pdf, 13 MB - Historický ústav AV ČR - Akademie věd ČR

miscellanea
Samotná budova chrámu vystavěná v letech 1616–
1617 Giaccomem de Vacanim patří ke skvostům českého
baroka. O vnitřní výzdobu se postarali tak věhlasní
umělci jako J.V. Hellich, Matyáš Braun či
Karel Škréta. Náměstíčko před kostelem je nádherné.
Je zvláštní, že na tak krásném místě jako u zdí samotného
kostela v době sedmileté války v roce 1757
byla svedena bitva, ve které padl pruský generál von
Wartenberg. Ale to je historie a ta je paradoxů plná.
Bohužel do nitra chrámu jsme se nedostali, a tak se
skupina rozpadne. Přeci jen žal je lépe zajíst a zapít.
Část naší skupiny míří kamsi za pivovar a ostatní
ve šlépějích profesora Hlavačky do zámecké restaurace
za múzou pro inspiraci.
22. listopadu 2008 Podzimní krajinou po proudu
Vinořského potoka. Sraz naší skupinky „veteránů“
byl na Proseku, kde v bezedné nadílce sněhu až do
mého příchodu přešlapovali kolega Evžen Lomák
s Mirkem Zvelebilem a pí. Lipoldovou. Vítr řezal
do tváří a nahrbená těla se kroutila v nepříjemném
bodavém mrazíku, co se zažíral do každého odkrytého
místečka na těle. Čekáme na ostatní. Mluvím
o prof. Hlavačkovi a ten dost nečekaně přepadl nás
mrznoucí v týlu. Tímto neobvyklým tahem potvrdil
známé rčení „o kom se mluvívá, nedaleko bývá“.
Naštěstí nepomlouvám :-). Nasedáme v Letňanech
na autobus. Cílem jsou Kbely, kde se nachází vojenské
letiště. Z Kafkova průvodce z roku 1923 se
dočítám, že v roce 1715 za morové epidemie tu vymřela
celá vesnice. Hrabě Thun sem zavedl Němce
z Děčína, jichž jazyk s postupem času nahradila
čeština. Z Kbel pochází i známý stavitel cukrovarů
a pivovarů J. V. Nekvasil. Mezi kbelská „nej“ stojí
za zmínku první pravidelné rozhlasové vysílání v Československu
či Letecké muzeum Kbely, které se
řadí se svou sbírkou letadel a letecké techniky k nejobsáhlejším
expozicím tohoto druhu v Evropě.
Z Kbel jdeme přes Satalice (přírodní památka Bažantnice-založena
1780) krásně zasněženou naučnou
stezkou do Vinoře a tu a tam se u informačních tabulí
necháme strhnout malinkými kvízy. Paní Lipoldová
nás velice překvapila vyprávěním o jejím
tatínkovi Klimentu Štěpánkovi, který byl písařem
a tajemníkem Jaroslava Haška. Napsala o tom krásnou
vzpomínku do knihy: Praha-Kbely a okolí. Výlet
je oproti předchozímu kratší. Avšak krásy zdejšího
okolí vynahradí vše. Míjíme rybník u Kamenného
stolu. Na ceduli zde píší, že se jedná o průtoční rybník
ležící na bezejmenném přítoku Vinořského potoka.
V současné době prochází revitalizací a je vypuštěn.
Fotíme se. To se zvolna dostáváme do městské
části Vinoř, v pramenech též uváděné jako Vinory,
Winarz. Název je patrně odvozován z pěstování vína.
Po třicetileté válce připadla šlechtickému rodu Černínů
z Chudenic, kteří ji měli ve vlastnictví plných
267 let. Později si zde Černínové vystavěli zámek
s osmadvaceti místnostmi, dvěma jídelnami a přízemní
Vinoř – procházka zimní krajinou.
halou, jichž architektem se stal věhlasný František
Maxmilián Kaňka. Velice zajímavé a záhadné je
i zdejší podzemí, kde se nachází několik chodeb, které
mají patrně souvislost s bývalou vinořskou farskou
tvrzí a Hradištěm. Jinak ve vinořském parku se nachází
i jeskyně. Jdeme ke kostelu Povýšení sv. Kříže.
Původní románský kostel byl stejně jako zámek barokně
přestavěn pravděpodobně Františkem Maxmiliánem
Kaňkou. V kostele je zachován náhrobek
Václava Boryně ze Lhoty z roku 1619. Kostel je
nově opraven a vinořské náměstí vypadá malebně.
Naše cílové zastavení je místní mexická restaurace,
kde se naše vybíravé jazýčky nechají uchlácholit
vynikající kuchyní. Řeč nevázne, a tak se jeden
inspirujeme druhým a odkrýváme karty svých životů
na stůl jako kroniku psanou rukou písaře. Čas běží
nezadržitelnou rychlostí. Je nutno zaplatit a vyrazit.
Blíží se večer, z nebe zvolna jako polibky dopadají
vločky na naše hlavy a některá z nich v kronice našich
životů vytváří pomyslnou tečku a ukončuje
tak kapitolu společných výletů pro rok 2008.
Tomáš Batěk
51