pdf, 13 MB - Historický ústav AV ČR - Akademie věd ČR

ozhovor
Když jsem se například opakovaně účastnil evaluace
výsledků partnerské německé instituce v Lipsku
(Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und
Kultur Ostmitteleuropas), seděl jsem v komisi jako
jediný cizinec asi s pěti německými profesory a vždy
během dvou dnů uprostřed prázdnin jsme posoudili
několik projektů; zvažovali jsme, zda vůbec má začít
jejich financování, zda jsou úkoly a cíle přiměřené
požadovanému finančnímu zajištění, v dalších fázích
pak zda projekt přináší očekávané výsledky a na
jaké úrovni. Posuzovatelé, kteří se v komisi scházeli,
se většinou navzájem znali (ani Německo či střední
Evropa nejsou tak veliké, aby se vybíralo z tisíců od
sebe vzdálených odborníků), ale nikdo je – na rozdíl
od našich poměrů – nepodezíral, že přicházejí
s postranními záměry jedny nezaslouženě prosazovat
a druhým uškodit. Prostě byla brána v úvahu vědecká
autorita každého z pozvaných posuzovatelů
a celý systém byl postaven na předpokladu elementární
lidské slušnosti. Znalecké hodnocení kvality
výzkumného záměru a dosažených vědeckých výsledků
není – jako nic lidského – dokonalé, ale rozhodně
nevede k orwellovské deformaci vědy.
Domníváte se, že nastupující vědecká generace
v Česku je ve srovnání s mladými badateli z Rakouska,
Německa, Anglie, Francie, USA, Polska,
Slovenska, Slovinska, Maďarska či jiných zemí
konkurenceschopná
Státy, které jsou v otázce uvedeny jako srovnávací
základna, jsou tak rozdílné svým lidským i finančním
potenciálem, že nemohu odpovědět souhrnně.
Navíc na základě návštěv na předních vědeckých
institucích mimo Evropu vím, že špičková věda
(i humanitní) se dnes dělá také na Dálném východě,
v Austrálii a jinde. Celkovým vědeckým potenciálem
se Česko může měřit s malými a středními zeměmi,
pokud bude mít přibližně stejné ekonomické
a organizační předpoklady pro vědecký výzkum.
Určitou nevýhodou zůstane „malý jazyk“ a nutnost
sekundárně se začlenit do většího intelektuálního
prostoru. Přesto jsem přesvědčen, že nejlepší vědci
nastupující generace budou a už dnes jsou schopni
důstojně se prosadit mezi vědeckou elitou euroamerického
prostoru. Nechci jmenovat, ale uvedu alespoň
jeden příklad relativně mladého pracovníka Akademie
věd ČR, znalce starších dějin myšlení, který jako
student a badatel prošel univerzitami v německém,
francouzském, anglickém a italském jazykovém
prostředí, byl přijat do mezinárodní vědecké komunity,
získal několik prestižních ocenění a už dnes
se prosadil tak, že je schopen publikovat monografie
v nejlepších západoevropských nakladatelstvích.
V obrovské světové konkurenci, do níž v poslední
době vstoupili skvěle jazykově a odborně vybavení
Asiaté a Jihoameričané, není snadné se takto úspěšně
prosadit. Jsou však i měřítka evropská či středoevropská
a koneckonců východiskem každého vzestupu
jsou solidní výsledky na národní úrovni. Domnívám
se, že od nich je třeba vyjít, zvolit si mezinárodně
zajímavá témata a potom postupovat výš.
Ovšem bez dobré jazykové výbavy a bez zahraničních
studií to nepůjde.
Co byste doporučil absolventům historických
oborů, kteří nemohou najít uplatnění, jaké by si
přáli nebo představovali
V době, kdy jsem byl ředitelem Historického
ústavu, jsem měl někdy pocit, že je situace opačná,
že totiž není možné najít dostatek plně kvalifikovaných
mladých historiků, kteří by se hluboce zajímali
o vědeckou práci a byli ochotni se jí naplno
věnovat. To znamená obětovat jí volný čas a v zájmu
historického poznání potlačit mnohé jiné osobní
zájmy. Zahraniční zkušenosti mi ukázaly, že konkurenční
tlak u nás není tak silný jako řekněme
v sousedním Německu, že mnoho našich studentů
historie si vybralo tento obor proto, že se jim jevil
jako „lehký“ v porovnání s technikou či medicínou
a že nejeden uchazeč o místo ve vědeckém ústavu
si nepřipouští, že možnost bádat ve zvoleném oboru
je dar i řehole.
Jsem přesvědčen, že ti absolventi historie, kteří
se opravdu chtějí věnovat vědě a splňují základní
předpoklady, se k ní dostanou, ať již v akademických
ústavech, na vysokých školách či v archivech a muzeích.
Znamená to ovšem po večerech a nedělích
studovat, sledovat literaturu, bádat a usilovat o publikační
prosazení. Jinak řečeno dřít, i když je to
v prvních letech hodně těžké. Ti, pro něž byla historie
víceméně náhodnou volbou studijního oboru
a kteří nepropadli vědě, mohou tohoto oboru využít
v nejrůznějších praktických směrech. Vždyť tento
obor jim nabídl orientaci ve veřejném životě, ve vývoji
ekonomických a společenských vztahů, dal jim
určité předpoklady pro uplatnění v samosprávě atd.
Absolvent historie, který se naučil přemýšlet o vztazích
mezi minulostí, současností a budoucností, by
se v otevřeném světě neměl ztratit.
Současnou vědu charakterizuje kromě řešení
problémů základního a aplikovaného výzkumu
také značná míra organizační a administrativní
práce. Lze ji, podle Vašeho názoru, alespoň zčásti
odstranit nebo minimalizovat
Proces byrokratizace sice probíhá už několik staletí,
ale před našima očima se výrazně zrychlil. Vše
38