O metodologii a její historii jednoduše - Univerzita Karlova

PhDr. Olga Hegarová, CSc.
18
Gymnasiony (od „gymnos“= nahý) byly instituce sloužící nejprve k tělesné
výchově (trénovaly se zde gymnastika, zápas, běh, vrh oštěpem a hod diskem jako příprava
pro sportovní závody nebo vojenskou službu. Protože antika zdůrazňovala ideál jednoty
fyzické i duševní dokonalosti, konaly se v gymnasionech i přednášky filozofů a rétorů a
postupně se měnila na vzdělávací instituce. Athénský gymnasion u Lykeia měl rozsáhlé
sloupořadí, které Aristotelovým žákům a učitelům sloužilo jako prostor, kde se při
debatách procházeli. Od tohoto sloupořadí („peripatos“) byla Aristotelova škola také
označována jako peripatetická škola. Aristotelovi se podařilo vybudovat téměř vzorové
moderní vědecké a studijní pracoviště s bohatou knihovnou a učebními pomůckami všeho
druhu. V rámci systematických výzkumů, týkajících se téměř všech oblastí vědění,
shromáždil Aristoteles a jeho žáci obrovské množství materiálu (např. přípravnou prací pro
napsání některých kapitol Aristotelova díla Políteiá bylo sebrání ústav 158 řeckých
městských států).V Lykeionu se vyučovalo formou přednášek navštěvovaných velkým
množstvím posluchačů (až 2000!). Zde už byla patrná vědecká specializace – samostatně
se vyučovaly přírodní vědy, lékařství, společenské vědy.
Počátkem 3. století př.n.l. vznikl v Alexandrii Múseion (chrám múz),
nejvýznamnější vědecké pracoviště, jehož cílem nebylo vyučovat, ale vědecky bádat a
experimentovat. Postupně se zde i přednášelo, takže se spojila funkce vědecké instituce -
akademie a vysoké školy. Poté upadl význam Lykeionu.
Za nejvýznamnějšího filozofa starověku a skutečného vědce v moderním slova
smyslu je považován Aristoteles (384-322). Měl úžasný rozhled a jeho badatelské úsilí
zahrnuje všechny oblasti lidského poznání. Stál u zrodu procesu nového pojetí přírodních
věd i pojetí člověka. Aristoteles říká, že pozorování přírody nám ukazuje podivuhodnou
účelnost. Všechno živé má schopnost pohybovat samo sebou, musí tedy v sobě mít
pohybované (tělo) i pohybující (duše). Tělo je nástrojem duše. V oblasti metafyziky a
teologie pak z toho vyvodil princip prvního hybatele, čiré formy bez látky – boha.
Člověk je podle něho zoon politikon – živá bytost společenská (politická), podléhající
stejně jako ostatní živočišné druhy zákonům přírody (je tedy smrtelný), ale také
společenským principům – potřebuje společenství s jinými lidmi, tzn. společenství občanů
v dobrém státě.
Z hlediska vědy obecně má největší význam Aristotelova logika, v podstatě nová
věda ve vlastním slova smyslu. Název, odvozený od „logos“ (slovo, věda), ještě neznal,
používal termín analytika ve smyslu nauka o správném myšlení, tzn. o formách a
metodách správného myšlení (nikoliv o obsahu).