Psychiatrie - Sekce poruchy příjmu potravy
Psychiatrie - Sekce poruchy příjmu potravy
Psychiatrie - Sekce poruchy příjmu potravy
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
10<br />
Abstrakta<br />
VYŽÁDANÉ PŘEDNÁŠKY<br />
Invited lectures (in Czech) (čtvrtek / 19.3.2009 / 16.00–18.00)<br />
Vnitřní čas savců a příjem <strong>potravy</strong><br />
Internal time of mammals and eating<br />
patterns<br />
Illnerová H.<br />
Předsedkyně Učené společnosti ČR a Etické<br />
komise Akademie věd ČR, Praha<br />
Souhrn: V živých organizmech ubíhá čas<br />
lineární od početí do smrti, a čas cyklický s různou<br />
délkou periody. Cykly, které mají v neperiodickém<br />
prostředí periodu zhruba denní, nazýváme rytmy<br />
cirkadiánní. Tyto rytmy probíhají od molekulární<br />
úrovně v cyklickém zapínání a vypínání různých<br />
genů až po úroveň behaviorální, např. v rytmech<br />
spánku-bdění, ve fyzickém či psychickém výkonu<br />
nebo v <strong>příjmu</strong> <strong>potravy</strong>. Hlavní biologické hodiny,<br />
které řídí tyto rytmy, se nalézají ve dvou shlucích<br />
nervových buněk, tzv. suprachiasmatických jádrech<br />
(SCN), v části mozku nazývaném hypotalamus.<br />
Hodiny v SCN jsou synchronizovány s vnějším<br />
24hodinovým dnem pravidelným střídáním<br />
světla a tmy, zejména světlou částí dne.<br />
V posledních letech se zjistilo, že i periferní<br />
orgány, např. játra, srdce, plíce či ledviny, obsahují<br />
biologické hodiny, které jsou však synchronizovány<br />
a koordinovány z centrálních hodin v SCN.<br />
Zapínání a vypínání hodinových genů, zodpovědných<br />
za cirkadiánní rytmy, v nich probíhá zhruba<br />
s 6–8hodinovým zpožděním vzhledem k rytmům<br />
v hodinách centrálních. Hodiny periferní, zejména<br />
v játrech, ale i v srdci a v ledvinách, však mohou<br />
být nastavovány nejen centrálními hodinami, ale<br />
i příjmem <strong>potravy</strong>. Ukazuje se, že nejen periferní<br />
hodiny mohou ovlivňovat metabolizmus, ale<br />
i vice versa, že buněčný metabolizmus, zejména<br />
redox stav buněk, může ovlivňovat cirkadiánní<br />
rytmy. Na spojitost mezi cirkadiánním systémem<br />
a metabolizmem ukazuje i to, že je-li tento systém<br />
narušený, např. vyřazením jednoho hodinového<br />
genu, může dojít k takovým metabolickým poruchám,<br />
které ústí až do obezity a metabolického<br />
syndromu. Je stále zřejmější, že silný cirkadiánní<br />
systém může ochraňovat organizmus nejen před<br />
onkologickými a neurologickými poruchami, ale<br />
i před poruchami metabolickými.<br />
Neuroendokrinné faktory<br />
s významom pre <strong>poruchy</strong> prijmu<br />
<strong>potravy</strong> a obezitu: dôraz na oxytocín<br />
a fyzickú aktivitu<br />
Neuroendocrine factors involved in eating<br />
disorders and obesity: focus on oxytocin<br />
and physical activity<br />
Ježová D., Bakoš J., Ukropec J., Hlaváčová<br />
N., Zórad Š., Eckertová M.<br />
Institute of Experimental Endocrinology,<br />
Slovak Academy of Sciences, Bratislava,<br />
Slovakia<br />
Souhrn: Autoři se zabývají neuroendokrinními<br />
faktory spojenými s hyperaktivitou u poruch<br />
<strong>příjmu</strong> <strong>potravy</strong>.<br />
Summary: Exercise belongs to the factors<br />
influencing both obesity and eating disorders.<br />
Many patients with anorexia nervosa are hyperactive.<br />
Excessive exercise can promote the<br />
development of eating disorders or it may be<br />
considered a symptom of anorexia nervosa.<br />
The mechanisms involved in the association of<br />
exercise with eating disorders and obesity can<br />
be studied in animal models based on voluntary<br />
wheel running. Rats of several strains develop<br />
an intensive, compulsive running if exposed to<br />
running wheels. This voluntary wheel running<br />
activates the neuroendocrine system and leads<br />
to release of several hormones, including the<br />
anorexigenic peptide oxytocin (1,2). We have<br />
shown that long-term wheel running results in<br />
decreased body weight (BW), decrease in the<br />
percentage of the epididymal fat related to BW<br />
and a decrease of oxytocin stores in the posterior<br />
pituitary. We have found that chronic treatment<br />
with oxytocin alone leads to a reduction<br />
of body weight without changes in the amount<br />
of fat tissue. The risk of obesity or eating disorders<br />
may be influenced by the spontaneous<br />
hyper- or hypoactivity of the individuals. In line<br />
with this suggestion, we have investigated the<br />
relationship between spontaneous home cage<br />
activity and intensity of wheel running with several<br />
metabolic and neuroendocrine parameters.<br />
We have failed to observe clear relationships<br />
between reduction of food intake, running distances<br />
and home cage activity. However, with<br />
the aid of RT 2 PCR array (Rat Neurotransmiter receptors<br />
and regulators, SABiosciences) we identified<br />
12 promising candidate genes which were<br />
directly related to wheel running activity. Thus,<br />
future research based on the results obtained<br />
in our animal model may help to reveal neuro-<br />
VII. Mezioborová konference o poruchách <strong>příjmu</strong> <strong>potravy</strong> a obezitě s mezinárodní účastí | 19. – 21. 3. 2009<br />
biological mechanisms related to vulnerability<br />
to metabolic and eating disorders.<br />
The studies were supported by grants of APVV<br />
(LPP-0194-06) and CENDO.<br />
Literatura<br />
1. Makatsori A, Duncko R, Schwendt M, Moncek F, Johansson<br />
BB, Jezova D. Psychoneuroendocrinology 28: 702–714,<br />
2003.<br />
2. Bakos J, Hlavacova N, Makatsori A, Tybitanclova K, Zorad<br />
S, Hinghofer-Szalkay H, Johansson BB, Jezova D. Regul Pept.<br />
2007; 139: 96–101.<br />
Obezita, <strong>poruchy</strong> <strong>příjmu</strong> <strong>potravy</strong><br />
a diabetes<br />
Obesity, eating disorders and diabetes<br />
Haluzík M.<br />
3. interní klinika 1. LK UK a VFN, Praha<br />
Souhrn: Obezita představuje jeden z nejvýznamnějších<br />
zdravotních problémů prakticky<br />
ve všech vyspělých zemích světa včetně České<br />
republiky. Obezita je navíc patofyziologicky propojena<br />
s řadou dalších onemocnění a metabolických<br />
odchylek (dyslipidémie, arteriální hypertenze, inzulinová<br />
rezistence/diabetes mellitus 2. typu atd.)<br />
a celospolečenský dopad jejich komplikací – tedy<br />
především zvýšené frekcence kardiovaskulárních<br />
onemocnění a úmrtí na tyto nemoci je tak značný.<br />
Hlavním problémem při léčbě obezity je její<br />
multifaktoriální etiologie od komplikované polygenní<br />
dědičnosti až po složitou kombinaci faktorů<br />
osobnosti a prostředí – především <strong>příjmu</strong> <strong>potravy</strong><br />
převyšujícího energetický výdej a nedostatečné<br />
fyzické aktivity. Poměrně opomíjenou součástí<br />
léčby obezity je sledování dlouhodobé prognózy<br />
léčených pacientů se zaměřením na kvalitativní<br />
<strong>poruchy</strong> <strong>příjmu</strong> <strong>potravy</strong>.<br />
Je známo, že dropout obezitologických pacientů<br />
může být dlouhodobě až kolem 60–70 %<br />
a procento pacientů, kteří úspěšně zredukují<br />
svou hmotnost alespoň o 10 % a tuto redukci<br />
udrží, je tak velmi nízké. Kromě relativně nadměrného<br />
<strong>příjmu</strong> <strong>potravy</strong> se na vzniku obezity<br />
a přidružených onemocnění mohou významnou<br />
měrou podílet také <strong>poruchy</strong> <strong>příjmu</strong> <strong>potravy</strong> kvalitativní<br />
– tedy nepravidelná životospráva, vynechávání<br />
jídel, večerní či noční přejídání, zajídání<br />
stresů a podobně. Tato problematika je u pacientů<br />
s obezitou stále do jisté míry podceňována,<br />
přitom z hlediska dlouhodobého udržení hmot-