MÓDNÍ FOTOGRAFIE 50. LET - Filozoficko-přírodovědecká fakulta

um, jeho okázalost i nároky. Vogue smutně
citoval inzerát z Times: Prodávají se šlechtické
korunovační toalety a čelenky. Stovky
venkovských sídel byly postoupeny Národnímu
trustu. Přídělový systém pokračoval až
do roku 1953, kdy Vogue vítal „návrat másla,
volných vajíček a salámu“. Skvělou budoucnost
slibovala věda a technika. Ve Vogue
se objevují fotky modelek před prvními
počítači nebo před „molekulární strukturou“.
Národ si zamiloval sociální vědy. Vogue
otiskl sérii černobílých fotografií od pracujících
lidí.
V druhé polovině desetiletí nastává doba
podezřele vzrůstající spotřeby, televizních
přístrojů, automobilů na splátky. Vogue zaznamenává,
kdo všechno je rozzloben. Píše
britská konfekce Frank Horvath
se o novém brutalismu a jeho architektech, o vězeňském slangu. V ohnisku zájmu je
Beckett, Ionesco, Simone de Beauvoir. Vogue popisuje s velkým zaujetím nové bary
s italským expresem i cesty po světě. Sledována jsou letní sídla řeckých rejdařů a playboyů
z latinských zemí. Pro Vogue psal Dylan Thomas a nedal se přehlédnout talent malíře
Francise Bacona. Smetánka, které se říkalo Chelsea Set, létala na mezinárodní srazy
novými letadly Comet, fotografové nestačili zaznamenávat jejich cesty mezi New Yorkem,
Palm Beach, Sv. Mořicem, Paříží a Římem.
Britská slavná módní ulice Savile Road byla známa svou špičkovou pánskou módou již
řadu desetiletí. Nikdo netušil, že světem napodobovaný britský gentleman během desetiletí
přece jen změní svou podobu, když se rozběhne butiková móda. Prozatím v Londýně
fungoval jediný butik Mary Quantové.
K oblíbeným módním tvůrcům představovaným ve Vogue patřil Norman Hartnell, který
oblékal Alžbětu II. ke korunovaci v roce 1953. Navrhl pro ni saténové vyšívané šaty, které
mohlo díky televiznímu přenosu vidět 25 milionů diváků. Hartnell oblékal tři generace
nejvyšší anglické šlechty do teatrálních večerních toalet, ale i do střízlivých denních kostýmů,
které byly konfekčně napodobovány.
Hardy Amies byl návrhářem nadčasovým. Navrhoval kostýmy a pláště v klasické linii.
Elegantní modely s oblými rameny a vycpanými boky byly inspirovány Ingrid Bergmanovou.
Po praxi ve Francii si otevřel salon v Londýně v roce 1950.
Pro mladé zákazníky byl ovšem přitažlivý John Cavanagh, který navrhoval jak večerní toalety,
tak košilové denní šaty. Na sportovní a nonkonformní obleky se specializoval Teddy
Tinling.
Michael Donellan působil jako konzultant nově zřízené firmy Marks&Spencer, která
zpracovávala pařížské modely podle vlastní linie. Donellan se vyhýbal příliš křiklavým
vzorům.
29