O metodologii a její historii jednoduše - Univerzita Karlova

PhDr. Olga Hegarová, CSc.
dalších pozorováních zaznamenal a popsal sluneční skvrny a jako první podal zprávu o
měsíčních pohořích a kráterech (dokonce odhadl i jejich výšku). Pozoroval Mléčnou dráhu
a zjistil, že se skládá z velkého množství hvězd namačkaných k sobě tak těsně, že se ze
Země jeví jako mrak. Lokalizoval také mnoho jiných hvězd, příliš vzdálených, než aby
byly viditelné pouhým okem.
34
Galileova teoretická a experimentální práce o pohybech těles se s prakticky
nezávislými pracemi Keplera a Descarta stala předchůdcem klasické mechaniky vytvořené
Isaacem Newtonem. Byl průkopníkem v provádění experimentů a přesných
matematických popisů přírodních zákonů. Údajně pouštěl koule rozdílných hmotností ze
šikmé věže v Pise, aby demonstroval, že rychlost jejich pádu je nezávislá na jejich
hmotnosti. Se svým asistentem zkoušel změřit rychlost světla (stáli na dvou různých
kopcích a každý měl v ruce lucernu s okenicemi. Když Galileo otevřel svou okenici, měl
jeho asistent udělat totéž, jakmile uvidí záblesk. Vzdálenost však byla příliš krátká a
z experimentu nešel vyvodit vědecký závěr.
Galileo byl i významným vynálezcem, takže mu přísluší značné zásluhy i
v technologických zdokonaleních. Vynalezl a zdokonalil geometrický a vojenský
kompas. Zde navázal na experimentální studium magnetismu Williama Gilberta, lékaře
královny Alžběty, který 1600 vydal publikaci „De Magnete“, převzal také jeho
astronomický názor, že planety jsou ve svých drahách udržovány magnetickou
přitažlivostí. Vyrobil teploměr, v němž využil roztahování a stahování vzduchové bubliny
k pohybu vodního sloupce v připojené trubici. Dalekohled ho inspiroval k výrobě prvních
složených mikroskopů. V závěru života, už úplně slepý, navrhl krokové ústrojí
kyvadlových hodin (ty pak byly vyrobeny poprvé v 50. letech 17. století).
Proces s Galileo Galileem:
Také Galileo se dostal do sporu s církví a ocitl se před inkvizičním tribunálem.
Nejprve dostal písemné varování (1616) aby „neschvaloval ani nebránil“ Koperníkovu
heliocentrickou hypotézu. Po smrti Řehoře XV. roku 1623 však nastoupil na papežský
stolec „osvícenější“ Urban VIII., Galileův přítel z mládí. Ten mu dal svolení ignorovat
zákaz a napsat knihu o svých názorech. Galileo souhlasil a v roce 1632 mistrovsky napsal
dílo Dialogy o dvou největších systémech světa. Záměrně nepoužil učenou latinu, ale dílo
napsal italsky a věnoval papeži. V „Dialozích“ se promítly všechny aspekty sporu o pojetí
vesmíru. Kniha byla pojata jako debata mezi dvěma intelektuály, jedním geocentrikem,
druhým heliocentrikem a jedním laikem, neutrálním, ale zajímajícím se o problém.