30 Litteraria-Theatralia-Cinematographica Kontexty V - Univerzita ...

tváří z nich činný princip (wirksames Principium) tím, že oslovuje lidskou obrazotvornost
a srdce. 145 Umění nelze odolat, neboť člověk není vládce nad prvními hnutími duše. Umění
působí jako šíp, jenž nám zasadil ránu, kterou cítíme, aniž bychom původce bolesti viděli. 146
Leibniziánsko-wolffiánskou terminologií řečeno: umění usiluje o to, aby se z obtížně srozumitelného
zřetelného poznání (deutliche Erkenntnis) vědy stalo obecně přístupné nazírající
poznání (anschauende Erkenntnis). 147
V kontextu tohoto pojetí umění sehrává sloveso rühren a s ním spjaté varianty stěžejní
úlohu. Sulzer ho těsně vztáhl ke všem složkám estetické situace: autoru, dílu i vnímateli. Největší
umělci se podle Sulzera vyznačují živou obrazotvorností a citlivostí srdce. Obě vlastnosti
jsou darem přírody a nevyžadují studium. Umělec se vystavuje předmětům, které ho rühren,
a jeho cítění nalezá vhodné umělecké zásady pro vyjádření jeho pohnutí. 148 Právě vybraností
(vorzüglich) druhu a způsobu, jakým je umělcova obrazotvornost smyslovými předměty
gerührt, se umělci liší od ostatních lidí. 149
Umělecká díla rühren svou krásou vzniklou zkrášlením (Verschönerung) přírody. 150 Cílem
zkrášlování je vlichotit se auf eine rührende Weise vášním. 151 Dílo, které není s to přirozeně
citlivé srdce vnímatele rühren, je špatně udělané. 152 Těžiště zkrášlení tkví ve vybrání
podstatných rysů líčené skutečnosti či předmětu. Tato vlastnost dovoluje uměleckým dílům
překonat silou účinku jakýkoli vjem vzešlý z faktického vnímání, neboť představují věci nejen,
jak se jeví smyslům, ale i jak je živě pociťuje obrazotvornost a srdce. 153 Právě pro schopnost
rühren jsou umělecká díla nejvhodnější prostředek k zobrazování ctnosti. 154 Díla, která jsou
jen příjemná a baví, aniž by byla s to rühren, se míjejí s účelem umění. 155 Zdroj, ze kterého
umělecká díla čerpají schopnost rühren, nazývá Sulzer silou (Kraft) neboli energií (Energie).
Schopnost rühren je vlastní všem druhům umění. 156 Liší se jen mírou. Za umění s největší
energií považoval Sulzer divadlo (Drama). Z divadelních forem si nejvíce cenil opery. V její
ideální, dosud nedosažené podobě ji chápal jako syntézu všech druhů umění a zároveň
vhodnou šiřitelku současného vyspělého poznání. Za divadelní žánry řadil poezii a řečnictví,
neboť jejich předmět je širší než předmět ostatních umění. 157 Navíc slovesná umění vytahují ze
146 Ibid., s. 241–2.
147 Ibid., s. 121. Srovnej též charakteristiku vkusu jako „eine anschauende Erkenntnis des Schönen, Anständigen
und des Guten“. Ibid., II/s. 218.
148 Ibid., II/s. 124.
149 Ibid., s. 128–9.
150 Ibid., s. 150.
151 Ibid., II/s. 114.
152 Ibid., II/s. 126.
153 Ibid., s. 141.
154 Ibid., s. 155–6.
155 Ibid., s. 129–30.
156 Schopnost rühren přiřkl Sulzer malbě (Gemälde), zpěvu (Gesang), povídce (Erzählung), monologu (Monolog),
ale již i pouhým důrazným slovům (nachdrucksvolle Wörter) či slovům vysloveným vřelým srdcem (Worte mit
warmen Herzen ausgesprochen).
157 Ibid., s. 144–5.
19