Apatykář Jan Marek Marci pramenech, je ale jednostranné. Máme doloženo, že pracoval i s léky složitými a nákladnými. Svědčí o tom čtyři jeho recepty, které se zachovaly v textu jeho lékařských konsilií: jako součást kapek, které předepsal jakémusi otci proti debilitě, se v nich vyskytuje <strong>na</strong>př. i tzv. magisterium perlarum, prášek z drcených perel. Zabýval se i vitriolovými preparáty. Marek byl myšlenkově příliš složitou osobností, aby než aby se jí nedotkl tehdejší paracelsismus, který přinesl užívání těžkých anorganických léčiv, a uplatňoval se i u nás. Nebylo dosud známo, že závěrečná část jeho filozofického spisu “Pan en panton” z r. 1662 /více než 100 stran/ <strong>na</strong>zvaná “De curatione morborum” je věnová<strong>na</strong> otázkám léčení. Marek se v ní přihlásil jednoz<strong>na</strong>čně k van Helmontovi, nejvýz<strong>na</strong>mnějšímu žáku Paracelsovu: ten je zde citován skoro <strong>na</strong> každé stránce. U opatrného, katolicky orientovaného Marka je to překvapivé: van Helmont byl po leta, téměř až do své smrti, pronásledován inkvizicí. Marka zaujala především jeho úvaha o tom, co může z rány vytáhnout mast. Zajímala jej především “unguentum armarium” /nebo též “sympatethicum”/ mající název od toho, že se s ní potíraly zbraně. Věřilo se, že takto ošetřená zbraň je spoje<strong>na</strong> s ranou, a mast, ať je raněný jakkoli daleko, pomůže jeho ránu zhojit. Tuto podivuhodnou víru založenou <strong>na</strong> představě o působení <strong>na</strong> dálku podpořila z<strong>na</strong>čně nová tehdy fyzikální discipli<strong>na</strong> – magnetismus. Tyto otázky byly Markovi jako fyzikovi zřejmě bytostně blízké. Píše <strong>na</strong>př. o magnetickém působení safíru, který léčí dotykem průjmy, úplavici, rány i vředy, působí prý i proti jedům. Ve svém zaujetí šel dokonce tak daleko, že předpokládal více druhů magnetismu: jeden z nich přitahuje železo, jiný olovo, jiný maso, jiný hnis atd. Na svém efemerním přesvědčení velice lpěl a <strong>na</strong>psal, že s ním má velmi mnoho zkušeností. Vyléčil prý podobným způsobem hraběnku Lucii z Kolovrat, která trpěla plicním hnisem, či nejmenovaného pacienta a jeho už 18 let nehybné rameno. Detailně popisuje, že podobně léčil i svou manželku, patrně souchotinářku. Nasadil jí filtrát z vitriolu a její teplé moči, ta ale tuto rasantní léčbu milujícího manžela nepřežila. Markovi nebyly přitom cizí ani některé alchymistické prvky, popisuje <strong>na</strong>př., jak filtrace musí probíhat v červenci nebo srpnu, kdy je Slunce ve z<strong>na</strong>mení Lva. Všimněme si ještě dalšího aspektu Markovy lékárenské činnosti. Jako výz<strong>na</strong>mný funkcionář medicinské fakulty bojoval řadu let aktivně za nezávislost lékařského studia <strong>na</strong> jezuitech. Tuto samostatnost zapracoval i do svého návrhu statut pro právnickou a lékařskou fakultu, tedy nejezuitskou část pražské univerzity, předloženého r. 1652. Ten se stal okamžitě trnem v oku klementinských jezuitů. Vyvolali velký odpor a dosáhli toho, že Markův návrh nebyl oficiálně nikdy potvrzen. Obsáhlý rozbor mu věnoval děkan teologické fakulty, Belgičan Grobedonecque: v něm bylo podrobeno kritice téměř vše, co Marci ve svém návrhu <strong>na</strong>psal. Jedním z mála bodů, k nimž se jezuité překvapivě postavili pozitivně, byl jeho podnět, aby každoročně byly vydávány taxy jednotlivých léků. I oni ji viděli jako potřebnou a užitečnou novinku. Pisatel však doprovodil tuto pasáž peprnou poznámkou, že léky předražoval ve své apatyce jistě i Marek. Aktuální potřebu vydání taxy viděly tedy obě strany, přesto se jí <strong>na</strong>še země dočkaly až za několik let, v r. 1659. Vyšla v Praze latinsky s dlouhým titulem „Taxa vel valor omnium medicamentorum tum simplicium quam compositorum, chymicum atque galenicum, in officinis civilibus Pragensibus prostantium …”, <strong>na</strong> titulním listě figuruje však i český název začí<strong>na</strong>jící slovy “Ce<strong>na</strong> aneb vyměření …“ a německý “Der Werth oder Preysz …“. Taxa obsahuje více než 1660 položek uspořádaných do 39 tříd, jako vzor jí posloužila velmi pravděpodobně taxa tzv. augsburská, která už vycházela několik desetiletí. Autor /nebo možná autoři/ pražské taxy zůstali v anonymitě, pouze z titulu se dozvídáme, že osobou, která byla garantem této publikace, byl děkan lékařské fakulty. Tento fakt není ani příliš překvapivý, neboť dozor <strong>na</strong>d lékárnictvím jako celkem – ukládaný fakultě i státními orgány – patřil v této době k jejím výz<strong>na</strong>mným úkolům. Úřad děka<strong>na</strong> fakulty držel od r. 1638 po celá leta nepřetržitě J. Marcus Marci. Až v srpnu 1657, tedy už nedlouho před vydáním taxy, jej předal svému žákovi Jakubu Forbergerovi. Po jejím vydání, už od r. 1660, je však Marek znovu děkanem, v r. 1662 dokonce rektorem. Při nedostatku jiných pramenů nás nutí tato uvedená fakta k určitým dohadům. Kdyby totiž Marek pražskou taxu zpracoval, ocitl by se v podivné situaci: jako její autor by ji musel předložit opět sobě jako garantovi za medicinskou fakultu. A tak se <strong>na</strong>bízí myšlenka, že se chtěl této situaci vyhnout. Propůjčil tedy svůj dlouholetý úřad svému žákovi – dnes bychom řekli, aby nedošlo ke střetu zájmů – a ten mu jej hned po vydání taxy zase vrátil. Určitou roli mohlo sehrát i to, že <strong>na</strong> její zpracování potřeboval více času. V každém případě se nám zdá, že je zcela oprávněné považovat <strong>na</strong>šeho Marka za autora pražské taxy. Mohl k tomu mít i spolupracovníky, ty by však muselo objevit teprve další historické badání. Uzavřeme tento odstavec konstatováním, že Marek mluvil ve svém návrhu o každoročním vydávání taxy, která by zachycovala změnu <strong>na</strong> trhu léčiv. Dopadlo to ale všechno ji<strong>na</strong>k: její iniciátor a autor osm let po jejím vydání zemřel a ne<strong>na</strong>šel se tak s<strong>na</strong>dno nikdo jiný, kdo by tento úkol převzal – a tak vyšla příští taxa u nás až po 40 letech, v r. 1699. Je to až neuvěřitelně dlouho. - Stra<strong>na</strong> 50 -
Apatykář Jan Marek Marci Na závěr se zmíníme ještě o konci Markovy apatyky. Citovali jsme uštěpačnou poznámku teologického děka<strong>na</strong> o předražování léků – ta však ještě pokračovala dovětkem “dokud svou apatyku pro mnoho sporů /”multis reclamantibus”/ neprodal”. Z<strong>na</strong>mená to tedy, že nejpozději počátkem roku1652, spíše ale o něco dříve, byla Markova lékárnická činnost, která trvala nějakých 17–18 let ukonče<strong>na</strong>. O tom ale nemáme bohužel ani tu nejmenší zprávičku: nevíme, komu ji prodal, za kolik, zda vůbec jako apatyka ještě pokračovala či zda se Marek k lékárnické činnosti pokusil vrátit ještě později. Rádi bychom také věděli něco o tom, co bylo předmětem jeho sporů s pražskými lékárníky. V r. 1652 došlo také – pravda, až v druhé polovině roku – za návštěvy císaře Ferdi<strong>na</strong>nda III. v Praze k vydání císařského privilegia pro pražské lékárníky. Nevelký časový odstup obou událostí nám dává právo položit otázku, zda konec Markovy apatyky nějak s vydáním tohoto privilegia souvisel. Není vyloučeno že ano, ale při nedostatku písemného materiálu bychom o tom mohli nejvýše nepodloženě … spekulovat. - Stra<strong>na</strong> 51 -
Change language