30 Litteraria-Theatralia-Cinematographica Kontexty V - Univerzita ...

Pro neomarxisty, kteří hledali utopickou cestu k totálního osvobození všech lidských
bytostí bylo Freudovo pojetí represivní sublimace psychických sil lidského individua naprosto
nepřijatelné 8 , a proto muselo být kriticky doplněno Marxovou materialistickou filozofií
(zejména myšlenkami „mladého“ Marxe z Ekonomicko-filosofických rukopisů z roku 1844 9 )
a korigováno směrem k pudové socializaci, k nových formám humanismu odvozených z ideje
„nerepresivní sublimace“ 10 , která by dala lidské libidinozitě volný, kreativní prostor.
První freudomarxistické syntézy Wilhelma Reicha, Siegfrieda Bernfelda, Otto Fenichela
a Ericha Fromma se pokoušely začlenit psychoanalýzu jako pomocnou vědu do marxistické
historicko-materialistické teorie, které by při vysvětlování lidských dějin ze společenských
rozporů významně napomohlo prozkoumání vztahu mezi psychickým a společenským (sociálně-ekonomickým).
Erich Fromm ve stati Politika a psychoanalýza (1931) 11 nastínil teore-
8 S kritikou Freudových teoretických postulátů vystoupila vedle „freudomarxistických myslitelů“ také řada reformistů
z řad sociálně transformované psychoanalýzy. Ať už jde o „analytickou psychologii“ C. G. Junga,
„individuální psychoanalýzu“ A. Adlera, „kompulsivní dynamismus“ H. S. Sullivana, „dialektický humanismus“
E. Fromma, „personalistickou psychoanalýzu“ I. A. Carusa nebo „interpersonalismus“ K. Horneyové kladoucí
důraz na vliv vnitřní psychiky individua u kulturní podmíněnosti neuróz. Srov. Horney, K.: The Neurotic Personality
of Our Time. New York 1937. Horneyová, Karen.: Neuróza a lidský růst. Zápas o seberealizaci Praha,
Pragma 2000.
9 „Mladý Marx“ v Ekonomicko-filosofických rukopisech z roku 1844 (které se staly „biblí“ levicové inteligence
nezřídka kladené proti „starému“ Marxovi z období Kapitálu) vymezil hlad a sex jako základní pudové potřeby
člověka. Srov. Marx, Karel.: Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844. Praha, Státní nakladatelství politické
literatury 1961, s. 141–143. V těchto Marxových výrocích chápajících člověka jako předmětnou, trpící bytost,
která musí svou pudovou stránku kompenzovat mimo sebe, byla shledána styčnost s Freudovým pojetí „životní
nouze“ (Ananke, Lebensnot, Scarcity) jako trvalým rozštěpem mezi člověkem a realitou, mezi principem slasti
a principem reality. V souvislosti s otázkou „pudového uvědomění“ byla dále řešena otázka přesunu (pohyblivosti,
transformovatelnosti) sexuality jako pudové energie do ekonomiky, protože v marxistické materialistické teorii
dějin (historickém materialismu) se člověk emancipuje od zvířecí instinktivnosti také ekonomicky – ukájením
pudové potřeby hladu prací. Mezi sexem a hladem je velmi úzká spojitost, která má vliv na rozvíjení lidského
erotického života, jak v sublimované, tak v nesublimované poloze. Hlad jako důsledek materiálního nedostatku
může vést k sexuální frustraci kompenzované agresivitou. Proto ve „freudomarxistickém“ pojetí má hospodářská
agresivita podílející se na ukájení hladu v lidské společnosti (tzn. na ekonomice) podobné vlastnosti jako
agresivita sexuální – obě mohou sublimovat v princip „panství“ (herrschaft), v princip společenského ovládání
člověka člověkem, který popsal Marx.
10 Myšlenku „nerepresivní kulturní společnosti“, která se částečně nebo zcela zřekla i Freudova základního teorému
o pudu smrti (Thanatos) prosazoval jak Wilhelm Reich, Erich Fromm, tak i Herbert Marcuse. Myšlenka
„nerepresivní civilizace“ vyšla z poznatku o přemisťování primární pudové energie. Pokud tato pudová energie
při procesu sublimace nenachází v realitě svůj objekt, respektive pokud jí tento objekt odnímá společenská regulace
(princip Über-Ich v psychické struktuře), tak se tato primární pudová energie přetváří, přemisťuje, hledá
novou ideální sféru svého ukojení, v níž by se mohla realizovat jako sekundární vrstva lidské existence, jako vyšší
duchovní skutečnost, především vědecká a umělecká. Myšlenka nerepresivní sublimace, která by vydělila Eros
jako činitele humanizace libida a nositele sociálního rozměru byla především rozpracována v práci Herberta
Marcuseho Eros and Civilization (1955). Marcuseho kniha prvně vyšla v USA. Její autorizované německé vydání
nese název Triebstruktur und Gesellschaft,Frankfurt am Main, Suhrkamp Verlag 1971.
11 Raný Erich Fromm je poměrně vzdálený „kazatelskému“ étosu svých pozdějších prací. Jeho hlavním zájmem
je prokázat, že každá společnost má nejen ekonomicko-politickou, nýbrž také libidinózní strukturu, k jejímuž
objasnění může psychoanalýza přispět zásadním způsobem. Jeho hlavním zájmem je vyvrátit obvinění, že
psychoanalýza, stejně jako marxistická filozofie dějin, mají společný deterministicko-dogmatický základ. Psychoanalýza
„pansexuální“, historický materialismus „panekonomický“. Fromm vyslovil tezi, že psychoanalýza je
přírodovědeckou, materialistickou psychologií, že je to analytická metoda výrazně dějinného charakteru, která
má s historickým materialismem společný zájem o společenské bytí vycházející z pozemského života, z jeho
potřeb a lidského vědomí, tzn. ze společenských, politických a ideologických zřetelů. Fromm, Erich.: Politik
und Psychoanalyse (1931) In: Erich Fromm Gesamtausgabe I. Stuttgart 1980, s. 31–36. Myšlenek vyslovených
30