Srovnánà uspokojenà dÄtà s Downovým syndromem ve Å¡kolnÃm vÄku ...
Srovnánà uspokojenà dÄtà s Downovým syndromem ve Å¡kolnÃm vÄku ...
Srovnánà uspokojenà dÄtà s Downovým syndromem ve Å¡kolnÃm vÄku ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
samotnému. Takové dítě se vždy bude prioritně podřizovat bezprostředním vlivům okolní<br />
situace či vlastním afektivním impulsům.<br />
Druhou, nepřímou linií rozvoje osobnosti je přímá pomoc psychoterapeutů rodině, která<br />
se musí naučit žít s vědomím, že jedno z dětí je duševně postižené, čemuž je třeba<br />
přizpůsobit i režim rodiny. Nejpřirozenějším prostředím pro výchovu mentálně<br />
retardovaného dítěte je jeho rodina, neboť v žádném jiném prostředí nemůže získat<br />
identický pocit jistoty, bezpečí, emocionální stability i podnětů pro další rozvoj. Na druhé<br />
straně je nepochybné, že narození mentálně postiženého dítěte bývá v rodině, kde dosud<br />
žili duševně zdraví jedinci, považováno za psychicky <strong>ve</strong>lmi bolestivou událost, významně<br />
traumatizující další rodinný život. Příčinou takovéhoto traumatu rodičů je to, že každý<br />
rodič vidí <strong>ve</strong> svém dítěti budoucího pokračovatele rodu a dědice všech svých schopností a<br />
vlastností. Proto mají rodiče po narození postiženého dítěte pocit určité viny a studu. Ten<br />
může být ještě navíc umocněn faktem, že další sourozenci jsou duševně zdraví a že jim<br />
bude nutné vysvětlit příčinu toho, že jejich sourozenec je mentálně retardovaný. Rodiče by<br />
v sobě měli s pomocí psychoterapeuta najít sílu přijmout mentálně retardované dítě takové,<br />
jaké je.<br />
Je nutné, aby si na nový režim života s tímto sourozencem postupně zvykli a přizpůsobili<br />
se mu nejen jeho rodiče, ale především jeho sourozenci, kteří byli vzhledem ke svému<br />
dosavadnímu duševnímu vývoji dosud zvyklí myslet spíše jen na sebe. V rodině je nutné<br />
vytvořit mentálně postiženému jedinci prostředí, které potřebuje ke svému dalšímu<br />
zdárnému vývoji, tj. akceptující přátelské prostředí.<br />
Důležitá je v tomto směru úro<strong>ve</strong>ň socializace mentálně retardovaného dítěte. Její počátky<br />
lze vystopovat již v nejranějším věku jeho vývoje, tj. již při vzájemné interakci mentálně<br />
retardovaný novorozenec - matka. Čím dří<strong>ve</strong> dojde k deformaci sociální interakce, tím<br />
závažnější pak je i její dopad na retardaci dítěte.<br />
Nezanedbatelnou roli při socializaci dítěte mohou sehrát jeho spolužáci v okamžiku, kdy<br />
začne navštěvovat třídu, ať již v běžném nebo <strong>ve</strong> speciálním zařízení. Tento úsek jeho<br />
života může být v běžné škole navíc nesporně traumaticky exponovaný. Je důležité, aby<br />
duševně zdraví spolužáci byli dostatečně připra<strong>ve</strong>ni na to, že dítě je mentálně retardované,<br />
aby věděli, jakým způsobem se jeho duševní vada projevuje a jakým způsobem mu mohou<br />
pomoci při boji s ní. Jejich zodpovědná alespoň teoretická příprava na nelehké soužití<br />
s dítětem s Downovým <strong>syndromem</strong> je jedním z <strong>ve</strong>lmi důležitých úkolů psychoterapeuta,<br />
vyčleněného výhradně pro resocializaci do třídy duševně zdravých dětí.<br />
38
Change language