysięgi, utracił majątek i owdowiał. Po otrzymaniu święceń kapłańskich pracował jako 

proboszcz w Domaszowicach i Wierzbięcicach. 

Raně gotický kostel sv. Jiří postaven v polovině XIII. stol., přestavěn v r. 1694. Obnoven 

v r. 1950 po poškozeních během II. svět. války. V letech 1806 -07 byl farářem francouzský 

maršál Mark Maria hrabě de Bombelles, který v roce 1790 odmítl přísahu, ztratil majetek 

a ovdověl. Po vysvěcení na kněze pracoval jako farář v Domaszowicach a Wierzbięcicach. 

Die frühgotische Kirche des Hl. Georges erbaut um die Mitte des XIII. Jh., wurde im 

Jahr 1694 umgebaut. Die Kirche wurde im Jahr 1950 nach den Zerstörungen des letzten 

Krieges renoviert. In den Jahren 1806 -07 war Marschall von Frankreich Graf de Bombelles 

hier ein Pfarrer. Er lehnte im Jahr 1790 den Eid ab, verlor sein Vermögen und wurde 

Witwer. Nachdem er zum Priester geweiht wurde, arbeitete er als Pfarrer in Domaszowice 

und Wierzbięcice. Fot. 65 

DOMASZKOWICE 

Kapliczka św. Izydora przy drodze do 

Niwnicy 

Kaplička sv. Isidora u cesty do Niwnicy 

Die Kapelle des Hl. Izydors an der Strasse 

nach Niwnica 


53

Fot. 66 

DOMASZKOWICE 

Figura św. Jana Nepomucena z XVIII w. 

Socha sv. Jana Nepomuckého z XVIII. stol. 

Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus 

dem XVIII. Jh. 

54 

powiat nyski 

» Fot. 67 

GŁĘBINÓW 

Kościół św. Urbana wybudowany w latach 1884-86. 

Kostel sv. Urbana vybudován v letech 1884-86. 

Die Kirche des Hl. Urbanus erbaut in den Jahren 1884-86.


55

Fot. 68 

HAJDUKI NYSKIE 

Gotycka polichromia Panny mądre i głupie z XV w. 

Gotická polychromie Panny moudré a hloupé z XV. stol. 

Die gotische Polychromie „Kluge und törichte Jungfrauen” 

aus dem XV. Jh. 

Fot. 69 

HAJDUKI NYSKIE 

Romańsko gotycki kościół św. Jerzego zbudowany ok. 1300 r., 

rozbudowany w XVII w. W nawie zachowane polichromie odsłonięte 

w latach 1939-40. 

Románsko - gotický kostel sv. Jiří vybudován okolo r. 1300, rozšířen 

v XVII. stol. Na stropu lodi dochovány polychromie odkryté 

v letech 1939-40. 

Die romanisch-gotische Kirche des Hl. Georges erbaut ca. im 

Jahr 1300, wurde im XVII. Jh. ausgebaut. Im Kirchenschiff sind 

die Polychromyen erhalten geblieben, die in den Jahren 1939-40 

enthüllt wurden. 

56 

powiat nyski

Fot. 70 

GOŚWINOWICE 

Kościół pw. Nawiedzenia NMP wybudowany w 1872 r. 

Kostel Navštívení Nejsvatější Panny Marie postaven v r. 1872 

Die Marienkirche erbaut im Jahr 1872. 


57

Fot. 71 

IŁAWA 

Kościół św. Heleny zbudowany w 1834 r. 

Kostel sv. Heleny postaven v r. 1834 

Die Kirche der Hl. Helena erbaut im Jahr 1834. 

58 

powiat nyski 

Fot. 72 

JĘDRZYCHÓW 

Kościół pw. Matki Bożej Wiernej i św. Rocha wybudowany w 

1831 r. 

Kostel Matky Boží Oddané a sv. Rocha postaven v r. 1831 

Die Kirche der treuen Mutter Gottes und des Hl. Rochus erbaut 

im Jahr 1831 

Fot. 73 

JĘDRZYCHÓW 

Krzyż pokutny z wyrytym narzędziem 

zbrodni (sztylet) 

Kajícný kříž s vytesaným vražedným 

nástrojem (dýka) 

Das Büßerkreuz mit der abgebildeten Tatwaff 

e (Dolch)

Fot. 74 

KEPNICA 

Barokowa fi gura św. Jana Nepomucena 

z XVII/XVIII w. 

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého 

z přelomu XVII.a XVIII. stol. 

Die barocke Statue des Hl. Johannes 

Nepomuk aus dem XVII./XVIII. Jh. 

Fot. 76 

KONRADOWA 

Św. Konrad 

Sv. Konrád 

Der Hl. Konrad 

Fot. 77 

KONRADOWA 

Kaplica św. Konrada 

Kaple sv. Konráda 

Die Kapelle des Hl. Konrads 

Fot. 75 

KEPNICA. Późnoromański kościół Wniebowzięcia NMP zbudowany w poł. XIII w. 

przebudowana w 1754 r. i 1883 r. W 1946 r. ks. Michał Sobejko przywiózł do Kępnicy 

cudowny obraz Matki Bożej Horodeńskiej. 

Pozdně románský kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie postaven v polovině 

XIII. stol., přestavěn v r. 1754 a 1883. V r. 1946 kněz Michał Sobejko přivezl do Kępnice 

zázračný obraz Matky Boží Horodenské. 

Die spätromanische Maria-Himmelfahrt-Kirche erbaut um die Mitte des XIII. Jh., 

umgebaut im Jahre 1754 und 1883. Im Jahr 1946 brachte der Priester Michał Sobejko das 

wunderwirkende Bild der Mutter Gottes (Matka Boska Horodeńska) nach Kępnica 


59

60 

powiat nyski 

Fot. 78 

LIPOWA 

Barokowy kościół św. Katarzyny Aleksandryjskiej wzmiankowany 

w 1302 r., obecny wybudowany 1587 r. gruntownie przebudowany 

1729 – 30 z zachowaniem murów poprzedniego. 

Barokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské zmiňován v r. 1302, 

nynější vybudován v r. 1587, od základu přestavěn v letech 1729 

– 30 se zachováním původních zdí. 

Die barocke Kirche der Hl. Katharina von Alexandrien erwähnt 

im Jahr 1302. Diese Kirche wurde im Jahr 1587 erbaut. Ein kompletter 

Umbau fand in den Jahren 1729 – 30 statt, dabei wurden 

die Wände der früheren Kirche erhalten. 

Fot. 79 

KOPERNIKI 

Neogotycki kościół św. Mikołaja wzmiankowany w 1272 r. Obecny wybudowany 

w latach 1881-82. 

Neogotický kostel sv. Mikuláše zmiňován v r. 1272. Nynější vybudován v letech 1881-82. 

Die neugotische Kirche des Hl. Nikolaus erwähnt im Jahr 1272. Diese Kirche wurde in 

den Jahren 1881-82 erbaut. 

Fot. 80 

KOPERNIKI 

Pomnik nagrobny Aleksandra Kołpakowa ciężko rannego w bitwie pod Budziszynem. 

W drodze do domu zmarł w Kopernikach w 1813 r. 

Náhrobní pomník Aleksandra Kolpakova těžce raněného v bitvě pod Budyšínem. 

Na zpáteční cestě domů zemřel v Kopernikach v r. 1813. 

Das Grabdenkmal des Aleksander Kołpakows, der in der Schlacht bei Budziszyn (Bautzen) 

schwer verletzt wurde. Er starb in Koperniki im Jahr 1813 auf dem Weg in seine 

Heimat.

Fot. 81 

KUBICE 

Kościół Wniebowzięcia NMP zbudowany po 1806 r. 

Kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie vybudován 

po r. 1806 

Die Maria-Himmelfahrt-Kirche erbaut nach dem Jahr 1806. 

Fot. 82 

NIWNICA 

Kapliczka z 1622 r. przy drodze do dawnego 

młyna. 

Kaplička z r. 1622 u cesty do bývalého 

mlýna. 

Die kleine Kapelle aus dem Jahr 1622 an 

der Strasse zur alten Mühle. 

Fot. 83 

NIWNICA 

Kościół pw. Podwyższenia Krzyża Świętego wybudowany w XV w. 

Przebudowany po pożarze w 1642 r., rozbudowany w 1858 r. Podczas 

prac renowacyjnych w 1930 roku odsłonięto fragmenty barokowej 

polichromii na stropie. W czasie wojen husyckich Niwnica 

była głównym obozem Husytów szturmujących Nysę. 

Kostel Povýšení Svatého Kříže vybudován v XV. stol. Přestavěn 

po požáru v r. 1642, rozšířen v r. 1858. Během obnovovacích prací 

v r. 1930 byly na stropě odkryty fragmenty barokní polychromie. 

Během husitských válek byla Niwnica hlavním táborem husitů dobývajících 

Nysu. 

Die Kirche zur Erhöhung des Heiligen Kreuzes erbaut im XV. Jh. 

Sie wurde nach einer Brandkatastrophe im Jahr 1642 umgebaut, 

ausgebaut im Jahr 1858. Während der Renovierungsarbeiten im 

Jahr 1930 wurden die Fragmente der barocken Polychromie an 

der Decke freigelegt. Niwnica war während der Hussitenkriege 

ein Hauptlager der Hussiten, die Neisse erstürmten. 

Fot. 84 

NIWNICA 

Współczesny witraż poświęcony biskupowi 

Piotrowi Nowakowi, który urodził się 

w Niwnicy. 

Současná vitráž věnována biskupovi Piotru 

Nowakowi, který se narodil v Niwnicy. 

Das moderne, farbige Kirchenfenster, das 

dem Bischof Piotr Nowak, der in Niwnica 

geboren wurde, gewidmet ist. 


61

Fot. 85 

PRZEŁĘK. Barokowy kościół św. Mikołaja zbudowany w 1780 r. 

Barokní kostel sv. Mikuláše postaven v r. 1780 

Die barocke Kirche des Hl. Nikolaus erbaut im Jahr 1780. 

Fot. 87 

RUSOCIN. Neorenesansowy kościół św. Klemensa wzmiankowany w 1267 r. Obecny 

zbudowany w latach 1896-7 w miejsce poprzedniego, wzniesionego po pożarze w 1791 r. 

Neorenesanční kostel sv. Klementýna zmiňován v r. 1267. Nynější postaven v letech 

1896-7 na místě dřívějšího, vystavěného po požáru v r. 1791. 

Die neurenaissance Kirche des Hl. Clemens erwähnt im Jahr 1267. Diese Kirche wurde 

in den Jahren 1896-7 erbaut. Sie steht an der Stelle der alten Kirche, die nach der 

Brandkatastrophe im Jahr 1791 erbaut wurde. 

62 

powiat nyski 

Fot. 86 

RADZIKOWICE. Gotycko renesansowy kościół św. Bartłomieja 

wzmiankowany w 1335 r. Obecny przebudowany w 1600 r. i 1679 

r. Uszkodzony w trakcie działań wojennych w 1945 r. 

Goticko - renesanční kostel sv. Bartoloměje zmiňován v r. 1335. 

Nynější přestavěn v r. 1600 a 1679. Poškozen během vojenských 

operací v r. 1945. 

Die gotisch-renaissance Kirche des Hl. Bartholomäus erwähnt im 

Jahr 1335. Diese Kirche wurde in den Jahren 1600 und 1679 umgebaut. 

Sie wurde während des Krieges im Jahr 1945 beschädigt. 

Fot. 88 

RADZIKOWICE 

Barokowa fi gura MB Niepokalanie Poczętej 

z 1686 r. 

Barokní socha Matky Boží Neposkvrněného 

Početí z r. 1686 

Die barocke Statue der Jungfrau Maria aus 

dem Jahr 1686.

Fot. 89 

SĘKOWICE 

Kaplica Wniebowzięcia NMP zbudowana w poł. XIX w. 

Kaple Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie postavena v polovině 

XIX. stol. 

Die Maria-Himmelfahrt-Kapelle erbaut 

um die Mitte des XIX. Jh. 

Fot. 91 

SIESTRZECHOWICE 

Kartusz herbowy bpa Andrzeja v. Jerin na 

portalu pałacu 

Erbovní kartuš biskupa Ondřeje Jerina na 

portálu paláce 

Die Wappenkartusche des Bischofs Andrzej 

v. Jerin an dem Schlossportal. 

Fot. 90 

SIESTRZECHOWICE 

Figura św. Jana Nepomucena z poł XVII w. 

Socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny XVII. stol. 

Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus der Hälfte des XVII. Jh. 


63

Fot. 93 

64 

powiat nyski 

Fot. 92 

WIERZBIĘCICE 

Romańsko gotycki kościół św. Mikołaja zbudowany w poł. XIII w. 

kilkukrotnie przebudowywany z renesansową wieżą wzniesioną w 1576 

r. W 1428 r. zniszczony przez Husytów. W latach 1806 -07 proboszczem 

był marszałek Francji Mark Maria hrabia de Bombelles, który 

w 1790 r. odmówił przysięgi, utracił majątek i owdowiał. Po otrzymaniu 

święceń kapłańskich pracował jako proboszcz w Domaszowicach 

i Wierzbięcicach. 

Románsko - gotický kostel sv. Mikuláše postaven v polovině XIII. stol., 

několikrát přestavován s renesanční věží vybudovanou v r. 1576. V r. 1428 

zničen husity. V letech 1806 -07 byl farářem francouzský maršál Mark 

Maria hrabě de Bombelles, který v r. 1790 odmítl přísahu, ztratil majetek 

a ovdověl. Po vysvěcení na kněze pracoval jako farář v Domaszowicach 

a Wierzbięcicach. 

Die romanisch-gotische Kirche des Hl. Nikolaus mit dem Renaissanceturm, 

der im Jahr 1576 erbaut wurde. Die Kirche wurde die Mitte des 

XIII. Jh. erbaut. Sie wurde mehrfach umgebaut. Im Jahr 1428 wurde die 

Kirche von Hussiten zerstört. In den Jahren 1806 -07 war Marschall 

von Frankreich Graf de Bombelles hier ein Pfarrer. Er lehnte im Jahr 

1790 den Eid ab, verlor sein Vermögen und wurde Witwer. Nachdem 

er zum Priester geweiht wurde, arbeitete er als Pfarrer in Domaszowice 

und Wierzbięcice.

Fot. 94 

WYSZKÓW 

Kościół św. Jerzego zbudowany w 1897 r. 

Kostel sv. Jiøí postaven v r. 1897 

Die Kirche des Hl. Georges erbaut im Jahr 1897. 

Fot. 95 

ZŁOTOGŁOWICE 

Neobarokowy kościół św. Katarzyny Aleksandryjskiej wzmiankowany 

w 1302 r. wybudowany w 1904 r. Poprzedni gotycki został 

rozebrany. 

Neobarokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské zmiňován v r. 

1302. Postaven v r. 1904. Dřívější gotický byl rozebrán. 

Die barocke Kirche der Hl. Katharina von Alexandrien erwähnt 

im Jahr 1302, wurde an der Stelle der alten gotischen Kirche im 

Jahr 1904 erbaut. 


65

Gmina Otmuchów 

66 

powiat nyski

Fot. 97 Fot. 98 

Fot. 96 

OTMUCHÓW 

Barokowy kościół św. Mikołaja i Franciszka Ksawerego wzmiankowany 

w 1285 r. Obecny, trzeci z kolei kościół zbudowany został 

z fundacji bpa Franciszka Ludwika von Neuburga w 1691 r. Polichromie 

w kościele wykonał Karol Dankwart (autor polichromii 

w bazylice jasnogórskiej) a obrazy Michał Willmann.W 1386 r. 

przy gotyckim kościele powstała kapituła kolegiacka ustanowiona 

przez bpa Wacława, przeniesiona do Nysy w 1477 r. 

Barokní kostel sv. Mikuláše a Franciszka Ksawerego zmiňován 

v r. 1285. Nynější kostel, třetí v pořadí, byl postaven z nadace biskupa 

Františka Ludvíka von Neuburga v r. 1691. Polychromie 

v kostele zhotovil Karol Dankwart (autor polychromie v bazilice 

na Jasné Hoře) a obrazy Michael Willmann. V r. 1386 při gotickém 

kostele vznikla kolegiální kapitula ustanovena biskupem 

Václavem, přenesena do Nysy v r. 1477. 

Barockkirche des Hl. Nikolaus und Franciszek Ksawery erwähnt 

im Jahr 1285. Diese Kirche, der dritte ist dank der Stiftung 

des Bischofs Franciszek Ludwig von Neuburg im Jahr 1691 gebaut. 

Polychromyen in der Kirche fertigte Karol Dankwart (Autor 

der Polychromie in Basilika Jasna Góra) und die Bilder sind vom 

Michał Willmann. Im Jahr 1386 entstand bei der gotischen Kirche 

die Kolegiatkapitel, das der Bischof Wacław festsetzte, nach 

Neiße im Jahr 1477 übertragen. 

Fot. 99 


67

Fot. 100 

OTMUCHÓW. Kolumna Maryjna wyk. przez Antoniego Jorga w 1734 r. 

Mariánský sloup, který zhotovil Antoni Jörg v roce 1734 

Die Mariensäule, gefertigt vom Antoni Jorga im Jahr 1734. 

68 

powiat nyski

Fot. 101 

OTMUCHÓW. Neogotycki kościół cmentarny św. Anny wzmiankowany w 1414 r. , obecny zbudowany w 1895 r. 

Neogotický hřbitovní kostel sv. Anny zmiňován v r. 1414, nynější postaven v r. 1895 

Neogotische Friedhofskirche der Hl. Anna, erwähnt im Jahr 1414, diese Kirche wurde im Jahr 1895 gebaut. 


69

Fot. 102 

BUKÓW 

Kościół pw. Podwyższenia św. Krzyża wzniesiony w 1933r. 

Kostel Povýšení svatého Kříže postaven v r. 1933 

Kirche Zur Erhöhung des Heiligen Kreuzes 

(kościół pw. Podwyższenia św. Krzyża), gebaut im Jahr 1933. 

Fot. 104 

BUKÓW. Barokowa fi gura św. Jana Nepomucena 

z 1780 r. fundowana przez Antoniego 

Taerne z Nysy 

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 

1780, kterou fundoval Antoni Taerne z Nysy 

Die barocke Statue des Hl. Johannes Nepomuk 

aus dem Jahr 1780, gestiftet vom 

Antoni Taern aus Neisse 

70 

powiat nyski 

Fot. 105 

STAROWICE 

Krzyż pokutny 

Kajícný kříž 

Busskreuz 

Fot. 103 

BRONISZOWICE 

Kaplica zbudowana w II poł. XIX w 

Kaple postavena ve 2. polovině XIX. stol. 

Kapelle, gebaut in der II. Hälfte des XIX Jahrhunderts 

Fot. 106 

STAROWICE 

Kopiec z wojen śląskich 

Kopec ze slezských válek 

Hügel aus der Zeit der schlesichen Kriegen 

» Fot. 107 

JANOWA. Kościół św. Rocha • Kostel sv. Rocha • Kirche St. Roch


71

Fot. 108 

JARNOŁTÓW. Kościół pw. Podwyższenia Krzyża Św. zbudowany w 1927 r., w miejsce kaplicy z 1754 r. 

Kostel Povýšení svatého Kříže vybudován v r. 1927 na místě kaple z r. 1754 

Kirche Zur Erhöhung des Heiligen Kreuzes gebaut im Jahr 1927 an der Stelle der Kapelle aus dem Jahr 1754 

Fot. 109 

JARNOŁTÓW. Kościół pw. Podwyższenia Krzyża Św. - prezbiterium 

Kostel zasvěcen Povýšení sv. Kříže – presbytář 

Die Kirche zur Erhöhung des Heiligen Kreuzes – Presbyterium 

72 

powiat nyski

Fot. 110 

JASIENICA GÓRNA 

Późnoklasycystyczny kościół św. Mikołaja, 

wzmiankowany w 1305 r., obecny zbudowany 

w latach 1835-6. 

Pozdně klasicistický kostel sv. Mikuláše 

zmiňován v r. 1305, nynější postaven v letech 

1835-6. 

Spätklassizistische Kirche St. Nikolaus, 

erwähnt im Jahr 1305, diese Kirche wurde 

in den Jahren 1835-6 gebaut worden. 

Fot. 111 

JASIENICA GÓRNA 

Późnorenesansowe płyty nagrobne 

z 1600 r. 

Pozdně renesanční náhrobní desky 

z r. 1600 

Spätrenaissance Grabplatten aus dem 

Jahr 1600. 


73

74 

powiat nyski 

Fot. 112 

JODŁÓW 

Barokowa kapliczka z XVIII w. 

Barokní kaple postavena v XVIII. stol. 

Barockkapelle gebaut im XVIII Jh. 

Fot. 113 

KAŁKÓW 

Wczesnogotycki portal z XIII w. 

Raně gotický portál z XIII stol. 

Das frühgotische Portal aus dem XIII. Jh. 

» Fot. 114 

KAŁKÓW 

Romańsko gotycki kościół Narodzenia NMP, wcześniej św. Jerzego (prawdopodobnie wybudowany przez Templariuszy), wzmiankowany 

w 1295 r., rozbudowany w latach 1931-33) 

Románsko - gotický kostel Narození Nejsvatější Panny Marie, dříve sv. Jiří (pravděpodobně vybudován Templáři), zmiňován v r. 

1295, rozšířen v letech 1931-3 

Romanisch-gotische Kirche Maria Geburt, früher St. Georg ( wahrscheinlich durch Templer gebaut), erwähnt im 1295, ausgebaut 

in den Jahren 1931-3


75

76 

powiat nyski 

Fot. 115 

KIJÓW 

Barokowa fi gura św. Jana Nepomucena z 1798 r. 

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1798. 

Kaindorf. Die barocke Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus dem 

Jahr 1798. 

Fot. 116 

KWIATKÓW 

Grób Karin von Sochroeter 1897 - 1935 r. 

Hrob Karin von Sochroeter 1897 – 1935 

Grab der Karin von Sochroeter 1897 – 1935 

» Fot. 117 

KWIATKÓW 

Kościół św. Fabiana i Sebastiana zbudowany w 1880 r. 

Kostel sv. Fabiána a Sebastiána postaven v r. 1880 

Kirche St. Fabian und Sebastian, gebaut im Jahr 1880


77

Fot. 118 

LASOWICE 

Późnobarokowy kościół pw. Wniebowzięcia NMP wzmiankowany 

w 1302 r. , obecny zbudowany w 1792 r. Uszkodzony w marcu 

w 1945 r., odbudowany w 1957 r. 

Pozdně barokní kostel Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie 

zmiňován v r. 1302, nynější vybudován v r. 1792. Poškozen v březnu 

1945, rekonstruován v r. 1957. 

Spätbarocke Kirche zur Maria Himmelfahrt, erwähnt im Jahr 

1302, diese Kirche wurde im Jahr 1792 gebaut worden, beschädigt 

im März 1945, wiederaufgebaut im Jahr 1957. 

78 

powiat nyski 

Fot. 119 

LIGOTA WIELKA 

Kościół Matki Bożej Bolesnej z 1928 r. 

Kostel Matky Boží Bolestné z r. 1928 

Kirche zur schmerzhaften Muttergottes aus dem 1928 

Fot. 120 

LUBIATÓW. Późnobarokowy kościół św. Mikołaja wzmiankowany w 1302 r., obecny zbudowany w XVIII w. 

Pozdně barokní kostel sv. Mikuláše zmiňován v r. 1302, nynější postaven v XVIII. stol. 

Spätbarocke Kirche St. Nikolaus erwähnt im Jahr 1302, diese Kirche ist im XVIII. Jh. gebaut

Fot. 121 

RATNOWICE 

Gotycki kościół św. Marcina wzmiankowany w 1335 r. 

zbudowany na przełomie XIV / XV w, wielokrotnie przebudowywany, 

ostatnio w 1935 r. 

Gotický kostel sv. Martina zmiňován v r. 1335, vybudován 

na přelomu XIV. a XV. stol., mnohokrát přestavován, naposledy 

v r. 1935 

Gotische Kirche des Hl. Martin, erwähnt im Jahr 1335, 

an der Wende der XIV. / XV. Jh., mehrfach umgebaut, letztens 

im Jahr 1935. 


79

80 

Fot. 122 

powiat nyski

Fot. 123 

ŁĄKA. Barokowy kościół św. Katarzyny Aleksandryjskiej wzmiankowany w 1305 r., częściowo przebudowany w 1561 r. Gruntowną 

przebudowę przeprowadzono w 1778 r. 

Barokní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské zmiňován v r. 1305, částečně přestavěn v r. 1561. Úplná přestavba byla provedena v r. 1778. 

Barockkirche der heiligen Katarzyna Aleksandryjska erwähnt im Jahr 1305, teilweise im Jahr 1561 umgebaut. Gründlicher Umbau 

wurde im Jahr 1778 durchgeführt. 


81

Fot. 125 

WÓJCICE 

Neoromański kościół św. Andrzeja wzmiankowany w 1305 r., 

obecny wybudowany w 1825 r. W ołtarzu bocznym cudowny obraz 

Matki Bożej Łopatyńskiej przywieziony w 1946 r. z Łopatyna. 

Neorománský kostel sv. Ondřeje zmiňován v r. 1305, nynější vybudován 

v r. 1825. Na bočním oltáři zázračný obraz Matky Boží 

Łopatyńskiej, přivezen r. 1946 z Łopatyna. 

Neoromanische Kirche des Hl. Andreas, erwähnt im Jahr 1305, 

diese Kirche ist im Jahr 1825 gebaut worden. Im Seitenaltar befi ndet 

sich ein wunderbares Bild der Mutter Gottes aus Łopatyn (aus 

Łopatyn im Jahr 1946 gebracht). 

82 

powiat nyski 

Fot. 126 

ZWANOWICE 

Barokowa fi gura Matki Boskiej z Dzieciątkiem z XVIII w. 

Barokní socha Matky Boží s Děťátkem z XVIII. stol. 

Die barocke Statue der Mutter Gottes mit Kind aus dem XVIII. 

Jh.

Fot. 127 

Kapliczka w Rysiowicach 

Kaplička v Rysiowicach 

Die Kapelle in Rysiowice (Reisewitz) 

Fot. 129 

ULANOWICE 

Późnobarokowa fi gura Chrystusa Salwatora z 1724 r. 

Pozdně barokní socha Krista Salvátora z r. 1724 

Die Statue Christi Salvatore aus dem Jahr 1724 (Spätbarock). 

Fot. 128 

MACIEJOWICE. Kościół św. Anny 

Kostel sv. Anny 

Kirche der Hl. Anna 


83

Gmina Paczków 

84 

powiat nyski

Fot. 131 Fot. 132 

Fot. 130 

PACZKÓW 

Gotycki kościół św. Jana Ewangelisty wybudowany w 1361-89 r., w 1529 r. – w związku 

z zagrożeniem tureckim przekształcony na warownie. 

Gotický kostel sv. Jana Evangelisty vybudován v letech 1361-89, v r. 1529 v souvislosti 

s tureckým ohrožením přeměněn na pevnost. 

Gotische Johann-Evangelist-Kirche, war in den Jahren 1361-89 gebaut, im Jahr 1529, 

im Zusammenhang mit der türkischen Gefahr ist die Kirche in die Befestigung umgebaut. 

Fot. 133 

Fot. 134 


85

Fot. 135 

PACZKÓW 

Neogotycki kościół klasztorny OO. Redemptorystów pw. Wniebowzięcia NMP, przejęty od gminy protestanckiej w 1945 r. 

Neogotický klášterní kostel Redemptoristů Nanebevzetí Nejsvatější Panny Marie, převzat od protestantské obce v r. 1945. 

Neogotische Maria-Himmelfahrt-Klosterkirche OO. Redemptorystów, im Jahr 1945 war von der protestantischen Gemeinde übernommen. 

86 

powiat nyski

Fot. 136 


87

Fot. 137 

DZIEWIĘTLICE 

Kościół św. Marii Magdaleny wzmiankowany w 1305 r., obecny 

został wybudowany na pocz. XV w. W latach1929-30 został całkowicie 

przebudowany co spowodowało zatarcie cech stylowych. 

Kostel sv. Marie Magdaleny zmiňován r. 1305, nynější byl vybudován 

na počátku XV. stol. V letech 1929-30 byl úplně přestavěn, 

což způsobilo setření slohových charakteristik. 

Kirche der Hl. Maria Magdalena, erwähnt im Jahr 1305, diese 

Kirche ist Anfang des XV. Jh. gebaut. In den Jahren 1929-30 ist 

komplett umgebaut worden, wodurch die Styleigenschaften komplett 

verwischt sind. 

88 

Fot. 139 

powiat nyski 

Fot. 138 

GOŚCICE 

Kościół św. Mikołaja wzmiankowany w 1390 r., obecny wybudowany 

na początku XVII w., całkowicie przebudowany w latach 

1914-15. 

Kostel sv. Mikuláše zmiňován v r. 1390, nynější vybudován na počátku 

XVII. stol., úplně přestavěn v letech 1914-15. 

Kirche des Hl. Nikolaus, erwähnt im Jahr 1390, diese Kirche 

ist Anfang des XVII. Jh. gebaut worden, komplett in den Jahren 

1914-15 umgebaut. 

Fot. 140

Fot. 142 

Fot. 141 

KAMIENICA 

Kościół św. Jerzego wzmiankowany w 1326 r., obecny wybudowany w 1814 r. w miejscu wcześniejszego wczesnogotyckiego. 

Kostel sv. Jiří zmiňován v r. 1326, nynější postaven r. 1814 na místě dřívějšího raně gotického. 

Kirche des Hl. Georges, erwähnt im Jahr 1326, diese Kirche ist im Jahr 1814 gebaut worden, dort, wo früher eine frühgotische Kirche 

gestanden hat. 


89

Fot. 143 

LISIE KĄTY 

Kaplica zamkowa pw. MB Królowej Polski, rozb. w latach 1981-82 

Zámecká kaple zasvěcená Matce Boží Královně polské, rozšířená v letech 1981-82 

Die Schlosskapelle der Gottesmutter, die Königin Polens ausgebaut in den Jahren 1981-82 

90 

powiat nyski 

» Fot. 144 

STARY PACZKÓW 

Gotycki kościół pw. Wszystkich Świętych wzmiankowany w 1309 r., obecny zbudowany w XV w. 

rozbudowany w 1890 r. W 1428 r. zniszczony przez husytów. 

Gotický kostel Všech Svatých zmiňován v r. 1309, nynější postaven v XV. stol., rozšířen r. 1890. 

V r. 1428 zničen husity. 

Gotische Kirche von Allerheiligen, erwähnt im Jahr 1309, diese Kirche ist im XV. Jh. Gebaut 

worden, ausgebaut im Jahr 1890. Im Jahr 1428 war die Kirche durch Hussiten zerstört.


91

Fot. 145 

TRZEBOSZOWICE 

Neogotycki kościół św. Jadwigi wzmiankowany w 1302 r., obecny 

zbudowany w 1888 r. 

Neogotický kostel sv. Hedviky zmiňován v r. 1302, nynější postaven 

r. 1888 

Neogotische Kirche der Hl. Hedwig, erwähnt im Jahr 1302, 

diese Kirche war im Jahr 1888 gebaut. 

92 

powiat nyski 

Fot. 147 

UJEŹDZIEC 

Kapliczka prz drodze do Dziewiętlic 

Kaplička u cesty do Dziewiętlic 

Die Kapelle an der Strasse nach Dziewiętlice (Heinersdorf ) 

Fot. 146 

UJEŹDZIEC 

Kościół św. Katarzyny wzmiankowany w 1416 r. jako nowobudowany, 

obecny wzniesiony w 1834 r. 

Kostel sv. Kateřiny zmiňován v r. 1416 jako nově postavený, nynější 

vybudován v r. 1834 

Kirche der Hl. Katharina, erwähnt im Jahr 1416, als Neugebaute, 

diese Kirche ist im Jahr 1834 gebaut worden.

Fot. 148 

UNIKOWICE 

Barokowa kaplica Trójcy Świętej wybudowana w 1774 r. 

Barokní kaple Svaté Trojice postavena v r. 1774 

Barocke Heilige-Dreifaltigkeit-Kappelle, im Jahr 1774 gebaut. 

Fot. 149 

WILAMOWA 

Kościół pw. MB Szkaplerznej zbudowany w 1843 r. 

Kostel Matky Boží Szkaplerzné postaven v r. 1843 

Kirche zur MB Szkaplerzna, im Jahr 1843 gebaut. 

Fot. 150 

UNIKOWICE 

Krzyż pokutny 

Kajícný kříž 

Busskreuz 


93

Gmina Głuchołazy 

94 

powiat nyski

« Fot. 151 

GŁUCHOŁAZY 

Barokowy kościół św. Wawrzyńca z wczesnogotycką dwuwieżową 

fasadą zachodnią. Pierwsze wzmianki o romańskim kościele 

pochodzą z 1285 r. W 1428 r. został spalony przez Husytów. 

Jego odbudowę zakończono w 1460 r. W latach 1729-31 

z fundacji bpa Franciszka Ludwika v. Neuburga zbudowano 

nowy kościół barokowy (korpus). 

Barokní kostel sv. Vavřince s raně gotickou dvouvěžovou západní 

fasádou. První zmínky o románském kostele pocházejí z r. 1285. 

V r. 1428 byl spálen husity. Jeho rekonstrukce byla ukončena v r. 

1460. V letech 1729-31 z nadace biskupa Františka Ludvíka von 

Neuburga byl vybudován nový barokní kostel (korpus). 

Barockkirche des Hl. Wawrzyniec mit der westlichen Fassade 

mit zwei Türmen. Die ersten Erwähnungen über die romanische 

Kirche kommen aus dem Jahr 1285. Im Jahr 1428 wurde die 

Kirche von den Hussiten verbrannt. Ihr Wiederaufbau wurde 

im Jahr 1460 beendet. In den Jahren 1729-31 wurde dank der 

Stiftung des Bischofs Franciszek Ludwik v. Neuburg die neue 

Barockkirche erbaut (Gehäuse). 

Fot. 152 

Wczesnogotycki portal z 2. poł. XIII w. 

Raně gotický portál z 2. poloviny XIII. stol. 

Frühgotisches Portal aus der 2. Hälfte des XIII Jh. 

Fot. 153 Fot. 154 


95

96 

powiat nyski 

Fot. 155 

GŁUCHOŁAZY 

Barokowo-ludowa rzeźba św. Jana Nepomucena 

Barokní a lidová socha sv. Jana Nepomuckého 

Die barock-volkstümliche Skulptur des 

Hl. Johannes Nepomuk 

« Fot. 156 

GŁUCHOŁAZY 

Kościół św. Franciszka z Asyżu 

Kostel sv. Františka z Assisi 

Die Kirche des Hl. Franziskus aus Assisi 

Fot. 157 

GŁUCHOŁAZY 

Pomnik nagrobny Konrada Methnera, 

dzieło Jozefa Krautwalda - jedna z najpiękniejszych 

rzeźb sudeckich nekropolii. 

Náhrobní pomník Konrada Methnera, dílo 

Josefa Krautwalda - jedna z nekrásnějších 

plastik sudetských nekropolí. 

Das Grabdenkmal des Konrad Methners, 

das Kunstwerk vom Josef Krautwald – eine 

der schönsten Skulpturen der Sudeten 

Nekropole.

Fot. 158 

GŁUCHOŁAZY 

Kaplica św. Anny na Górze Chrobrego z XIX w. 

Kaple sv. Anny na hoře Chrobrego z XIX. stol. 

Die Annakapelle aus dem XIX. Jh. auf dem Holz-Berg 

Fot. 159 

Jedna z 16 kapliczek Drogi Krzyżowej prowadzącej przez Górę 

Parkową w Głuchołazach w kierunku Podlesia. Jej powstanie jest 

ściśle związane z budową kaplicy św. Anny (1859 r.). Budowę kaplicy 

oraz Drogi Krzyżowej nadzorował mistrz Jan Hoy. 

Jedna ze 16 kapliček Křížové cesty protínající Góre Parkowou v 

Głuchołazech směrem na Podlesí. Jej vznik je těsně spojen s výstavbou 

kaple sv. Anny (1859 r.). Na výstavbu kaple a Křížové cesty 

dohlížel mistr Jan Hoy. 

Eine der 16 Kapellen des Kreuzwegs, der durch den Parkberg in 

Głuchołazy in Richtung Podlesie führt. Ihre Entstehung ist dicht 

mit dem Bau der St.-Anna-Kapelle (1859) verbunden. Den Bau der 

Kapelle und des Kreuzwegs hat der Meister Jan Hoy beaufsichtigt. 


97

98 

powiat nyski 

Fot. 160 

GŁUCHOŁAZY 

Kościół cmentarny św. Rocha o tradycji 

gotyckiej. Wzmiankowany w 1472 r., 

obecny zbudowany w latach 1626 -7. 

Hřbitovní kostel sv. Rocha s gotickým 

základem. Zmiňován v r. 1472, nynější 

vybudován v letech 1626 -7. 

Friedhofkirche des Hl. Rochus im gotischen 

Stil erbaut. Erwähnt im Jahr 1472, 

diese Kirche wurde in den Jahren 1626 -7 

erbaut. 

Fot. 161 

BISKUPÓW 

Gotycko-barokowy kościół Zwiastowania 

NPM zbudowany w XIV w. 

Wieża dobudowana w 1750 r. 

Goticko-barokní kostel Zvěstování 

Nejsvatější Panny Marie postaven ve 

XIV. stol. Věž dostavěna v r. 1750. 

Gotisch-barocke Kirche Maria Verkündigung 

erbaut im XIV. Jh. Der 

Turm wurde im Jahr 1750 an die Kirche 

angebaut.

Fot. 162 

BISKUPÓW 

Klasztor OO. Benedyktynów 

Benediktinský klášter 

Benediktiner Kloster 

Fot. 163 

BODZANÓW 

Scena Ukrzyżowania na zewnętrznej 

ścianie prezbiterium. 

Scéna Ukřižování na vnější stěně presbytáře. 

Szene der Kreuzigung an der Außenwand 

des Presbyteriums. 

Fot. 164 

BODZANÓW 

Figura św. Józefa z pocz. XIX w. 

Socha sv. Josefa z počátku XIX. stol. 

Figur des Hl. Józef vom Anfang des XIX. Jh. 


99

100 

Fot. 165 

BODZANÓW 

Współczesna kapliczka przydrożna 

Současná kaplička u cesty 

Gegenwärtige kleine Kapelle 

powiat nyski

Fot. 166 

BODZANÓW 

Dom zakonny Zgromadzenia Oblatów 

Maryi Niepokalanej. 

Řeholní dům Řádu Oblatů Neposkvrněné 

Panny Marie. 

Kloster des Ordens Oblatów Maryi Niepokalanej. 

Fot. 167 

BODZANÓW 

Barokowo-klasycystyczny kościół św. Józefa Robotnika zbudowany na pocz. XVIII w. 

Barokně-klasicistický kostel sv. Josefa Dělníka vystavěn na počátku XVIII. stol. 

Barock-klasizistische Kirche des Hl. Józef Robotnik erbaut zu Beginn des XVIII. Jh. 


101

102 

powiat nyski 

Fot. 168 

BURGRABICE 

Klasycystyczna kaplica grobowa z pocz. 

XIX w. 

Klasicistická hrobová kaple z počátku XIX. 

stol. 

Klassizistische Friedhofskapelle vom Anfang 

des XIX Jh. 

Fot. 169 

BURGRABICE. Figura św. Jana Nepomucena 

z końca XVIII w. 

Socha sv. Jana Nepomuckého z konce 

XVIII. stol. 

Figur des Hl. Jan Nepomucen vom Ende 

des XVIII. Jh. 

Fot. 170 

BURGRABICE 

Późnogotycki kościół św. Bartłomieja zbudowany 

w XVI wieku. W latach 1913-14 

został rozbudowany przez dodanie w miejsce 

wieży neobarokowej części centralnej. 

Pozdně gotický kostel sv. Bartoloměje, 

vybudován v XVI. stol. V letech 1913-14 

byl rozšířen přístavbou centrální části na 

místě neobarokní věže. 

Spätgotische Kirche des Hl. Bartłomiej, 

erbaut im XVI. Jh. In den Jahren 1913-14 

wurde die Kirche ausgebaut, indem man an 

der Stelle, wo der neubarocke Turm stand, 

einen zentralen Teil der Kirche erbaute.

Fot. 171 

CHARBIELIN. 

Barokowo - klasycystyczny kościół św. Jana Chrzciciela z 1780 r. W czasie ostatniej wojny spalony, odbudowany w 1958 r. 

Barokně - klasicistický kostel sv. Jana Křtitele z r. 1780. Během II. svět. války spálen, rekonstruován v r. 1958. 

Barock – klassizistische Kirche des Hl. Johannes der Täufer vom 1780. Während des letzten Krieges brannte die Kirche aus, wiederaufgebaut 

im Jahr 1958. 


103

Fot. 172 

BURGRABICE. Kościół św. Bartłomieja wzmiankowany w 1442 r. 

Kostel sv. Bartoloměje zmiňován v r. 1442 

Borkendorf. Die Kirche des Hl. Bartholomäus erwähnt im Jahr 1442. 

Fot. 174 

GIERAŁCICE 

Grupa Ukrzyżowanie (na cmentarzu) 

Skupina Ukřižování (na hřbitově) 

Gruppe Kreuzigung (auf dem Friedhof ) 

104 

powiat nyski 

Fot. 173 

Fot. 175 

GIERAŁCICE. 

Barokowa fi gura św. Jana Nepomucena 

z XVIII w. (dawna plebania) 

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého 

XVIII. stol. (bývalá fara) 

Barocke Figur des Hl. Jan Nepomucen 

vom XVIII. Jh. (früher Pfarrhaus) 

Fot. 176 

Jozef Krautwald - urodzony w Burgrabicach 

znany niemiecki rzeźbiarz. 

Jozef Krautwald - narozen v Burgrabicach, 

známý německý sochař. 

Jozef Krautwald - In Borkendorf (Burgrabice) 

geborener, bekannter deutscher Bildhauer. 

» Fot. 179 

JARNOŁTÓWEK 

Kapliczka 

Kaplička 

Kapelle

Fot. 177 

GIERAŁCICE 

Neogotycki kościół św. Michała Archanioła wzniesiony w latach 

1869 – 71. Późnorenesansowa wieża z 1615 r. zachowana z poprzedniego 

kościoła. 

Neogotický kostel sv. Michala Archanděla, postaven v letech 1869 

– 71. Pozdně renesanční věž z r. 1615, dochována z dřívějšího kostela. 

Neugotische Kirche des Hl. Michał Archanioł wurde in den Jahren 

1869 – 71 erbaut. Der Turm stammt aus dem Jahr 1615 im Spätrenaissancestil 

und ist aus der vorherigen Kirche erhalten geblieben. 

Fot. 178 

JARNOŁTÓWEK 

Figura św. Jana Nepomucena z początku XIX w. 

Socha sv. Jana Nepomuckého z počátku XIX. stol. 

Figur des Hl. Jan Nepomucen vom Anfang des XIX. Jh. 

Fot. 180 

JARNOŁTÓWEK. Kapliczka 

Kaplička 

Kapelle 


105

Fot. 182 

KONRADÓW 

Kościół pw. Chrystusa Króla wzniesiony w 1937 r. 

Kostel Povýšení Krista Krále, vybudován v r. 1937. 

Christus-König-Kirche erbaut im Jahr 1937. 

106 

powiat nyski 

Fot. 181 

Kalwaria w Sławniowicach wybudowana przez rodzinę Buchmann 

w 1916 r. 

Kalvárie ve Sławniowicach, postavena rodinou Buchmann v r. 1916 

Kalvarie in Groß Kunzendorf, erbaut von der Familie Buchmann 

im Jahr 1916. 

Fot. 183 

MARKOWICE. Figura św. Jana Nepomucena 

z XVIII w. 


Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus 

dem XVIII. Jh.

Fot. 184 

NOWY LAS 

Późnoklasycystyczny kościół św. Jadwigi został wzniesiony 

w latach 1819 – 23 w miejsce zniszczonego 1817 r. kościoła gotyckiego. 

Spalony pod koniec ostatniej wojny w został odbudowany 

w 1949 r. 

Pozdně klasicistický kostel sv. Hedviky byl postaven v letech 

1819 – 23 na místě zničeného gotického kostela z r. 1817. Spálen 

na konci II. svět. války, byl rekonstruován v roce 1949. 

Spätklassizistische Kirche der Hl. Hedwig wurde in den Jahren 

1819 – 23 auf die Stelle der im Jahr 1817zerstoerten gotischen 

Kirche erbaut. Die Kirche wurde Ende des II. Weltkrieges verbrannt 

und im Jahr 1949 wiederaufgebaut. 

Fot. 185 

NOWY LAS 

Barokowa fi gura św. Jana Nepomucena z 1733 r. 

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1733. 

Barocke Figur des Hl. Jan Nepomucen aus dem Jahr 1733. 


107

108 

powiat nyski

Fot. 187 

NOWY ŚWIĘTÓW 

Średniowieczny krzyż pokutny w murze otaczającym kościół. 

Středověký kajícný kříž ve stěně obklopující kostel. 

Mittelalterliches Bußkreuz im Mauer, der die Kirche umgibt. 

« Fot. 186 


Wczesnogotycki kościół pw. Chrystusa 

Króla wzniesiony w poł. XIII w. W 1719 

r dobudowano barokową wieżę. Znaczną 

rozbudowę przez dodanie nowego 

korpusu przeprowadzono w 1937 r. 

Raně gotický kostel Povýšení Krista 

Krále, vybudován v polovině XIII. stol. 

V r. 1719 byla přistavěna barokní věž. 

Značné rozšíření přístavbou nového korpusu 

bylo provedeno v r. 1937. 

Frühgotische Christus-König-Kirche 

wurde in der Hälfte des XIII. Jh. erbaut. 

Im Jahr 1719 wurde an die Kirche der 

Barockturm angebaut. Der große Umbau 

mit dem Bau des neuen Gehäuses fand 

im Jahr 1937 statt. 

Fot. 188 


Figura św. Jana Nepomucena w elewacji dworu. 

Figura sv. Jana Nepomuckého na průčelí dvora. 

Figur des Hl. Jan Nepomucen in der Hoff assade. 

Fot. 189 

PODLESIE 

Kamień graniczny przy drodze do Głuchołaz z inicjałami bpa Andrzeja Jerina i datą 1586 

Hraniční kámen u cesty do Głuchołaz s iniciálami biskupa Andrzeja Jerina a rokem 1586 

Grenzenstein an der Strasse nach Głuchołazy mit Monogramm des Bischofs Andrzej 

Jerina und mit dem Datum 1586 


109

110 

powiat nyski

Fot. 191 

POLSKI ŚWIĘTÓW 

Kościół św. Jana Chrzciciela został wzniesiony w 2 poł. XIII w. W 1660 r. dobudowano 

wieżę a w 1678 r. drewniany sufi t został zastąpiony kolebkowym sklepieniem. 

Kostel sv. Jana Křtitele byl postaven ve 2. polovině XIII. stol. V r. 1660 byla přistavěna věž 

a v r. 1678 dřevěný strop nahrazen kolébkovou klenbou. 

Kirche des Hl. Johann der Täufer wurde in der 2 Hälfte des XIII. Jh. erbaut. Im Jahr 

1660 ist der Turm angebaut und im Jahr 1678 wurde die Holzdecke durch das Tonnengewölbe 

ersetzt. 

« Fot. 190 

PODLESIE 

Neogotycki kościół św. Jerzego wybudowany w latach 1897-99 

Neogotický kostel sv. Jiří, vybudován v letech 1897-9 

Neugotische Kirche des Hl. Jerzy, erbaut in den Jahren 1897-9 

Fot. 192 


Figura Chrystusa Ecce Homo 

Socha Krista Ecce Homo 

Figur von Christus Ecce Homo 

Fot. 193 


Ścięcie św. Pawła - fragment ambony 

z końca XVIII w. 

Stětí sv. Pavla - fragment kazatelny z konce 

XVIII. stol. 

Enthauptung des Hl. Paweł - Fragment 

der Kanzel vom Ende des XVIII. Jh. 

Fot. 194 


Barokowa kaplica z 1704 r. przy drodze 

w kierunku Nysy. 

Barokní kaple z r. 1704 u cesty směrem 

na Nysu. 

Barocke Kapelle aus dem Jahr 1704, 

an der Strasse in Richtung Neiße. 


111

112 

powiat nyski 

Fot. 195 

STARY LAS 

Neobarokowy kościół św. Marcina Bpa 

wzmiankowany w 1302 r. Rozbudowany 

w 1913 r. 

Neobarokní kostel sv. Martina Biskupa, 

zmiňován v r. 1302. Rozšířen v r. 1913 

Neubarocke Kirche des Hl. Marcin Bischof, 

erwähnt im Jahr 1302. Ausgebaut 

im Jahr 1913. 

Fot. 196 

SUCHA KAMIENICA 

Barokowo ludowa grupa Ukrzyżowania 

Lidově barokní skupina Ukřižování 

Barok-volkstümliche Gruppe der Kreuzigung 

Fot. 197 


Kapliczka przy drodze do Polskiego Świętowa. 

Kaplička u cesty do Polskiego Świętowa. 

Kapelle an der Strasse nach Polskie Świętowo. 

» Fot. 199 


Neogotycka kaplica św. Michała Archanioła z 1863 r. 

Neogotická kaple sv. Michala Archanděla z r. 1863. 

Neugotische Kapelle des Hl. Michał Archanioł aus 

dem Jahr 1863.


113

Gmina Korfantów 

114 

powiat nyski

« Fot. 200 

KORFANTÓW. Neobarokowy kościół Świętej Trójcy wzmiankowany w 1335 r., rozbudowany do dzisiejszych rozmiarów staraniem 

ks. Walentego Wojciecha w latach 1908-9. Z poprzedniego kościoła zachowana barokowa wieża z 1751 r. oraz elementy gotyckie 

z wcześniejszych budowli. W latach 1564-1622 kościół należał do Luteran sprowadzonych do Korfantowa przez Adama Gotscha. 

Poważnie uszkodzony podczas działań ostatniej wojny, odbudowany w latach 1958-9 oraz 1967-70. 

Neobarokní kostel Svaté Trojice zmiňován v r. 1335, rozšířen do dnešních rozměrů přičiněním kněze Walentego Wojciecha v letech 

1908-9. Z dřívějšího kostela je dochována barokní věž z r. 1751 a gotické prvky z dřívějších staveb. V letech 1564-1622 kostel patřil 

luteránům, které přivedl do Korfantowa Adam Gotsch. Značně poškozen během operací II. svět. války, rekonstruován v letech 1958-9 

a 1967-70. 

Neubarocke Dreifaltigkeitskirche erwähnt im Jahr 1335, ausgebaut bis heutige Größe dank der Bemühungen des Priesters Walenty 

Wojciech in den Jahren 1908-9. Aus der alten Kirche ist der Barockturm aus dem Jahr 1751 und die gotische Elemente aus den früheren 

Bauwerken erhalten geblieben. In den Jahren 1564-1622 gehörte die Kirche den Lutheraner, die Adam Gotsch nach Korfantów (Friedland) 

geholt hat. Die Kirche war während des letztens Krieges schwer beschädigt, wiederaufgebaut in den Jahren 1958-9 und 1967-70. 

Fot. 201 

GRYŻÓW 

Renesansowa płyta wotywna (żeliwna) 

z klęcząca parą fundatorów z 2. poł. XVI w. 

Renesanční votivní deska (litinová) s klečícím 

párem zakladatelů z 2. poloviny XVI. stol. 

Renaissancevotivplatte (aus dem Gusseisen) 

mit den knienden Stifter aus der 2. 

Hälfte des XVI Jh. 

Fot. 202 

GRYŻÓW 

Romańsko-gotycki kościół św. Mateusza wzmiankowany w 1376 r., 

przebudowany na przełomie XVII i XVIII w. 

Románsko-gotický kostel sv. Matyáše zmiňován v r. 1376, přestavěn 

na přelomu XVII. a XVIII. stol. 

Romanisch-gotische Kirche des Hl. Mateusz, erwähnt im Jahr 1376, 

umgebaut um die Wende des XVII. und XVIII Jh. 


115

116 

powiat nyski

Fot. 204 

Kapliczka w Rączce 

Kaplička v Rączce 

Die Kapelle in Rączka (Rainisch) 

« Fot. 203 

KUŹNIA LIGOCKA 

Kościól MB Nieustającej Pomocy 

Kostel Matky Boží Neustálé Pomoci 

Kirche Mutter Gottes der unaufhörlichen 

Hilfe 

Fot. 205 

PRZECHÓD 

Barokowy kościół pod wezwaniem św. Jana Chrzciciela, wybudowany w 1779 r. 

Barokní kostel zasvěcen sv. Janu Křtiteli, v r. 1779 

Die barocke Kirche des Hl. Johannes des Täufers, erbaut im Jahr 1779. 


117

118 

powiat nyski

Fot. 207 

PRZYDROŻE MAŁE 

Kościół św. Floriana z pocz. XIX w. 

Kostel sv. Floriána z počátku XIX. stol. 

Kirche St. Florian aus dem Anfang des XIX. Jahrhundert 

« Fot. 206 

ŚCINAWA NYSKA 

Barokowy kościół św. Piotra i Pawła wzmiankowany w 1302 

r., obecny wybudowany w 1586 r. Renesansowa wieża zachowana 

z poprzedniego kościoła z 1585 r. 

Barokní kostel sv. Petra a Pavla zmiňován v r. 1302, nynější 

vybudován v r. 1586. Renesanční věž dochována z dřívějšího kostela 

z r. 1585. 

Barockkirche St. Peter und Paulus erwähnt im Jahr 1302, diese 

Kirche ist im Jahr 1586 gebaut worden. Renaissanceturm ist von 

der alten Kirche aus dem Jahr 1585 erhalten geblieben. 

» Fot. 209 

RZYMKOWICE 

Kościół św. Piotra i Pawła wybudowany w 1904 r. 

Kostel sv. Petra a Pavla vybudován v r. 1904 

Die Kirche der Hl. Peter und Paul erbaut im Jahr 1904. 

Fot. 208 

PRZYDROŻE WIELKIE 

Kościól MB Częstochowskiej z 1823 r. 

Kostel Matky Boží Čenstochovské z r. 1823 

Kirche der Mutter Gottes von Tschenstochau aus dem Jahr 1823. 


119

Fot. 211 

RYNARCICE 

Barokowy kościół św. Mikołaja wzmiankowany w 1305 r., obecny wybudowany w 1790 r. 

Barokní kostel sv. Mikuláše zmiňován v r. 1305, nynější vybudován v r. 1790. 

Barocke Kirche St. Nikolaus erwähnt im Jahr 1305, diese Kirche ist im Jahr 1790 gebaut worden. 

120 

powiat nyski

Fot. 212 

ŚCINAWA MAŁA 

Barokowy kościół pw. Nawiedzenia NPM wzmiankowany 

w 1226 r., obecny zbudowany w XIV lub XV w., rozbudowany 

w latach 1744 i 1796. Rozbudowa spowodowana była zniszczeniami 

jakich dokonał wielki pożar, który strawił całe miasto. 

W kościele znajduje się rokokowa ambona przeniesiona tu z kościoła 

św. Jakuba w Nysie, wykonana w latach 1776-9 przez rzeźbiarza 

Józefa Hartmanna i malarza Andrzeja Stephena, z rzeźbami 

symbolizującymi trzy kontynenty - Azję, Afrykę i Amerykę. 

Barokní kostel Navštívení Nejsvatější Panny Marie zmiňován v r. 

1226, nynější postaven ve XIV. nebo XV. stol., rozšířen v letech 1744 

a 1796. Rozšíření bylo v důsledku zničení, které způsobil velký požár, 

který sežehl celé město. V kostele se nachází rokoková kazatelnice, 

přemístěná zde z kostela sv. Jakuba v Nyse, kterou zhotovili v letech 

1776-9 řezbář Josef Hartmann a malíř Andrzej Stephen, se sochami 

symbolizujícími tři kontinenty - Asii, Afriku a Ameriku. 

Mariä-Empfängnis-Kirche im Barock erwähnt im Jahr 1226, 

diese Kirche ist im XIV. oder XV. Jahrhundert gebaut worden, in 

den Jahren 1744 und 1796 ausgebaut. Der Ausbau war mit den 

Zerstörungen aufgrund des großen Brandes, das die ganze Stadt 

zerstört hat, verbunden. In der Kirche befi ndet sich eine Rokokokanzel, 

die In diese Kirche aus der Kirche St. Jakob in Neiße übertragen 

wurde, gefertigt in den Jahren 1776-9 vom Bildhauer Józef 

Hartmann und Kunstmaler Andrzej Stephen, mit den Skulpturen, 

die drei Kontinente symbolisieren - Asien, Afrika und Amerika. 

Fot. 214 

WŁODARY. Barokowy kościół pw. Narodzenia NMP wzmiankowany 

w 1305 r. obecny zbudowany w latach 1749-54. 

Fot. 213 

WĘŻA 

Kościół św. Nikazegi i Chrystusa Króla z 1767 r. 

Kostel sv. Nikazego a Krista Krále z r. 1767 

Die Kirche des Königs Christus aus dem Jahr 1767. 

Barokní kostel Narození Nejsvatější Panny Marie zmiňován v r. 

1305, nynější postaven v letech 1749-54. 

Barockkirche Mariä Geburt erwähnt im Jahr 1305, diese Kirche 

ist in den Jahren 1749-54 gebaut worden. 


121

Gmina Kamiennik 

122 

powiat nyski

Fot. 217 

CIESZANOWICE 

Figura św. Jana Nepomucena z XVIII w. 


Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus dem XVIII Jh. 

» Fot. 216 

KARŁOWICE WIELKIE 

Późnobarokowy kościół św. Marii Magdaleny wzmiankowany 

w 1244 r. Obecny zbudowany w 1758 r. 

Pozdně barokní kostel sv. Marie Magdaleny zmiňován v r. 1244. 

Nynější postaven v r. 1758. 

Spätbarocke Kirche der Hl. Maria Magdalena erwähnt im 

Jahr 1244. Diese Kirche wurde im Jahr 1758 erbaut. 

« Fot. 215 

KAMIENNIK 

Kościół św. Andrzeja wzmiankowany w 1302 r. Obecny zbudowany 

w 1794 r., przebudowany w 1900 r. (nadbudowa wieży). 

Kostel sv. Ondřeje zmiňován v r. 1302. Nynější postaven 

v r. 1794, přestavěn v r. 1900 (nadstavba věže). 

Kirche des Hl. Andreas erwähnt im Jahr 1302. Diese Kirche 

wurde im Jahr 1794 erbaut und im Jahr 1900 umgebaut. 

(Aufbau des Turmes). 

Fot. 218 

GOWOROWICE 

Kościół pw. Nawiedzenia NMP wzniesiony w 1806 r. 

Kostel zasvěcen Navštívení NPM postaven v r. 1806 

Die Kirche Mariä Empfängnis erbaut im Jahr 1806. 


123

Fot. 220 

Fot. 219 

SZKLARY 

Późnobarokowy kościół św. Michała Archanioła 

wzmiankowany w 1302 r. obecny 

zbudowany w latach 1752-65. 

Pozdně barokní kostel sv. Michala Archanděla 

zmiňován v r. 1302, nynější postaven 

v letech 1752-65. 

Spätbarocke Kirche St. Michael erwähnt 

im Jahr 1302. Diese Kirche wurde in den 

Jahren 1752-65 erbaut. 

124 

powiat nyski 

Fot. 221 

Krzyż pokutny - jedyny ślad po wsi Wechczewicz 

Kajícný kříž – jediná stopa po vesnici Wechczewicz 

Das Büßerkreuz – die einzig verbliebene Spur des Dorfes Wechczewicz 

» Fot. 222 

LIPNIKI 

Późnobarokowy kościół św. Marcina wzmiankowany w 1289 r. 

Obecny zbudowany w poł. XVIII w. 

Pozdně barokní kostel sv. Martina zmiňován v r. 1289. Nynější 

postaven v polovině XVIII. stol. 

Spätbarocke Kirche St. Martin erwähnt im Jahr 1289. Diese 

Kirche wurde Mitte des XVIII Jh. erbaut.


125

Gmina Łambinowice 

126 

powiat nyski 

Fot. 224

Fot. 225 

BIELICE 

Gotycki kościół św. Katarzyny Aleksandryjskiej wzmiankowany 

w 1305 r., przebudowany w XVIII w. z późnoklasycystyczną wieżą 

z 1833 r. 

Gotický kostel sv. Kateřiny Alexandrijské zmiňován v r. 1305, 

přestavěn v XVIII. stol. s pozdně klasicistickou věží z r. 1833. 

Die gotische Kirche der Hl. Katharina von Alexandrien erwähnt 

im Jahr 1305, wurde im XVIII. Jh. umgebaut, mit dem spätklassizistischen 

Turm aus dem Jahr 1833. 

« Fot. 223 

ŁAMBINOWICE 

Neogotycki kościół św. Marii Magdaleny wzmiankowany 

w 1273 r., obecny zbudowany w latach 1873-74. 

Neogotický kostel sv. Marie Magdaleny zmiňován v r. 1273, 

nynější postaven v letech 1873-74. 

Die neugotische Kirche der Hl. Maria Magdalena erwähnt im 

Jahr 1273. Diese Kirche wurde in den Jahren 1873-74 erbaut. 

Fot. 226 

BUDZIESZOWICE 

Kościól pw. Narodzenia NMP z 1850 r 

Kostel Narození Nejsvatější Panny Marie z r.1850. 

Bauschwitz. Die Kirche Maria Geburt aus dem Jahr 1850 


127

128 

powiat nyski 

Fot. 227 

MAŃKOWICE. Barokowy kościół św. Mateusza wzmiankowany 

w 1302r., obecny zbudowany w 1693 r. 

Barokní kostel sv. Matyáše zmiňován v r. 1302, nynější postaven 

v r. 1693. 

Die barocke Kirche des Hl. Matthäus erwähnt im Jahr 1302. Diese 

Kirche wurde im Jahr 1693 erbaut. 

Fot. 228 

JASIENICA DOLNA 

Barokowy kościół św. Marcina wzmiankowany w 1290 r., obecny 

wybudowany w 1725 r. W wyniku ostatniej wojny w marcu 1945 r. 

spłonął. Odbudowę ukończono w 1949 r. 

Barokní kostel sv. Martina zmiňován v r. 1290, nynější vybudován 

v r. 1725. V důsledku II. svět. války shořel v březnu 1945. Rekonstrukce 

byla ukončena v r. 1949. 

Nieder Hermsdorf. Die barocke Kirche des Hl. Martin erwähnt 

im Jahr 1290. Diese Kirche wurde im Jahr 1725 erbaut. 

Im letzten Krieg, im März 1945 brannte die Kirche ab. Der Wiederaufbau 

der Kirche wurde im Jahr 1949 beendet.

Fot. 229 

MALERZOWICE 

Barokowy kościół św. Wawrzyńca z 1700 r. 

Barokní kostel sv. Vavřince z r. 1700 

Die barocke Kirche des Hl. Laurentius aus dem Jahr 1700. 

Fot. 230 

LASOCICE 

Późnorenesansowy kościół św. Franciszka wzmiankowany 

w 1397 r. obecny zbudowany w 1618 r. 

Pozdně renesanční kostel sv. Františka zmiňován v r. 1397, 

nynější postaven v r. 1618. 

Eine Spätrenaissance Kirche des Hl. Franziskus erwähnt im 

Jahr 1397. Diese Kirche wurde im Jahr 1618 erbaut. 


129

130 

powiat nyski

Fot. 232 

SOWIN 

Kościół św. Floriana 

Kostel sv. Floriána 

Die Kirche des Hl. Florian 

« Fot. 231 

WIERZBIE 

Neoromański kościół Podwyższenia Św. Krzyża 

wybudowany w 1905 r. 

Neorománský kostel Povýšení sv. Kříže vybudován 

v r. 1905. 

Die neuromanische Kirche der Erhöhung des 

Heiligen Kreuzes erbaut im Jahr 1905. 

Fot. 233 

WIERZBIE 

Barokowa kaplica cmentarna wybudowana w 1774 r. 

Barokní hřbitovní kaple postavena v r. 1774. 

Die barocke Friedhofskapelle erbaut im Jahr 1774 r. 


131

Gmina Pakosławice 

132 

powiat nyski

Fot. 235 

NOWAKI 

Kościół św. Andrzeja wzmiankowany 

w 1335 r., obecny zbudowany w 1505 r. 

Spalony podczas działań wojennych 

w 1945 r., odbudowany w 1957 r. 

Kostel sv. Ondřeje zmiňován v r. 1335, 

nynější postaven r. 1505. Spálen během vojenských 

operací v r. 1945, rekonstruován 

r. 1957. 

Kirche des Hl. Andreas, erwähnt im Jahr 

1335, diese Kirche wurde im Jahr 1505 

erbaut, verbrannt während des Krieges im 

Jahr 1945, wiederaufgebaut im Jahr 1957. 

« Fot. 234 

PAKOSŁAWICE 

Późnoromański kościół śś. Piotra i Pawła wzmiankowany 

w 1288 r. zbudowany w 1 poł. XIII w. W 1806 dobudowano 

wieżę oraz przebudowano kościół. W 1945 r. odbudowano wieżę 

zniszczoną podczas działań wojennych. 

Pozdně románský kostel sv. Petra a Pavla zmiňován v r. 1288, 

postaven v 1. polovině XIII. stol. V r. 1806 byla přistavěna věž 

a přestavěn kostel. V r. 1945 byla zrekonstruována věž zničená 

během vojenských operací. 

Spätromanische Kirche der Hl. Piotr und Paweł, erwähnt im 

Jahr 1288, wurde in der 1. Hälfte des XIII Jh. Erbaut. Im Jahr 

1806 wurde der Turm angebaut und die Kirche wurde umgebaut. 

Im Jahr 1945wurde der Turm, der während des Krieges 

zerstört wurde, wiedererbaut. 

Fot. 236 


133

Fot. 237 

PRUSINOWICE 

Kościół św. Michała Archanioła wzmiankowany w 1302 r., 

obecny zbudowany w XIV wieku, znacznie rozbudowany w 1885 r. 

przez wybudowanie w miejsce nawy nowego kościoła. 

Kostel sv. Michala Archanděla zmiňován r. 1302, nynější postaven 

ve XIV. stol., značně rozšířen v r. 1885 výstavbou nového kostela 

na místě lodi. 

Kirche des Hl. Michał Archanioł, erwähnt im Jahr 1302, diese 

Kirche wurde im XIV. Jh. erbaut, umgebaut im Jahr 1885. Es wurde 

damals auf der Stelle des Schiff es eine neue Kirche erbaut. 

134 

powiat nyski 

Fot. 238 

RZYMIANY 

Kościół pw. Matki Bożej Różańcowej wybudowany w 1908 r. 

W 1945 r. doszczętnie spalony przez Rosjan, odbudowany w 1952 r. 

Kostel Matky Boží Růžencové vystavěn r. 1908. V r. 1945 úplně 

spálen Rudou armádou, rekonstruován v r. 1952. 

Kirche zur Matka Boża Różańcowa wurde im Jahr 1908 erbaut. 

Im Jahr 1945 komplett von den Russen verbrannt, wiederaufgebaut 

im Jahr 1952 r. 

» Fot. 239 

BIECHÓW 

Neogotycka kaplica pałacowa pw. MB Łaskawej wybudowana 

w 1863 r. przez rodzinę Matuschke. 

Neogotická palácová kaple Matky Boží Laskavé vybudována r. 

1863 rodinou Matuschke. 

Neugotische Palastkapelle pw. MB Łaskawej, gebaut im Jahr 

1863 von der Familie Matuschke.


135

136 

powiat nyski 

Fot. 240 

ŚMIŁOWICE 

Barokowa fi gura Chrystusa Salwatora 

z XVIII w. 

Barokní socha Krista Salvátora z XVIII. 

stol. 

Die barocke Statue Christi Salvatore aus 

dem XVIII. Jh. 

» Fot. 241 

REŃSKA WIEŚ 

Barokowy kościół św. Małgorzaty 

wzmiankowany w 1335 r., obecny wybudowany 

w 1649 r. , przebudowany 

w 1721 (budowa wieży). 

Barokní kostel sv. Markéty zmiňován 

v r. 1335, nynější postaven v r. 1649, přestavěn 

r. 1721 (výstavba věže). 

Barockkirche der Hl. Małgorzata, erwaehnt 

im Jahr 1335. Diese Kirche wurde 

im Jahr 1649 erbaut und umgebaut 

im Jahr 1721 (Bau des Turmes).


137

Gmina Skoroszyce 

138 

powiat nyski

Fot. 243 

SKOROSZYCE 

Płyta nagrobna rycerza Wolfa z XVII w. 

Náhrobní deska rytíře Wolfa ze XVII. stol. 

Die Grabplatte des Ritters Wolf aus dem 

XVII. Jh. 

« Fot. 242 

SKOROSZYCE 

Gotycki kościół św. Jadwigi wzmiankowany 

w 1302 r., obecny zbudowany 

w 1738 r. zniszczony w marcu 1945 r., 

odbudowany w 1949 r. 

Gotický kostel sv. Hedviky zmiňován v 

r. 1302, nynější postaven v r. 1738, zničen 

v březnu 1945, zrekonstruován v r. 1949 

Gotische Kirche der Hl. Hedwig, erwähnt 

im Jahr 1302, diese Kirche wurde 

im Jahr 1738 erbaut, zerstört im März 

1945, wiederaufgebaut im Jahr 1949. 

Fot. 244 

CHRÓŚCINA 

Kościół św Michała Archanioła wzmiankowany w 1370 r., obecny wybudowany w poł. 

XVI wieku. Przebudowany w 1820 r., spalony w marcu 1945 r., odbudowany w 1946 r. 

Kostel sv. Michala Archanděla zmiňován v r. 1370, nynější postaven v polovině XVI. stol. 

Přestavěn r. 1820, spálen v březnu 1945, zrekonstruován v r. 1946. 

Kirche des Hl. Michał Archanioł, erwähnt im Jahr 1370, diese Kirche wurde in der 

Hälfte des XVI. Jh. erbaut. Umgebaut im Jahr 1820, verbrannt im März 1945, wiederaufgebaut 

im Jahr 1946 r. 


139

140 

powiat nyski 

Fot. 246 

Fot. 245 

CZARNOLAS 

Neogotycki kościół pw. Matki Boskiej Częstochowskiej 

i św. Mikołaja wzmiankowany 

w 1302 r., obecny zbudowany w 1890 r. 

Neogotický kostel Matky Boží Čenstochovské 

a sv. Mikuláše zmiňován v r. 

1302, nynější postaven r. 1890. 

Neugotische Kirche zur heiligen Mutter 

Tschenstochaus und Hl. Nikolaus, erwähnt 

im Jahr 1302, diese Kirche ist im 

Jahr 1890 erbaut. 

Fot. 247 

MROCZKOWA 

Droga Krzyżowa 

Křížová cesta 

Eckwertsheide. Der Kreuzweg

Fot. 248 

MROCZKOWA 

Barokowa fi gura św. Tadeusza Judy z 1770 r. 

Barokní socha sv. Tadeáše Judy z r. 1770 

Die barocke Statue des Hl. Judas Th addäus 

aus dem Jahr 1770. 

Fot. 249 

MROCZKOWA 

Klasycystyczny kościół odpustowy MB Wspomożycielki Wiernych wzniesiony w miejscu poprzedniego w 1824 r., gruntownie przebudowany 

w 1914 r. 

Klasicistický pouťový kostel Matky Boží Pomocnice Věřících postaven na místě dřívějšího v r. 1824, od základu přestavěn v r. 1914 

Klassizistische Kirchweihkirche MB Wspomożycielki Wiernych erbaut auf der Stelle der vorherigen Kirche im Jahr 1824, gründlich 

umgebaut im Jahr 1914. 


141

Fot. 250 

Neogotycki kościół odpustowy pw. św. Krzyża zbudowany w 2 poł. XIX wieku, koło Siedziny, tzw. „w polu” 

Neogotický pouťový kostel Svatého Kříže postaven ve 2. polovině XIX. stol., u Siedziny, tak zvaný „v poli” 

Neugotische Heiligkreuzkirche, erbaut in der 2. Hälfte des XIX. Jh., neben Siedzina, im sog. Feld 

142 

powiat nyski

Fot. 251 

MAKOWICE 

Barokowy kościół św. Andrzeja wzmiankowany w 1300 r., obecny wybudowany w 1735 r. , rozbudowany w 1892 r. 

Barokní kostel sv. Ondřeje zmiňován v r. 1300, nynější postaven r. 1735, rozšířen v r. 1892 

Barockkirche des Hl. Andreas erwähnt im Jahr 1300, diese Kirche ist im Jahr 1735 erbaut und im Jahr 1892 umgebaut 


143

144 

powiat nyski

Fot. 253 

STARY GRODKÓW 

Wczesnogotycki kościół pw. Świętej Trójcy wzmiankowany 

w 1271 r., zbudowany w końcu XIII wieku, przebudowany i powiększony 

w 1910 r. 

Raně gotický kostel Svaté Trojice zmiňován v r. 1271, vybudován 

koncem XIII. stol., přestavěn a zvětšen v r. 1910 

Frühgotische Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit, erwähnt im 

Jahr 1271, wurde Ende des XIII. Jh. erbaut, umgebaut und vergrößert 

im Jahr 1910r. 

« Fot. 252 

SIDZINA 

Barokowy kościół śś Piotra i Pawła wzmiankowany w 1302 r., 

obecny wybudowany w 1651 r. w miejscu spalonego poprzedniego, 

przebudowany w 1824 r. 

Barokní kostel sv. Petra a Pavla zmiňován v r. 1302, nynější vybudován 

r. 1651 na místě dřívějšího spáleného, přestavěn v r. 1824 

Barockkirche der Hl. Piotr und Paweł, erwähnt im Jahr 1302, 

diese Kirche ist im Jahr 1651, auf die Stelle der vorher verbrannten 

Kirche, umgebaut im Jahr 1824. 

Fot. 254 

SIDZINA. Figura św. J. Nepomucena z XVIII w. 

Socha sv. J. Nepomuckého z XVIII. stol. 

Die Statue des Hl. Johannes Nepomuk aus dem XVIII. Jh. 


145

Najstarsze kroniki opisują 

istnienie Nysy, jako osady, 

już w X wieku. Usadowienie 

w dolinie rzeki o tej samej 

nazwie, stanowiło bardzo dogodne 

warunki dla osadnictwa, rozwoju 

handlu, rzemiosła i rolnictwa. Wraz 

z rozwojem osady, wzrastała liczba 

jej mieszkańców. 

Od XII wieku Nysa stała się własnością 

biskupów wrocławskich, którzy 

otoczyli ją szczególną opieką. 

Dzięki ich hojnej fundacji rozbudowano 

miasto. Powstało wiele ważnych 

budynków sakralnych i świeckich. 

Z inicjatywy biskupów sprowadzono 

liczne zgromadzenia zakonne, których 

zadaniem była m.in. opieka nad społecznością 

miasta. 

Położenie i bogactwo rozwijającej 

się Nysy nęciło wielu najeźdźców. 

W XV wieku nie ominęły jej konfl ikty, 

oblężenia, pogromy i epidemie. Pustoszącymi 

te tereny były wojny husyckie 

(1419-1439). Szczególnie tragiczny 

dla Nysy był rok 1428. Dlatego 

już w średniowieczu powstało kilka 

szpitali i domów opieki ufundowanych 

przez biskupów. W 1417 roku proboszcz 

kościoła św. Jakuba Pudweck 

ufundował sierociniec, tzw. dom mendykantów. 

Zamieszkałe w nim sieroty 

musiały same troszczyć się o utrzymanie 

przez pobieranie różnych darowizn 

(mendicare - łac. żebrać). 1 

W XVI w. nastąpiły istotne zmiany 

religijno-społeczne. Reformacja, 

do której biskupi podchodzili pierwotnie 

bardzo tolerancyjnie, spowodowała 

wzrost sił protestanckich, 

szczególnie we Wrocławiu. Dlatego 

1 Magazyn internetowy hista-zone www.hista-zone.rar.pl 

146 

Maria Luiza Merkert 

Zápisy o existenci Nysy jako 

osady jsou dochovány v nejstarších 

kronikách již z X. 

století. Osídlení údolí řeky se stejným 

názvem vytvořilo velmi příznivé podmínky 

pro kolonizaci, rozvoj obchodu, 

řemesla a zemědělství. Společně s 

rozvojem osady se zvyšoval její počet 

obyvatel. 

Od XII. století byla Nysa vlastnictvím 

wroclawských biskupů, kteří jí věnovali 

zvláštní pozornost. Díky jejich štědré 

nadaci bylo město rozšiřováno. Vzniklo 

mnoho důležitých sakrálních a světských 

budov. Z iniciativy biskupů se usadily 

mnohé řeholní řády, jejichž úkolem byla 

mj. péče o městskou pospolitost. 

Poloha a bohatství rozvíjející se Nysy 

lákaly mnoho nájezdníků. V XV. století 

se Nyse nevyhnuly konfl ikty, obležení, 

pogromy a epidemie. Tato území byla 

pleněna za husitských válek (1419- 

1439). Obzvlášť tragický pro Nysu 

byl rok 1428. Proto již ve středověku 

vzniklo několik špitálů a hospiců, které 

založili biskupové. V roce 1417 farář 

kostela sv. Jakuba Pudweck založil sirotčinec, 

tzv. dům mendikantů. Sirotci 

v něm bydlící se museli starat o živobytí 

přijímáním různých darů (mendicare 

- lat. žebrat). 1 

V XVI. století nastaly zásadní náboženské 

a společenské změny. Reformace, 

k níž biskupové zprvu přistupovali 

velmi tolerantně, způsobila 

růst protestantského vlivu, zejména ve 

Wroclawi. A proto časem bylo hlavní 

město knížectví přeneseno právě do 

Nysy. Vyzvedlo to ještě víc její význam. 

Zároveň s protireformací nastala ještě 

větší výstavba a rozvoj města. 

1 Internetový magazín hista-zone www.hista-zone.rar.pl 

Die ältesten Chroniken beschreiben 

das Bestehen von 

Neiße als einer Siedlung 

schon im 10. Jh. Der Standort im Tal 

eines Flusses, welcher den gleichen Namen 

trug, stellte sehr gute Bedingungen 

für Ansiedlungen, die Entwicklung 

des Handels, des Handwerks und der 

Landwirtschaft dar. Zusammen mit der 

Entwicklung der Siedlung erhöhte sich 

auch ihre Einwohnerzahl. 

Ab dem 12. Jh. wurde Neiße zum Eigentum 

der Breslauer Bischöfe, die die 

Ortschaft besonderer Fürsorge umgaben. 

Dank ihrer großzügigen Stiftung 

wurde die Stadt ausgebaut. Es entstanden 

viele wichtige kirchliche und Laien-Einrichtungen. 

Auf Treiben der Bischöfe 

wurden viele Ordensvereinigungen 

nach Neiße geholt, deren Aufgaben 

u.a. die Stadteinwohnerfürsorge war. 

Die Lage und der Reichtum der sich 

weiterentwickelnden Neiße haben viele 

Eindringlinge gelockt. Im 15. Jh. wurde 

die Stadt auch nicht von Konfl ikten, 

Belagerungen, Pogromen und Epidemien 

verschont. Diese Gebiete wurden 

unter andrem von den Hussitenkriegen 

(1419 bis 1439) verwüstet. Für Neiße 

war besonders das Jahr 1428 verheerend. 

Deshalb auch entstanden schon 

im Mittelalter einige Krankenhäuser 

und Pfl egeheime, die von den Bischöfen 

gestiftet wurden. 1417 hat der 

Pfarrer der St.-Jakobs-Kirche ein Waisenhaus, 

das sog. Mendikantenhaus, 

gestiftet. Die dieses Heim bewohnenden 

Waisen mussten sich selbst um ihre 

Verpfl egung kümmern, was sie dank 

verschiedner Schenkungen geschaff t 

haben (mendicare – Lat. betteln) 1 . 

1 Magazyn internetowy hista-zone www.hista-zone.rar.pl

z czasem stolicę księstwa przeniesiono 

właśnie do Nysy. Podniosło to jeszcze 

bardziej jej znaczenie. Wraz z kontrreformacją 

przyszła jeszcze większa 

rozbudowa miasta. 

W tych czasach Nysa należała 

do monarchii Habsburgów. W I połowie 

XVII w. biskupstwo przypadło 

arcyksięciu Karolowi Habsburgowi. 

W 1622 roku kontynuując politykę 

kontrreformacji sprowadził do Nysy 

zakon jezuitów. W jego planach 

Nysa miała stać się najważniejszym 

na Śląsku ośrodkiem politycznym, 

naukowym i gospodarczym. Dlatego 

biskup Karol Habsburg ufundował 

w roku 1623 dla jezuitów olbrzymi 

kompleks, który na cześć założyciela 

otrzymał nazwę „Carolinum”. 

Uroczyste otwarcie miało miejsce 

23 kwietnia 1624 r. Jednak w tym 

samym 1624 roku Karol Habsburg 

otrzymał od króla Hiszpanii, Filipa 

IV urząd wicekróla Portugalii. Niestety 

w drodze do Madrytu zmarł 

na febrę. Pochowany został w Escurialu. 

Jednak jego serce złożono 

w ufundowanym przez niego kościele 

jezuickim obok „Carolinum”. 

W tym samym czasie w Europie 

szalała wojna trzydziestoletnia (1618- 

1648), która również nie ominęła Nysy. 

W latach 1620-1642 miasto najechały 

protestanckie wojska saskie, szwedzkie 

i duńskie, dokonując wielkich zniszczeń. 

Mieszkańcy Nysy ponosili koszty: 

gwałtów, pożarów, grabieży, wysokiej 

kontrybucji i przyniesionej przez 

wojnę zarazy. 

Nie lepiej żyło się mieszkańcom 

w XVIII w. Wraz z początkiem wojen 

śląskich (1740-1763), spadły na Nysę 

zniszczenia i nowe panowanie, nieprzychylnego 

katolicyzmowi państwa 

pruskiego. Z prężnego ośrodka handlowego, 

Nysa stała się zamkniętą 

twierdzą, zajmując bardzo ważne miejsce 

w planach strategicznych królów 

pruskich. 

W 1807 r. walczące w kampanii 

pruskiej wojska napoleońskie, przez 

4 miesiące oblegały miasto. Znowu 

cierpiała ludność Nysy. 

V té době byla Nysa součástí Habsburské 

monarchie. V I. polovině XVII. 

stol. biskupství převzal arcikníže Karel 

Habsburský. V roce 1622 v důsledku 

pokračování protireformační politiky 

usadil v Nyse jezuitský řád. Podle jeho 

plánů se Nysa měla stát nejdůležitějším 

politickým, vědeckým a hospodářským 

centrem ve Slezsku. Proto biskup Karel 

Habsburský založil pro jezuity v 

roce 1623 obrovský komplex budov, 

který na počest zakladatele dostal název 

„Carolinum”. Slavnostní otevření 

se uskutečnilo 23. dubna 1624. Avšak 

v tomtéž roce byl Karel Habsburský 

povolán španělským králem Filipem 

IV. do úřadu vicekrále Portugalska. Bohužel 

na cestě do Madridu zemřel na 

zimnici. Byl pohřben v Escurialu. Jeho 

srdce bylo uloženo v jezuitském kostele 

jím založeném, vedle „Carolinum”. 

Ve stejném období v Evropě řádila 

třicetiletá válka (1618-1648), která se 

také nevyhnula Nyse. V letech 1620- 

1642 město napadla saská, švédská 

a dánská protestantská vojska, která 

způsobila velké škody. Obyvatelé Nysy 

nesli následky násilí, požárů, loupení, 

vysoké kontribuce a epidemie přivlečené 

válkou. 

Lepší život neměli obyvatelé ani 

v XVIII. století. Současně se začátkem 

slezských válek (1740-1763) postihly 

Nysu škody a nová nadvláda pruského 

státu, nepříznivá pro katolictví. Z pružného 

obchodního centra se Nysa stala 

uzavřenou pevností a zaujala velmi důležité 

místo ve strategických plánech 

pruských králů. 

V roce 1807 napoleonská armáda 

bojující v pruském tažení 4 měsíce 

obléhala město. Znovu trpělo obyvatelstvo 

Nysy. 

Z dalších neštěstí sužujících město 

byly mnohé povodně, obzvlášť destrukční 

se staly v letech 1783 a 1829, 

dokud nebyla v roce 1890 provedena 

regulace řeky Nysy Kłodzkiej. 2 

V roce 1810 přestalo existovat Nyské 

biskupské knížectví, pruské protestantské 

úřady provedly sekularizaci ce- 

2 Historické a urbanistické studie. Sign. 3831/I. Památkové 

studium města Nysy. Svazek I. str. 45 

Im 16. Jh. traten bedeutende religiös-soziale 

Veränderungen ein. Die 

Reformation, welcher die Bischöfe 

erst sehr tolerant gegenüber standen, 

hat das Wachstum der protestantischen 

Kräfte bewirkt, besonders in 

Breslau. Deshalb hat man mit der Zeit 

die Hauptstadt des Herzogtums nach 

Neiße verlegt. Dies hat der Stadt bedeutend 

mehr Prestige verliehen. Zusammen 

mit der Gegenreformation 

wuchs die Stadt weiter. 

In diesen Zeiten gehörte Neiße zu 

der Habsburgermonarchie. In der ersten 

Hälfte des 17. Jh. wurde das Bistum 

dem Erzherzog Karl von Habsburg zugeteilt. 

1622 hat er, indem er die Politik 

der Gegenreformation fortsetzte, nach 

Neiße den Jesuitenorden geholt. In seinen 

Plänen sollte Neiße das wichtigsten 

politische, wissenschaftliche und 

wirtschaftliche Zentrum Schlesiens 

werden. Deshalb auch hat Bischof Karl 

von Habsburg 1623 den Jesuiten einen 

riesigen Gebäudekomplex gestiftet, der 

zu Ehren des Stifters als „Carolinum“ 

benannt wurde. Die feierliche Eröff - 

nung fand am 23. April 1624 statt. Karl 

von Habsburg erhielt jedoch im selben 

Jahr von Spaniens König Philipp IV. 

das Amt des Vizekönigs von Portugal. 

Leider verstarb er an Malaria auf dem 

Weg nach Madrid. Er wurde in Escurial 

beigesetzt. Sein Herz hat man jedoch 

in der von ihm gestifteten Jesuitenkirche 

neben dem „Carolinum“ begraben. 

In der gleichen Zeit dauerte in Europa 

der Dreißigjährige Krieg (1618- 

1648), der Neiße auch nicht verschonte. 

In den Jahren 1620 bis 1642 wurde die 

Stadt von protestantischen sächsischen, 

schwedischen und dänischen Heeren 

überfallen, die viel vernichtet haben. 

Die Einwohner von Neiße haben große 

Kosten tragen müssen: Vergewaltigungen, 

Brände, Plünderungen, Kontributionszahlungen 

und Krankheiten, 

die der Krieg über sie gebracht hatte. 

Nicht besser erging es den Menschen 

im 18 Jh. Am Anfang der Schlesischen 

Kriege (1740 bis 1763) machten 

sich in Neiße Vernichtungen und 

die neue Herrschaft Preußens breit, 

Maria Luise Merkert 

147

Spośród innych klęsk, miasto nękały 

liczne powodzie, szczególnie niszczące 

miały miejsce w latach 1783 i 1829, 

dopóki w 1890 nie przeprowadzono 

regulacji Nysy Kłodzkiej. 2 

W 1810 roku przestało istnieć Nyskie 

księstwo biskupie, protestanckie 

władze pruskie dokonały sekularyzacji 

całego terenu. Wraz z tym wydarzeniem, 

defi nitywnie skończyła się 

w Nysie kilkuwiekowa historia mecenatu, 

opieki i rządów biskupów wrocławskich. 

3 Rozpoczęła się brutalna 

rozprawa z Kościołem Katolickim. 

W wyniku sekularyzacji zakonów 

wiele budynków straciło swoich gospodarzy 

albo zmieniło przeznaczenie. 

Przeważnie stały się magazynami 

albo lazaretami. Wiele z nich uległo 

rozbiórce, stanowiąc źródło taniego 

budulca. 

Istotne dla rozwoju gospodarczego 

i społecznego zmiany, przyszły w wieku 

XIX, wraz z rozwojem przemysłowym 

Europy. Mimo, że poważnym ograniczeniem 

dla rozbudowy miasta były 

nadal istniejące mury obronne, to z dnia 

na dzień przybywało wiele zakładów 

produkcyjnych. I chociaż nie były 

to fabryki zatrudniające setki robotników, 

to i tak do Nysy ściągały rzesze 

bezrobotnych rolników i emigrantów. 

Dopiero w 1877 r. władze wojskowe 

zezwoliły na rozebranie części wałów, 

a w 1898 r. zniesiono ograniczenia budowlane 

w obrębie umocnień zewnętrznych 

(w 1903 r. ostatecznie zlikwidowano 

twierdzę nyską, chociaż miasto 

nadal było ważną bazą wojskową). 

Równocześnie przyłączano do miasta 

okoliczne wioski i osiedla. W rezultacie 

zagęszczenie ludności w śródmieściu 

osiągnęło poziom wielkomiejski, jednak 

1/3 wszystkich mieszkań była pozbawiona 

światła i powietrza. 4 

Należy również pamiętać, że wiek 

XIX to dla Niemiec okres jednoczenia 

państwa. Dążenia mocarstwowe doprowadziły 

do poważnych konfl iktów 

2 Studia historyczno-urbanistyczne. Syg. 3831/I. 

Studium konserwatorskie miasta Nysy. Tom I. s. 45 

3 Magazyn internetowy hista-zone www.hista-zone.rar.pl 

4 Studia historyczno-urbanistyczne. Syg. 3831/I. Studium 

konserwatorskie miasta Nysy. Tom I.. s. 45-46 

148 


lého území. Společně s touto událostí 

v Nyse defi nitivně skončila několik 

století trvající historie mecenášství, 

ochrany a vlády wroclawských biskupů. 

3 Začalo brutální zúčtování s Katolickou 

církví. V důsledku sekularizace 

řádů mnoho budov zůstalo bez svých 

majitelů nebo změnilo určení. Převážně 

v nich byly zřízeny sklady nebo lazarety. 

Mnoho z nich bylo rozebráno 

a stalo se zdrojem levného stavebního 

materiálu. 

Zásadní změny pro hospodářský a 

společenský rozvoj nastaly v XIX. století 

společně s průmyslovým rozvojem 

Evropy. Přesto, že vážným omezením 

výstavby a rozvoje města byly nadále 

existující hradby, ze dne na den přibývalo 

mnoho výrobních závodů. Ačkoli 

to nebyly továrny zaměstnávající 

stovky dělníků, i přesto se do Nysy 

stahovaly zástupy nezaměstnaných 

rolníků a emigrantů. Teprve v roce 

1877 vojenská správa dovolila rozebrat 

části hradeb a v roce 1898 bylo zrušeno 

stavební omezení v okruhu vnějšího 

opevnění (v roce 1903 byla defi nitivně 

zlikvidována nyská pevnost, i když 

město bylo nadále důležitou vojenskou 

základnou). Zároveň byly k městu připojovány 

okolní vesnice a osady. Ve 

výsledku hustota osídlení ve středu 

města dosáhla velkoměstské úrovně, 

avšak 1/3 všech bytů byla bez světla a 

vzduchu. 4 

Je třeba také pamatovat, že XIX. 

století je pro Německo obdobím 

sjednocování státu. Mocenské snahy 

způsobily vážné vnitřní a vnější konflikty. 

Motorem tohoto dění bylo 

Prusko. První polovina XIX. století 

je ukončena tragickou bilancí evropského 

jara lidu, které se také nevyhnulo 

Slezsku. Zde dopadly útrapy 

válek prusko-dánské (1864-1865), 

prusko-rakouské (1864 -1866) a 

prusko-francouzské (1870-1871), 

které završovaly sjednocení Německa 

s dominantním vlivem Pruska. Ve 

stínu slávy padly za oběť těchto válek 

tisíce nevinných lidí. 

3 Internetový magazín hista-zone www.hista-zone.rar.pl 

4 Historické a urbanistické studie. Sign. 3831/I. Památkové 

studium města Nysy. Svazek I. str. 45-46 

die dem Katholizismus widersprach. 

Aus einem Handelszentrum wurde 

Neiße in eine verschlossene Festung 

umgewandelt, und hat in den strategischen 

Plänen der preußischen Könige 

eine hohe Stellung eingenommen. 

1807 belagerten Neiße über 4 Wochen 

lang die in der preußischen 

Kampagne kämpfenden napoleonischen 

Armeen. 

Unter anderen Niederlagen muss 

man erwähnen, dass die Stadt von 

zahlreichen Hochwassern heimgesucht 

wurde, besonders vernichtend 

waren die in den Jahren 1783 und 

1829, bis man 1890 den Fluss Neiße 2 

reguliert hatte. 

1810 wurde das Bischofsherzogtum 

Neiße aufgelöst, die protestantische 

Obrigkeit Preußens hat das gesamte 

gebiet säkularisiert. Zusammen mit 

diesen Ereignissen wurde defi nitiv 

die hunderte Jahre andauernde Unterstützung, 

Fürsorge und Herrschaft 

der Breslauer Bischöfe beendet. 3 Man 

begann mit einer blutigen Abrechnung 

mit der Katholischen Kirche. 

Ale Ergebnis der Säkularisierung der 

Orden und Klöster verloren viele Gebäude 

ihre Hausherren oder änderten 

den Verwendungszweck. Sie wurden 

vorwiegend in Lagerhäuser oder Lazarette 

umgewandelt. Viele wurden 

auseinander genommen und stellten 

eine Quelle preiswerter Baustoff e dar. 

Bedeutende für die wirtschaftliche 

und soziale Entwicklung Veränderungen, 

kamen im 19. Jh., zusammen mit 

der industriellen Entwicklung Europas. 

Obwohl, dass die bestehenden Wehrmauern 

für die Erweiterung der Stadt 

ein großes Problem darstellten, entstanden 

von Tag zu Tag viele neue Produktionsbetriebe. 

Und trotzt dessen, dass 

dies keine Fabriken waren, die hunderte 

Arbeiter beschäftigen, kamen nach 

Neiße scharenweise arbeitslose Bauern 

und Emigranten. Erst 1877 willigte das 

Militär ein, Teile des Walls abzutragen, 

und 1898 wurden Baueinschränkungen 

im Bereich der Außenbefestigung 


konserwatorskie miasta Nysy. Tom I. Seite 45 

3 Magazyn internetowy hista-zone www.hista-zone.rar.pl

wewnętrznych jak i zewnętrznych. 

Motorem tych działań były Prusy. 

Pierwsza połowa XIX wieku kończy 

się tragicznym bilansem europejskiej 

wiosny ludów, która nie ominęła również 

Śląska. Tu dotarły nieszczęścia 

wojny prusko-duńskiej (1864-1865), 

prusko-austriackiej (1864 -1866) 

i prusko-francuskiej (1870-1871), 

która uwieńczyła zjednoczenie Niemiec, 

wykazując równocześnie potęgę 

Prus. W cieniu chwały legły tysiące 

niewinnych ofi ar tych wojen. 

Wszystkie te wydarzenia wpłynęły 

poważnie na sytuację społeczno-gospodarczą 

mieszkańców 

Nysy. Spowodowały masową migrację, 

wyzysk, biedę i opuszczenie 

najuboższych. „Nysa stała się widownią 

wielu ludzkich nieszczęść. 

Brak mieszkań, pitnej wody, fatalne 

warunki sanitarne, częste klęski żywiołowe 

były ciągłym źródłem głodu 

i epidemii tyfusu oraz cholery. 

W mieście i okolicy brakowało lekarzy, 

pielęgniarek, szpitali. To potęgowało 

ilość ofiar. W mieszkaniach 

pozostawali chorzy bez opieki, 

a ulice były pełne porzuconych 

i osieroconych dzieci. W czasie epidemii 

pieczętowano domy z policyjnym 

zakazem wstępu nie bacząc, 

że w ich wnętrzu, umiera pozbawiona 

opieki i nadziei rodzina. Do tego 

nieszczęścia dochodziły liczne wojny, 

zrywy rewolucyjne, bezrobocie, 

zakaz zrzeszania się i zbierania jałmużny, 

obwarowany karą więzienia. 

Dopiero w 1842 r. władze pruskie 

wydały ustawę zobowiązującą gminy 

do tworzenia czasowych szpitali 

oraz udzielania doraźnej pomocy 

biednym. Stworzone przy magistratach 

tzw. dyrekcje ubogich, miały 

bardzo ograniczoną możliwość 

działania”. 5 

W takich warunkach swoją działalność 

w roku 1842 rozpoczęła Maria 

Merkert. Maria urodziła się w Nysie 

5 Sławne postacie pogranicza polsko - czeskiego. Wspólne 

dziedzictwo historyczne. Starostwo Powiatowe w Nysie 

2007. „Życie i działalność Matki Marii Luizy Merkert, 

współzałożycielki zgromadzenia sióstr św. Elżbiety”. G. 

Grabowska, s. Margarita Cebula CSSE.s. 99 

Všechny tyto události vážně ovlivnily 

společenskou a hospodářskou 

situaci obyvatel Nysy. Způsobily hromadnou 

emigraci, vykořisťování, bídu 

a opuštění nejubožejších. „Nysa se stala 

hledištěm mnoha lidského neštěstí. 

Nedostatek bydlení, pitné vody, špatné 

sanitární podmínky, časté živelní pohromy 

byly neustálým zdrojem hladu 

a epidemie tyfu a cholery. Ve městě a 

v okolí chyběli lékaři, ošetřovatelky a 

nemocnice. To znásobovalo počet obětí. 

V obydlí zůstávali nemocní bez péče 

a ulice byly plné opuštěných a osiřelých 

dětí. Během epidemie byly domy 

pečetěny s policejním zákazem vstupu 

bez ohledu na to, že uvnitř umírá 

rodina bez pomoci a naděje. K těmto 

útrapám se přidávaly mnohé války, revoluční 

vření, nezaměstnanost, zákaz 

shromažďování a žebrání pod sankcí 

trestu vězení. Teprve v roce 1842 

pruské úřady vydaly zákon zavazující 

obce k zakládání dočasných nemocnic 

a udělování příležitostné pomoci chudým. 

Tak zvaná ředitelství chudých 

ustanovená při magistrátech měla velmi 

omezené možnosti působení”. 5 

Za takovýchto podmínek začala své 

působení v roce 1842 Maria Merkert. 

Maria se narodila v Nyse 21. září 1817 

v měšťanské rodině Karola Antoniego 

Merkerta a Barbary, za svobodna 

Pfi tzner. Za rok po jejím narození zemřel 

otec. Marii a její starší sestru Matyldu 

vychovávala matka. Obě sestry 

ukončily katolickou školu pro děvčata 

v Nyse. V roce 1842 se mladá děvčata 

z náboženského podnětu rozhodla 

věnovat svůj život nejpotřebnějším. Po 

smrti matky společně s jinými kolegyněmi; 

Franciszkou Werner a Klarou 

Wolff celý svůj volný čas po zaměstnání 

zasvětila službě nemocným a 

opuštěným. Takto začala samaritánská 

posluha blahoslavené Marie Merkert 

trvající více než čtvrt století. 

Časy se měnily, ale ubohých a nemocných 

přibývalo. Potřeby narůsta- 

5 Slavné postavy polsko - českého pohraničí. Společné 

historické dědictví. Starostwo Powiatowe v Nyse 

2007. „Život a působení Matky Marie Luizy Merkert, 

spoluzakladatelky Kongregace Sester sv. Alžběty”. G. 

Grabowska, s. Margarita Cebula CSSE. str. 99 

zurückgenommen (1903 wurde die 

Festung Neiße endgültig aufgelöst, obwohl 

die Stadt weiterhin ein wichtiger 

Militärstützpunkt blieb). Gleichzeitig 

wurden der Stadt umliegende Dörfer 

und Siedlungen angegliedert. Als Ergebnis 

erreichte die Einwohnerdichte 

in der Innenstadt ein Großstadtniveau, 

jedoch 1/3 aller Wohnungen hatten 

keinen Licht- oder Luftzutritt 4 . 

Mann muss auch in Erinnerung behalten, 

dass das 19. Jh. ein Zeitraum 

der Vereinigung des deutschen Staates 

war. Das Großmachtstreben hat zu 

vielen Inner- wie auch Außenkonfl 

ikten geführt. Die Triebkraft dieser 

Handlungen war Preußen. Die erste 

Hälfte des 19. Jh. endet mit einer tragischen 

Bilanz des Frühlings der Völker, 

dem auch Schlesien nicht entging. 

Hier spielten sich auch die tragischen 

Ereignisse des preußisch-dänischen 

(1864-1865), preußisch-österreichischen 

(1864 – 1866) und preußischfranzösischen 

(1870 – 1871) Kriege 

ab, wobei der letzte die Vereinigung 

Deutschland krönte und zugleich 

die Macht Preußens präsentierte. Im 

Schatten des Ruhmes fi elen tausende 

unschuldige Kriegsopfer. 

Alle diese Ereignisse nahmen 

großen Einfl uss auf die sozial-wirtschaftliche 

Situation der Einwohner 

von Neiße. Sie bewirkten Massenmigration, 

Ausbeutung, Armut und das 

Verlassen der Ärmsten. „Neiße wurde 

zum Schauplatz vieler menschlicher 

Missgeschicke. Das Fehlen von 

Wohnungen, Trinkwasser wie auch 

die fatalen sanitären Bedingungen, 

häufi ge Naturkatastrophen waren eine 

Quelle des Hungers und der Typhus- 

und Choleraepidemien. In der Stadt 

und Umgebung fehlte es an Ärzten, 

Krankenschwestern und Krankenhäusern. 

Dies vermährte die Opferzahlen. 

In den Wohnungen blieben Kranken 

ohne jegliche Pfl ege und die Straßen 

waren voller zurückgelassener und 

verwaister Kinder. Während der Epidemie 

wurden Häuser mit einem poli- 


konserwatorskie miasta Nysy. Tom I.. Seite 45-46 


149

Dom altarzystów na Placu Kościelnym 

Dům altaristů na Kostelním náměstí 

Das Haus der Altaristen am Kirchenplatz 

21 września 1817 r. w mieszczańskiej 

rodzinie Karola Antoniego Merkert 

i Barbary z domu Pfi tzner. W rok 

po jej narodzinach zmarł ojciec. Marię 

i jej starszą siostrę Matyldę wychowywała 

matka. Obie siostry ukończyły 

w Nysie-Katolicką Szkołę dla Dziewcząt. 

W 1842 r. młode dziewczyny, 

z pobudek religijnych postanowiły 

poświęcić swoje życie najbardziej potrzebującym. 

Po śmierci matki, wraz 

z innymi towarzyszkami; Franciszką 

Werner i Klarą Wolff , swój cały wolny 

od pracy zarobkowej czas, poświęciły 

służbie chorym i opuszczonym. 

Tak zaczęła się trwająca ponad ćwierć 

wieku samarytańska posługa błogosławionej 

Marii Merkert. 

Zmieniały się czasy ale ubogich 

i chorych przybywało. Potrzeby rosły. 

Losy młodych kobiet na pewien 

czas, rzuciły je w odległe miejsca. Jednak 

mieszkańcy Nysy nie zapomnieli 

ich starań. W 1849 Maria Merkert 

powróciła do Nysy, przywracając 

do życia ideę Szarych Sióstr, 19 listopada 

1850 r. obrała za patronkę stowarzyszenia 

– św. Elżbietę Węgierską (patronkę 

dzieł miłosierdzia), 22 grudnia 

1850 r. przedstawiła zarządowi miasta 

Nysy spis członkiń i statuty Stowarzyszenia 

Sióstr św. Elżbiety dla pielęgnacji 

opuszczonych chorych. 6 Dom altarzystów 

na Placu Kościelnym (1842- 

1848), który wynajmowała poprzednio 

6 „Życie i działalność Matki Marii Luizy Merkert, 


Grabowska, s. Margarita Cebula CSSE. s. 101 

150 


ly. Osud zavál mladé ženy na určitou 

dobu do odlehlých míst. Ale obyvatelé 

Nysy nezapomněli na jejich úsilí. V roce 

1849 se Maria Merkert vrátila do 

Nysy a obnovila k životu myšlenku Šedých 

sester, 19. listopadu 1850 si zvolila 

za patronku společenství – sv. Alžbětu 

Uherskou (patronku aktů milosrdenství), 

22. prosince 1850 představila 

městské radě města Nysy soupis členek 

a status Kongregace sester sv. Alžběty 

pro péči o opuštěné a nemocné. 6 

Dům altaristů na Kostelním náměstí 

(1842-1848), který dříve pronajímala, 

byl příliš malý pro potřeby Kongregace. 

Stejné to bylo s obydlím u truhláře 

na ul. sv. Josefa, nyní ul. Karola Miarki 

(1850-1852). 7 

Z těchto důvodů Maria Merkert 

v roce 1852 koupila (za peníze získané 

z fi nančních darů) rozlehlou budovu v 

tehdejší Školní ulici (nyní Sobieskiego 

7). Sestry se tam zabydlely od l. května 

(o jedenáct let později v roce 1863 na 

Solném rynku, vedle dříve zakoupených 

budov, byla zahájena stavba nové 

budovy, která byla pojmenována Matiční 

dům). „Na slavnost sv. Josefa, dne 

19. března 1853, byl zazděn základní 

kámen posvěcený v kostele sv. Petra a 

Pavla. Projektantem a mistrem stavebních 

prací Matičního domu byl F. Pohl 

- stavební mistr z Nysy. Matka Maria 

6 „Život a působení Matky Marie Luizy Merkert, 

spoluzakladatelky Kongregace Sester sv. Alžběty”. G. 

Grabowska, s. Margarita Cebula CSSE. str. 101 

7 „Po stopách Marie Luizy Merkert”, s. M. Margarita 

Cebula. Městský úřad v Nyse, 2008, str. 7. 

zeilichen Eintrittsverbot gekennzeichnet 

ohne darauf zu achten, dass im 

Innern dieser Häuser Familien ohne 

jegliche Pfl ege und Hoff nung starben. 

Außer diesem Unglück kamen noch 

viele Kriege, Aufstände, Arbeitslosigkeit, 

das Vereinigungs- und Almosensammelverbot, 

das mit einer Gefängnisstrafe 

verbunden war, hinzu. Erst 

1842 hat die preußische Verwaltung 

ein Gesetz erlassen, das die Gemeinden 

zum Einrichten von zeitweiligen 

Krankenhäusern und Behelfssozialleistungen 

verpfl ichtete. Die bei den 

Verwaltungsämtern eingerichteten 

Armendirektionen, hatten nur geringere 

Handlungsmöglichkeiten“. 5 

In solchen Bedingungen begann 

1842 Maria Merkert ihre Tätigkeit. Sie 

kam zur Welt in Neiße am 21. September 

1817 in der bürgerlichen Familie 

von Karl Anton Merkert und Barbara 

geborne Pfi tzner. Der Vater verstarb 

nach ihrer Geburt. Maria und ihre ältere 

Schwester wurden von der Mutter 

großgezogen. Beide Schwestern schlossen 

die Katholische Mädchenschule in 

Neiße ab. 1842 beschlossen die jungen 

Mädchen, aus religiösen Gründen, ihr 

Leben den am meisten Bedürftigen zu 

widmen. Nach dem Tod der Mutter, 

zusammen mit anderen Kameradin, 

Franziska Werner und Klara Wolff , 

haben sie sich entschlossen die von 

der Berufsarbeit freie Lebenszeit den 

Kranken und Verlassenen zu widmen. 

So begann die über ein viertel Jahrhundert 

andauernde Samariterdienst 

der seligen Maria Merkert. 

Die Zeiten änderten sich, aber Arme 

und Kranke gab es immer mehr. Die 

Bedürfnisse wuchsen. Das Schicksal 

hat der jungen Frauen für eine gewisse 

Zeit in entferne Orte geführt. Jedoch 

haben die Einwohner von Neiße ihre 

Bemühungen nicht vergessen. 1849 

kam Maria Merkert nach Neiße zurück 

und erweckte die Idee der Grauen 

Schwester wieder zum Leben, am 

5 Sławne postacie pogranicza polsko - czeskiego. Wspólne 

dziedzictwo historyczne. Starostwo Powiatowe w Nysie 

2007. „Życie i działalność Matki Marii Luizy Merkert, 

współzałożycielki zgromadzenia sióstr św. Elżbiety”. 

G. Grabowska, S. Margarita Cebula CSSE.Seite 99

ył za mały na potrzeby Zgromadzenia. 

Podobnie było z mieszkaniem u stolarza 

przy ul. św. Józefa, dzisiaj ul. Karola 

Miarki (1850-1852). 7 

Dlatego w 1852 r. Maria Merkert 

zakupiła (za pieniądze zgromadzone 

z darowizn) obszerny budynek, przy 

ówczesnej ul. Szkolnej (obecnie Sobieskiego 

7). Siostry zamieszkały tam 

od dnia l maja ( jedenaście lat później 

w 1863 r. przy Rynku Solnym, obok 

wcześniej zakupionych budynków, 

rozpoczęto wznoszenie nowej budowli, 

którą nazwano Domem Macierzystym). 

„W uro czystość św. Józefa, 

dnia 19 marca 1853 roku wmurowano 

kamień węgielny poświęcony 

w kościele świętych Piotra i Pawła. 

Projektantem i kierownikiem prac 

budowlanych przy Domu Macierzystym 

był F. Pohl - mistrz budowlany 

z Nysy. Matka Maria czuwała nad 

wszystkimi operacjami - od projektu, 

aż do oddania do użytku w pełni wyposażonego 

budynku. 

Uwieńczeniem budowy była uroczystość 

poświęcenia kaplicy i domu 

Zgromadzenia. Dokonał tego ks. bp 

Adrian Włodarski, sufragan wrocławski 

w dniu 21 listopada 1865 r., w uroczystość 

Ofi arowania NMP”. 8 

Budynek Zgromadzenia, mimo tragicznych 

wydarzeń II wojny światowej 

zachował się do dzisiaj praktycznie 

nietknięty. Klasztor jest typową budowlą 

eklektyczną (z greckiego słowa 

eklektikós - „wybierający”). W architekturze 

XIX w. bardzo modnym było 

łączenie, w jednej budowli w sposób 

swobodny, elementów wybranych 

ze stylów historycznych. W pierwszej 

połowie tego wieku w sztuce dominował 

mediawizm, zwany neo-gotykiem, 

stąd liczne odniesienia do tego 

stylu. Neo-gotyk miał bezpośredni 

związek z XIX–wiecznymi przemianami. 

Wzrastająca potęga państw 

Europy zachodniej (w tym Niemiec), 

źródła swojej potęgi wywodziła 

ze średniowiecza, dlatego tak bardzo 

je akcentowano. 

7 „Śladami Marii Luizy Merkert”, s. M. Margarita Cebula. 

Urząd Miejski w Nysie, 2008, s. 7. 

8 Śladami Marii Luizy Merkert”, s. 7 

dohlížela na všechny činnosti - počínaje 

projektem až po předání k užívání 

plně vybavené budovy. 

Završením stavby byla slavnost posvěcení 

kaple a budovy Kongregace. 

Provedl to biskup monsignore Adrian 

Włodarski, wroclawský sufragán dne 

21. listopadu 1865 na slavnosti Obětování 

Nejsvatější Panny Marie” 8 . 

Budova Kongregace se i přes tragické 

události II. světové války dochovala 

do současnosti prakticky nedotčená. 

Klášter je typickou eklektickou stavbou 

(pochází z řeckého slova eklektikós 

- „vybírající“). V architektuře XIX. 

stol. bylo velmi módní spojování prvků 

vybraných z historických slohů libovolným 

způsobem do jedné budovy. 

V první polovině téhož století umění 

dominoval medievalismus, nazýván 

neogotikou, odtud mnohé vztažnosti 

k tomuto slohu. Neogotika měla přímou 

souvislost s přeměnami XIX. století. 

Státy západní Evropy s narůstajícím 

vlivem (včetně Německa) hledaly 

počátky svého vlivu ve středověku, a 

proto byl tak velmi zdůrazňován. 

Avšak u architektonického řešení 

kláštera bylo třeba pamatovat, že sousedící 

budovy měly základ v jiných 

vzorcích, tak jako v případě semináře 

sv. Anny (budova nynější hudební školy), 

který představoval pozdní renesanci 

a rané baroko. Ladilo to s barokním 

komplexem „Carolinum” a jezuitským 

kostelem. 

Provinční dům Sester sv. Alžběty je 

do dnešní doby komplexem vzájemně 

spojených budov, které jsou v geometrickém 

plánu situovány do tvaru písmene 

,,C‘ s nevelkým dvorkem od západní 

strany. Základem budovy je klášterně-církevní 

objekt. Uvnitř budovy byly 

umístěny: kaple, refektář, klauzurní 

místnosti pro sestry a představené provincií. 

V budovách k němu přilehlých 

byly umístěny: kuchyně, hospodářské 

místnosti takové jako prádelna, sušička, 

krejčovská dílna a obytné místnosti určené 

pro zdržující se tam řádové sestry, 

jakož i obývací pokoje pro osoby navštěvující 

klášter. Všechny budovy byly 

8 „Po stopách Marie Luizy Merkert”, s. 7 

19. November 1850 hat sie für die 

Schirmherrin des Vereins die Heilige 

Elisabeth von Ungarn gewählt (die 

Schutzheilige der barmherzigen Einrichtungen), 

am 22. Dezember 1850 

hat sie der Stadtverwaltung von Neiße 

das Mitgliederverzeichnis und die Satzungen 

der Vereinigung der Schwestern 

von der heiligen Elisabeth zum 

Zwecke der Pfl ege von verlassenen 

Kranken vorgelegt. 6 Das Haus der Altaristen 

auf dem Kirchenplatz (1842- 

1848), das sie vorher gemietet hatte, 

war zu klein, um die Bedürfnisse der 

Vereinigung zu stillen. Zur ähnlichen 

Situation kam es in der Wohnung bei 

dem Schreiner an der St.-Josef-Straße, 

heute ul. Karola Miarki (1850-1852). 7 

Deshalb hat Maria Merkert 1852 

(für Gelder, die sie gesammelt hat) ein 

großräumiges Gebäude an der damaligen 

Schulstraße (heute ul. Sobieskiego 

7) gekauft. Die Schwestern bewohnten 

dieses Haus ab dem 1. Mai (elf Jahre 

später 1863 begann man an dem Salzmarkt, 

neben den früher gekauften 

Gebäuden, mit dem Bau eines weiteren 

Objekts, welches man als das Stammhaus 

bezeichnete). „Am Heilig-Josefs- 

Tag, am 19. März 1853, hat man den 

Grundstein, der in der Kirche der Heiligen 

Petrus und Paul geweiht wurde, 

gelegt. Der Projektant und Bauleiter 

des Stammhauses war F. Pohl – Baumeister 

aus Neiße. Maria hat über allen 

Arbeiten gewacht – vom Projekt angefangen, 

bis auf die Inbetriebnahme des 

vollständig ausgestatteten Hauses. 

Die Krönung des Baus war die 

Einweihung der Kapelle des Vereinigungshauses. 

Dies hat der Breslauer 

Weihbischof Adrian Włodarski am 

21. November 1865, dem Tag des Mariä 

Tempelgangs, vollbracht. 8 

Das Vereinigungsgebäude blieb, trotz 

der tragischen Ereignisse des II. Weltkriegs, 

praktisch unversehrt. Das Kloster 

ist ein typisch eklektischer Bau (aus 

dem Griechischen eklektikós – „auswäh- 

6 „Życie i działalność Matki Marii Luizy Merkert, 


Grabowska, S. Margarita Cebula CSSE.Seite 101 

7 „Śladami Marii Luizy Merkert”, S. M. Margarita Cebula. 

Urząd Miejski w Nysie, 2008, Seite 7. 

8 Śladami Marii Luizy Merkert”, Seite 7. 


151

Jednak planując architekturę klasztoru, 

należało pamiętać, że sąsiadujące 

budowle oparte były na innych wzorcach, 

tak jak w przypadku seminarium 

św. Anny (budynek dzisiejszej szkoły 

muzycznej) reprezentował późny renesans 

i wczesny barok. Współgrało 

to z barokowym kompleksem „Carolinum” 

i kościołem jezuitow. 

Dom Prowincjonalny Sióstr 

św. Elżbiety stanowi do dziś, zespół 

połączonych ze sobą budynków, które 

w planie geometrycznym usytuowane 

są w kształcie litery ,,C’, z niewielkim 

dziedzińcem od zachodu. Trzon 

budynku stanowi obiekt klasztornosakralny. 

Wewnątrz domu zlokalizowano: 

kaplicę, refektarz, pomieszczenia 

klauzuli dla sióstr i przełożonych 

prowincji. W przyległych do niego 

pozostałych budynkach zlokalizowano: 

kuchnię pomieszczenia pomocnicze 

takie jak pralnia, suszarnia, 

szwalnia oraz pomieszczenia mieszkalne 

z przeznaczeniem dla przebywających 

tam zakonnic, jak również 

pokoje gościnne dla osób odwiedzających 

klasztor. Wszystkie budynki 

wybudowano z podpiwniczeniem, 

składają się z trzech kondygnacji 

nadziemnych i jednej piwnicy. Nad 

budynkiem wykonano dach o zróżnicowanej 

konstrukcji drewnianej, 

częściowo płaski, a częściowo mansardowy. 

Taki dach ma charakter łamany, 

zbudowany z dwóch oddzielonych 

od siebie gzymsem powierzchni 

dachowych (ten typ zadaszenia upowszechnił 

się szczególnie we Francji 

w okresie baroku). 9 Budując klasztor 

starano się wykorzystać jak największą 

powierzchnię do użytku, dzięki 

czemu można było zagospodarować 

poddasze. Pierwotnie cały dach był 

pokryty dachówką (obecnie częściowo 

dachówką, blachą stalową i papą 

bitumiczną). 

Wewnątrz budynku znajduje się 

trójbiegowa klatka schodowa, wykonana 

z marmuru sławniowickiego, który 

w okresie budowy był najtańszym materiałem 

budowlanym. 

9 Dach mansardowy /http//www.wikipedia.org/wiki/pl/ 

152 


vybudovány s podsklepením, skládají 

se ze tří nadzemních podlaží a jednoho 

sklepu. Na budově byla zhotovena 

střecha s různorodou dřevěnou konstrukcí, 

částečně plochá a částečně 

mansardová. Taková střecha má lomený 

tvar, postavený ze dvou střešních ploch 

vzájemně rozdělených římsou (tento 

typ zastřešení se rozšířil zejména 

ve Francii v době baroka). 9 Při stavbě 

kláštera bylo usilováno o využití co 

největší plochy, díky čemu bylo možné 

zařídit podkroví. Zprvu byla celá 

střecha pokrytá taškami (nyní částečně 

taškami, ocelovým plechem a živičnou 

lepenkou). 

Uvnitř budovy se nachází široké 

schodiště, zhotovené ze sławniowickiego 

mramoru, který byl v období 

výstavby nejlevnějším stavebním materiálem. 

Celá konstrukce budovy je zděná 

s různorodým architektonickým vzhledem. 

Stěny na jednotlivých podlažích 

mají různou tloušťku od 1,50 m do 

0,25 cm, jsou provedeny z plné, vypálené 

cihly. Mezipodlažní stropy jsou 

částečně dřevěné a částečně zděné ve 

formě Kleinových kleneb. Na schodišti 

a v místnosti hlavní kaple byl strop 

proveden ve formě žebrové, válcové a 

eliptické klenby. 10 

Jedním ze zajímavějších prvků odlišujících 

tuto budovu od ostatních na 

Solném rynku je charakteristická fasáda 

severní stěny, kde je situován balkón s pilíři 

a slohovým okenním orámováním. 

9 Mansardová střecha /http//www.wikipedia.org/wiki/pl/ 

10 Metrika stavebního projektu výtahové šachty v budově 

Provinčního domu Kongregace v. Alžběty. Sign. 4189, str.3 

lende“). In der Architektur des 19. Jh. 

war es sehr populär in einem Gebäude 

auf freie Weise ausgewählte Elemente 

historischer Stile zu vereinigen. 

In der ersten Hälfte dieses Jh. dominierte 

in der Kunst der Mediävismus, 

der als Neo-Gotik bezeichnet wurde, 

deshalb auch so viele Bezugspunkte 

zu diesem Stil. Der Neo-Gotik war 

unmittelbar mit den Veränderungen 

des 19. Jh. verbunden. Die steigende 

Macht der Saaten Westeuropas (darunter 

Deutschlands) nahm ihre Quelle 

im Mittelalter, deshalb auch wurde 

sie so akzentuiert. 

Jedoch als man die Klosterarchitektur 

plante, konnte man auch nicht 

vergessen, dass die benachbarten Gebäude 

auf anderen Mustern basieren, 

wie im Fall des St.-Anna-Seminars 

(Gebäude der heutigen Musikschule), 

welches späte Renaissance und frühen 

Barock repräsentierte. Dies passte zu 

dem barocken Gebäudekomplex „Carolinum“ 

und der Jesuitenkirche. 

Das Provinzhaus der Schwester von 

der heiligen Elisabeth besteht bis heute 

aus einem Komplex mit einander 

verbundener Gebäude, die geometrisch 

in Form des Buchstabens „C“ 

gelegen sind, mit einem kleinen Hof 

in westlicher Richtung. Den Gebäudestamm 

stellt ein Kloster- und sakrales 

Gebäude dar. Im Inneren des 

Hauses befi nden sich: Kapelle, Refektorium, 

Klauselräume der Schwester 

und Provinzoberinen. In den anderen 

angrenzenden Gebäuden wurden 

folgende Räume eingerichtet: Küche, 

Hilfsräume wie der Waschraum, 

Trocknerei, Nähwerkstatt und Wohnräume 

für die sich dort aufhaltenden 

Nonnen, wie auch Gästezimmer für 

Personen, die das Kloster besuchen. 

Alle Gebäude wurden samt Keller 

erbaut und bestehen aus drei überirdischen 

Stockwerken und einem unterirdischen 

Stockwerk. Das sich über 

dem Gebäude befi ndende Dach hat 

eine diff erenzierte Holzkonstruktion, 

es ist teilweise fl ach und teilweise ein 

Mansardendach. So ein Dach hat einen 

gebrochnen Charakter, gebaut aus

Cała konstrukcja budynku jest murowana 

o zróżnicowanej formie architektonicznej. 

Ściany na poszczególnych 

kondygnacjach mają zróżnicowaną 

grubość od 1,50 m do 0,25 cm, 

wykonane są z cegły pełnej, palonej. 

Stropy między kondygnacyjne wykonane 

są jako drewniane i częściowo 

murarskie w formie sklepień Kleina. 

W klatce schodowej i w pomieszczeniu 

kaplicy głównej, strop wykonano 

jako sklepienia żebrowe, walcowe 

i eliptyczne. 10 

Jednym z ciekawszych elementów 

odróżniających tę budowlę od pozostałych 

na Rynku Solnym, jest charakterystyczna 

elewacja ściany północnej, 

gdzie usytuowany jest balkon z fi larami 

i stylowymi obramowaniami okiennymi.. 

Całość elewacji północnej 

przedzielona jest czterema dominującymi 

pilastrami i pięcioma poziomami 

gzymsów. Szczyty bocznych ścian 

wieńczy koronkowa attyka.. „Narożniki 

budynku ozdobiono fi gurami 

z piaskowca przedstawiającymi Archanioła 

Michała w środkowej elewacji - 

św. Hieronima i św. Jana Nepomucena. 

Szczyt wieńczy żelazny krzyż, wymieniony 

na nowy we wrześniu 1999 roku. 

W centralnej części ściany znajduje się 

okno trójdzielne, zamknięte półkoliście. 

Są to okna kaplicy klasztornej. 

Pierwsze barwne witraże zamontowane 

w 1903 r. przedstawiały Ofi arowanie 

NMP i scenę Nawiedzenia św. Elżbiety, 

zostały zniszczone pod koniec II 

wojny światowej. Obecne, wykonane 

zostały w Głogówku w 1982 roku przez 

T. Cubera, przedstawiają św. Franciszka 

i św. Elżbietę. 

W 1897 roku kamienice przy ul. 

Szkolnej rozebrano i na ich miejscu 

wybudowano budynek stylowo dostosowany 

do Domu Macierzystego, powiększając 

tym samym jego metraż” 11 . 

Jednym z najciekawszych pomieszczeń 

Domu Prowincjonalnego jest Kaplica 

pod wezwaniem Świętej Rodziny. 

„Jest ona jedną z naj piękniejszych ka- 

10 Metryka projektu budowlanego szybu windowego 

w budynku Domu Prowincjonalnego Zgromadzenia 

św. Elżbiety. Sygn. 4189, s.3 

11 Śladami Marii Luizy Merkert”, s. 8 

Celek severní fasády je předělen čtyřmi 

dominantními pilastry a římsami v pěti 

úrovních. Štíty bočních stěn ukončuje 

krajková atika. „Rohy“ budovy byly ozdobeny 

sochami z pískovce představujícími 

Michala Archanděla, ve střední 

části fasády - sv. Jeronýma a sv. Jana 

Nepomuckého. 

Štít ukončuje železný kříž, vyměněn 

za nový v září roku 1999. Ve střední 

části stěny se nachází trojdílné okno, 

ukončené půlkruhově. Jsou to okna 

klášterní kaple. První barevné vitráže 

byly zasazeny v roce 1903 a představovaly 

Obětování Nejsvatější Panny 

Marie a scénu Navštívení sv. Alžběty, 

byly zničeny na konci II. světové války. 

Současné zhotovil v Głogówku v roce 

1982 T. Cuber, představují sv. Františka 

a sv. Alžbětu. 

V roce 1897 byly kamenné domy 

na ul. Szkolnej rozebrány a na jejich 

místě byla postavena budova slohově 

přizpůsobena Matičnímu domu, takto 

zvětšující její užitnou plochu” 11 . 

Jedním z nejzajímavějších místností 

Provinčního domu je Kaple zasvěcená 

svaté Rodině. „Je jednou z nejkrásnějších 

řeholních kaplí ve Slezsku, které 

vznikly v XIX. století. Skoro celé vybavení 

kaple pochází ze druhé poloviny 

XIX. století (oltář, věčné světlo, lustr, 

lavice, obrazy). V centrální části kaple 

se nachází oltář se zdobeným mariánským 

monogramem vyřezaným do 

dřeva. Dvířka svatostánku byla ozdobena 

motivem kalicha s hostií a rostlinným 

ornamentem. Celek je ukončen 

ve středu jemně vyřezávaným krucifi - 

xem. Vedle svatostánku byly umístěny 

dvě klečící andělské postavy; nad svatostánkem 

dvě menší klečící andělské 

postavy držící svícny. Nadoltářní obraz 

tvoří olejomalba svaté Rodiny (1865), 

umělce malíře Jana Bochenka (1831- 

1909) z Moravy. V jižním oblouku se 

tyčí pěvecký kůr s románskými varhany, 

které zhotovil v roce 1865 A. Hoff - 

mann, varhanický mistr z Nysy (…) 12 . 

Drahocenným vybavením kaple jsou 

„obrazy darované Matce Marii Luize 

11 Po stopách Marie Luizy Merkert”, str. 8 

12 Tamtéž, str.12 

zwei von einander mit einem Gesims 

getrennten Dachfl ächen (dieser Dachtyp 

hat sich vor allem in Frankreich 

während des Barocks verbreitet). 9 Als 

man ein Kloster baute, hat man versucht 

die größtmögliche Fläche zu 

nutzen, dank dem konnte man auch 

das Dachgeschoss verwenden. Ursprünglich 

war das gesamte Dach mit 

Dachkacheln bedeckt (zurzeit teilweise 

mit Dachkacheln, Stahlblech und 

bituminöser Dachpappe). 

Im Gebäudeinneren befi ndet sich 

ein dreigängiges Treppenhaus, das aus 

Kunzendörfer Marmor angefertigt 

wurde, der in der Bauzeit der billigste 

Baustoff war. 

Die gesamte Gebäudekonstruktion 

besteht aus Ziegeln und, was die 

architektonische Form anbetriff t, ist 

diff erenziert. Die Wände haben auf 

verschiedenen Stockwerken unterschiedliche 

Dicke, von 1,50 m bis zu 

0,25 cm und wurden aus vollständigen, 

gebrannten Ziegeln angefertigt. 

Die Decken zwischen den Stockwerken 

wurden aus Holz und teilweise aus 

Ziegeln in Form von Klein-Gewölben 

angefertigt. Im Treppenhaus und dem 

Raum der Hauptkapelle, wurde die 

Decke als Rippen-, Walz- und Ellipse-Gewölbe 

angefertigt. 10 

Eines der interessantesten Elemente, 

das den Bau von anderen Gebäuden 

des Salzmarktes unterscheidet, ist die 

charakteristische Fassade der nördlichen 

Wand, wo sich ein Balkon mit 

Pfeilern und stilvollen Fensterrahmen 

befi ndet. Die Gesamtheit der nördlichen 

Fassade ist durch vier dominierende 

Pilaster und fünf Gesimsebene 

geteilt. Die Giebel der Seitenwände 

sind mit kunstvoller Attika verziert. 

„Die Gebäudeecken wurden mit Figuren 

aus Sandstein verziert, die Michael 

Angelo in der Mittelfassade – den heiligen 

Hieronymus und den heiligen 

Johannes Nepomuk darstellen. 

Der Giebel wird von einem eisernen 

Kreuz verziert, der 1999 ausgetauscht 

9 Mansardendach /http//www.wikipedia.org/wiki/pl/ 

10 Metryka projektu budowlanego szybu windowego w 

budynku Domu Prowincjonalnego Zgromadzenia św. 

Elżbiety. Sygn. 4189, Seite3 


153

plic zakonnych na Śląsku powstałych 

w XIX wieku. Wyposażenie kaplicy 

prawie w całości pochodzi z drugiej 

połowy XIX w. (ołtarz, wieczna lampka, 

żyrandol, ławki, obrazy). W centralnej 

części kaplicy znajduje się ołtarz 

z ozdobnym monogramem maryjnym 

rzeźbionym w drewnie. Drzwiczki 

tabernakulum ozdobiono motywem 

kielicha z hostią i ornamentem roślinnym. 

Całość wieńczy; w środku 

subtelnie rzeźbiony krucyfi ks. Obok 

tabernakulum umieszczono dwie postacie 

aniels kie w klęczącej postawie; 

nad tabernakulum dwie mniejsze klęczące 

postacie anielskie trzymające 

świeczniki. Nadstawę ołtarza tworzy 

olejny obraz Świętej Rodziny (1865), 

artysty malarza Jana Bochenka (1831- 

1909) z Moraw. W południowym 

przęśle wznosi się chór muzyczny 

z romańskimi organami, które wykonał 

w 1865 r. A. Hoff mann, organomistrz 

z Nysy (…) 12 . 

Cennym wyposażeniem kaplicy 

są „podarowane Matce Marii Luizie 

Merkert: obrazy: „Zesłanie Ducha 

Świętego” - obraz na desce ze starszej 

szkoły mediolańskiej, dar króla Wilhelma 

I, który wraz z cesarzową Augustą 

w czerwcu 1865 r. złożył wizytę w Domu 

Macierzystym; - „Ukrzyżowanie” - obraz 

na płótnie, dar cesa rzowej Augusty 

w 1871 r. W kaplicy umieszczono obraz 

Najświętszego Serca Pana Jezu sa 

przełomu XVII/XVIII wieku z domu 

rodzinnego Matki Franciszki Werner. 

Przed tym obrazem w dniu 27 września 

1842 r. Założycielki ofi arowały siebie, 

rodziny, z któ rych wyszły, działalność 

apostolsko - charytatywną i wszystkich 

potrzebujących - Naj świętszemu Sercu 

Pana Jezusa. Marmurową posadzkę 

do kaplicy podarował hrabia Praschma 

z Niemodlina.” 13 

Do wnętrza domu prowadzą szerokie, 

na całe pomieszczenie marmurowe 

schody, u ich szczytu znajduje 

się żelazna krata z bramą wejściową 

zwaną-furtą. W głębi wejścia wisi 

duży krzyż. 

12 Tamże, s.12 


154 


Merkert: „Seslání Ducha svatého“ - 

obraz na desce ze starší milánské školy, 

dar krále Wilhelma I., který společně 

s císařovnou Augustou v červnu roku 

1865 navštívili Matiční dům; - „Ukřižování“ 

- obraz na plátně, dar císařovny 

Augusty z roku 1871. V kapli 

byl umístěn obraz Nejsvatější Srdce 

Pána Ježíše z přelomu XVII. a XVIII. 

století pocházející z rodného domu 

Matky Franciszki Werner. Před tímto 

obrazem dne 27. září 1842 zakladatelky 

obětovaly sebe, rodiny, ze kterých 

pocházely, apoštolsko - charitativní 

činnost a všechny potřebné - Nejsvatějšímu 

Srdci Pána Ježíše. Mramorovou 

podlahu do kaple věnoval hrabě 

Praschma z Niemodlina.” 13 

Do domu vedou široké, prostorné 

mramorové schody, na jejich konci 

se nachází železná mříž se vstupní 

bránou nazývanou - brankou. Uvnitř 

vchodu visí velký kříž. 

Důležitou místností kláštera je kapitulář, 

„volební místo Matky Marie 

Luizy Merkert a dalších sester na generální 

představenou kongregace. Poslední 

generální kapitula se zde uskutečnila 

6. dubna roku 1889. V roce 

1890 byla generální správa přenesena 

do Wrocła wi. Matiční dům nadále plnil 

funkci formačního domu, od roku 

1920 je také provinčním domem. Neogotická 

klenba kapituláře je podepřená 

kla sickým tenkým sloupem ze 

sławniowickiego mramoru. Na hlavici 

sloupu jsou viditelné trubky z prvotního 

plynového osvětlení” 14 , v tamtěch 

časech (1865) plynové osvětlení bylo 

absolutní technickou novinkou. „Na 

západní stěně kapituláře, v gotickém 

rámu obraz sv. Alžběty (objednán do 

kaple Matkou Marií Luizou) a dva 

portréty Matek Zakladatelek: Marie 

Luizy Merkert z roku 1891 a Matky 

Franciszki Werner z roku 1892 namalovány 

na plátno a signovány P. Adler 

Breslau (Wrocław). 

Ve druhém oblouku svatí Kosma a 

Damián, první lékaři mučedníci. Olejomalba 

na plátně z roku 1971 namalo- 



wurde. Im zentralen Teil der Wand befi 

ndet sich ein dreiteiliges, halbkreisförmig 

verschlossenes Fenster. Dies 

sind die Fenster der Klosterkapelle. 

Die ersten farbigen Kirchenfenster 

wurden 1903 eingesetzt und stellten 

den Mariä Tempelgang und die Szene 

der Mariä Heimsuchung dar, sie wurden 

Ende des 2. Weltkriegs vernichtet. 

Die jetzigen Fenstermalereien wurden 

1982 in Głogówek von T. Cuber angefertigt 

und stellen den heiligen Franz 

und die heilige Elisabeth dar. 

1897 wurden die Bürgerhäuser an der 

Schulstraße auseinander genommen und 

auf ihrer Stelle hat man ein stilgerechtes 

Gebäude des Stammhauses errichtet, 

womit man seine Fläche vergrößerte“ 11 . 

Einer der interessantesten Räume 

des Provinzhauses ist die Kapelle der 

Heiligen Familie. „Sie ist eine der 

schönsten Klosterkapellen Schlesiens, 

die im 19. Jh. entstand. Ihre Ausstattung 

kommt fast ausschließlich aus 

der zweiten Hälfte des 19. Jh. (Altar, 

Ewiges Licht, Kronleuchter, Bänke, 

Gemälde). Im zentralen Teil der 

Kapelle befi ndet sich der Altar mit 

schmuckvollem Mariamonogram, in 

Holz geschnitten. Die Tabernakeltür 

wurde mit einem Kelchmotiv und 

Pfl anzenornament verziert. Das Gesamte 

wird in der Mitte mit einem 

fein im Stein gehaunem Kreuz verziert. 

Neben dem Tabernakel befi nden 

sich zwei kniende Engelsgestalten und 

über dem Tabernakel zwei kleinere 

Engelsgestalten, die Leuchter halten. 

Über dem Altar befi ndet sich ein Ölgemälde 

der Heiligen Familie (1865), 

gemalt von Jan Bochenek (1831- 

1909) aus Böhmen. In der südlichen 

Stützweite befi ndet sich ein Musikchor 

mit romanischen Orgeln, die 1865 von 

A. Hoff mann, einem Orgelmeister aus 

Neiße, angefertigt wurden (…) 12 . 

Eine Wertvolle Ausstattung der Kapelle 

stellen die der Marie Luise Merkert 

geschenkten Gemälde dar: „Ausgießung 

des Heiligen Geistes” –Bild auf 

einem Brett aus der älteren Mailänder 

11 Śladami Marii Luizy Merkert”, Seite 8 

12 Ebenda, Seite 12

Ważnym dla klasztoru pomieszczeniem 

jest kapitularz, „miejsce wyboru 

Matki Marii Luizy Merkert i kolejnych 

sióstr na przełożoną generalną 

zgromadzenia. Ostatnia kapituła 

generalna odbyła się tu 6 kwietnia 

1889 r. W 1890 roku zarząd generalny 

przeniesiono do Wrocła wia. Dom 

Macierzysty nadal pełnił funkcję 

domu forma cyjnego, od 1920 roku 

jest również domem prowincjonalnym. 

Neogotyckie sklepienie kapitularza 

jest podtrzymane kla syczną smukłą 

kolumną z marmuru sławniowickiego. 

Na kapitelu kolumny widoczne 

są rurki z pierwotnego oświe tlenia gazowego” 

14 , w tamtych czasach (1865) 

oświetlenie gazowe było absolutną 

nowinkę techniczną. „Na zachodniej 

ścianie kapitularza, w go tyckiej ramie 

obraz św. Elżbiety (zamówiony do kaplicy 

przez Matkę Marię Luizę) oraz 

dwa portrety Matek Zało życielek: 

Marii Luizy Merkert z 1891 r. i Matki 

Franciszki Werner z 1892 r. malowane 

na płótnie i sygnowane P. Adler Breslau 

(Wrocław). 

W drugim przęśle święci Kosma 

i Damian, pierwsi mę czennicy lekarze. 

Obraz olejny malowany na płótnie 

w 1971 r. przez siostrę M. Rafaelę 

Szymkowiak z prowincji poznańskiej 

oraz zdjęcia współczesnych portretów: 

Matyldy Merkert (1813-1846) i Klary 

Wolf (1805-1853).” 15 

Warty uwagi jest również „pokój pamięci, 

nazywany za życia Matki Marii 

Luizy Merkert - Sancta Maria, pełnił 

funkcję jej sekretariatu. Znajduje 

się tu oryginalne biurko, przy którym 

pracowała Błogosławiona. Skrzynia 

do przechowania ważnych dokumentów, 

a w gablotach cenne pamiątki: 

m.in. listy, pierwsze statuty, porządek 

dzienny i najwcześniejsza krótka historia 

Zgromadzenia -w rękopisach, krzyż 

zasługi, kryształowy puchar z dedykacją, 

talerz z posagu, talerz pamiątkowy 

z okazji 25-lecia założenia Zgromadzenia 

i różne XIX-wieczne naczynia, 

które otrzymała w darze, pieczęcie łą- 



vána sestrou M. Rafaelou Szymkowiak 

z poznańské provincie a fotografi e 

současných portrétů: Matyldy Merkert 

(1813-1846) a Klary Wolf (1805- 

1853).” 15 

Pozoruhodný je rovněž „památná 

místnost , nazývána za života Matky 

Marii Luizy Merkert - Sancta Maria, 

plnila funkci jejího sekretariátu. Nachází 

se zde originální psací stůl, na 

němž pracovala Blahoslavená. Skříň 

pro uchovávání důležitých dokumentů, 

a ve vitrínách cenné památky: mj. dopisy, 

první statuty, denní řád a nejranější 

krátká historie Kongregace - v rukopisech, 

kříž za zásluhy, křišťálový pohár 

s věnováním, talíř z věna, památkový 

talíř u příležitosti 25 let založení Kongregace 

a různé nádobí z XIX. století, 

které jí bylo darováno, lakové pečetě 

používané Matkou, první relikviářík 

z prosince roku 1872. Do vitríny byla 

rovněž vložena Pozice o životě a Pozice 

o zázraku, dekrety: o heroičnosti 

ctností promulgován papežem Janem 

Pawlem II. dne 20. prosince 2004 a 

o zázraku promulgován Svatým Otcem 

Benedyktem XVI. dne l. června 

2007 (…). Na severní stěně - portréty: 

oválný - kněze biskupa Adriana Włodarskiego 

(1807-1875), od roku 1860 

kurátora Kongregace; z levé strany 

kněze preláta Klemense Hagemanna, 

který usadil sestry v Norsku a kněze 

Franciszka Fischera, prvního ochránce 

sester. Na východní stěně fotografi e 

9 dalších generálních představených 

kongregace.” 16 Kromě toho stěny sekretariátu 

zdobí mnohé fotogramy: 

Matky Marie Luizy Merkert, Matky 

Franciszki Werner, Matky Melchiory 

Klammt - třetí generální představené s 

M. Teresou Lorenz - první mistrovou 

noviciátu. 

Tento krásný dům byl útočištěm 

pro mnoho potřebných, stal se rovněž 

centrem charitativní činnosti. „Během 

dalších 22 let práce připravila Blahoslavená 

Matka Maria Merkert pro řeholní 

život skoro 500 sester - hlavně 

ze Slezské země, založila 90 řeholních 



Schule, Geschenk von König Wilhelm 

I., der zusammen mit Kaiserin Auguste 

1865 das Stammhaus besuchte; - „Die 

Kreuzigung” – ein Ölgemälde, Geschenk 

von Kaiserin Auguste von 1871. 

In der Kapelle wurde ein Gemälde des 

Heiligsten Herzens Christi angebracht 

aus der Wende des 17./18. Jh. aus dem 

Familienhaus von Franziska Werner. 

Vor diesem Gemälde haben die Gründerinnen 

am 27. September 1842 sich, 

ihre Familien, die Apostel- und Wohlfahrtstätigkeit 

dem Heiligen Herzen 

Jesu Christi geopfert. Der Ziegelfußboden 

für die Kapelle wurde vom Grafen 

Praschma aus Niemodlin geschenkt.” 13 

In das Hausinnere führen breite 

Treppen, an deren Ende sich ein eisernes 

Eingangsgitter befi ndet, das als die 

Pforte bezeichnet wird. Im Eingangshintergrund 

hängt ein großes Kreuz. 

Ein für das Kloster sehr wichtiger 

Raum ist der Kapitelsaal, „wo Maria 

Luise Merkert zur Oberin der Vereinigung 

gewählt wurde. Die letzte 

Generalversammlung fand hier am 6. 

April 1889 statt. 1890 wurde der Generalvorstand 

nach Breslau verlegt. Das 

Stammhaus erfüllt weiterhin die Funktion 

des Formationshauses, ab 1920 ist 

es zugleich ein Provinzhaus. Das neugotische 

Gewölbe des Kapitelsaals wird 

mit schlanker Säule aus Kunzendörfer 

Marmor gehalten. Auf dem Säulenkapitel 

sind Rohren der Gasbeleuchtung 

zu sehen” 14 , in diesen Zeiten (1865) 

waren Gaslampen eine absolute technische 

Neuheit. „Auf der westlichen 

Wand des Kapitelsaals, befi nden sich 

im gotischen Rahmen das Bild der hl. 

Elisabeth (bestellt von Maria Luise) 

und zwei Porträts der Gründermütter: 

Marie Luise Merkert aus dem Jahr 

1891 und Mutter Franziska Werner 

aus dem Jahr 1892, die mit dem Text: P. 

Adler Breslau signiert wurden. 

In der zweiten Stützweite die Heiligen 

Kosma und Damian, die ersten 

Märtyrer-Ärzte. Ein Ölgemälde, das 

1971 die Schwester M. Rafaela Szymkowiak 

aus der Posener Provinz gemalt 

13 Ebenda, Seite12 



155

kowe używane przez Matkę, pierwszy 

relikwiarzyk z grudnia 1872 r. W gablocie 

umieszczono także Pozycję o życiu 

i Pozycję o cudzie, dekrety: o heroiczności 

cnót promulgowany przez 

papieża Jana Pawła II w dniu 20 grudnia 

2004 roku i o cudzie promulgowany 

przez Ojca Świętego Benedykta 

XVI w dniu l czerwca 2007 roku(…). 

Na północnej ścianie - portrety: owalny 

- ks. bpa Adriana Włodarskiego 

(1807-1875), od 1860 roku kuratora 

Zgromadzenia; od lewej ks. prałata 

Klemensa Hagemanna, który wprowadził 

siostry do Norwegii i ks. Franciszka 

Fischera pierwszego opiekuna 

sióstr. Na wschodniej ścianie zdjęcia 

9 kolejnych przełożonych generalnych 

zgromadzenia.” 16 Ponadto ściany sekretariatu 

zdobią liczne fotogramy: 

Matki Marii Luizy Merkert , Matki 

Franciszki Werner, Matki Melchiory 

Klammt - trzeciej przełożonej generalnej 

z M. Teresą Lorenz - pierwszą 

mistrzynią nowicjatu. 

Ten piękny dom był schronieniem 

dla wielu potrzebujących, stał się też 

ośrodkiem działalności charytatywnej. 

„W ciągu następnych 22 lat pracy, 

Błogosławiona Matka Maria Merkert, 

przygotowała do życia zakonnego 

blisko 500 sióstr - głównie z Ziemi 

Śląskiej, założyła 90 domów zakonnych, 

12 szpitali, wiele domów opieki 

dla osób w podeszłym wieku, liczne 


156 


domů, 12 nemocnic, mnoho pečovatelských 

domů pro starší osoby, početná 

výchovně - osvětová pracoviště (mateřské 

školky, jesle, sirotčince, základní, 

odborné školy atp.)”. 17 

Matka Maria Merkert pamatovala 

také na starší sestry a jejich budoucnost. 

Proto koncem roku 1870 začala 

s výstavbou nového Domu na ulici 

Słowiańskiej. 

Tento objekt od roku 1872, obydlen 

sestrami Alžbětinkami, byl součástí větší 

nemovitosti nyské provincie. Budova 

v architektonickém řešení stejně jako 

matiční dům představovala eklektismus 

typický pro toto století, s dominantními 

prvky neobaroku. Bohužel architekt 

a stavbyvedoucí nebyli zjištěni. 

Na zakoupeném pozemku při dnešní 

Słowiańské ulici bylo postaveno několik 

budov, z nichž část (včetně hlavní 

budovy) stojí dodnes. 

Budova před válkou plnila funkci 

řeholního domu s poloveřejnou kaplí a 

také s internátem, ústavem dobročinnosti 

a školou pro děvčata. Bohužel po 

roce 1945 byla budova Sestrám odebrána 

a určena pro bytové účely. Defi nitivně 

se v něm zabydlelo několik rodin. Do 

konce 80-tých let ještě budova sloužila 

bytovým účelům. 

Kongregaci byla vrácena teprve v 

roce 1991 a určena pro charitativní 

účely. Prvotně bylo plánováno zřízení 

17 „Ctihodná Boží Služebnice Maria Merkert (1817-1872), 

s. Margarita Cebula, Nysa 2006, str. 14 

Studium konserwatorskie miasta Nysy, Biała karta domu klasztornego, 

Tom III: 

− Budynek Domu Klasztornego przy ul. Słowiańskiej (stan dzisiejszy), 

− plan sytuacyjny rozmieszczenia zabudowań przy ul. Słowiańskiej, 

− plany domu klasztornego (rzut), 

− mapka Nysy, położenie ul. Słowiańskiej. 

Památková studie města Nysy, Bílá karta klášterního domu, Svazek III: 

− Budova Klášterního domu na ul. Słowiańskiej (dnešní stav), 

− situační plán rozmístění zástavby na ul. Słowiańskiej, 

− plány klášterního domu (pohled), 

− mapka Nysy, poloha ul. Słowiańskiej. 

Denkmalpfl egestudium der Stadt Neiße, Weiße Karte des Klosterhauses, 

Band III: 

− Gebäude des Klosters an der Straße ulica Słowiańska 

(heutiger Zustand), 

− Lageplan der Bebauungen (ul. Słowniańska), 

− Plan des Klostergebäudes (Grundriss) 

− kleine Stadtkarte von Neiße, Lage von ul. Słowiańska. 

hat und Fotos zeitgenössischer Porträts: 

Matilde Merkert (1813-1846) 

und Klara Wolf (1805-1853).“ 15 

Bemerkenswert ist auch „das Gedenkzimmer, 

das zu Lebzeiten von 

Maria Luise Merkert als Sancta Maria 

bezeichnet wurde und die Rolle eines 

Sekretariats erfüllte. Hier befi ndet sich 

der Originalschreibtisch, an dem die Selige 

gearbeitet hatte. Die Dokumentenkiste 

und in den Vitrinen kostbare Andenken: 

u.a. Briefe, erste Satzungen, die 

Tagesordnung und die früheste kurze 

Geschichte der Vereinigung – in Handschrift, 

Verdienstkreuz, ein Kristallkelch 

mit Widmung, ein Teller aus der Aussteuer, 

ein Erinnerungsteller zum 25. Jubiläum 

der Vereinigungsgründung und 

verschiedenes Geschirr, das sie als Geschenk 

erhalten hatte, Wiesenstempel, 

die sie verwendet hatte, erster Reliquiar 

vom Dezember 1872. In der Vitrine 

wurden auch die Stellung zum Leben 

und die Stellung zum Wunder, die Verordnung 

über die heroischen Tugenden, 

die vom Papst Johannes Paul II. am 20. 

Dezember 2004 promulgiert wurde und 

die Verordnung über das Wunder, das 

vom Heiligen Vater Benedikt XVI. am 

.1 Juni 2007 promulgiert wurde (…) 

ausgestellt. Auf der nördlichen Wand 

folgende Porträts: oval – des Bischofs 

Adrian Włodarski (1807-1875), der von 

1860 Kurator der Vereinigung war; von 

Links des Priesters Klemens Hagemann, 

15 Ebenda, Seite14

Dom Macierzysty przy ul. Sobieskiego 7, ściana boczna z głównym wejściem 

http://www.plan.nasza.nysa.pl/u_sobieskiego/index_u.htm 

Matiční dům na ul. Sobieskiego 7, boční stěna s hlavním vchodem 


Das Stammhaus an der ul. Sobieskiego 7, Seitenwand mit Haupteingang 


placówki wychowawczo - oświatowe 

(przedszkola, żłobki, sierocińce, szkoły 

elementarne, zawodowe itp.)”. 17 

Matka Maria Merkert myślała również 

o starszych siostrach i o ich przyszłości. 

Dlatego pod koniec 1870 roku 

rozpoczęła budowę nowego Domu, 

na ulicy Słowiańskiej. 

Obiekt ten od roku 1872 zamieszkany 

przez siostry Elżbietanki, był 

częścią większej nieruchomo ści Prowincji 

Nyskiej. Budowla w założeniu 

architektonicznym podobnie jak dom 

macierzysty prezentowała typowy 

dla tego wieku eklektyzm, z dominującymi 

elementami neobaroku. 

Niestety architekta i budowniczych 

nie ustalono. Na wykupionej parceli 

przy dzisiejszej ulicy Słowiańskiej 

wybudowano kilka budynków, z których 

cześć ( w tym budynek główny) 

istnieje do dziś. 

Budynek przed wojną spełniał funkcje 

domu zakonnego z półpubliczną 

kaplicą, a także bursą, zakładem dobroczynności 

i szkołą dla dziewcząt. 

17 „Czcigodna Służebnica Boża Maria Merkert (1817- 

1872), s. Margarita Cebula, Nysa 2006, s. 14 

Dom Macierzysty, widok ściany północnej 

od strony Rynku Solnego, http://www.plan. 

nasza.nysa.pl/u_solny/index_u.htm 

Matiční dům, pohled na severní stěnu ze strany 

Solného Rynku, http://www.plan.nasza. 

nysa.pl/u_solny/index_u.htm 

Stammhaus, Nordwand vom Salzmarkt gesehen, 

http://www.plan.nasza.nysa.pl/u_solny/ 

index_u.htm 

der die Schwester in Norwegen angesiedelt 

hatte und des Priesters Franz Fischer, 

des ersten Betreuers der Schwestern. 

Auf der östlichen Wand 9 Fotos nachfolgender 

Oberinen der Vereinigung.” 16 

Darüber hinaus werden die Sekretariatswände 

von vielen Fotogrammen verziert: 

Maria Luise Merkert, Franziska Werner, 

Melchiora Klammt – der dritten Generaloberin 

mit Teresa Lorenz – der ersten 

Meisterin des Noviziats. 

Dieses schöne Haus gab Obhut vielen 

Bedürftigen, es wurde zum Zentrum 

der Wohlfahrtstätigkeit. „Innerhalb 

nächster 22 Jahre ihrer Arbeit, hat 

die Selige Mutter Maria Merkert fast 

500 Schwestern auf das Nonnenleben 

vorbereitet – hauptsächlich aus Schlesien, 

sie hat 90 Klosterhäuser gegründet, 

12 Krankenhäuser, viele Pfl egeheime 

für ältere Menschen, zahlreiche 

Bildungs- und Erziehungsanstalten 

(Kindergärten, Krippen, Waisenhäuser, 

Grund- und Berufsschulen usw.)”. 17 

Mutter Maria Merkert dachte auch 

an die ältern Schwestern und ihre Zukunft. 

Deshalb begann sie auch Ende 

1870 an der Straße ulica Słowiańska 

mit dem Bau eines neuen Hauses. 

Dieses Gebäude wurde ab 1872 von 

den Schwestern von der hl. Elisabeth bewohnt, 

es war ein Teil einer größeren Liegenschaft 

der Provinz Neiße. Es präsentierte 

in den architektonischen Vorraussetzungen, 

ähnlich wie das Stammhaus, 

den typischen für dieses Jahrhundert 

Eklektismus, mit dominierenden Elementen 

des Neobarocks. Leider konnte 

man den Architekten und die Erbauer 

nicht ermitteln. Auf einem gekauften 

Grundstück an der heutigen Straße ulica 

Słowiańska hat man einpaar Gebäude erbaut, 

von denen einige bis heute existieren 

(darunter das Hauptgebäude). 

Vor dem Krieg befand sich hier das 

Klosterhaus mit einer halböff entlichen 

Kapelle, wie auch einer Wohlfahrtseinrichtung 

und Mädchenschule. Leider 

haben die Schwestern dieses Objekt 

nach 1945 verloren und man hat es für 

Wohnzwecke genutzt. Letztendlich 


17 „Czcigodna Służebnica Boża Maria Merkert (1817-1872), 

S. Margarita Cebula, Nysa 2006, Seite 14 


157

Niestety po 1945 roku budynek ten został 

odebrany Sios trom i przeznaczony 

na cele mieszkalne. Ostatecznie 

zamieszkało w nim kilkanaście rodzin. 

Do lat 90-ch, budynek służył jeszcze 

celom mieszkaniowym. 

Zgromadzeniu został zwrócony 

dopiero w roku 1991 i przeznaczony 

na cele charytatywne. Pierwotnie 

planowano umieścić w nim 

schronisko dla bezdomnych. Obecnie 

jest wydzierżawiony nyskiemu 

Caritas i niestety nieużytkowany, 

ze względu na olbrzymią dewastację. 

Po 1945 roku podejmowano kilkakrotnie 

prace remontowe, miały 

tu miejsce niewielkie prace elewacyjne, 

wymiany obróbek blaszanych, 

tynkowanie wnętrz ; także zmiany 

wewnętrznych podziałów. Po 1990 r., 

kiedy to obiekt zwrócono Elżbietankom, 

w związku z projektowanym 

nowym użytkowaniem budynku 

i zmianą jego charakteru, rozpoczęto 

większe prace - niestety nie zostały 

one dokończone; wymieniono część 

stropów (nad II piętrem ) ; wyremontowano 

strop nad kaplicą; rozpoczęto 

przebudowę dachu. Obiekt 

czeka na zagospodarowanie. 18 

Jak widać starania Matki Marii 

Merkert przynosiły wielkie owoce. 

Ta skromna i pobożna kobieta stała 

się pod koniec swojego życia jedną 

z najbardziej znanych postaci Śląska. 

Zdobyła popularność nie tylko dlatego, 

że z uporem i konsekwentnie potrafi 

ła realizować swoje zamierzenia 

ale przede wszystkim czyniła to z myślą 

o innych - ubogich i potrzebujących. 

Dla wszystkich zadających sobie 

pytanie, w jaki sposób zostawić po sobie 

chociażby mały ślad na tej ziemi, 

odpowiedzi należy szukać w dziele 

Matki Marii. W tej skromnej, śląskiej 

kobiecie było wielkie, niezwykłe 

serce, jak wielkie - świadczą o tym 

jej dzieła. 

Grażyna Grabowska 

18 Studium konserwatorskie miasta Nysy, Biała karta domu 

klasztornego, Tom III- katalog zabytków, sygn. 3831/III, s. 1 

158 


útulku pro bezdomé. Nyní je pronajata 

nyskému Caritasu a bohužel není využívána 

s ohledem na obrovskou devastaci. 

Po roce 1945 byly několikrát zahajovány 

rekonstrukční práce, byly zde prováděny 

malé fasádní práce, výměny oplechování, 

omítání vnitřků; také změny vnitřního 

uspořádání. Po roce 1990, když 

byl objekt vrácen Alžbětinkám, byly 

v souvislosti s navrhovaným novým 

využitím budovy a změnou jeho charakteru 

zahájeny větší práce - bohužel 

nebyly dokončeny; byla vyměněna část 

stropů (nad II. patrem); byl opraven strop 

nad kaplí; byla zahájena přestavba střechy. 

Objekt čeká na nové využití. 18 

Jak je vidět, úsilí Matky Marie 

Merkert přinášelo velké ovoce. Tato 

skromná a pobožná žena se na zlomku 

svého života stala jednou z nejznámějších 

osobností Slezska. Získala popularitu 

nejenom proto, že s umíněností 

a důsledností dovedla realizovat své 

záměry, ale především činila to s myšlenkou 

na jiné - ubohé a potřebné. Pro 

všechny, kteří si kladou otázku, jak po 

sobě zanechat alespoň malou stopu 

na této zemi, odpověď je třeba hledat 

v díle Matky Marie. V této skromné, 

slezské ženě bylo velké, neobvyklé srdce, 

jak velké - to dokazují její díla. 


18 Památková studie města Nysy, Bílá karta klášterní budovy, 

Svazek III. - katalog památek, sign. 3831/III, str. 1 

wohnten dort mehrere Familien. Bis in 

die 90-jahre diente das Gebäude noch 

für Wohnzwecke. 

Die Vereinigung bekam es erst 1991 

zurück und hat für Wohlfahrtszwecke 

verwendet. Ursprünglich sollte dort 

ein Obdachlosenheim eingerichtet 

werden. Zurzeit wird es an das Caritas-Zentrum 

Neiße vermietet und leider 

nicht genutzt, weil es zu sehr verwüstet 

ist. Nach 1945 wurden mehrere 

Male Sanierungsarbeiten aufgenommen, 

es fanden unbedeutende Fassadenrenovierungsarbeiten, 

Austausch 

von Blechelementen, Verputzarbeiten 

der Innenräume; auch Änderung der 

inneren Aufteilung statt. Nach 1990 als 

das Gebäude den Schwestern von der 

hl. Elisabeth zurück gegeben wurde, begann 

man mit größeren Arbeiten, dies 

aufgrund der neu geplanten Nutzung 

des Gebäudes und der Änderung seines 

Charakters – leider wurden diese nicht 

abgeschlossen; es wurde ein Teil der 

Decken ausgewechselt (über dem II. 

Stockwerk); die Decke über der Kapelle 

wurde renoviert; man begann mit dem 

Umbau des Dachs. Das Objekt wartet, 

um wieder genutzt zu werden. 18 

Wie man sieht hat das Treiben der 

Mutter Maria Merkert große Früchte 

getragen. Diese bescheidene und 

fromme Frau wurde am Ende ihres 

Lebens zu einem der bekanntesten 

Menschen Schlesiens. Sie hat Popularität 

nicht nur deshalb erlangt, dass sie 

hartnäckig und konsequent ihre Ziele 

realisieren konnte, aber vor allem deshalb, 

dass sie während ihrer Handlungen 

an andere dachte – an Arme und 

Bedürftige. Alle, die sich fragen, wie 

man wenigstens irgendetwas auf dieser 

Erde als Erinnerung an sich hinterlassen 

kann, müssen die Antwort 

im Werk von Maria suchen. Diese bescheidene, 

schlesische Frau hatte ein 

großes, außergewöhnliches Herz, wie 

groß – davon zeugen ihre Werke. 


18 Studium konserwatorskie miasta Nysy, Biała karta domu 

klasztornego, Tom III- katalog zabytków, sygn. 3831/III, 

Seite 1


159

Region Jesenicki 

OKRES JESENIK 

KREIS JESENIK

Fot. 255 

BERNARTICE 

Kościół parafi alny św. Piotra i Pawła 

Farní kostel sv. Petra a Pavla 

Pfarrkirche der Hl. Peter und Paulus 

Fot. 257 

BERNARTICE. Boża męka 

Boží muka 

Das Leiden Christi 

162 


Fot. 256 

BÍLÁ VODA 

Kościół parafi alny Nawiedzenia Marii Panny 

Farní kostel Navštívení Panny Marie 

Mariä-Empfängnis-Kirche

Fot. 258 

BÍLÁ VODA 

Bursa Pijarów (dawniej gimnazjum) 

Piaristická kolej (bývalé gymnázium) 

Burse der Piaristen (früher ein Gymnasium) 

Fot. 259 

BÍLÁ VODA. Bursa Pijarów (dawniej gimnazjum) 

Piaristická kolej (bývalé gymnázium) 

Burse der Piaristen (früher ein Gymnasium) 

OKRES JESENIK, KREIS JESENIK 

163

164 

Region Jesenicki

« Fot. 260 

BÍLÝ POTOK 

Fot. 262 

ČERNÁ VODA 

Kościół parafi alny pw Marii Panny 

Farní kostel Panny Mariehta 

Heilige-Jungfrau-Mariä Kirche 

Fot. 261 

BÍLÝ POTOK 

Boża męka koło Białego Potoka 

Boží muka u Bílého Potoka 

Das Leiden Christi an Biały Potok 


165

Fot. 263 

ČERNÁ VODA 

Boża męka 

Boží muka 


Fot. 265 

166 


Fot. 264 

ČERNÁ VODA 

Kościół parafi alny pw Marii Panny 

Farní kostel Panny Mariehta 

Heilige-Jungfrau-Mariä Kirche 

» Fot. 266 

ČERNÁ VODA 

Posąg przy kościele pw Marii Panny 

Socha při kostele Panny Marie 

Statue an der Heilige-Jungfrau-Mariä Kirche


167

Fot. 267 

DOLNÍ LES 

Kościół Niepokalanego Poczęcia Marii 

Panny 

Kostel Neposkvrněného početí Pany 

Marie 

Kirche zur Unbefl eckten Empfängnis 

der Jungfrau Maria 

168 


Fot. 268 

DOLNÍ LES 

Kościół Niepokalanego Poczęcia Marii Panny 

Kostel Neposkvrněného početí Pany Marie 

Kirche zur Unbefl eckten Empfängnis der Jungfrau Maria 

Fot. 270 

Fot. 269 

HORNÍ FOŘT

Fot. 271 

HRADEC - NOVÁ VES 

Kaplica św. Anny 

Kaple sv. Anny 

Kapelle der Hl. Anna 


169

Fot. 272 

JAVORNÍK 

Osada Pavlínka 



170 


Fot. 273 

JAVORNÍK 

Kościół Najświętszej Trójcy 

Kostel Nejsvětější trojice 

Kirche der Heiliger Dreifaltigkeit 

Fot. 274 

HORNÍ HEŘMANICE 

» Fot. 275 

JAVORNÍK 

Kościół Najświętszej Trójcy 

Kostel Nejsvětější Trojice 

Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit


171

Fot. 276 

JESENÍK 

Kościół parafi alny Wniebowzięcia Marii Panny 

Farní kostel Nanebevzetí P. Marie 

Maria Himmelfahrt Kirche 

172 


Fot. 277 

JESENÍK 

Krzyż koło kościoła parafi alnego Wniebowzięcia 

Marii Panny 

Jeseník. Kříž u Farního kostela Nanebevzetí 

P. Marie 

Jeseník. Kreuz an der Maria Himmelfahrt 

Kirche 

Fot. 278 

JESENÍK 

Kościół parafi alny Wniebowzięcia Marii 

Panny 

Farní kostel Nanebevzetí P. Marie 

Maria Himmelfahrt Kirche

Fot. 279 

JESENÍK 

Posąg św. Jana Nepomucena 

Socha sv. Jana Nepomuckého 

Statue des Hl. Johannes Nepomucen 

Fot. 280 

JESENÍK 

Kościół św. Anny na Krzyżowym wierchu 

Kostel sv. Anny na Křížovém vrchu 

Kirche der Hl. Anna in Krzyżowy Wierch 


173

Fot. 281 

KOBYLÁ NAD VIDNÁVKOU 

Kościół św. Joachima 

Kostel sv. Jáchyma 

Kirche des Hl. Joachim 

Fot. 283 

OSTRUŽNÁ 

Boża męka 

Boží muka 


174 

Fot. 284 

OSTRUŽNÁ 

Kościół Trzech Króli 

Kostel Tří králů 

Kirche der Drei Könige 


Fot. 282 

KOBYLÁ NAD VIDNÁVKOU 

Boża męka 

Boží muka 

Das Leiden Christi

Fot. 285 

MIKULOVICE 

Kościół św. Mikołaja 

Kostel sv. Mikuláše 

Kirche des Hl. Nikolaus 


175

Fot. 286 

PÍSEČNÁ 

Kościółek Chebzí 

Kostelík Chebzí 

Kirche Chebzí 

176 


Fot. 287 

PÍSEČNÁ 

Kościół Ścięcia św. Jana Chrzciciela 

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele 

Kirche zur Enthauptung des Hl. Johannes der Täufer 

» Fot. 288 

PETŘÍKOV


177

Fot. 289 

STARÁ ČERVENÁ VODA. Kościół Bożego Ciała 

Kostel Božího Těla 

Fronleichnamm-kirche 

178 


Fot. 290 

STARÁ ČERVENÁ VODA 

Boża męka 

Boží muka 


Fot. 291 

TRAVNÁ


Fot. 292 

RAMZOVÁ 

179

Fot. 293 

TRAVNÁ 

Kościół Niepokalanego Poczęcia Marii Panny 

Kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie 

Kirche zur Unbefl eckten Empfängnis der Jungfrau Maria 

Fot. 295 

TRAVNÁ. Droga Krzyżowa 


Kreuzweg 

180 


Fot. 294 

TRAVNÁ 

Fot. 296 

TRAVNÁ. Droga Krzyżowa 


Kreuzweg

Fot. 297 

SUPÍKOVICE 

Kościół św. Jadwigi 

Kostel Sv. Hedviky 

Kirche der Hl. Hedwig 

Fot. 299 

SKOROŠICE. Rzeźba grupowa Kalwaria na starym cmentarzu 

Sousoší Kalvárie na starém hřbitově 

Skulptur Kalwaria auf dem alten Friedhof 

Fot. 298 

SKOROŠICE STARÝ HŘBITOV 

Rzeźba grupowa Kalwaria na starym cmentarzu 

Sousoší Kalvárie na starém hřbitově 

Skulptur Kalwaria auf dem alten Friedhof 

Fot. 300 

SKOROŠICE. Posąg św. Jana Nepomucena 




181

Fot. 301 

VÁPENNÁ 

Boża męka (rustykalna barokowa) 

Boží muka (rustikální barokní) 

Das Leiden Christi (Barock-rustikal) 

182 

Fot. 303 

VÁPENNÁ 

Kościół św. Filipa 

Kostel sv. Filipa 

Kirche des Hl. Filips 


Fot. 302 

UHELNÁ 

Kościół św. Katarzyny 

Kostel Sv. Kateřiny 

Kirche der Hl. Katarina

Fot. 304 

VELKÁ KRAŠ. 



Kirche des Hl. Florians 

Fot. 305 

VELKÁ KRAŠ 



Kirche des Hl. Florians 

Fot. 306 

VELKÁ KRAŠ 

Kaplica Mittmanna 

Mittmannova kaple 

Kapelle von Mittmann 


183

Fot. 307 

VELKÁ KRAŠ. Kościół pw Marii Panny 

Kostel Panny Marie 

Jungfrau Maria Kirche 

184 


Fot. 308 

VELKÉ KUNĚTICE 

Kościół Marii Panny Śnieżnej 

Kostel Panny Marie Sněžné 

Jungfrau Schnee Maria Kirche

Fot. 309 

VELKÉ KUNĚTICE 

Kościół Marii Panny Śnieżnej 

Kostel Panny Marie Sněžné 

Jungfrau Schnee Maria Kirche 

« Fot. 310 

VIDNAVA 

Płyta nagrobkowa w kościele 

św. Katarzyny 

Náhrobní deska na kostele Sv. Kateřiny 

Grabplatte in der Kirche der 

Hl. Katarina 

Fot. 311 

VIDNAVA 

Portal gotycki kościoła św. Katarzyny 

Gotický portál kostela Sv. Kateřiny 

Gotisches Portal In der Kirche der 

Hl. Katarina 

Fot. 312 

VIDNAVA. Maria Panna Siedmiobolesna 

Panna Marie Sedmibolestná 

Leidende Jungfrau Maria 

Fot. 313 

VIDNAVA. Ludwik IX Król francuski 

Ludvík IX. Král francouzský 

Ludwig der IX. französischer König 


185

Fot. 314 

VIDNAVA 

Posąg św. Jana Nepomucena w Widnawie 

Socha sv. Jana Nepomuckého ve Vidnavě 

Statue des Hl. Johann Nepomucen in Widnawa 

186 

Region Jesenicki

Fot. 315 

VLČICE 

Fot. 317 

VLČICE 

Posąg św. Jana Nepomucena 



Fot. 316 

VLČICE 

Barokowa Boża męka 

Barokní boží muka 

Barockes Leiden Christi 

Fot. 318 

VLČICE 

Sztuczna jaskinia z posągiem Marii Panny z Lourdes 

Umělá jeskyně se sochou Panny Marie Lourdské 

Künstliche Grotte mit der Statue der Jungfrau Maria aus Lourdes 


187

Fot. 320 

VLČICE 

Kościół św. Bartłomieja 

Kostel sv. Bartoloměje 

Bartholomäus-kirche 

188 

Region Jesenicki

Fot. 321 

ZLATÉ HORY. Miejsce odpustowe Marii Panny Pomocnej 

Poutní místo Panny Marie Pomocné 

Ablassplatz der Kirche zur Hilfsleistende Maria 

Fot. 322 

ZLATÉ HORY 

Kościół Wniebowzięcia Marii Panny 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie 



189

Fot. 323 

ZLATÉ HORY 

Kościół szpitalny św. Krzyża 

Špitální kostel sv. Kříže 


190 


Fot. 325 

ŽULOVÁ 

Kościół na Bożej górze 

Kostel na Boží hoře 

Kirche auf dem Gottesberg 

Fot. 324 

ŽULOVÁ 

Kościół św. Józefa 

Kostel sv. Josefa 

Kirche des Hl. Josef


Fot. 326 

ŽULOVÁ 

Kościół na Bożej górze 

Kostel na Boží hoře 

Kirche auf dem Gottesberg 

191

SPIS T 


Historický nástin 

Historische Zusammenfassung .................................................................... 3 

Gmina Nysa ............................................................................................ 26 

Gmina Otmuchów .....................................................................................66 

Gmina Paczków ....................................................................................... 84 

Gmina Głuchołazy .................................................................................... 94 

Gmina Korfantów ................................................................................... 114 

Gmina Kamiennik ................................................................................... 122 

Gmina Łambinowice ............................................................................... 126 

Gmina Pakosławice ................................................................................. 132 

Gmina Skoroszyce ................................................................................... 138 

Maria Luiza Merkert - błogosławiona z Nysy 

Maria Luiza Merkert - blahoslavená z Nysy 

Maria Luise Merkert - die Selige aus Neiße .............................................. 146 

............................................................................. 162

tutaj - Starostwo Powiatowe w Nysie

Erfolgreiche ePaper selbst erstellen

Template löschen?

Als Template speichern?