O metodologii a její historii jednoduše - Univerzita Karlova

PhDr. Olga Hegarová, CSc.
2.4 Základy antické vědy
16
Po řecko-perských válkách (500-449 př.n.l.) probíhaly v řeckých městských státech
závažné politické a společenské změny související s přechodem aristokratické formy vlády
k antické demokracii. V rámci politických změn poněkud upadal zájem o vesmír a přírodu
a naopak se do centra pozornosti dostávaly různé společenské jevy a ve filozofii otázky
gnozeologie (teorie poznání) a etiky (nauka o morálce). Důležité bylo také právo a
státověda.
Pod tlakem politických potřeb začali působit tzv. sofisté (z řec. „sofistés“, tj.
znalec, učitel moudrosti), kteří poskytovali občanům s politickými ambicemi za honorář
výcvik v řečnictví, právu, filozofii. V podstatě byli prvními popularizátory vědy, která
měla sloužit praktickým účelům.
První vrchol starověké filozofie představuje dílo Platóna (427-347 př.n.l.), jehož
zásluhou se také dozvídáme o působení jeho legendárního učitele Sokrata. Platón převzal
při psaní svého rozsáhlého díla i při vyučování v Akademii Sokratovu metodu dialogu
(forma kladení otázek a nalézání shody v odpovědích). Zanechal rozsáhlé dílo. Ve svém
všestranném filozofickém systému opustil dosavadní materialistickou koncepci světa a
otevřel prostor transcedentálního (nadsmyslového, nepoznatelného) světa idejí, jako
dokonalých předobrazů veškerých částí jsoucna. Člověk svou tělesností patří do reálného
světa a se světem idejí ho pojí nesmrtelná část duše (rozum). Nižšími částmi duše jsou cit
a žádostivost, které umírají společně s tělem. Učení chápal jako „rozvzpomínání duše“ na
vše, co poznala ve světě idejí. Nesmrtelná duše člověka je svou podstatou stejná jako duše
světa. Nejvyšší ideou je idea nejvyššího dobra, „idea idejí“, která představuje nejvyšší,
poslední cíl světa. Už z tohoto krátkého náčrtu je patrné proč Platónovo učení ovlivnilo
filozofické systémy v závěru antiky a po několik staletí středověku sloužilo v rámci
scholastiky ke zdůvodnění základních dogmat křesťanství. Naopak Platónova etika, jejíž
podstatou je učení o zdatnosti (ctnosti), kterou představuje moudrost, statečnost a
spravedlnost je v příkrém rozporu s pozdějším křesťanským pojetím pokory.
Zajímavé je učení o státu. Podle Platóna se zdatnost (ctnost) jednotlivce odráží ve
státě. Nejvyšší myslitelná forma mravního života je mravní život společenství ve státě 13 .
Teorie státu obsahuje kritiku existujících ústav a nastiňuje vizi spravedlivého státu.
Rozeznává oligarchii (vládu bohatých) - Kdyby podle majetku byli vybíráni kormidelníci,
13 STÖRIG, H. J. Malé dějiny filosofie. Přel. P. Rezek. 7.vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské
nakladatelství, 2000, s.125.