pdf, 13 MB - Historický ústav AV ČR - Akademie věd ČR

konference a vědecká zasedání
křižovatky evropských dějin 1918–1938–1948–1968“,
společného projektu tří historických ústavů Akademie
věd ČR (HÚ, MSÚ-A AV ČR a ÚSD) a Národního
archivu ČR. Součástí konference bylo i pozvání
jejích účastníků na prezentaci knihy francouzského
spisovatele Georgese Marca Benamoua
„Mnichovský přízrak“, která se konala ve Francouzském
institutu v první konferenční den, 22. září 2008.
V úvodu jednání vystoupili místopředseda Senátu
Petr Pithart, předseda AV ČR Václav Pačes, ředitelka
HÚ Svatava Raková a vedoucí oddělení dějin
20. století HÚ AV ČR Jan Němeček.
Slavnostní zahájení: místopředseda Senátu
doc. Petr Pithart.
Středobodem většiny odeznělých referátů nebyly
jen úvahy, týkající se příčin a důsledku Mnichova,
ale i zachycení širšího kontextu vývoje mezinárodní
i vnitřní československé politiky a reflexe sociálněekonomických
vlivů na českou a slovenskou společnost
ve 30. a 40. letech. Tato zamyšlení byla spojena
zároveň s diskusí nad funkcí parlamentní demokracie,
charakteristikou příčin a důsledků její krize ve
sledovaném období a hledáním možností jejího řešení.
Organizátor konference a garant projektu
dr. J. Němeček.
Konference byla rozdělena do tří sekcí, přičemž
první z nich byla věnována místu Československa
v evropské politice 1933–1948. V jejím úvodu vystoupil
Jindřich Dejmek a v komparaci mezi Polskem,
Československem a Norskem nastínil uzlové
momenty politického vývoje těchto států ve 30. a
40. letech. Toto srovnání bylo J. Dejmkovi východiskem
pro obecnější úvahy nad možnostmi a limity
politiky menších států v geopolitických konstelacích
daného období i nad eventuálními alternativami
vůči poválečnému růstu vlivu Moskvy ve středovýchodní
Evropě. Milan Hauner poté vystoupil
s referátem, v němž hodnotil Benešovu zahraniční
politiku ve druhé polovině 30. let, kde mimo jiné
i kriticky poukázal na projevy jeho afinity vůči Sovětskému
svazu v tomto období. Hodnocení role
Moskvy v mezinárodní politice před i po válce poutalo
pozornost i dalších referentů. Sławomir Dębski
z Varšavy analyzoval sovětskou politiku ve vztahu
ke střední Evropě od poloviny 30. let až do německého
napadení SSSR. Emil Voráček (HÚ AV ČR)
nastínil několik tezí, souvisejících s politikou Kominterny
a její proměny pod vlivem upevňování totalitního
systému v Sovětském svazu a vývoje evropské
politiky v průběhu druhé poloviny 30. let. Miroslav
Tejchman (HÚ AV ČR) rozvíjel úvahy nad
cíli a metodami Stalinovy politiky utváření mocenského
bloku ve středovýchodní Evropě po skončení
druhé světové války, jež mimo jiné usilovala
o vytvoření nárazníkového pásma kolem západních
hranic SSSR, které by ho bránilo před případnými
útoky. Dva příspěvky bezprostředně reflektovaly
problematiku mnichovské dohody. Britský historik
Petr Neville charakterizoval politiku appeasementu,
vedoucí k rezignaci zájmu Velké Británie o středoevropské
dění a ustupování německé politice, což
mělo pro Československo v době mnichovské krize
fatální následky. Podle poznaňského historika Stanisława
Żerka byl polský podíl na pomnichovském
dělení Československa logickým vyústěním vzájemného
nepřátelství, které bylo dáno územními
spory o Těšínsko. Polsko se však na základě svých
postojů dostalo do politické izolace a současně jeho
politická reprezentace nedokázala včas reagovat na
německé agresivní plány vůči jeho území. Slavomír
Michálek z Bratislavy v obsáhlém vystoupení nastínil
méně známé kapitoly vztahu Západu a střední
Evropy, přičemž velký prostor dostaly otázky, týkající
se americké poválečné ekonomické pomoci
ve formě Marshallova plánu a její politické konotace.
Obraz mezinárodního vývoje doplnily ještě příspěvky
diskutantů, reflektující diskuse o možnostech poválečného
směřování Československa (Vít Smetana),
reflexe u nás prakticky neznámého postoje australské
politiky k událostem roku 1938 (Anna Rosenbaumová)
10