O metodologii a její historii jednoduše - Univerzita Karlova

PhDr. Olga Hegarová, CSc.
32
liturgie. Byly vypracovány závazné breviáře a misály a nově zpracovaný text bible
se stal závazný. Všechna opatření směřovala k tomu, aby bylo znemožněno
působení protestantů v katolických zemích. 1563 byl ustaven úřad pro zkoumání
závadnosti knih a vznikl soupis tzv. „libri prohibiti“ (zakázaných knih). Na
indexu se ocitly spisy církevních reformátorů od Husa po Luthera a Kalvína,
zakázány byly spisy předních humanistů (Erasma Rotterdamského i Boccaccia). O
nezávadnosti textu, prodeji i distribuci knih rozhodoval příslušný biskup a porušení
jeho zákazů vystavilo i prodejce nebezpečí.
Oběťmi římské inkvizice byli zpočátku duchovní, kteří se provinili proti víře,
pokřtění Židé, podezřelí z tajného judaismu, cizinci, obvykle kalvinisté. Většinou to byli
lidé nepříliš významní a nestálo za to inscenovat kvůli nim velké procesy. Postupně však
vykrystalizoval nový nepřítel zosobněný ve filozofech a vědcích, hledajících pravdu mimo
rámec evangelia. Koperník vydal své dílo s novým heliocentrickým pohledem na vesmír
těsně před svou smrtí 1543. Tehdy ještě doznívaly některé prvky renesančního papežství,
jezuité se teprve rozhlíželi a svolání Tridentského koncilu se teprve připravovalo a
dogmata víry nebyla tedy tak tvrdě stanovena. Jeho nástupci se však dostali s církví do
otevřeného střetu.
Významným filozofem a astronomem druhé poloviny 16. století byl Ital Giordano
Bruno (1548-1600).
Získal teologické vzdělání a vysvěcení v dominikánském řádu, ale už za studií a
poté v kněžské profesi na italském venkově se dostal do rozporu s církevními dogmaty,
zejména v otázce svaté Trojice. V podstatě mohl před inkvizičním tribunálem skončit už ve
svých třiceti letech. Tenkrát provedl něco z hlediska katolické církve neodpustitelného –
odložil kněžský hábit i jméno a jako světská osoba opustil Itálii. Žil v Ženevě, kde se
dostal do sporu pro změnu s kalvinistickými demagogy, (Kalvín zde 1553 nechal upálit
přírodovědce Michaela Serveta za „bludy“ v učení o lidském těle – Servet byl objevitel
plicního krevního oběhu), ve Francii, zmítané náboženskými válkami, také dlouhodobě
neuspěl, teprve v Anglii našel pochopení u královny Alžběty, na kterou byla rovněž
uvalena papežská klatba. Ale dostal se zde do sporu s oxfordskými profesory, kteří ho mezi
sebe nepřijali. V Německu měl problémy s luterány a všeobecně musel čelit těžkostem při
vydávání svých děl (nakladatelé se obávali postihu za šíření myšlenek „kacíře“, vydavatele
nakonec našel v Praze.
Bruno byl velkým obdivovatelem Koperníka, jehož názory převzal a rozvedl,
především v díle „O nekonečnu, vesmíru a světech“. Výsledné konstatování, že „vesmír je