O metodologii a její historii jednoduše - Univerzita Karlova

PhDr. Olga Hegarová, CSc.
rozumem poznat, a že experiment je pouze pomocným prostředkem deduktivního
myšlení. 23
38
Podobně jako u Descarta, je patrný spor mezi racionálním a iracionálním („chladem
rozumu“ a „vroucnosti víry“) v díle dalšího významného matematika, fyzika a filozofa
Blaise Pascala (1623-1662), horlivého stoupence jansenismu 24 . Ve fyzice se zabýval
problematikou vakua a šíření tlaku a svými experimenty dokázal rovnoměrné šíření
tlaku v kapalině (na jeho počest je po něm nazvána jednotka tlaku – pascal).
V matematice patřil k zakladatelům teorie pravděpodobnosti a přispěl k rozvoji
geometrie a kombinatoriky (byl jedním z předchůdců moderní výpočetní techniky –
v roce 1642 sestrojil první mechanický kalkulátor schopný sčítat a odčítat, známý pod
jménem Pascalina). Tento vynikající vědec nakonec dospěl k závěru, že matematická
metoda má své hranice a nemůže vysvětlit nekonečno, ani zodpovědět morální
problémy a záhady lidského života. Známý je jeho výrok, že „nic neodpovídá rozumu
lépe než zavržení rozumu“ 25 . Velmi ceněné (i z literárního hlediska) jsou jeho filozofické
a teologické fragmenty, které mimo jiné obsahují myšlenku tzv. Pascalovy sázky: „Je lepší
si v životě vsadit na možnost, že Bůh existuje, protože můžeme vyhrát daleko víc.
V případě prohry totiž ztratíme jen to, co ateisté“ 26 .
Přes všechen pokrok zůstával „svět vědy“ uzavřený, pronikání vědeckých závěrů
do praxe stále vázlo. Nicméně druhá polovina 17. století ( po skončení třicetileté války) je
označována jako období vědomé výstavby civilizace, jako „velká epocha“ a vědci byli
uznáváni jako část jednoho společného vzdělaného světa. Projevilo se to tím, že věda
přestala být záležitostí dvořanů a univerzitních profesorů, kteří byli závislí na přízni
vládců. Vytvářela se nová inteligence z neprivilegovaných, ale sociálně zajištěných vrstev,
především z řad měšťanstva. Byli označováni jako virtuósi (ve smyslu „lidé vynikající ve
svém oboru“) a hlavně byli finančně nezávislí. Mohli si dokonce dovolit zaměstnávat i
další nadané, ale chudé učence. (Tak např. nizozemský astronom Christian Huygens
(1629-1695), který roku 1673 prozkoumal a změřil odstředivou sílu planet, zaměstnával
francouzského fyzika Denise Papina.)
Z iniciativy těchto zámožných „nových vědců“ vznikaly první samostatné vědecké
instituce - Akademie. První vznikly v Římě (1600-1630) a ve Florencii (1651-1667) –
23 BERNAL, J. D. Věda v dějinách. Přel. J. a E. Munkovi. 1.vyd. Praha: SNPL, 1960, sv.1, s.308.
24 Jansenismus bylo reformní náboženské a filozofické hnutí ve Francii a Nizozemí namířené proti
jezuitům a požadující návrat ke křesťanskému ideálu sv.Augustina.
25 STRUIK, D. J. Dějiny matematiky, Přel. L. Nový. 1.vyd. Praha: Orbis, 1963, s.105.
26 Tamtéž.