O metodologii a její historii jednoduše - Univerzita Karlova

PhDr. Olga Hegarová, CSc.
pronesl známý výrok „dejte mi pevný bod a pohnu zeměkoulí“. Odhalil také jeden ze
základních přírodních zákonů, který je po něm označován jako Archimédův zákon.
20
K tomuto důkazu údajně dospěl v lázni poté, kdy usvědčil zlatníka z podvodu na
základě rozdílné specifické váhy zlata a stříbra. Když mu důkaz došel, vyběhl prý nahý
z lázní s euforickým pokřikem „Heuréka“ tzn. „ našel jsem to“, „už to mám“.
Archimédes také zkonstruoval kladkostroj a tzv. Archimédův šroub, který se
využíval k čerpání vody (prý se s tímto vynálezem však setkal v Egyptě). Kladkostroj i
páka se osvědčily i při realizaci jeho návrhů různých válečných strojů.
2.5 Věda v epoše helénismu a starověkého Říma
Období od konce 4. století př. n. l. přibližně do přelomu letopočtu je označováno
termínem helénismus (krize řeckých „polis“ po peloponéských válkách, výboje Alexandra
Makedonského a postupné ovládnutí jeho říše Římem. (Termín „helénismus“ pochází až
z 19. století.)
Aristoteles ještě zažil smrt Alexandra Makedonského, jehož říše se brzy rozpadla.
Pokračovalo však šíření řecké kultury v nástupnických státech – v Makedonii, Sýrii,
Egyptě i dalších menších městských státech. Řečtina byla řečí dvora a duchovní elity a
řecká kultura základem všeobecné vzdělanosti. Současně stejně jako řecký charakter
působil na životní podmínky a názory Orientu, pronikaly do něj prvky orientální kultury.
Původní řecké i rozšířené helénistické kulturní a duchovní dědictví převzal poté Řím.
Athény, i když zbavené politické samostatnosti, zůstaly ještě dlouho duchovním centrem,
zejména filozofie. Vedle toho však vznikala i centra další, především Alexandrie. Zde se
vytvořila vynikající lexikografická tradice (lexikografie = slovníkářství). Vznikl první
abecedně sestavený lékařský Glaukiův slovník, různé etymologické slovníky (o původu
slov), synonymické, překladové slovníky (řecko-latinský), dokonce slovník zvířecích
zvuků. V Alexandrii také působil matematik, fyzik, zeměpisec a především astronom
Klaudius Ptolemaios (asi 100-170), který dovršil vývoj antických názorů na podobu
vesmíru.
Ptolemaiovský model vesmíru, závazný později pro středověkou církev:
Na základě přesného pozorování a matematických výpočtů dráhy planet vytvořil
pro jejich výklad teorii tzv. „epicyklů“ (kruhového řetězu smyček), po nichž se planety
pohybují kolem nepohyblivého zemského středu. Odmítl tak názory pythagorejců a
atomistů, že Země je jednou z pohybujících se planet. Tím byla vytvořena geocentrická
představa vesmíru, která oficiálně platila celý středověk a vyvrácena byla teprve
Koperníkem a jeho pokračovateli.