Srovnání uspokojení dětí s Downovým syndromem ve školním věku ...

absolvují v běžné třídě základní školy. Při rozvoji programu je zcela nezbytná častá
přítomnost a pomoc několika terapeutů, především psychologa.
Portage projekt má pomoci s výchovou postižených dětí rodičům, kteří se rozhodli
vychovávat je v předškolním věku doma. K nám se dostal prostřednictvím dětského centra
Paprsek. Jde o rozpracovaný metodický postup, kdy se děti pod vedením svých rodičů
mohou s metodickou pomocí domácího konzultanta naučit věci, které jsou pro jejich
zdravé vrstevníky samozřejmostí.
Naprosto nepřehlédnutelná je zde úloha domácí konzultantky, která “přetíženým”
rodičům často pomáhá se základní psychomotorickou výchovou dítěte postiženého
Downovým syndromem. Jejím úkolem je kontrolovat, jak dítě provádí cviky, které mu
mohou napomoci v jeho psychomotorickém vývoji, a inspirovat a povzbuzovat rodiče,
kteří si s výchovou postiženého dítěte často nevědí rady.
Při přípravě koncepce výchovy a vzdělávání dětí s Downovým syndromem je třeba si
uvědomit, že děti s Downovým syndromem, nejsou schopni vyvinout vlastní iniciativu,
směřující k sebezdokonalování, a nejsou schopni sami řídit své jednání. Mentálně
postižené dítě, které od narození neprochází speciální výchovou a později i speciálním
vyučováním, nic “nezná”, “nemůže” a “nechce”, tj. je u něj obvykle značně rozvinuta
abulie, tj. nedostatek vůle či jakéhokoliv cítění, potřeba a snah. Hlavním projevem abulie
je to, že mentálně postižené dítě neumí své chování podřídit určitému úkolu. Specifickým
znakem volního jednání mentálně retardovaných je i hypobulie, tj. pokles motivace k volní
činnosti. Tato slabost vůle se u mentálně retardovaných neprojevuje vždy a všude, ale
projevuje se tehdy, pokud mentálně postižené děti vědí, jak mají jednat, ale nepociťují
potřebu tak jednat.
Klíčovou roli zde hraje jejich zvýšená sugestibilita, citová a volní labilita,
impulzívnost, agresivita, úzkostnost i pasivita. Případná reakce mentálně retardovaných
dětí a podřízenost jejich jednání rozumovým motivům závisí na úrovni rozvoje jejich
potřeb. Děti s Downovým syndromem mají potíže s vyjadřováním, proto během výuky
nemůže chybět pomoc logopeda, vyčleněného pro potřeby jejich dalšího rozvoje.
Dalším aspektem je nekritické přijímání pokynů a rad od okolí, které dítě obklopuje.
Tyto děti nemají schopnost ověřit a srovnat si pokyny a rady s vlastními názory a zájmy.
Mentálně retardované dítě je impulsivní, tj. například sahá na každou věc, která je nějak
upoutá a nepřemýšlí o tom, jaké následky a důsledky to může přinést jeho okolí i jemu
37