Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka - Česká farmaceutická ...

Doc. RNDr. PhMr. V. Rusek, CSc.:OPERA SELECTA
uchovávaly drogy. Na obrázku nejsou zachyceny váhy ani jiné lékárnické nářadí. Otevřené dveře
v pozadí dávají tušit vedlejší místnost.
Bez zajímavosti není ani další obrazový pramen, který vznikl na našem území kolem r. 1368 a je tedy
o málo starší, než předešlý. Je obsažen v Evangeliáři, jehož původcem je Jan z Opavy, brněnský
kanovník a farář landškrounský. Text evangelií, psaný zlatem, je iluminován mimo jiné čtyřmi obrazy,
z nichž každý přináší dvanáct scén ze života evangelistů. Rukopis je po umělecké stránce vrcholným
dílem moravské větve české knižní malby tzv. velkého slohu. Malby se vyznačují neobyčejnou živostí
děje, opravdovostí scén, reálnými typy postav, takže lze právem usuzovat, že se umělec přidržoval
skutečných vzorů.
Výjev ze života evangelisty Lukáše zachycuje ho jako lékaře, kterým podle tradice byl, i jako lékárníka.
Odpovídá to tehdejší situaci, kdy pro nedostatek vzdělaných lékařů i lékárníků byla obě povolání
vykonávána v praxi i nadále jednou osobou. Lukáš sedí ve středu scény, je obrácen ke dvěma
pacientům a zkoumá moč v baňce (atribut středověkého lékaře). Za ním se otevírá prostor lékárny. U
stropu visí řada sáčků s drogami, pod nimi na regálu jsou rozestavěny barevně velmi pestré stojatky.
Také zde není vidět jiných lékárnických zařízení…
(Českoslov. farm. 15, 1962, 35-36)
Šest a čtvrt století Almae Matris Carolinae
… Jedním z významných státnických činů Karla IV. bylo založení vysokého učení (studium generale)
v Praze. Křestní list nejstarší středoevropské univerzity vystavil jako český král zakládací listinou dne
7. dubna 1348 a zpečetil ji zlatou bulou. Své rozhodnutí pak Karel potvrdil i jako římsko-německý král
zvláštní listinou ze 14. 1. 1349, v níž udělil pražskému generálnímu studiu všechny výsady, jakými
kdy byla předtím vysoká učení panovníky obdařena. Pražské učení mělo sloužit především potřebám
českého království a tomu „aby naši věrní obyvatelé království , kteří bez přestání lačnějí po plodech
věd, nemusili se v cizině doprošovati almužny, ale aby nalézali v království stůl k hostině připravený“.
Celý další vývoj university ukazuje, že se skutečně postavila do služeb českého národa, přispívala
k rozvoji jeho vzdělanosti, vědy i kultury a že v jejím okruhu se vždy našly síly, které ji ve vyhraněných
politických situacích stavěly na stranu pokroku. …
Pro nás farmaceuty je poučné připomínat si slavná výročí University Karlovy, neboť s její historií je
spojen i vývoj české a po r. 1918 i československé farmacie. Již od vzniku KU v roce 1348 byli pražští
lékárníci členy universitní korporace a pod její ochranou i dozorem. Od r. 1652 skládali na její lékařské
fakultě povinné zkoušky provizoři a majitelé lékáren v Čechách a přísahali plnit řádně své povinnosti.
Do r. 1840 jich bylo na 490. Lékařská fakulta kontrolovala též práci lékárníků, dohlížela na jejich
organizace (Collegium pharmaceuticum a později i lékárnické gremium), vydávala sazby léčiv (1659,
1708, 1737) i dispensatoria ( 1739, 1750). Od r. 1804 do r. 1953 vychovala (od r. 1918 do r. 1939 jako
jediné učiliště) v povinných studijních kurzech ( do r.1833/34 jednoletých, pak dvouletých) farmaceuty
pro naše lékárny a od sklonku minulého století – i když v malém počtu a nikoliv cíleně – i pro jiná
farmaceutická pracoviště. Na tomto studiu bychom mohli z různých hledisek najít řadu chyb a
nedostatků, ale přece jen vychovalo 379 absolventů jednoletého a 6743 dvouletého studia, v letech
1805-1953 tedy celkem 7122 absolventů pravidelného studia (od r. 1882 do 1939 jen na české
universitě). …
(Českoslov. farm. 22, 1973, 433-435)
Rozvoj lékárenství v českých zemích v evropském kontextu
…Konec 15. století je dobou návratu k antickému způsobu života, renesance úcty k individualitě a
rozumu, ke studiu klasické latiny.V kultuře nastupuje období humanismu. Evropská renesance konce
patnáctého a ve století šestnáctém, jako doba rozkvětu racionálního a kritického myšlení, pozorování i
praktického konání, přinesla řadu významných objevů technických (např. knihtisk), zeměpisných
(Amerika, cesta do Indie), astronomických (heliocentrická soustava), iniciovala též moderní bádání o
přírodě a člověku v ní. Důsledky těchto tendencí se projevily i v pokračujícím soustavném vývoji
vědecké stránky medicíny a farmacie.
Výraznou osobností renesanční medicíny a farmacie byl lékař, al-chemik a filosof Theophrastus
Bombastus de Hohenheim, zvaný Paracelsus (1493-1541). Alchymickou nauku využil tento význačný
a všestranný muž nikoli jako teoretickou základnu pro výrobu zlata, nýbrž pro chemické vysvětlení
složení látek a chápání života, zdraví a nemoci. Život byl v jeho pojetí především chemickým
procesem, lidský organismus jakousi chemickou laboratoří, a proto i procesy v něm se odehrávající,
například nemoc a její projevy, považoval za ovlivnitelné chemickými látkami. Alchymickou praxi proto
Paracelsus zaměřil k vyhledávání a výrobě anorganických chemických léčiv. Položil tak základy
novému směru v medicíně, tzv. iatrochemii, respektive ve farmacii základy „chemiatrie“ a tím i nových
věd – lékařské a farmaceutické chemie (farmakochemie).
Do „materia medica“, tj. do souboru léčiv, v něm od pradávna vládla rostlinná a živočišná léčiva a jen
v malé míře se vyskytovala minerální či chemická, vřadil Paracelsus a jeho následovníci chemickými
- Strana 45 -