O metodologii a její historii jednoduše - Univerzita Karlova

PhDr. Olga Hegarová, CSc.
3 RENESANČNÍ PŘEDPOKLADY NOVODOBÉ VĚDY
3.1 Humanismus a renesance
26
Nový myšlenkový proud, renesance, šířící se od 14. do 16. století z Itálie do
zaalpských zemí (z italského „rinascita“ = obrození, vzkříšení) vymezoval svůj vztah
k antice ve smyslu znovuobjevení antické vzdělanosti a ideálu krásy. Renesance chápala
středověk oproti antice jako „dobu úpadku“. Označení „temná střední století“ (mezi
antikou a renesanční přítomností) dostalo v kulturní oblasti (zejména ve stavitelství)
terminologický protějšek v pojmu „gotika“. Původní označení monumentálního
středověkého stavitelství a umění byl „styl ogival“ („lomený styl“). Pojem gotika měla
hanlivý přídech jako „umění Gótů“, tj. barbarů, kteří zapříčinili pád Říma. Teprve
postupně se toto označení pro středověkou kulturu vžilo a ztratilo svůj pejorativní význam.
k novověku.
Období renesance představovalo významný proces přechodu od středověku
Klíčovou roli sehrály především vynálezy, které svými účinky počaly radikálně
měnit tvář Evropy: kompas, umožňující bezpečnější orientaci na moři a otevírající tak
cestu k zámořským objevům, střelný prach, který podlomil moc středověkého rytířstva a
napomohl ke změně sociální struktury, ale i posunul kupředu válečnou techniku, knihtisk,
jenž současně s rozšířením levnějšího papíru místo pergamenu přispěl k rozšíření
vzdělanosti a kultury. Základ světových dějin v pravém slova smyslu představovaly
zeměpisné objevy, které měly závažné ekonomické i sociální důsledky. (Nový fenomén
koloniální politiky zajistil Evropě na několik století prvořadé postavení ve světové
politice.)
Itálie se stala kolébkou humanismu, který vytyčil ideál vzdělání orientovaného
antikou, vzdělání zaměřeného na člověka a jeho svět (antropocentrismus) a nikoliv na boha
a nadzemský svět (teologie).
Humanismus chápeme ve dvou rovinách:
1) jako společenské, vědecké a literární hnutí 14. - 16. století vycházející z usilovného
studia antické literatury a obracející pozornost od boha k člověku a jeho pozemskému
světu
2) představuje obecný ideál chápání člověka a lidské důstojnosti, je to nadčasový fenomén
promítající se v umění, literatuře i sociální oblasti (př. humanismus v díle Karla Čapka).
Příbuzné pojmy jsou humanita = lidskost, láska k lidem, humánní = vřelý, lidský,
lidumilný, humanitární (pomoc) = dobročinná a nezištná pomoc potřebným, někdy