30 Litteraria-Theatralia-Cinematographica Kontexty V - Univerzita ...

Za iniciálami W.R. se skrývá již několikrát zmíněný Wilhelm Reich (1897-1957), německý
psychoanalytik, Freudův asistent, který na základě svých klinických výzkumů ve dvacátých
a třicátých letech psal o sexuálním osvobození jako o nezbytné podmínce k ozdravění
člověka a lidstva. 14 Reich spatřoval smysl života a duševního zdraví ve kvalitě sexuálního
uspokojení, v tom, jak lidé dokáží v heterosexuálním pohlavním aktu prožít orgasmus jako
výraz neneurotického postoje zvaného láska, či schopnost milovat. 15 Oproti tomu zdroj všech
sociálních konfliktů spatřoval v tom, či onom stupni sexuálního neuspokojení a pomocí sexuálních
neuróz dokonce vykládal i fašistický iracionalismus. Reich výzkum orgasmu a jiných
biologických funkcí nazval „sex-ekonomií – přírodovědeckou, experimentálně fundovanou
teorií sexuality“ 16 , která měla překonat předsudky a strach ze sexuality šířený náboženstvím
a sociální výchovou. Podle Reichovy „orgonové teorie“ veškeré antisociální chování pochází
z civilizačního potlačování přirozeného milostného života, jež se v charakterové struktuře
člověka projevuje jako „úzkost ze slasti“. 17 Tato úzkost je živnou půdou pro různé formy
diktatur a politických „panství“, které se snaží přimět člověka k poslušnosti. Sem Reich řadil
jak nacisty, tak komunisty, demokraty nebo církev. Všechny tyto politické formace se při
32
příběhu objasňuje pasáž označená jako „Cinéma direkt 3: Malý traktát o vejci“ objasňuje sexuolog Kostič, který
říká, že slepice nesnášejí vejce proto, aby si z nich lidé dělali smaženice, ale že vejce představuje nejdokonalejší
oplodněnou buňku ženského rodu. Že v této buňce se už nachází zárodek života, počátek všeho, který nám
skýtá vysvětlení, jak vzniká orgány i u člověka. Srov. Makavejev, Dušan.: Milostný případ, aneb tragédie poštovní
zaměstnankyně /scénář/. Film a doba 1968, č. 1., s. 21.
14 Reich, jak uvádí Makavejev v titulcích filmu, „věřil ve společnost založenou na svobodě, práci a lásce a bojoval
proti pornografii v sexu a politice“. Po nástupu nacistů k moci emigroval, nejprve do Skandinávie, později do
USA kde v roce 1942 ustanovil „Orgonový institut“, nazvaný podle „Orgonu“, orgastické energie, kterou objevil.
V roce 1954 byla Reichova nadace obžalována úřadem pro potraviny a léčiva. Reich byl odsouzen na dva roky
nepodmíněně. V roce 1957 zemřel ve federální věznici v Lewisburgu ve státě Pennsylvania. Viz Rycroft, Charles.:
Reich. London 1979. Mezi další základní biografické práce o Reichovy patří: Ollendorff, Ilse: Wilhelm Reich.
A Personal Biography. New York, St. Martin’s Press 1969; Mann, Edward: Orgon, Reich and Eros: Wilhelm Reich’s
Theory of Life Energy New York, Simon and Schuster 1973; Boadella, David: Wilhelm Reich. The Evolution of
His Work. Chicago, Henry Regner 1973; Boadella, David (ed.): In Wake of Reich. London, Coventure 1976;
Wyckoff, James: Wilhelm Reich: Life Force Explorer. Greenwich, Fawcett CT, 1973; Raknes, Ola: Wilhelm Reich
and Orgonomy. Baltimore, Penguin 1970; Greenfield, Jerome: Wilhelm Reich vs. The USA. New York, W. W.
Norton 1974; Sharaff, Myron: Fury on the Earth. A Biography of Wilhelm Reich. New York, St. Martin-Marek
1983.
15 Orgasmus (orgastický reflex) Reich chápal jako výboj tělesné elektřiny a experimentálně jej ověřoval dechovými
technikami a uvolňováním svalové činnosti v oblasti břicha (tuto terapii vidíme i v Makavejevově filmu). Reichův
sex-ekonomický výzkum se klinickými experimenty snažil dokázat, že funkce orgasmu se řídí posloupností:
mechanická tenze – bioelektrický náboj – bioelektrický výboj – mechanická relaxace.
16 Reich, Wilhelm: Funkce orgasmu. Sex-ekonomické problémy biologické energie. Praha, Concordia 1993, s. 13.
17 Z ideologické perspektivy Reich navodil v charakteristice „úzkosti ze slasti“ podnětný problém identity mezi
strukturou společnosti a strukturou charakteru, z níž vyplývá, že společnost na základě pudové represe negativně
formuje lidské charaktery a ty zpětně reprodukují masovou společenskou ideologii en masse jako v případě fašismu.
Psychoanalytický výklad charakteru na principech své „orgonové biofyziky“ Reich rozvedl zejména v práci
Character Analysis. Zde rozlišuje tři typy charakterů, genitální, neurotický a biopatický. Člověk s „genitálním
charakterem“ je orgasticky potentní nejen v biologickém, nýbrž také v morálním smyslu, neboť má přirozenou
schopnost milovat. Morální regulace je v tomto případě zcela ve správě jeho „sexuálně-ekonomické osobnosti“,
není důsledkem společenských tlaků z vnějšku. „Neurotický charakter“ je přímým důsledkem represe sexuality
ze strany morálky a patriarchální kultury, která jedince blokuje psychicky i pracovně. „Biopatický charakter“
(též „charakterní biopatie“) je vyšším, negativním stupněm „neurotického charakteru“, je důsledkem naprosté
destrukce biologických sil člověka, odumřením základních lidských hodnot jako je pravdomluvnost a upřímnost
na úkor frustrace, nejistoty, strachu a agresivity. Reich vymezil „biopatický charakter“ jako „emocionální mor“