Sestava 1 - Vysoká škola obchodní v Praze

kehrsverein), která jsou soukromoprávními sdruženími obecného zájmu
s teritoriální působností vymezenou územím obce nebo skupiny obcí.
Obec má právo stát se členem sdružení a být zastoupena v představitelstvu
sdružení. Právo používat označení „Verkehrsbüro“, „Tourist Information“
a podobné jsou vyhrazena právě sdružením turismu. Sdružení
turismu předkládají každoročně obci rozpočet, roční závěrku a výroční
zprávu.
Skladba příjmů sdružení turismu se odvíjí zejména od poplatků zavedených
a vybíraných obcí a je tvořena:
• poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt,
• podílem na poplatcích z ubytovací kapacity nebo z poplatku na podporu
turismu (Tourismusförderungstaxe),
• členskými příspěvky,
• příspěvky obcí,
• ostatními zdroji podle statutu sdružení.
Zdroje financování systému řízení destinace Wallis
Z výše uvedeného je patrné, že zákon stanovuje hlavních šest skupin
zdrojů financování systému:
• příspěvek státu,
• příspěvek obce,
• příspěvky členů,
• poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt (Kurtaxen),
• poplatky z ubytovací kapacity (Beherbergungsabgaben),
• poplatky na podporu turismu (Tourismusförderungstaxe).
Většinou se jedná o zdroje financování tak, jak jsou běžně známy
i v České republice. Zásadní rozdíl systému financování lze však spatřovat
ve třech momentech:
1. účelové určení vybraných poplatků, které je stanoveno zákonem z hlediska
stanovení okruhů činností, na které má být poplatek využit a které
se řídí pravidlem, kdo odvádí, ten by měl z využití odvedeného poplatku
profitovat,
2. možnost zavedení poplatku na podporu turismu (Tourismusförderungstaxe)
ze strany obce místním nařízením,
3. podíl členských příspěvků a užší propojení veřejného a soukromého
sektoru, tedy větší váha obchodních argumentů ve srovnání s argumenty
politickými (sdružení turismu jsou soukromoprávními subjekty).
Účelové určení vybíraných poplatků stanovuje zákon pro jednotlivé typy
poplatků. Poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt jsou podle zákona
poplatky, které platí hosté, kteří uskuteční přenocování ve spádové oblasti
příslušného sdružení turismu s výjimkami osob, které jsou od
poplatků osvobozeny. Maximální výši poplatku stanovuje zákon na 2,5
CHF v závislosti na vybavení místa, charakteru ubytování a geografické
poloze místa. Poplatky z ubytovací kapacity odvádějí provozovatelé ubytovacích
zařízení a jejich výše je stanovena na 50 rappů za přenocování.
95