30 Litteraria-Theatralia-Cinematographica Kontexty V - Univerzita ...

Sexualita a fašismus
„Freudomarxistické“ výzkumy se neusoustřeďovaly pouze na výzkum individua, nýbrž
i na sociálně-politickou sféru společnosti, jež zahrnovala analýzu autoritativních institucí,
sociálně-ekonomických vztahů mezi lidmi a ideologických hnutí, včetně fašismu. V sedmdesátých
letech bylo zejména v Itálii realizováno poměrně dost filmů, které se z neofreudistických
pozic (vyjádřených zejména Wilhelmem Reichem a Erichem Frommem) zabývaly
fašismem ve vztahu k sexuální neuspokojenosti. Fašismus zde nebyl vyložen v pojmech sociálních,
ekonomických nebo národohospodářských (pojmech „materiálních“), ale v pojmech
psychologických, či spíše psychopatologických (pojmech biologických), jako výrazu
pro autoritářské dychtění po moci založené na sexuálních komplexech, sadismu, masochismu,
nekrofilii, případně homosexualitě. Na základě této biologické premisy bylo postaveno rovnítko
mezi sexuální perverzí a politickou perverzí. Třetí říše se svými odznaky moci (svastika,
černé uniformy, čepice s lebkou a hnáty atd.) zde byla podána jako exotická mravní zkaženost
doslova ilustrující tezi Wilhelma Reicha, že „fašismus je šílenství sexuálních mrzáků“. Např.
ve Viscontiho Soumraku bohů (La caduda degli dei – Götterdämmerung, 1969) 87 je androgynní
Martin von Essenbeck (Helmut Berger) podán jako sexuálně narušený pedofil, který
incestem se svou matkou a likvidací příbuzných kompenzuje komplex odstrkovaného dítěte
angažovaností v řadách SS.
Reflexe fašismu vyložená v sexuální perspektivě se objevuje i v Makavejevově W. R. Mystérium
organismu, kde je scéna, v níž Vladimír Iljič projeví zájem o fotografii Hugo Jaegra,
který v roce 1939 zachytil Hitlera v bezmezně obdivném kruhu žen. Což je implicitní odkaz
na Reichovo dílo Masová psychologie fašismu (Massenpsychologie des Faschismus, 1933),
které se zabývalo iracionálními aspekty nacistické ideologie a psychologickou identifikací
se s vůdcovskou autoritou. 88 Výklad fašismus v polaritě deviantní sexuality se dále projevil
48
The Hunting Hypothesis (1977). Ardreyho teorie měly vliv i na jiné filmaře, zejména na tvorbu Sama Peckinpaha.
Viz Hudec, Zdeněk.: Sam Peckinpah. Cinepur 2005, č. 40, s. 36–42. Předtím než Ardrey soustředil zájem do vědecké
oblasti byl činným hollywoodským scénáristou. Podle jeho scénářů bylo natočeno přes deset filmů, např.
Madame Bovary, The Four Horsemen of Apocalypse (V. Minneli, 1949, 1962), Khartoum (B. Dearden 1966).
86 Film pojednává o kanoistickém výletu tří mladíků ze středních vrstev (Eda, Boba a Drewa) do Skalistých hor.
Dobrodružně-romantické výhledy však končí v okamžiku, kdy jsou okolnostmi donuceni zapojit do boje o přežití
(s přírodou a jakýmisi degenerovanými individui, které Boba homosexuálně znásilní) zasuté zabijácké instinkty.
87 Maria Kornatowska dává Viscontiho film do souvislosti s nacistickou politickou teatralitou, orgiastickými rituály
masových shromáždění a estetikou kultu těla, tak jak byly traktovány v Triumfu vůle (Triumf des Willens, 1933)
a Olympii (Olympia, 1936) Leni Riefenstahlové. Orgiastickou scénu „noci dlouhých nožů“ (kterou Visconti
vedle politické hlediska interpretuje také „sexuálně“, jako potlačení homosexuality Röhmových SA ze strany
heterosexuálních SS) autorka interpretuje v úzkém vztahu k Triumfu vůle v tom smyslu, že Viscontiho sekvence
krvavého, dionýského šílenství explicitně zobrazuje to, co dokumentární Triumf vůle říká mezi řádky. Kornatowska,
Maria.: Eros i film. Lodž, Krajowa Agencja Wydawnicza 1986, s. 121–122.
88 Reichova Massenpsychologie des Faschismus (1933) se vedle prací o iracionální dynamice mas (např. Gustave
Le Bon, Scipio Sighele, Orthega y Gasset aj.) opírá o východisko, že fašistická rasová teorie byla pokračování
starých teorií o dědičnosti a degeneraci. Hitler podle Reicha využil hluboké touhy mas po svobodě a v těchto
masách se iracionalistická potřeba po autoritě ukázala silnější než vůle k nezávislosti. Podobný názor rozvíjel
také ve svých knihách o „autoritářské etice“ Erich Fromm. Základní tezí jeho díla Escape from Freedom (1944,
česky: Strach ze svobody. Praha, Naše vojsko 1993) je, že moderní člověk nemůže v liberálních podmínkách
tržního kapitalismu psychicky unést svou svobodu a utíká tak do „strnulé bezmyšlenkovitosti totalitních diktatur“,
v kterých hledá útočiště. Koncept „útěku před svobodou“ Fromm dále posunul v knize The Heart of Man
(1964, česky: Lidské srdce. Jeho nadání k dobru a zlu. Praha, Mladá fronta 1969) kde zahrnul fašismus do svého
pojmu „nekrofilie“, chápaného nikoli v doslovném významu, ale jako obecný princip spočívající v nenávistném
postoji vůči životu (opakem je postoj „biofilní“ vyjadřující naopak lásku k životu).