Číslo 1 - Notářská komora České republiky

Ad Notam 1/2012
O NOTÁŘSKÉ PRAXI
bytu neshoduje s bydlištěm uvedeným v úředním průkazu,
není problém sdělit ověřující osobě skutečné bydliště,
a to pak bude uvedeno v ověřovací doložce, s tím rozdílem,
že před adresou bydliště bude uvedeno „dle prohlášení“.
Ověřovací doložka musí obsahovat běžné číslo ověřovací
knihy, jméno, příjmení, bydliště, popřípadě místo pobytu
a datum narození žadatele, údaj, jak byla zjištěna totožnost
žadatele, konstatování, že uvedená osoba listinu vlastnoručně
před notářem podepsala nebo že uznala podpis na
listině za vlastní, místo a datum vyhotovení doložky o ověření,
podpis ověřujícího a otisk úředního razítka notáře.
Ověřovací kniha je nejen evidenční pomůckou, ale také
může sloužit jako důkaz v případě sporu o to, zda příslušná
osoba listinu skutečně podepsala.
3. SPOLEČNÉ ASPEKTY VIDIMACE A LEGALIZACE
Odměna notáře za provedení vidimace či legalizace se řídí
vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách
notářů a správců dědictví (notářský tarif). Za ověření
1 podpisu, stejně jako 1 strany listiny stanoví notářský
tarif odměnu 30,- Kč. Notářský tarif připouští i zvýšení této
odměny, avšak maximálně o 100 %, přičemž důvody tohoto
zvýšení taxativně uvádí v § 9. Nejčastěji půjde o situace, kdy
je notář požádán o provedení úkonu mimo svou kancelář
anebo v době od 18.00 do 6.00 hodin a ve dnech pracovního
klidu.
Při vidimaci i legalizaci se činnost notáře omezuje pouze
na osvědčení skutečnosti, že předložená listina se doslovně
shoduje s pořízeným opisem listiny, resp. že byla listina danou
osobou podepsána nebo podpis na ní uznán za vlastní,
přičemž notář žádným způsobem neodpovídá za obsah listiny
a jeho správnost.
Kromě důvodů odmítnutí provedení vidimace, uvedených
výše, platí jak u vidimace, tak u legalizace obecné
důvody odmítnutí provedení úkonu, uvedené v ustanovení
§ 53 notářského řádu. Podle něho notář odmítne
provedení úkonu, jestliže úkon odporuje právním předpisům
nebo dalším obecně závazným předpisům, jedná se
o úkon v notářské činnosti a notář nebo osoba mu blízká
jsou zúčastněni na věci, a dále pokud se jedná o úkon ve
věci, v níž již poskytl právní pomoc jinému, jehož zájmy
jsou v rozporu se zájmy žadatele o provedení úkonu. Jak
vidimace, tak legalizace jsou v notářském řádu zařazeny
do oddílu třetího – Osvědčování právně významných
skutečností a prohlášení. Již z názvu tohoto oddílu vyplývá,
že listina, která je předmětem vidimace či legalizace,
musí mít právní význam. Ustanovení § 72 odst. 1 notářského
řádu blíže napovídá, co je míněno právním významem:
„notář osvědčuje na žádost skutečnosti a prohlášení,
které by mohly být podkladem pro uplatňování nebo
prokazování práv nebo kterými by mohly být způsobeny
právní následky“. V zásadě platí, že každá listina vždy nějaký
právní význam mít bude, jelikož jinak by nebyl důvod
k její existenci. Pakliže právní význam nebude mít listina
v daném okamžiku, není vyloučeno, že tento význam
www.nkcr.cz
může mít v budoucnu. Důvodem k odmítnutí provedení
vidimace či legalizace by tak v tomto kontextu mohl
být pouze fakt, že listina odporuje zákonu nebo jinému
obecně závaznému předpisu. Pak by měl notář provedení
úkonu odmítnout s odkazem na ustanovení § 53 odst. 1
notářského řádu.
4. PŘÍKLADY Z PRAXE
A) K PROVEDENÍ VIDIMACE JE PŘEDLOŽENA
PROSTÁ KOPIE LISTINY, KTERÁ JE SOUČÁSTÍ
ORIGINÁLNÍHO ÚŘEDNÍHO PŘEKLADU TÉTO
LISTINY.
I když se takováto listina na první pohled jeví jako originál,
neboť jsou její listy pevně spojeny a v závěru opatřeny razítkem
a podpisem překladatele, zůstává samozřejmě prostá
kopie listiny v původním jazyce nadále prostou kopií.
Originálem je pouze samotný překlad. Pokud tedy nastane
tato situace a překlad je připojen překladatelem k prosté
kopii originální listiny, lze z takovéto listiny vyhotovit pouze
částečný opis. Takovýto částečný opis může být však pro
žadatele v určitých případech nepoužitelný. V tom případě
lze za předpokladu, že má žadatel k dispozici originál listiny,
posoudit shodu kopie, která je součástí úředního překladu,
s tímto originálem a z kopie tak vytvořit ověřený opis. Poté
je možné z listiny spolu s překladem, jako z celku, vytvořit
ověřenou kopii.
B) ČÁSTEČNÝ OPIS.
Jsou situace, kdy žadatel požaduje, aby opis originálu listiny,
kterou předkládá, nebyl úplný. Jde o případy, kdy je
v jeho zájmu určité části originálu v opisu vynechat, neboť
si nepřeje, aby tyto části listiny viděly třetí osoby. K těmto
situacím může docházet jak u různých druhů smluv, tak
u rozhodnutí státních a jiných orgánů. Za všechny lze jmenovat
například usnesení o dědictví. Toto usnesení znamená
pro dědice potvrzení o nabytí jednotlivých aktiv dědictví
a osoby nebo instituce, které mu mají aktiva vydat,
zpravidla vyžadují předložení tohoto usnesení. Není však
samozřejmě v zájmu dědice, aby například banka, kde je
veden účet, který zdědil, zjistila, jaká všechna další aktiva
dědictví byla zařazena do dědictví, jaká je celková hodnota
dědictví atd. Proto požádá o vyhotovení částečného opisu
tohoto usnesení, ze kterého budou patrny pouze ty části,
které jsou pro banku relevantní. Jednotlivé části originálu
listiny však nelze v rámci částečného opisu vypouštět libovolně.
Částečný opis musí mít i nadále právní význam, musí
z něj být patrno, z jaké listiny byl pořízen (tedy např. kdo
a kdy ji vydal či podepsal) a text částečného opisu musí
tvořit samostatný významový celek (musí „dávat smysl“) 7 .
Pokud zůstaneme u příkladu dědického usnesení, tak by
určitě mělo být z opisu patrno, jaký soud usnesení vydal,
ve věci kterého dědického řízení, výrok – tedy zejména kdo
7 Výkladové stanovisko prezidia Notářské komory
České republiky z 20. 4. 2004.
19