30 Litteraria-Theatralia-Cinematographica Kontexty V - Univerzita ...

propaguje reichovské propojení socialismu s volnou láskou, horuje pro začlenění smyslových
rozkoší do komunistického programu (přitom používá na svou dobu velmi provokativní
rétoriku typu: „Soudruhu milenče, v zájmu zachování zdraví šoustej svobodně!“; Sexuální abstinence
je kontrarevoluční činnost; Komunismus bez volné lásky je jako probuzení na hřbitově
apod.) jako klíči k řešení drogové závislosti, alkoholismu a kriminality mladistvých. Častý
je z její strany rovněž útok na instituci manželství, upomínající na sexuál ně liberalistické
teorie Kolontajové i jiných. Milena tvrdí, že „buržoazní manželství není nic jiného než forma
legalizované prostituce“, čímž v podstatě opakuje slova našeho levého freudisty a surrealisty
Bohuslava Brouka, který již ve 30. letech zastával názor, že manželství je „sanatorium pro
méněcenné“, že ctnost žen se posuzuje podle plození legitimních dětí a podle toho, jak dlouho
žena s jedním a týmž mužem prostituuje. 33
W. R. Tajemství organismu nebylo pro sexuální otevřenost a zejména antikomunistické
zaměření 34 v titovské Jugoslávii (ze socialistických zemí jistě nejliberálnějších, o čemž mj.
svědčí i hojnější vydávání neofreudistické literatury) uvedeno do kin, zato v západních zemích
si Makavejev zjednal ikonoklastickou proslulost. 35 Roku 1971 dílo obdrželo cenu Luise
Buňuela na festivalu v Cannes. Zákazem filmu rozladěný Makavejev z Jugoslávie emigroval
a v roce 1974 realizoval svůj sexuálně nejprovokativnější Sladký film (Sweet Movie) kombinující
ejzenštejnovské 36 principy montáže s buňuelovskou imaginací. Sladký film byl zejména
diskutován v souvislosti s „exkrementální vizí“, na níž se podílela terapeutická skupina vídeňského
akcionalisty Otto Muehla. Tato skupina stoupenců volné lásky, jež má název Milky
Way podle Buňuelova heretického filmu (La Voie lactée, 1969) 37 , zde provádí vyměšovací
performerství (teatrální přejídání, zvracení, močení, křičení a exkrementování), které má
vyjadřovat očistnou terapii, regres do dětství, jímž prorážejí to, co Reich nazýval „tělesným
33 Brouk, Bohuslav.: Lidská duše a sex. Praha, Odeon 1992, s. 50. Obdobně W. Reich: „Manželství není žádná
affair d’amour, jak říkají jedni, ani ryze hospodářská instituce, jak říkají druzí. Je to forma, jež byla sexuální
potřebě vnucena v socio-ekonomickém procesu“. Reich, W.: Funkce orgasmu, s. 153. Odpor vůči instituci rodiny
byl přítomen již v počátcích marxistického myšlení o společnosti, kdy nezůstalo nepovšimnuto působení ekonomických
faktorů na „pohlavní výběr“, na nejintimnější sféru vzájemných vztahů mezi lidmi, které se zvláště
u „vyšší buržoazie“ uskutečňovaly podle přísných konvenčních a obchodních pravidel. Marxův „Dr. Watson“
Bedřich Engels poznamenal, že kapitalismus snižuje pohlavní lásku na „prodejné zboží“, a to nejen v prostituci
(převážné procento prostitutek pocházelo z nižších společenských tříd), nýbrž také v manželství. Na základě
této argumentace byla prostituce shledána jako přímý obraz sexuální morálky kapitalistické společnosti. Viz
Engels, Bedřich.: O původu manželství, soukromého vlastnictví a státu. Cit. podle Hiebsch, Hans.; Worwerg,
Manfred.: Úvod do marxistické sociální psychologie. Praha, SPN 1976, s. 57.
34 Mezi antikomunisticky nejprovokativnější část narativu patří Milenino navázání milostného poměru s Vladimírem
Iljičem, sólistou Moskevského ledního baletu, který v Bělehradě předvádí, jak podotýká jeden z hrdinů,
„socialistické umění v carských kostýmech“. Zprvu kultivovaný stalinský komunista Vladimír Iljič se záhy
promění ve fanatického sadistu, jež nakonec Mileně uřízne hlavu (za doprovodu Okudžavovy písně potom
ve výčitkách bloudí krajinou). Milenina uříznutá hlava na prosektuře označí Vladimíra za romantika, asketu,
pravého rudého fašistu. V závěru filmu se hlava usměje a její úsměv je prolnut na záběr usmívající se tváře
Reicha – další, tentokrát „trojjediné“ oběti fašismu, komunismu i amerického liberálního zřízení.
35 Makavejevovi byla ze strany západních filmologů věnována poměrně značná pozornost vrcholící prací Raymonda
Durgnata. Viz Durgnat, Raymond.: WR. Mysteries of the Organism. British Film Institute 1999.
36 Odkaz na Ejzenštejnovo klasické dílo naplňuje uprchlý námořník z křižníku Potěmkin (Pierre Clémenti),
označovaný jako „první autentický sexuální proletář“.
37 Otto Muehl se o Makavejevě filmu vyjádřil jako o „naprostém kýči“, život a terapeutické ideály své skupiny
zde shledal zkreslenými. An Actionist Begins to Sing. An interview with Otto Muehl by Andrew Grossmann.
www.brightlightsfilm.com. 10. 12. 2006.
36