Vzpomínka na RNDr. PhMr.Z.Hanzlíčka - Česká farmaceutická ...

Apatykář Jan Marek Marci
Apatykář Jan Marek Marci
autor: Smolka,J.
Apatykář Jan Marek Marci
Odborné činnosti Jana Marka Marci (1595 – 1667), profesora mediciny na pražské univerzitě,
se dostalo v literatuře poměrně značné pozornosti. Hodně je známo o jeho optice, mechanice, filosofii
či lékařství, méně – ale přece – se psalo i o jeho činnosti v matematice či chemii. Lékárenství je však
jedním z oborů, které stály až dosud úplně stranou. Pokusili jsme se proto sebrat až dosud
roztroušené prameny a sestavit z nich Markův apatykářský profil. Omezený rozsah této publikace
neumožňuje zmínit se o všem, co se nám podařilo shromáždit, odkazujeme proto čtenáře na naši
obsáhlejší studii na toto téma, jež otiskla Acta Universitatis Carolinae–Historia Universitatis Carolinae
Pragensis, tom.XLIII, fasc.1-2, str.35 an. a jíž jsme tehdy věnovali příteli Zd. Hanzlíčkovi.
Financování pedagogů vysokých škol bylo vždy složité, v cizině i u nás v Praze: výplaty se
opožďovaly, dlužné částky šly až do tisíců zlatých. Uvádí se např., že pohledávka našeho Marka za
universitou dosáhla v určité chvíli téměř šesti tisíc. Profesor tedy ani nemohl být na universitním platu
závislý a musel hledat další zdroje. Pro lékaře to byly především soukromé praxe, mnoho z nich mělo i
lékárny. Jedním z nich byl i Marci. V dnešním Národním archivu v Praze /dříve SÚA/ se nám podařilo
objevit tři doklady k jeho lékárně. Vyplývá z nich mimo jiné, že Markovi byla v r. 1634 postoupena
lékárna “v Konešovic ulici”, dnešní staroměstské Melantrichově, v domě U rumpálu, “v nárožním domě
proti zlatému medvědu a zlatý studnici”. Tento mohutný rohák dodnes stojí a nese čp. 473.
Postoupení bylo provedeno na základě královského rozhodnutí /naším králem byl v té době
Ferdinand III./. Česká komora to dala na vědomí a k provedení staroměstskému rychtáři. Šlo o
apatyku Volfa Steimetze, který při saském vpádu v r. 1631 uprchnul do ciziny, odkud se nevrátil a byl
tak zařazen do protestantské emigrace /ač prý byl katolík/. Jeho majetek byl nelítostně zkonfiskován a
posléze předán tedy “k dědičnému držení” Markovi. Proč právě jemu není jasné, jisté však je, že byl u
tehdejších katolických elit vysoce ceněn. Za apatyku měl zaplatit 1500 zlatých rýnských: bylo to drahé,
byl to jeho universitní plat za 2 a půl roku – nebo jiné srovnání: za vedlejší veliký dům čp. 472, který
koupil o rok později /dnes je na něm jeho pamětní deska/, zaplatil 5000 zlatých, tedy jen o něco víc
než trojnásobek. Zdá se, že 500 zlatých zaplatil ihned, ale koncem roku chytře požádal, aby mu zbylý
1000 byl zúčtován proti jeho pohledávce u české komory – ta mu zřejmě dlužila za výkon funkce
zemského fysika. Reálnou hodnotu apatyky neznáme, Z. Winter se však zmiňuje o tom, že byla v r.
1632 vypleněna. Marek tedy musel investovat asi dost i do jejího znovuzařízení.
Nalezené doklady jsou zajímavé, vypovídají však jen o majetkových aspektech, nikoli o vlastní
činnosti apatyky. Zajímalo by nás např., zda měla nějaký charakteristický název, kdo v ní při ostatní
Markově bohaté činnosti prodával a mnoho dalšího. O Markově lékárenské činnosti už přece jen
leccois víme: něco nám napovídá text, jemuž daly vznik Markovy přátelské besedy s jezuitou B.
Balbínem, jeho mladším přítelem a pacientem. Obdobně vypovídá i druhý pramen, jezuitské elogium
sepsané těsně po jeho smrti. Základní Markovou devizou bylo přesvědčení, že nejlepším lékařem je
příroda: nechme ji jednat a jen jí pomáhejme. Nemocné navštěvoval proti dobovým zvyklostem daleko
řídčeji a léky předepisoval jen střídmě /sám prý nepožil léku – “ab omni medicina abstinuit” – více než
30 let/. Předepisoval prý hlavně léky mírné, snadno připravitelné – “facile parabilia” – a navíc co
nejlevnější. Nesnášel prý lékaře, kteří slibovali vyléčit každou nemoc. Jeho zásady a odpovídající
praxe mu vynesly kritiku jezuitů z Klementina, pro něž Marci vykonával bezplatně lékařskou službu –
můžeme se ale právem domnívat, že jeho apatyka sem dodávala všechna léčiva, což mohlo být
obchodně již zajímavé. Vzniká totiž otázka, jak by apatyka sama o sobě mohla prosperovat. V blízkém
okolí měla dosti značnou konkurenci. Ve vedlejší Železné ulici byla apatyka “U zlatého medvěda”, na
rohu Rytířské a Můstku byl “Zlatý jelen”, dokonce dvě byly na Staroměstském náměstí: “Bílý lev” a
“Bílý jednorožec”, lékárna byla i v blízkém Karolinu.
Vraťme se však ještě k Markovým lékům. Jeho oblíbenou materií byla prý tzv. terra sigillata
neboli, jak ji označoval sám Marci, “axungia solis”, mastná hlinka, jíž je v Čechách několik nalezišť.
Oba naše prameny se dojemně shodují v tom, jakoby terra sigillata byla Markovým objevem – ve
skutečnosti se jí široce používalo již od starověku. Marek s ní prý dosahoval mnoha divů, zejména v
době morových epidemií: malé množství rozpuštěné ve vodě působilo jako protijed. Bohužel to byla
jen zidealizovaná legenda. Marek předepisoval terru sigillatu např. i proti pocení. K jeho oblíbeným
lékům patřila prý i jasanová šťáva a tamaryšek, které – na rozdíl od všech purgativ – neškodí přírodě.
Idylické akcentování mírnosti, jednoduchosti a láce léku, které nalézáme ve dvou výše zmíněných
- Strana 49 -