30 Litteraria-Theatralia-Cinematographica Kontexty V - Univerzita ...

k nám samým, druhé k vnějším předmětům, jejichž existence je od nás oddělena. 195 Také
vkus vymezil Sulzer jako „das Vermögen, das Schöne zu empfinden“. 196 Právě vyjádření Empfindungen,
nikoli nápodobu (Nachahmung) považoval za příčinu vzniku umění s výjimkou
výtvarných. 197 Dokonce i lebhafte Rührung jako první účel umění vysvětloval jako schopnost
vnímatele „in Empfindung zu setzen“. 198 Zřetelnou převahu pojmu Empfindung nad Rührung
stvrdilo osobité heslo, které mu věnoval.
Shrnujícím způsobem lze říci, že pro Sulzera pojem Rührung a jeho varianty zůstaly
i v Allgemeine Theorie důležité, jejich těsnější napojení na vášně a smysly je však zároveň
tlačilo do ústraní. Neboť ve slovníku Sulzer jednoznačně upřednostňoval vyšší, mravní přínos
umění, se kterým již rühren nespojoval. Právě přednostní omezování Rührung na úvodní,
smyslovou fázi či stupeň recepce uměleckých děl vysvětluje, proč s ním Sulzer pracoval výrazně
méně, nevyhradil mu samostatné heslo, ba dokonce ho v adjektivní podobě rührend
i kritizoval. 199
Resumé
Der Begriff ‚Rührung‘ in den Vorlesungen über Ästhetik
und Poetik von August Gottlieb Meißner (1753–1807)
In den Vorlesungen über Ästhetik und Poetik von August Gottlieb Meißner, wie sie an
der Prager Universität von Josef Jungmann im Studienjahr 1794/95 und von Josef Liboslav
Ziegler im Jahr 1802/03 aufgezeichnet wurden, tauchen mit außerordentlicher Häufigkeit die
Termini Rührung, rühren und rührend auf. Die folgende Studie hat das Ziel zu ermitteln,
wie Meißner mit diesen Termini gearbeitet hat, und festzustellen, wie sein Vorgehen mit
der deutschen Ästhetik der Aufklärung zusammenhing. Die wichtigste Inspirationsquelle
für Meißner scheint der schweizerische Ästhetiker Johann Georg Sulzer zu sein, dessen
Vermischte philosophische Schriften sowie Allgemeine Theorie der schönen Künste werden aus
dieser Sicht gründlich untersucht.
195 Ibid., Sp. 693, 1084. S převáděním pasívní formy být příjemně či nepříjemně gerührt do aktiva se lze setkat již
v pojednáních. Zejména v Anmerkungen über den verschiedenen Zustand, worinn sich die Seele bey Ausübung
ihrer Hauptvermögen, nämlich des Vermögens, sich etwas vorzustellen, und des Vermögens zu empfinden, befindet
(1763) hovořil Sulzer o mohutnosti cítit (das Vermögen zu empfinden), kterou stavěl do protikladu k představovací
neboli poznávací mohutnosti. Používáme-li rozum (Verstand), jsou ostatní duševní síly potlačeny, duše
sama sebe necítí a zaobírá se věcmi, které pozoruje jakoby mimo sebe. Naproti tomu Empfindung je příjemná
či nepříjemná představa, při níž se duše zaobírá sama sebou. Sulzer, Vermischte philosophische Schriften, s.
225–9.
196 Ibid., Sp. 462.
197 Ibid., Sp. 796.
198 Ibid., Sp. 1085.
199 Příčiny Sulzerovy vzrůstající zdrženlivosti k pojmu Rührung nejsou zcela jasné. Tato zdrženlivost mohla být
způsobena narůstajícím vlivem sentimentální produkce, ale i vývojem německého filozoficko-estetického myšlení,
ve kterém začaly termíny Empfindung a Empfindnis postupně převládat.
25