O metodologii a její historii jednoduše - Univerzita Karlova

PhDr. Olga Hegarová, CSc.
(např. v Chartres v Remeši). Od 12. století se tyto školy rozrůstaly a stávaly se
univerzitami („universe“ = všeobecný, všestranný).
24
Nejstarší univerzita vznikla v Bologni (1119) a Paříži (1150). Následoval Oxford
(1167). Ve13. století byla založena Cambridgi (1233), v Padově (1222) a ve střední Evropě
se nejstarší univerzitou stala pražské Univerzita Karlova (1348). Poté následovaly
univerzity v Krakově (1364) a ve Vídni (1365). Tato forma škol vznikala pro přípravu
duchovenstva. Učební osnova vycházela ze sedmera svobodných umění. Základ tvořilo
tzv. „trivium“ – gramatika, rétorika, logika (zde se měli budoucí církevní hodnostáři naučit
latinsky rozumně číst a psát a argumentovat). Následovalo „quadrivium“ – aritmetika,
geometrie, astronomie a hudba. Vrcholem byla teologie a filozofie (scholastika, podřízená
teologii).
Univerzity a středověká města se stala v epoše renesance východiskem pro nový
rozvoj vědy a postupné překonávání středověké představy světa, která vycházela
především z učení dvou antických vědců : Ptolemaia (geocentrismus) a Galena (učení o
lidské těle a jeho funkcích).
Středověká představa světa:
Projevovaly se v ní určité kosmologické prvky z Aristotelova učení i
alexandrijských astronomů, ale ve své podstatě středověký model představoval strnulý
teologicko-fyzikální geocentrický systém se sférami měsíce, slunce a sférami stálic, nad za
nimiž je nebe. Teologicky nutnou protiváhu nebe tvořilo podsvětí. Všechno na světě mělo
své pevné místo určené Bohem. Hierarchie společnosti se odrážela v hierarchii vesmíru
samotného. Jako na světě byl papež, arcibiskupové, biskupové, císař, králové a šlechta, tak
existovala i nebeská hierarchie devíti kůrů andělských. Každý z nich měl v koloběhu
vesmíru vymezenou funkci a všechny byly připojeny v příslušném pořadí k planetárním
sférám, aby je udržovaly ve vhodném pohybu. Nejnižší stupeň nebeské hierarchie
představovali andělé, patřící do sféry měsíce, kteří měli nejvíce do činění s lidským
světem, který stál pod ním. Všeobecně existoval řád, tzn. kosmický řád, společenský řád,
řád uvnitř lidského těla. Existovalo vymezené místo pro všechno a všechno také své místo
znalo. Živly měly svůj řád – nejníže stála země, nad ní voda, potom vzduch a zcela na
vrcholu oheň (nejvznešenější živel). S tím souvisela i forma nejvyššího trestu za kacířství,
okázalá poprava kacířů upálením, ale také pálení zakázaných knih. Církev tento trest
prezentovala jako výraz milosti vůči odsouzenému – „hříšná“ tělesná schránka shoří, ale
duše vznešeným ohněm očištěna může být spasena. V lidském těle byly vznešené orgány