zobrazit/uložit PDF - Národní archiv

však vydával oba tituly zároveň.47 Proponovaná latinská mutace Rozvoje
šiřitelná celosvětově nikdy uskutečněna nebyla.48
Skupinka reformátorů však naznala, že potřeba týdeníku jako listu
nesrovnatelně pohotovějšího v porovnání s měsíčníkem trvá i nadále, hned v
lednu 1902 tedy začíná vycházet Mane, jehož název značí v latině „ráno“ a je též
vědomou alusí na biblickou výstrahu mene – tekel – ufarsin. Časopis kráčel ve
stopách Rozvoje, téměř okamžitému zákazu se pokusil vyhnout přeložením do
Prahy, kde jej vedl málo osvědčený Dlouhý-Pokorný až do prosince.
To už v Olomouci od května 1902 vycházel čtrnáctidenník Bílý prapor,
zprvu vedený „divým mužem“ J. Svozilem, který však koncem roku
všeho zanechal a zakrátko přešel otevřeně na proticírkevní půdu. Nahradil jej
kroměřížský kaplan František Světlík, pozdější známý „rudý prelát“ a
obdivovatel sovětského Ruska. Posledním redaktorem, jakmile Světlíka v
prosinci 1904 donutil arcibiskup Bauer k resignaci, pak shledáváme
křenovického faráře Vincence Lázeňského. Jako všechny předtím jmenované
časopisy byla i „Fangle“ hojně čtena kněžstvem pro svůj kritický obsah i,
přiznejme si, pikantní podrobnosti... Důležitým požadavkem českých
reformátorů bylo totiž z velké části odstranění celibátu. Anonymně
zveřejňované zprávy o cizích poklescích jsou vždy oblíbeným čtivem, zvláště
když se vhodně pojí s kritikou představených. Jistě, časopis přinášel především
vážné články, ale nežádoucí pozornost na sebe poutala právě ona pokoutní
klepařina a výpady proti arcibiskupu Kohnovi. Přesto vydržel ze všech
politicko-církevně-reformních časopisů nejdéle, až do zákazu v listopadu 1906.
Jako ostatně všechno Dostálovo podnikání končily i tyto projekty finančním
deficitem.
Nástupcem byl od ledna 1907 Rozkvět, toho jména druhý, zakázaný hned v
říjnu. Navazující časopisy Křesťanská myšlenka (listopad 1907 – březen 1908) a
Reformní časopisy
Rozvoj
Bílý prapor
Nezmar (duben – prosinec 1908) vedli již mezitím odpadlí kněží Dlouhý-
Pokorný a František Loskot, Dostál s nimi už neměl mnoho společného a
později se jich výslovně zřekl: „Některé excentrické živly ještě zrádnou
působností kálely štít katolické moderny, až v Loskotově Nezmaru zanikly“.49
Obraz Dostála-novináře by nebyl úplný, kdybychom nezmínili i další
listy, jež sám založil, nebo alespoň ovlivňoval, a které se věnovaly
spíše jiným otázkám než církevním. Při vědomí velkého dosahu a
vlivu tisku na širokou veřejnost usiloval o časopis lidový, přístupný, šířící
myšlenky národní a křesťansko-sociální. Už v roce 1897 plánoval časopis
Palacký, ale z plánů sešlo. Náhradou bylo Kravařsko, jehož plán nosil v hlavě jistě
v dubnu 1901,50 vydávat jej pak začal od února 1902 až do svého odchodu v
prosinci 1904. Jak název naznačuje, byl to list povýtce lokální, Kravařskem
(Kuhland) se nazývalo novojičínské okolí. Perličkou se nám zdá kratičká
spolupráce se známým staroříšským nakladatelem Josefem Florianem. Ač tento
novinami veskrze pohrdal, z nouze přijal místo redaktora. Jen pár týdnů
vydržel znásilňovat své svědomí, pak napsal Dostálovi, že list je hnusný a
pitomý a práce zanechal.51 Krejcarový plátek nebyl s Dostálovým přestupem do
Prostějova zastaven, nabral však tón jízlivě protikatolický.
O prostějovském „farním časopisu“ Ječmínek zde již slovo padlo, dodáme
jen, že se z finančních důvodů v roce 1919 spojil v Hanácké listy s katolickým
Hanáckým krajem z nedalekých Určic. Ani ty se však záhy neobešly bez
podpory, alespoň zčásti však na ně přispívala Československá strana lidová,
třebaže se tomu její předseda Šrámek zpočátku vzpíral.52
Pro ženy Dostál založil v lednu 1904 Evu a redakci svěřil svým
spolupracovníkům Marii Kavánové, Aloisi Kolískovi a Bedřichu Konaříkovi.
Eva svého zakladatele dokonce o dva roky přežila – posledním vydavatelem
byl olomoucký kněz a vedoucí redaktor tamního Našince Ladislav Zamykal.
Do řeky jménem Nový život se pokusil podruhé vstoupit v prosinci
1912, kdy poprvé vydal umělecký měsíčník Archa. Ta měla bohužel
všechny nedostatky svého předchůdce a žádnou z jeho předností. Osoba
redaktora tentokrát již přímo odpuzovala autory, a tak se Archa namísto hrdé
plavby po hladině české literatury topila v hanáckém pobřežním bahně. Za
války brzo nastalé měli také lidé jiné starosti, Dostál nadto zpočátku zatížil
časopis austroslavistickou orientací, která ovšem tou dobou nebyla právě
populární a na sklonku roku 1918 definitivně vyšla z módy. Když si jeho bývalí
čeští společníci raději založili roku 1917 svůj vlastní časopis Týn, mrzelo ho to
nesmírně, nahlédl však také neudržitelnost vlastního postavení a složil vedení
do rukou redakčního kolektivu, což listu velmi prospělo – vycházel pak,
s přestávkou za nacistické okupace, až do roku 1949.
Ještě méně štěstí měl s časopisem pro děti. Ačkoli si už v únoru 1901
nechal vypracovat rozpočet na Malého čtenáře,53 uskutečnil svůj záměr až po
válce. Mladý máj byl bohužel jenom episodkou roku 1921, nenašel dostatek
odběratelů.
Vtipně Dostálovu novinářskou vášeň glosoval Jindřich Š. Baar: „S Bohem,
Politické časopisy
Strana 11/181