Psychiatrie - Sekce poruchy příjmu potravy

28
Abstrakta
of this study was to explore the plasmatic levels
of neuropeptide Y, ghrelin and leptin in a group
of anorexia nervosa patients and theis changes
after a 6-week treatment.
Do studie bylo zařazeno deset žen s anorexia
nervosa restriktivního typu (body mass
index 14,74 + 0,43; věk 23,3 + 1,0), diagnostikovaných
podle DSM-IV a v době studie hospitalizovaných,
a deset zdravých kontrolních
žen (body mass index 21,45 + 0,72; věk 24,3 +
0,8). Bazální plazmatické hladiny neuropeptidu
Y, ghrelinu a leptinu byly měřeny na počátku
a konci léčby. U pacientek s anorexia nervosa
byly zjištěny významně zvýšené bazální plazmatické
hladiny neuropeptidu Y a ghrelinu ve
srovnání s kontrolními ženami, hladiny leptinu
měly tyto pacientky významně nižší. Po šesti
týdnech léčby hladiny ghrelinu u pacientek
s anorexia nervosa významně poklesly a hladiny
leptinu se zvýšily. Plazmatické hladiny
neuropeptidu Y se během léčby nezměnily,
průměrné body mass index u pacientek s anorexia
nervosa významně vzrostlo.
Závěr. Plazmatické hladiny ghrelinu a leptinu
se u pacientek s anorexia nervosa měnily
očekávaným směrem podle změny tělesné
hmotnosti. Plazmatické hladiny neuropeptidu Y
nevykázaly v tomto směru významnou změnu.
Zvýšená hladina leptinu a neuropeptidu Y ukazuje
na přetrvávající dysregulaci mechanizmů
řídících tělesnou hmotnost a apetit. Započatá
zvýšená diferenciace preadipocytů pravděpodobně
stimulovaná neuropeptidem Y odpovídá
i jeho zvýšeným hladinám.
Tato studie vznikla za podpory grantu IGA
NR/9158-3 a výzkumného záměru VZ 21620816.
Implementace pohybové terapie při
léčbě pacientů s mentální anorexií
a mentální bulimií
Implemetation of physiotherapy in therapy
of anorexia and bulimia nervosa
Dušková H.
FTVS UK, Praha
Souhrn: Zařazení pohybové intervence do
běžné léčby pacientů s mentální anorexií (MA)
a mentální bulimií (MB) na Dětské psychiatrické
klinice ve FN Motol v Praze (DPK). Experimentu
se zúčastnilo 20 probandů, kteří byli náhodně
rozděleni do dvou skupin – sledované s intervencí
a kontrolní bez intervence. V každé skupině
byly děti ve věku od 14 do 18 let s vůbec první
hospitalizací s jednou z těchto diagnóz – 8 pacientek
s diagnózou MA restriktivního typu a 2
s diagnózou MB. Pohybový program probíhal
dvakrát týdně na DPK od 1. 11. 2006 do 31. 1.
2007, vždy v pondělí a čtvrtek, po dobu tří měsíců.
Rozsah jedné cvičební hodiny byl 90 min.
Terapeutická jednotka se skládala z: 5–10 min.
zahřátí, 15–20 min. posilovací část, 15–20 min.
pohybová hra zaměřená na vnímání vlastního
těla a 20 min. relaxace dle Jacobsena. Úspěšnost
byla hodnocena na základě nestandardizovaného
dotazníku (vytvořeného pro účely této
studie) předloženého pacientkám před a po
skončení intervence, vstupního a výstupního
kineziologického rozboru a váhového přírůstku
třikrát týdně po celou dobu experimentu.
Bylo prokázáno, že průměrný přírůstek hmotnosti
po třech měsících pohybového programu
byl o 0,34 kg vyšší ve skupině sledovaných pacientek.
Hodnotu průměrného váhového přírůstku
ve sledované skupině 7,61 kg jsem porovnala
s hodnotou výzkumu (Probst, 2002), který uvádí,
že se během pravidelné čtyřměsíční pohybové
terapie, která probíhá vždy dvakrát týdně, zvýší
váha ve sledované skupině v průměru o 9,86 kg.
Náš program probíhal sice jen tři měsíce, ale je
pravděpodobné, že by po dalším měsíci tohoto
nebo podobného výsledku dosáhl.
Po srovnání kineziologického rozboru vstupního
a výstupního bylo zjištěno zlepšené držení
těla a snížení svalového tonu u všech deseti pacientek
sledované skupiny. Dotazníková metoda
také prokázala, že takto koncipovaná pohybová
terapie má výrazný vliv na tělesné sebepojetí pacientek
s mentální anorexií a mentální bulimií.
Klíčová slova: mentální anorexie, mentální
bulimie, body-oriented therapy, pohybová terapie,
dotazníky, kineziologický rozbor, váhový
přírůstek.
Summary: The implementation of the motor
intervention in the common treatment of patients
with anorexia nervosa (AN) and bulimia nervosa (BN)
in Psychiatrical clinic of children of Motol Faculty hospital
in Prague (PCC). There were 20 children from 14
to 18 years old in the experiment with diagnosis AN
and BN, it was their first hospitalization with these
eating diseases. They were randomly divided into two
groups – the control with the motor intervention and
the other without the intervention (8 girls with AN
of restrictive type and 2 with BN in each group). The
motor intervention took place twice a week (Monday
and Thursday) in PCC from 1. 11. 2006 to 31. 1. 2007 for
3 months. Every section was composed of 5–10 min.
of warm-up, 15–20 min. of strengthen, 15–20 min.
of motor game from body-oriented therapy and 20
min. of relaxation by Jacobsen, and it was persisting
90 minutes. The patients filled up the nonstandardize
VII. Mezioborová konference o poruchách příjmu potravy a obezitě s mezinárodní účastí | 19. – 21. 3. 2009
questionare before and after the motor intervention
(it was made for this experiment). They were examined
during input and output physiotherapy exploration
and the accession of weigh was monitored three times
a week.
It was demonstrated that the ordinary accession
of weigh was higher about 0,34 kg in control
during three months of the motor intervention.
The ordinary value 7,61 kg in control after the three
month therapy was compared with the result
9,86 kg of the similar experiment with regular motor
intervention in four months (twotimes a week)
(Probst, 2002). Probably the result will be the same
or very similar after a month more therapy.
After the intervention there was the better posture
and the tone of muscles was lower of all children
from the control. The main result of the experiment
is that this constitution of motor therapy has
the positive effect on the body size estimation and
body dissatisfaction in eating disorder patiens.
Key words: anorexia nervosa, bulimia nervosa,
body-oriented therapy, motor intervention, questionare,
exploration, accession of weigh.
Medialná stigmatizacia pacientek
s poruchami príjmu potravy
v dlhodobom sledování
Media stigmatisation of female pacients
with eating disorders in long-term
treatment
Izáková Ľ., Havlíčková E., Horvátová V.
Psychiatrická klinika FNsP a LFUK, Bratislava
Súhrn: Na život pacienta s duševným ochorením
vplýva nielen samotné ochorenie, ale
ovplyvňuje ho aj postoj spoločnosti k tomuto
ochoreniu. Dnešné multimédiá zohrávajú
v spoločnosti nejednoznačnú úlohu pri formovaní
jej postojov k duševným poruchám
a k problematike porúch stravovania zvlášť. Ich
pôsobenie obsahuje totiž celé spektrum vplyvov
od vyslovene negatívnych až po pozitívne.
V odbornej literatúre sú publikované viaceré
štúdie, ktoré poukazujú na to, že stigma
a diskriminácia ľudí s duševnými poruchami
je stále častá a mnohokrát závažná a hodnotia
mieru tejto stigmatizácie v spoločnosti.
Autorky sledovali vplyv mediálnej stigmatizácie
u dlhodobo sledovaných pacientiek s poruchami
príjmu potravy. Súbor tvorili pacientky, ktoré
sa liečili na Psychiatrickej klinike LF UK a FNsP
v Bratislave od roku 1996. V práci použili korešpondenčný
dotazník na zistenie demografických
údajov, vlastných postojov k mediálnej
stigmatizácii a Body Attitude Test na posúdenie
aktuálneho stavu pacientky. Na vyhodnotenie