Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka - Česká farmaceutická ...
Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka - Česká farmaceutická ...
Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka - Česká farmaceutická ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
RNDR.<strong>PhMr</strong>.Z.Hanzlíček:OPERA SELECTA<br />
Zaměňují se drachmy za skruple (<strong>na</strong>př. Adryanum, Filantropos), drachmy za unce (<strong>na</strong>př. Confectio<br />
alipte muscate) apod. Některé části dávek, jako semis jsou někdy vynechány.<br />
Tyto úpravy <strong>na</strong>svědčují tomu, že autorem byl laik a tuto domněnku podporují i další poznámky<br />
v textu, podle nichž se doporučuje obstarat některá léčiva z lékárny: <strong>na</strong>př. „ Z apateky<br />
posilněnj hlavy“.<br />
Překlad Antidotaria je do jisté míry vhodným pramenem české terminologie léčivých látek, méně již<br />
léčivých přípravků. U většiny vegetabilií domácího původu používá autor tehdejších českých názvů, u<br />
dovážených se převážně přidržuje původních jmen z latinské předlohy… Názvy léčivých přípravků<br />
ponechává v původním latinském znění, nepřekládá ani jmé<strong>na</strong> těch lékových forem, pro něž měla<br />
tehdejší češti<strong>na</strong> termín a překládá pouze „syrop“, což je vlastně česky znějící původní název. Pro<br />
nástroje a pomůcky jsou v textu česká jmé<strong>na</strong> <strong>na</strong>př. cedilník, mramor, pytlík, řečice, trdlo a obecně<br />
používá překladatel termínu „nádoba“pro nádoby všeho druhu, výjimečně nádoba počistowaná<br />
(uvnitř cínovaná)…<br />
(Československá farmacie 28, 1979, 31-36)<br />
Pražské Collegium pharmaceuticum<br />
V českých zemích se dosud nepodařilo prokázat existenci lékárnického cechu. V letech 1564 až 1568<br />
se hovoří v pramenech o lékárnickém „pořádku“ v Praze. Staroměští radní lékárníkům cech<br />
doporučovali a dokonce slibovali, že jim jeho vytvoření <strong>na</strong>řídí; r. 1568 se již o cechu mluví, ale tyto<br />
ojedinělé zprávy nesvědčí dosti zřetelně o uskutečnění lékárnického cechu v Praze. Na tomto místě je<br />
vhodné se zmínit o zprávě J. S. Nováka o jeho práci Brněnské lékárny, podle níž tři brněnští lékárníci<br />
protestovali r. 1647 proti receptuře jezuitské lékárny jménem místního Pharmacopoeischen Collegii,<br />
ač o tomto sdružení mu není ji<strong>na</strong>k nic bližšího známo.<br />
Dosud jsme se domnívali, že lékárnické gremium v Čechách, zavedené r. 1784 bylo vůbec první<br />
stavovskou institucí u nás. A nyní, vlastně po 300 letech, roztroušené, ale dosti četné zprávy, jek ve<br />
Státním ústředním archivu, tak v Archivu Karlovy university v Praze, nás sez<strong>na</strong>mují s existencí a<br />
činností dosud neznámého společenství pražských lékárníků zvaného Collegium pharmaceuticum.<br />
Pražské lékárnictví, z<strong>na</strong>čně rozvrácené po třicetileté válce, zvláště po švédské okupaci Malé Strany r.<br />
1648, se zvol<strong>na</strong> konsolidovalo. Hospodářskou potenci lékárníků mělo do jisté míry posílit vyžádané<br />
královské privilegium z r. 1652. Mělo pražské lékárníky chránit před konkurencí řádových lékáren,<br />
všelijakých fušerů procházejících městem, a povolením neměnného počtu devíti lékáren zajistit jim<br />
výhradní monopol <strong>na</strong> výrobu a prodej léků a tak zamezit vzniku dalších lékáren v Praze. Brzy se však<br />
ukázalo, že ani jedno z těchto ustanovení privilegia se nedodržuje. Činnost řádových lékáren v Praze,<br />
ač omezová<strong>na</strong> četnými <strong>na</strong>řízeními, trvala prakticky po celou dobu existence kolegia a ani vzniku<br />
nových lékáren nebylo možno zabránit. Proto byli nuceni ustavit <strong>na</strong> obranu svých hospodářských<br />
zájmů dobrovolné společenství s téměř stejným zaměřením jako <strong>na</strong>př. v Norimberce, s nímž byli<br />
ostatně v čilém obchodním styku a jehož kolegium jistě z<strong>na</strong>li.<br />
Pražské Collegium pharmaceuticum tvořili majitelé původně devíti pražských veřejných lékáren.<br />
V průběhu 18. století k nim přibyli tři, jejichž lékárny nevznikly bez odporu oněch devíti. Židovská<br />
lékár<strong>na</strong> U zlatého lva <strong>na</strong> Židovském městě a lékár<strong>na</strong> Milosrdných bratří U granátového jablka, které<br />
bylo r. 1772 přiznáno právo veřejné lékárny, nebyly pojímány do počtu lékáren kolegia. Šlo tedy o<br />
tyto pražské lékárny:<br />
Staroměstské:<br />
1/ U zlaté koruny <strong>na</strong> Malém náměstí,<br />
2/ U bílého lva <strong>na</strong> Staroměstském náměstí,<br />
3/ U bílého jednorožce rovněž <strong>na</strong> Staroměstském náměstí,<br />
4/ U zlatého medvěda v Železné ulici,<br />
5/ U zlatého jele<strong>na</strong> <strong>na</strong> Můstku.<br />
Novoměstské:<br />
6/ U zlatého noha <strong>na</strong> Václavském náměstí,<br />
7/ U černého mouření<strong>na</strong> (později U bílého anděla),<br />
8/ U modrého lva (založe<strong>na</strong> 1772), obě <strong>na</strong> Karlově náměstí.<br />
Malostranské:<br />
9/ U černého orla <strong>na</strong> Malostranském náměstí (horní část),<br />
10/ U bílého orla <strong>na</strong> Malostranském náměstí (dolní část),<br />
11/ U zlatého orla v Mostecké ulici.<br />
Hradčanské:<br />
- Stra<strong>na</strong> 24 -