pdf, 13 MB - Historický ústav AV ČR - Akademie věd ČR

36
ROZHOVOR
Rozhovor s prof. PhDr. Jaroslavem Pánkem, DrSc., Dr. h. c.,
místopředsedou Akademie věd ČR pro humanitní a společenské vědy
P
rof. Prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc., Dr. h. c.,
současný místopředseda Akademie věd České
republiky pro třetí vědní oblast a v letech 1998–2005
ředitel Historického ústavu AV ČR, je vynikajícím
historikem i vysokoškolským pedagogem s širokými
mezinárodními kontakty. Kromě své badatelské
práce, zasvěcené převážně problematice raného novověku,
se věnuje koncepční činnosti, jejímž smyslem
je metodologické i organizační začlenění a setrvání
české historiografie v mezinárodním vědeckém životě.
Považuje za nezbytné vypořádat se v Česku s obrovskou
konkurencí zahraniční historiografie – publikovat,
získávat domácí i zahraniční granty, účastnit
se významných mezinárodních kongresů a konferencí,
budovat prestižní vědecké školy, otevírat nová
témata či uchopit již řešené otázky jinými přístupy.
Přínos prof. Pánka české historické vědě, jeho
vědecká erudice a nezměrná píle jsou známy, stejně
tak jako angažovanost v řešení problémů, spjatých
s fungováním vědeckých struktur. Obrátili jsme se
na něj s prosbou o interview pro Bulletin Historického
ústavu AV ČR. Požádali jsme ho, aby nám
sdělil své názory na možnosti uplatnění a seberealizace
jednotlivce i kolektivu v nelehkých podmínkách
světa vědy, výzkumu a vývoje, a to jak na
domácí půdě, tak i v zahraničí. Prof. Pánek naší
prosbě vyhověl a podělil se s námi o mnohé zkušenosti
ze své dlouholeté vědecké a vědeckoorganizační
práce.
Vážený pane profesore, dovolte, abychom Vám
nejprve pogratulovali ke zvolení do Akademické
rady AV ČR a ke jmenování místopředsedou pro
třetí vědní oblast – humanitní a společenské vědy.
Děkujeme za příležitost zcela neformálně pohovořit
o tématech, která jsou pro vědce mladší i starší
generace stále aktuální a přitažlivá. Tato témata se
dotýkají zejména způsobu organizace a hodnocení
vědecké práce ve vyspělých evropských zemích
i v zámoří. V souvislosti s tím také možností uplatnění
a vědeckého růstu mladé, nastupující vědecké
generace, pro střední a starší vědecké pracovníky
pak skloubení vědeckého výzkumu s nezbytnými
řídícími funkcemi a organizačními povinnostmi.
Quod assequi studes, id persequi ne desistas
(Čeho chceš dosáhnout, toho stále dobývej)
Záměrně ponechme stranou Vaši vědeckou práci,
o níž jsme velmi dobře informováni a stejně tak
otázky, vztahující se k prioritám místopředsedy
AV ČR – s jejich řešením se budeme ve Vašem
příštím funkčním období seznamovat.
Jaké jsou perspektivy dalšího rozvoje humanitních
věd ve srovnání s přírodovědnými a technickými
obory
Zkušenost z několikaleté činnosti v Akademické
radě AV ČR a předtím v kolegiu rektora Univerzity
Karlovy mě zbavila pozůstatků jednoho rozšířeného
předsudku, že se totiž přírodovědci staví proti humanitním
oborům a že se snaží omezit jejich úlohu
nebo je dokonce vytlačit z předních vědeckých institucí.
Jistě se tu a tam objeví omezenci tohoto druhu,
ale skutečně vzdělaní přírodovědci a technicky zaměření
badatelé mají většinou velice pozitivní vztah
k historii, archeologii, uměnovědě či literatuře.
Teprve v bližším vztahu člověk pozná, že mnozí
z nich chtěli kdysi tyto obory studovat, a třebaže se
rozhodli pro jinou – „praktičtější“ – dráhu, zachovali
si o naše obory zájem a mnozí z nich mají pozoruhodné
znalosti a dokonce i bohaté knihovny
s historickou či jinou humanitní literaturou. Tyto
vědce není třeba přesvědčovat o tom, že například